Netgear ReadyNAS Duo v2: podruhé a lépe (recenze)

0

Představení, parametry, obsah balení

Se síťovým
úložištěm společnosti Netgear se na našem webu nesetkáváte poprvé – je to již
téměř rok, co byl recenzován model ReadyNAS NVX. Zhlédnutí starší recenze vřele
doporučuji zvláště těm z vás, kteří ještě neměli možnost se s těmito
úložišti seznámit osobně, o to více pak vynikne propastný rozdíl mezi starým a
novým rozhraním.

Jak již
název napovídá, jedná se o dvoudiskové úložiště. Disky se ukládají do
jednotlivých modulů, které pak zasunete do šachet. Úložiště podporuje hot-swap,
disky tedy lze měnit za chodu, bez nutnosti vypnutí (a odstřihnutí tak
uživatelů od dat). Tento systém je společný pro všechna úložiště tohoto
výrobce. Díky použití instalačních modulů můžete použít 2,5″ i 3,5″
disky.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Podívejte se
na tabulku se základními parametry (a srovnání s nejbližšími konkurenty):

Synology DS211 QNAP TS-212 ReadyNAS Duo v2
Procesor 1.6 GHz 1,2 GHz 1.6 GHz
Operační
paměť
256 MB DDR3 256 MB DDR2 256 MB DDR
Pozice
pro disky
2 × SATA 2 × SATA 2 × SATA
Spotřeba 11-22 W 6-13 W 35 W
Váha 1 kg 0,91 kg 2,12 kg
Rozměry 161 × 88 × 218 mm 165.5 × 85 × 218.4 mm 142 x 101 x 220 mm
USB
porty
3× USB 2.0 3 × USB 2.0 2 × USB 3.0, 1 × USB 2.0 
Cena 6 000 Kč 4 500 Kč 4 800 Kč

 

Mimo zajeté koleje

Pokud byste
vedle sebe postavili ReadyNAS Duo a novou „vé dvojku“, nejspíš byste rozdíl
hledali dlouho (snad jen modré zabarvení portů USB by mohlo napovědět). Faktem
je, že na designu jako takovém snad ani není nutno nic měnit – celokovové
provedení působí velice profesionálně. Snad jen ty hrany by mohly být o něco
oblejší (platí tehdy, pokud hodláte mít úložiště vystavené na viditelném
místě), dle poslední módy.

Celokovové
provedení se podepsalo na váze – ta je dvojnásobná oproti srovnatelným modelům
NASů Synology či QNAP, oproti tomu Thecus N2200Plus je ještě o více než půl
kilogramu těžší. Celkový dojem trochu kazí plastová dvířka na přední straně
(plusové body zase nabírají za magnetické dovírání a kovovou mřížku pro lepší
prostupnost vzduchu).




Přední panel
je poměrně strohý – naleznete zde tlačítko pro zapnutí úložiště, pod ním je čtveřice
svítivých diod (dvě signalizují aktivitu pevných disků, třetí pak celkový
status, poslední se signalizuje připojené USB zařízení). Následuje již tradiční
tlačítko pro rychlé zálohování (v další kapitole se o
možnostech zálohování dozvíte více). Ve spodní části panelu pak naleznete
jeden port USB. Z nepochopitelných důvodů je tento port jediný se
specifikací USB 2.0 (přitom jej asi většina uživatelů bude chtít použít pro
zálohování, které mohlo být výrazně rychlejší).

Zadní panel
již tradičně okupuje ventilátor (o průměru šest centimetrů), v dolní části
pak najdete zdířku pro napájecí adaptér, zámek Kensington, resetovací tlačítko.
Dále pak gigabitový Ethernet a další dvojici portů USB, tentokrát však již
splňující specifikace USB 3.0.

Vnitřní uspořádání

Uložení
disků je řešeno pomocí instalačních modulů, které mají zajišťovací mechanismus,
aby disky náhodou „nevyskočily“ ze svých pozic. Moduly podporují hot-swap,
disky v případě havárie (nebo plánovaného rozšíření pole) můžete vyměňovat
za běhu. V nich jsou připravené otvory pro instalaci disků o rozměrech 2,5″
i 3,5″. Přestože úložiště není nikterak chráněno proti vibracím, při
testování jsem si žádných nevšiml.










 

 

Spuštění, instalace, tvorba
RAID, SW

Instalace, webové rozhraní

U nových
modelů Netgear upsutil od procesorů sparc a přešel na ARM. Možná právě proto
vznikla nová verze firmware (Netgear jej označuje jako RAIDiator). Úložiště
bylo testováno s poslední dostupnou verzí 5.3.2 (popravdě úložiště dorazilo
s firmware 5.3.1, nová verze byla uvolněna až v průběhu testování, aktualizace
přinesla mimo jiné i českou lokalizaci, proto na některých screenshotech vidíte
anglické menu).






A právě nové
rozhraní je hlavním plusem i mínusem tohoto modelu. Ono je totiž opravdu
líbivé, pokud bych měl vyslovit svůj skromný názor, tak bych jej označil za
„sexy“. Jenže jako každý nový software má pár nedostatků, bez kterých si NAS
nedokážu představit.





Začněme
relativními drobnostmi, kterých jsem si stihnul všimnout:

  • Nemůžete
    nastavit otáčky ventilátoru – ty se řídí automatikou. U nového přístroje to
    samozřejmě není problém (po celou dobu testování se ventilátor točil rychlostí
    přibližně 900 otáček za minutu), po čase však může docházet k jejich
    navýšení. Pokud úložiště bude mít někde zavřené, možná byste chtěli mít možnost
    otáčky dát na maximum a ulehčit tak pevným diskům
  • Úložiště
    usíná a nelze to změnit – při určité době neaktivity dojde k uspání NASu,
    při opětovném přihlášení musí uživatel čekat na roztočení pevných disků. Chápu
    tuto „zelenou“ snahu, ovšem bez možnosti volby se z podobných specialit
    stává „ekoteroristický diktát“
  • Nelze
    jednoduše změnit nastavení diskového pole – jakmile jednou vyberete jednu
    variantu pole RAID, v nastavení již změnu neuděláte. Úložiště musíte
    obnovit do továrního nastavení a proklikat se celým nastavením
  • Téměř
    neexistující doplňky – s přechodem na novou architekturu procesorů došlo
    k rapidnímu úbytku instalovatelných doplňků. Těch najdete na webu hromadu
    (ať již oficiálních vydání nebo těch vyvíjených komunitou), jenže jsou jen pro
    úložiště s procesory x86 a sparc. Do budoucna se tato situace samozřejmě
    změní, ale…

O mnoho
větší průšvih vidím v absenci síťových protokolů. Prakticky jedinou
možností připojení je nyní protokol SMB. Měli-li jste ve zvyku používat FTP
nebo NFS, máte smůlu. Tedy alespoň prozatím – na síti Google+ jsem vyhledal
uživatele Yoh-dah, který má na starosti správu fóra ReadyNAS, dle jeho
vyjádření budou síťové protokoly přidány v dalších vydáních RAIDiatoru
(údajně v prvním čtvrtletí roku 2012). Neveřejnou betu jsem nicméně
„nevydyndal“.







Vzhledem
k neexistujícímu FTP jsem tak musel omezit testy pouze na protokol SMB,
pokud bude úložiště k dispozici i po vydání aktualizace, samozřejmě jej
dotestuji a údaje do grafů doplním.

Instalace

Než úložiště
připojíte k síti, osaďte pevné disky, bez nich sice úložiště naběhne,
nicméně do nastavení se nedostanete. Šroubky naleznete v balení,
z vlastních zásob budete potřebovat křížový šroubovák.

Jakmile
disky osadíte, můžete úložiště zapnout. Pokud v síti bude DHCP server,
úložiště si od něj vyžádá IP adresu. V opačném případě nastaví základní –
192.168.168.168. Ke snadnějšímu vyhledání úložiště si na počítač
z přiloženého média nainstalujte aplikaci RAIDar, ta prohledá síť a
nabídne veškerá úložiště ReadyNAS.









Při prvním
spuštění nejspíš dojde ke kontrole pevných disků, zpřístupnění anstavení tak
může nějakou dobu trvat (přibližně 10 – 15 minut u 1TB disků). Po dokončení
testu se již konečně zaktivuje tlačítko „Setup“.

Ze všeho
nejdřív budete požádáni o volbu diskového pole. Možnosti jsou prakticky čtyři –
jednoduchý JBOD, RAID 0, RAID 1 a X-RAID2. Poslední jmenovaný u dvoudiskového
modelu trochu postrádá na smyslu, technicky vzato půjde opět o RAID 1. Pokud
vás zajímají podrobnosti k X-RAID2, pěkné vysvětlení s infografikou
naleznete na stránkách ReadyNAS.










Tvorba pole kupodivu netrvá několik hodin, ale doslova
jen pár minut. Následuje přesun do webového rozhraní, při prvním spuštění se
aktivuje rychlý průvodce – je třeba nastavit čas, pásmo, e-mailovou adresu a
nové heslo administrátora, poté vám již konečně bude nabídnut pohled na tzv.
Dashboard.

Administrace

Administrační
rozhraní je velice příjemné a intuitivní, většina uživatelů se obejde i bez
české lokalizace. Na můj vkus jsou možnosti nastavení místy až příliš
jednoduché, nemohl jsem se zbavit dojmu, že tam někde v rohu musí být
tlačítko „Advanced mode“. Popisovat jednotlivé možnosti nastavení by bylo velmi
zdlouhavé a nejspíš i nudné, proto si raději projděte galerii screenshotů.










O něco výše
v textu jsem zmiňoval téměř nulové možnosti instalace doplňkových funkcí.
Všechna úložiště již v základu obsahují ReadyNAS Photos II, tedy jakousi webovou fotogalerii. Tu můžete
jednoduše zpřístupnit přes internet svým kamarádům, navíc jim můžete přidělit
uživatelské jméno a heslo, pod kterým se budou do galerie přihlašovat a
přidávat své vlastní fotografie (nebo komentovat ty vaše).














S tímto
doplňkem jsem se zabavil na několik desítek minut. Ne že bych se pokoušel
nahrát tunu fotografií, ale vlastní blbostí (a zřejmě nedostatkem spánku) jsem
v nastavení doplňku vybral pro zpřístupnění galerie port 80, čímž jsem
celé úložiště zazdil. Nebylo pak možné se dostat ani do galerie, ani do
nastavení úložiště. Nakonec následoval reset do továrního nastavení.

Ten se
mimochodem provádí pomocí tlačítka na zadní straně úložiště, to ale není
všechno. Po jeho stisknutí se úložiště zastaví a očekává další příkazy – pomocí
tlačítka backup na předním panelu a svítivých diod nastavujete, co vlastně
chcete zresetovat. Pokud snad někdy budete potřebovat přístroj resetovat, jistě
vám pomůže tento dokument.




















Testy výkonu — FTP, CIFS

Všechny
testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou
gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým
výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží
k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit,
jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID0, nemohu toto
nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech.
Nasazení RAID0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné
zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec
taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na
ExtraHardware.

FTP, CIFS

K testování
FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o
velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální
aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní)
spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

U tohoto úložiště bohužel nemohla
být otestována rychlost přenosu po FTP, jelikož aktuální firmware tento
protokol nepodporuje.

Nově pak
procházím testy CIFS ještě jednou, tentokrát nepřenáším jediný soubor, ale
rovnou celou složku obsahující 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o
celkové velikosti 3,79 GB. Snažím se tak alespoň částečně přiblížit reálný
výkon zařízení v běžném provozu.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Výsledky ve screenshotech

RAID0

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

RAID1

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování
síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva
velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje
propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

 

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Výsledky ve screenshotech

RAID0

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

RAID1

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

FTP a CIFS podruhé a dvakrát

V této kapitole
obyčejně naleznete ucelenou sbírku testů paralelního zpracování dat (současné
čtení a zápis pomocí protokolu CIFS a FTP). Vzhledem k tomu, že v současném
firmware tohoto úložiště není protokol FTP podporován, je zde test prakticky
jediný.

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný
scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS
protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z
různých umístění).

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Netgear ReadyNAS Duo v2

Verdikt

Netgear
ReadyNAS Duo v2 má velkou naději na úspěch na trhu domácích úložišť, tedy pokud
softwarové oddělení v Netgearu zapracuje na nedodělcích ve firmware,
zejména pak na absenci síťových protokolů, ani chybějící doplňky však na potenciální
zákazníky nepůsobí úplně nejlépe.

Na druhou
stranu, stávající doplněk pro sdílení fotografií je velice zdařilý, stejně tak
i aplikace zpřístupňující data i z internetu bez nutnosti konfigurace
routeru funguje výborně. Jen by podobných bonusů mohlo být více. Velice zdařilý
je systém zálohování, pomocí naplánovaných úloh.

Přestože výrobce udává typickou spotřebu se dvěma disky 35 Wattů, realita je úplně někde jinde (níž). Maximální spotřebu jsem naměřil 22 Wattů, při uspání pevných disků samozřejmě ještě klesla. Elektroměr vám toto zařízení rozhodně nestrhne.

Systém
chlazení bohatě dostačuje, pevné disky i při nízkých otáčkách ventilátoru
hlásily teplotu do jednačtyřiceti stupňů. Zvukový projev ventilátoru byl
velmi mírný, více na nervy mi lezl seek pevných disků. Nezajímá-li vás softwarová výbava a od úložiště
vyžadujete především rychlý přístup k datům, Duo v2 vás určitě nezklame.

Netgear ReadyNAS Duo v2

+ nový
firmware

+ poměr
cena/výkon

+ celokovové
provedení

+ chlazení

– nový firmware

– chybí síťové protokoly

Ohodnoťte tento článek!