Ready Player One: Hra začíná (recenze filmu)

Země je na pokraji záhuby a jediným svobodným místem zůstává virtuální svět OASIS. I jemu však hrozí nepěkné zítřky. Zachránit jej může jen parta geeků.

4
Ready Player One: Hra začíná
Ready Player One: Hra začíná

Píše se rok 2045 a celý svět se utápí v hluboké ekonomické, energetické a společenské krizi. I lidé na západě jsou nuceni žít v ošklivých slumech a dělat podřadnou práci. Jediným světýlkem ve tmě zůstává OASIS. Ontologicky antropocentrická senzoricky imerzní simulace je virtuální realita, ve které je všechno možné. Je to jako byste spojili všechny videohry do jedné, do toho přidali veškerou literaturu, hudbu, filmy, všechno… Je to jako Matrix, ve kterém chcete být dobrovolně. V OASIS se můžete bavit, vydělávat i se vzdělávat. Zdarma.

OASIS vytvořil geniální programátor James Halliday (Mark Rylance). Podivínský introvert navrhl svět, ve kterém se konečně cítil dobře i on sám. Byl plachý, neměl ženu, děti ani nikoho jiného, komu by mohl svůj výtvor předat. A že jako první bilionář měl co rozdávat. Před svou smrtí sepsal závěť, podle které jeho majetek a absolutní kontrola nad OASIS připadne člověku, jenž jako první získá zlaté vejce. Bude muset vyhrát hru, která má jasná pravidla (splnit tři úkoly), ale nikdo neví, jak začít.

Získat moc nad OASIS a k tomu tak silný štos peněz, že byste jím klidně umlátili velrybu, se pokouší tzv. gunteři (egg hunteři) a sixeři. Ti první jsou jednotlivci nebo klany z řad běžných uživatelů, kteří hledají vejce ve svém volném čase. Sixery tvoří placená armáda společnosti Innovative Online Industries (IOI), která poskytuje internetové připojení a vyrábí hardware, kterým se lze do virtuální reality dostat. Mají neomezené prostředky a nekompromisního šéfa Nolana Sorenta (Ben Mendelsohn). Pokud by někdo ze sixerů vyhrál, IOI by ovládla celou OASIS, síť zpoplatnila a všechny viditelné plochy zaplavila reklamou.

Jenže ani placení žoldáci nejsou tak chytří jako parta geeků, kteří jsou posedlí Hallidayovým životem. Věří totiž, že nápovědy k soutěži se nacházejí v tom, co Halliday miloval a čím byl posedlý – popkulturou 70. a 80. let. Hlavním hrdinou příběhu je Wade Watts (Tye Sheridan), ale celý svět jej zná pod jeho přezdívkou Parzival. Jako první totiž v dochovaných střípcích z Hallidayova života najde nápovědu, která mu pomůže splnit první úkol.

Jeho jméno na ostře sledové výsledkové tabuli brzy doplní jeho čtyři kamarádi. To už se provalí, jak na první úkol vyzrát, takže žebříček doplňují sixeři. Sorento je ochotný udělat cokoliv, aby Parzival našel vejce buď pro něj, nebo vůbec. A je ochotný jít přes mrtvoly. Doslova.

Film je jiný než kniha

Ready Player One je adaptací stejnojmenné knihy z roku 2011, kterou napsal Ernest Cline. Do Hallidaye přenesl část sebe. Není sice geniálním programátorem, ale vyzná se ve filmech, hudbě nebo videohrách. Kniha je tak prošpikována desítkami odkazů na kulturu oněch 70. a 80. let. V knize ukazuje, že nevyhraje ten, kdo má nejvíce peněz, ale ten, kdo dokáže nazpaměť citovat celé scény z různých starých amerických sitcomů.

Tuto dobrodružnou jízdu si v papírové podobě užijete, i když citované odkazy neznáte. Pořád je to napínavý příběh o teenagerech bojujících s nepřízní osudu. Černobílá báchorka dobro versus zlo. Odkazy jsou jen další vrstvou, která vás do díla více ponoří, pokud některou narážku poznáte.

Atmosféru knihy se na stříbrné plátno pokusil přenést Steven Spielberg, tedy člověk, který popkulturu posledních čtyřicet let ovlivnil jako málokdo. Ostatně sám Cline jeho filmy v knize několikrát zmiňuje. Spielberg ale necituje sám sebe, až na pomrknutí s T-Rexem z Jurského parku jsem si žádného odkazu na jím režírované filmy nevšiml. Oproti knize se ostatně odkazy dost proměnily.

Cline se podílel i na scénáři a film produkoval, takže dohlížel na to, aby vyzněl podobně jako kniha. Ale ne stejně. Změnily se úkoly, přibyly nebo se měnily postavy (a jejich osudy). A s náloži citací se pracuje jinak. U knihy nejde jinak než uvést „teď mluvím o Svatém grálu“. Ve filmu ale uvidíte Holy Hand Grenade a buď si uvědomíte, že jde o narážku na Monty Pythony, nebo to vůbec nepostřehnete, ale nijak vás to neochudí. A vězte, že většinu odkazů na první zhlédnutí nezachytíte.

A když už tvůrci chtějí, abyste si jich všimli, rovnou vám vyrazí dech. Jako například scéna z jednoho nechvalně známého horského hotelu v Coloradu. Doslovné jsou také hudební odkazy. Van Halen, New Order nebo Bee Gees doplňuje výbornými orchestrálními skladbami Alan Silvestri, jenž také jede v retro režimu a připomene i téma „svého“ Návratu do budoucnosti.

Ernest Cline a Zak Penn, kteří napsali scénář, navíc odkazy hodně modernizovali, aby část z nich pochopili nejen třicátníci a čtyřicátníci, pro které je určena kniha, ale také dnešní mládež. Parzival proto mluví o streamování přes Twitch, uvidíte tam postavy z Halo nebo Overwatche, kousek kostičkovaného Minecraftu apod. I kvůli spoustě změnám stojí za to film vidět, přestože znáte předlohu. Nebudete tak muset odškrtávat ze seznamu, co se na plátna dostalo a co ne. Dostane trochu jiný zážitek.

Spielberg boduje

Musím přiznat, že jsem se filmu dost bál. Kniha mě i při druhém čtení hodně bavila. Jenže Spielberg je poslední dobou z formy. Netočí už stejně jako dřív. Lincoln nebo Válečný kůň byly utrpení. Předloňského Obra Dobra jsem ani neviděl, ale podle ČSFD jde o jeho nejhorší film vůbec. Přitom Ready Player One má být podobnou rodinnou zábavou. Naštěstí se ale Štěpáň přepnul do osmdesátkového režimu a natočil film, který mi v kině udělal radost.

Nebude to tak zásadní snímek jako E.T. nebo jím produkovaná série Návrat do budoucnosti, na to je Ready Player One příliš jednoduchý. V knize je svět OASIS (a to proč se do něj lidé uzavírají) mnohem propracovanější, postavy nejednají tak zkratkovitě nebo hloupě, děj ve skutečné realitě v ní hraje větší roli a samotná soutěž vyvolá více nerdgasmů. Pořád ale zůstává svižná popcornová jízda s přehlednou akcí, dobrými herci a hromadou pomrknutí, kvůli kterým si film pustím znovu. A pak ještě jednou.

Hodnocení: 70 %

Ready Player One: Hra začíná (recenze filmu)

Ohodnoťte tento článek!
4.6 (91.67%) 12 hlas/ů

4 KOMENTÁŘE

  1. Knihu jsem poslouchal jako neoficiální, amatérskou audioknihu, a líbila se mi. Autor si s ní opravdu pohrál. Je perfektně namluvena a je tam vložena spousta písniček z 80 let, paráda. Děj je pravda trochu jednodušší, ale to nevadilo. Na film se těším.