Petr Korytar (Publero): S časopisem si kupuji luxus [rozhovor]

0

Poznámka: Rozhovor vznikl ještě před akvizicí Publera Alzou.

Publero je jedním z největších jmen na trhu elektronické distribuce periodik. Od svého vzniku v roce 2010 firma nasbírala stovku tisíc uživatelů napříč platformami PC, Mac, iOS a Android. V databázi má na 800 časopisů a 65 novin. Kolem desítky titulů existuje výhradně v elektronické verzi, tedy bez toho, aby současně vycházely na stáncích.

Petr Korytar, jeden ze zakladatelů Publera
Petr Korytar, jeden ze zakladatelů Publera

Nejčtenější tituly mají stovky čtenářů, přičemž polovinu prodejů činí předplatné. Periodika v elektronické trafice jsou většinou levnější, nezřídka pracují s interaktivitou i multimédii. Proto se o elektronických verzích časopisů a novin často hovoří jako o masivním hřebíku do rakve papírových titulů. Petr Korytar z Publera podobné obavy nevidí jako realistické.

Jaké byly počáteční postoje vydavatelů ke službám Publera?

Ze začátku to bylo složité. I nejmenší vydavatele jsme museli přemlouvat. Hodně se jich bálo, že si vstupem na digitální trh podrazí print. Pokud odchází čtenáři, prodražuje se tisk. K odcházení však v podstatě vůbec nedochází, takže i ten postoj se od té doby změnil. Dnes již není potřeba vybavovatele oslovovat, věnuji se převážně velkým vydavatelským domům a ti menší se již ozývají sami.

Je nějaký český vydavatel, který by se dlouhodobě bránil elektronické distribuci?

Z těch velkých mne napadají například Bauer Media, Empresa Media. Dále hodně malých odborných vydavatelství, která jsou úzce zaměřená, právní či lékařské tituly. Ovšem i tahle vydavatelství začínají chápat, že přijít třeba do studentské posluchárny a nabídnout těm studentům jeden QR kód je prostě levnější než jim rozdat natištěné časopisy. Díky tomu se i menší tituly mohou lépe prosazovat. V současnosti rozjíždíme projekt pro školství Publero Edu, kde se chceme zaměřovat právě na odborné tituly.

Počet titulů v Publeru
Počet titulů v Publeru

Co říkáte na to, že spousta lidí vidí za elektronickými periodiky jen PDF čtečku?

Chápu, že to tak někdo vnímá. Ono to není o tom, že by nešlo udělat něco lepšího, ale spíše o tom, že vydavatelé na nic jiného nejsou připravení. Již před časem, jsme vydavatelům nabídly možnost vkládat video a jiné multimediální nástroje. Ukázalo se, že i když to vydavatelé chtějí, nemají kapacitu multimediální obsah tvořit. Stojí to další náklady a čas, kterého nemají nazbyt.

Pak jsou vydavatelství, která to zvládají – například Mladá fronta, která má technologii od Adobe, časopisy jsou multimediální, všechno může rozhýbat, speciálně zalomit grafiku. Jenže se ukazuje, že čtenáři to nechtějí. Takhle upravený časopis má najednou 500 MB a to už si pak rozmýšlíte, jestli si do svého 16GB zařízení raději nestáhnete datové PDF o velikosti 20 MB.

Navíc multimediálně využitý časopis není levná záležitost a zaplatí ho v podstatě inzerent. Ze zmíněných 500 MB vám dělá 450 MB inzerce. Ve výsledku si stahujete reklamu. Takže uživatelé nakonec sáhnou po verzi PDF.  

Předplatné vs. jednotlivá čísla
Předplatné vs. jednotlivá čísla

Jaké jsou kromě videa další možnosti využití multimédií v digitální verzi periodika?

My jsme si dělali anketu, kdy jsme se lidí ptali, co jsou to multimédia, a 9 z 10 dotázaných řeklo, že to je video. Proto používám tuhle zkratku, i když já si samozřejmě nemyslím, že to je jenom to video. Patří sem audio, interaktivní odkazy, HTML5 prvky, 3D objekty… To už záleží na vydavateli. Také se musí rozvíjet práce s textem. Chceme vytvořit nějakou novou aplikaci nad PDF, která umožní čtení samostatného textu mimo grafiku.

Dále se ukazuje, že největší potenciál je v možnosti sestrojit si časopis podle témat a autorů, tedy by si čtenář v budoucnu zaplatil jen za to, co chce konzumovat, ne za celý časopis. Opět nejde o to, že bychom ty technologie neměli, ale musí se k nim nejprve propracovat vydavatelé.

Je totiž neživí prodej toho časopisu, ale prodej inzerce, takže oni musí být loajální vůči inzerentovi. Nemohou to koncipovat tak, že by si člověk vytáhl, co ho zajímá, protože by tím pádem neprolistoval časopis a nezobrazil si reklamu inzerenta. Je to trošičku složitější a citlivé. Musí se s tím pracovat pomalu.

 

Měl by elektronický časopis napodobovat formát tištěného? Třeba otáčením stránkami?

Já osobně mám zkušenost, že když se začtu na tabletu, tak najednou chci otočit stránku, listovat jako klasickým časopisem. Je pro mě nepříjemné, když v některé aplikaci musím přemýšlet, co po mně chce – jestli se mám posunout doprava, doleva…

Už nejsem v časopise, ale prohlížím si nějakou multimediální záležitost, která se mě snaží ohromit milionem prvků, v nichž já se ale ztrácím. Takže sám za sebe bych chtěl, aby se udržel základní princip, kdy listuji v tom časopise. Radši nějak zalomím text a zvětším font, než abych čtenáře nutil rollovat dolů. Grafika časopisu je součástí komfortu, který mi vydavatel předává – jenom holý text sám o sobě bude nuda, nebude to časopis.

Nejpoužívanější platformy
Nejpoužívanější platformy

Chci tedy zachovat punc printu a otáčení stran místo hledání všech možných funkcí. Začneme na vydavatele tlačit, aby pracovali s texty a se zjednodušováním jejich čtení. Videa ano, 3D objekty ano, ale buďme především lepší v práci s textem pro větší komfort nad úroveň PDF.

Má podle vás tištěná verze nějaké výhody oproti elektronické?

Čtení na tabletu není tak komfortní. Také baterka je určitý handicap elektronického zařízení. Papír jako samotný ale nevidím jako přidanou hodnotu. Slyšel jsem od lidí, že je baví, jak šustí a že si k němu mohou přičichnout, ale čtenářů s podobným fetišem je minimum. Print má svoje výhody, ale jsou suplovatelné technologiemi. Složený list papíru, kde se všechno zobrazí i s multimédii, už dnes opravdu není sci-fi.

Myslíte si, že do budoucna nahradí elektronická distribuce tu fyzickou?

Položme si otázku: „Co si kupuji, když si kupuji časopis?“ Podle mě luxus. Protože ty informace dneska najdu všechny na internetu, což je důvod, proč lidé odcházejí z toho printu a jdou za informacemi jinam. Ale časopis sesbírá všechny novinky, udělá mi recenze a tak dále.

Nejde ani tak o papír a o listování, ale o to, že mám ty informace na jednom místě. V tom by ti vydavatelé měli držet tempo. Dneska jich spousta soutěží v technologiích a ve vytváření aplikací, ale o tom to není. Zapomínají, že jejich síla je v obsahu.

Multimédia jsou bonus. Jsou skvělá pro typy časopisů jako National Geographic, kde se multimediální obsah vždycky nějak nakumuluje, ale zbytek těch vydavatelů by se měl zaměřit hlavně na klasický obsah. Jinak jim protečou zákazníci mezi prsty.

Věk čtenářů
Věk čtenářů

Já si zároveň myslím, že digitální verze printovým nekradou čtenáře, ale vedou je zpátky. Ať už ty původní čtenáře, co odešli, nebo nové, co jsou zvyklí informace konzumovat na internetu a dostanou se k časopisu třeba díky tomu, že si na webu najdou ukázková čísla. Spíše vracíme čtenáře, než že bychom odebírali printu ty současné, kteří mají pocit, že čtení je o tom přivonět si k papíru. Papír tudíž neumře, byť se to hodně zredukuje.

Rozhovor vznikl jako součást bakalářské práce na téma „Vliv elektronické distribuce periodik na tištěnou žurnalistiku“ na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

Petr Korytar (Publero): S časopisem si kupuji luxus [rozhovor]

Ohodnoťte tento článek!