Philips OLED803: jaký je špičkový televizor s Ambilightem? (test)

1

Tenhle televizor vyhrál ve slepém testu, takže jsme ho proklepli i v redakci. OLED 803 (55OLED803) je druhý nejvyšší model v nabídce Philipsu a vlajková loď OLED 903 se od něj liší vlastně jen téměř dokonalými reproduktory od Bowers & Wilkins. OLED 803 je ovšem k mání za mnohem příznivější cenu a zvuk také nemá špatný. Jeden z nejlepších současných OLED televizorů navíc koupíte už za 39 tisíc.

OLED 803 jakožto jediný model v sérii 8 nebo 800 chcete-li (ale neplést se sérií 8000, kde jsou LCD televizory) prodává Philips v úhlopříčkách 55 a 65″. Pro úplnost sem patří ještě starší OLED 873. Společnými vlastnostmi jsou obrazovka od LG, nová generace procesoru P5, třístranný Ambilight a Smart TV ve formě Androidu s očekávaným upgradem na Oreo.

Philips už hodně přemýšlí i při tvorbě designu a novinka se od minulých generací docela liší. Jako první mě ale zaujalo provedení nožiček. Na produktových fotkách jsem tomu nevěnoval příliš pozornost, ale v reálu jsou velmi elegantní, zároveň však pevné a stabilní. V podstatě jde o dvě kovové tyčinky, které drží obrazovku těsně (asi 13 milimetrů) nad stolem. Tohle řešení se mi líbí více než výklopná noha u Sony AF9.

Mimo jiné se tím skryje kabeláž. Ale je trochu škoda, že v některých starších modelech byl konektor pro napájecí kabel zapuštěný v šasi, zatímco u OLEDu 803 trčí dozadu. Provedení podstavce má ovšem OLED 803 na jedničku a byla by skoro i škoda dávat zrovna tento televizor přes držák VESA na zeď.

V provedení zadní části Philips přešel na řešení, kdy šasi pro elektroniku a porty zabírá pouze dolní polovinu. Horní polovinu televizoru tvoří pouze samotný displej v tenkém kovovém rámečku. Jeho tloušťka je pouhých 5 milimetrů. Pás LED diod pro Ambilight je kvůli tomu ovšem umístěn níže. Philips tuhle asymetrii ošetřil tak, že na horní stranu osadil trojnásobné množství diod, aby tak efekt dosáhl do správné výšky.

Zvuk, porty

Uprostřed zadní strany je vidět trojice reproduktorů v sestavě 2.1. Celkem jsou zde dva výškové (10 W), dva středové (10 W) a subwoofer (30 W). Poskytují zvuk standardu DTS-HD a jsou kompatibilní se systémem Dolby Atmos. Pokud dáte televizor na zeď a v nastavení zvuku toto potvrdíte, budou hrát více reproduktory směřující dolů, respektive ty zvuk z těch zadních se bude od zdi lépe odrážet.

 

Mezi porty je to klasika: čtveřice HDMI s podporou ARC (zpětný zvukový kanál), jeden umí i MHL. Všechny zvládají rozlišení 4K při 60 Hz (jde tedy o HDMI 2.0) a podporují standard HDCP 2.2. Vysoký dynamický kontrast HDR (v případě Philipsu jde o HLG, HDR10 i nový HDR10+) pak umí jen první dva porty (specifikace 2.0a). HDMI 2.1 podporující už 8K na televizoru nejsou a interní přehrávač 8K video neuměl přehrát.

Další porty zahrnují dvě USB, komponentní vstup, digitální tuner DVB-T2 i satelitní tuner DVB-S2. K síti se kromě drátové LAN připojíte i přes Wi-Fi rychlého standardu 802.11ac. Pro připojení sluchátek můžete využít Bluetooth.

Dva ovladače

V balení dostanete dva dálkové ovladače. Ten klasický s mnoha tlačítky je standardní philipsácký ovladač, dokonce s QWERTY klávesnicí na zadní straně. Její provedení je vcelku odolné na nechtěné stisky, což dříve nebývalo. Druhý ovladač svým designem připomíná nohu televizoru a je opravdu luxusní. Najdete jej pouze u dvou nejvyšších modelů OLED.

Lze přes něj dávat i hlasové pokyny a teoreticky ovládat všechny funkce televizoru, což má mít s novým Androidem Oreo ještě větší význam. Já raději ovládám televizor tlačítky, což tímto ovladačem také do jisté míry jde. Má čtvercový tvar a pouze sedm tlačítek, přičemž jedno z nich funguje jako jednoduchý touchpad.

Nějaký zjednodušený ovladač mají v nabídce snad všichni konkurenti, ale subjektivně mi více vyhovují ty od LG a Samsungu. Oba ovladače Philipsu jsou také bohužel hodně směrové a musíte jimi mířit.

Smart TV

Prostředí Smart TV má na starosti nejnovější Android TV 7.0, který pohání nespecifikovaný procesor a 16 GB paměti. U Androidu lze tyhle parametry ovšem celkem snadno zjistit: uvnitř je obyčejný čtyřjádrový MediaTek MT5891 spolu se 2 GB RAM, což je škoda. Takový hardware najdete u levných telefonů, u špičkových televizorů bych čekal něco lepšího, leč stejně to mají úplně všichni konkurenti a není to problém pouze Philipsu. Kdo chce pořádné Smart TV, musí prostě vždy něco dokoupit. Například Nvidii Shield.

Výkon MediaTeku v 3DMarku je pouze 264 bodů, ve srovnání se Shieldem, který má okolo 4000 bodů. Herní výkon samozřejmě není u televizoru moc důležitý, ale slabý procesor je znát i při běžném ovládání Androidu.

To o obraz se stará špičkový procesor Philips P5, který sice z českého SD vysílání nic moc lepšího nevykouzlí (tady se aspoň trochu daří jen nejnovějšímu 8K televizoru od Samsungu), ale z kvalitních zdrojů poskytne jeden z nejlepších obrazů. Ne nutně nejpřesnějších podle sondy, ale nejhezčí pro lidské oko.

Jednou z mála výhod Android TV je, že pro něj existuje aplikace Kodi. Ale i interní přehrávač zvládne většinu formátů. Neporadil si akorát s rozlišením 8K.

Obraz

Kvalitu barev klasicky měříme ve filmovém režimu, který poskytuje nejpřesnější barvy. Je škoda, že jej výrobci nedávají rovnou jako přednastavený. Philips preferuje režim Jasný (ekvivalent Dynamického), ve kterém umí zobrazit širší spektrum barev. Akorát méně přesně a s hůře vyváženou bílou. Ale lidem se to líbí.

OLED 803 dokáže ve filmovém režimu poskytnout přesný gamut sRGB s perfektním vyvážením bílé. Za tyto parametry by se nemusel stydět ani monitor pro fotografy, ale u kvalitních televizorů jde už o celkem běžný jev. Křivka gama klesá od 2.2 po 1.8 až do 70% bílé.

 

Jas v základu nastavený na 50 % poskytuje zhruba 330 nitů. Protože jde o OLED, tak při zobrazení bílé na celou obrazovku utáhne zdroj jen 130 nitů, ale při malé bílé ploše na tmavém pozadí (teoretické maximum) jsem naměřil 495 nitů. Při zvýšení jasu už není černá zcela tmavá, s tímto nastavením se u televizorů na rozdíl od monitorů raději příliš nehýbe, protože obrazu nepřinese nic dobrého. Philips nicméně disponuje i šikovným senzorem okolního osvětlení.

V režimu Jasný se lze na malé ploše dostat až zhruba na 700 nitů (bodového jasu), barvy jsou více saturované (méně přesné) a pro laické oko může vypadat obraz lépe. Režimy ISF Den a ISF Noc jsou už zase celkem přesné, ten noční je zhruba o 40 nitů méně jasný. Philips udává teoretické maximum 900 nitů.

U OLEDu jsem ještě vyzkoušel změřit i gamut po zvýšení na maximální jas, kde proti QLEDu tahle technologie teoreticky ztrácí. Mírná ztráta odstínů proběhla, ale pouze v červeném spektru a očima byste to ani nepoznali.

Homogenita obrazu má u tohoto televizoru trošku zvláštní průběh. U OLEDu vlastně žádné podsvícení není a jas by měl být po celé ploše stejný, ale u mého kusu byl nejsilnější jas v levém dolním rohu. Směrem do pravého horního pak tmavnul až o 20 %. Takové číslo není nic zvláštního u LCD bez přímého Full Array podsvícení, ale u OLEDu bych jej nečekal. Opět to není u běžného obrazu skoro vidět, ale při jednobarevné ploše už ano.

Mikroposuv obrazu

Obrazovka má rozlišení 4K, tedy 3840 × 2160 px. Rámečky okolo jsou velmi tenké, mají jen 2 milimetry, ale jak už to bývá, samotný displej začíná ještě o kousek dále. Kolem obrazu je zhruba ještě 6 milimetrů displeje bez obrazu. Zde je ale hodně patrný efekt pixel shiftingu, tedy neznatelného posouvání obrazu zabraňujícímu vypalování pixelů.

OLED je na vypalování náchylná technologie, ale když necháte automatiku se o obrazovku správně starat a nebudete vypínat televizor natvrdo odpojením od zdroje, měla by vydržet stejně jako LCD.

Ne že byste z běžné vzdálenosti viděli, jak se posouvá obraz, to bych Philipsu křivdil, ale černý rámeček okolo obrazu je prostě někdy tenčí na levé straně, jindy na pravé a člověk s lehkou formou OCD si téhle křivosti všimne. Je to prostě daň za tenké rámečky a vlastně to ani není problém. Po nějaké době to nebudete vnímat.

Hodnocení

Ve filmovém režimu poskytuje televizor dokonalé barvy. U HDR zdrojů už bych měl tendenci volit častěji režim jasný. Rozdíl v ceně proti OLED 903 je obrovský a za lepší muziku si asi připlatí jen pár uživatelů, kteří ještě nějaký soundsystém nemají. Philips OLED 803 má ale stejný obraz, velmi tenké tělo i perfektně provedené nožičky. Třístranný Ambilight je víceméně stejný, a pokud by vám šlo hlavně o něj, nabízí Philips i mnoho levnějších modelů. Cena OLEDu 803 ale spadla už poměrně nízko.

Pokud využijete HDR, tak pouze na prvních dvou HDMI (2.0a) portech. Obraz u reálného filmu v dobré kvalitě je krásný. Televizor správně detekoval HDR obsah i z připojeného flashdisku a barvy v ten moment působily neskutečně. Pro takový zážitek ale potřebujete kvalitní zdroje z Blu-ray, případně služby typu Netflix či Amazon Prime, kde HDR opět funguje bez problémů. V klidu je spotřeba OLEDu 803 pouze 6 W, při televizním vysílání okolo 190 W a u kvalitního obrazu s HDR pak 150 až 350 W, podle toho, jak jsou scény jasné.

OLED 803 má slabinu v dálkovém ovladači, který je zbytečně směrový a zasloužil by si už nějaké lepší provedení. Druhý ovladač je spíše taková kouzelnická hůlka, televizor s ním ovládat jde, ale je až příliš jednoduchý. Philips u něj sází hodně na hlasové ovládání.

Také Android TV není pro každého a kazí jej levný čip od MediaTeku, i když ani Smart TV ostatních výrobců nejsou dokonalá. Pro tento model je slíbený upgrade na nový Android TV Oreo. Samotné menu Philipsu je docela svižné, pomalejší je jen Android TV, na který slabý MediaTek zkrátka nestačí. U tohoto modelu to není tak vidět, proti dřívějším generacím je patrné zlepšení, ale pořád to není ono. Pokud ale nemáte přímé srovnání se Shieldem, tak si toho možná ani nevšimnete.

Nakolik je to chyba Googlu, který pro televizory vytvořil náročný OS, nebo Philipsu (a Sony a dalších), kteří tvrdošíjně používají i v drahých televizorech levný procesor, o tom se dá napsat samostatný článek. OLED 803 je každopádně jedním z nejlepších současných televizorů.

Philips OLED803: jaký je špičkový televizor s Ambilightem? (test)

Ohodnoťte tento článek!
4.9 (98%) 20 hlas/ů

1 komentář