Česku s umělou inteligencí ujíždí vlak, říká Lubor Fedák [rozhovor]

Prozatím se firmy v Česku umělé inteligenci v rámci robotizace a automatizace vyhýbají, v čemž zaostávají za západem. Téměř nikdo v lidech nepodporuje kreativní a inovační potenciál, říká Lubor Fedák, expert z firmy Aardwark, který v září vystoupí na konferenci WebExpo 2019. Promluvili jsme si s ním o tom, co přinese budoucnost a jak se na ni připravit.

4

Technologický pokrok přináší výzvy. Aktuálně se rozbíhá čtvrtá průmyslová revoluce a často je skloňována umělá inteligence. Očekává se zánik řady pracovních pozic, změna výrobních procesů a také podoba služeb. Máme se budoucnosti bát? Kdo bude užitečný? Je česká společnost připravena na změny? Co musí nejen firmy udělat, aby nezůstaly pozadu? V čem se můžeme inspirovat u dětí?

I tyto otázky jsme probrali s Luborem Fedákem, expertem na automatizaci a robotizaci, který pracuje přes 14 let pro IBM a necelý rok též pro Aardwark. Věnuje se vlivu umělé inteligence na chod firem, vystupuje na konferencích, působí jako konzultant, kouč a propagátor inovativního vývoje produktů ve firmách. Spolupracoval také na studiích s lidmi ze skupiny Thinkers50.

Tento rozhovor vám přinášíme v rámci mediálního partnerství s konferencí WebExpo 2019, kde vystoupí řada zajímavých řečnic a řečníků.

Tip: Nahradí nás za pár let v chatu roboti? Rozhovor se Shirou Weinberg


Následující

2. Klondajk je na dosah, ale neumíme využít příležitost

Kdyby třeba ve vedoucích pozicích bylo víc mladých lidí, pomohlo by to? Protože se zvyšujícím se věkem roste konzervativismus a klesá ochota riskovat.

Určitě, je ale potřeba i zkušeností. Spousta lidí si udrží mladický entuziasmus a spousta mladých penzistů od chvíle, kdy vyjdou ze školy, jsou nastaveni pouze na využívání fungujícího systému a ne na vytváření nových hodnot. Neříkám, že to s věkem vůbec nesouvisí, ale není to jen tím. Je to hodně o tom, čím se člověk naplňuje. Já když v knihkupectvích hledám něco spojeného s inovativním myšlením, kreativním myšlením, tak to je maximálně jedna polička knih.

Zbytek je Hartl.

Tak. Já se chci naplňovat něčím zajímavým, co posunuje moje myšlení dopředu, ale musím velmi dlouho hledat. Internet je samozřejmě jiná liga, ale to, čím se naplňuje většina lidí, je problém. Pokud čtu a sleduji věci, které konzumuji, ale neposouvají mě dál, tak se ze mne stane jenom konzument.

Možná se zase dostáváme ke škole, kterou osobně podezřívám poměrně hodně z toho, že je restriktivní a přikazuje člověku, co smí a nesmí dělat. Vytváří konformní dav, tak asi v tomhle to je, ne?

Jo, akorát já to posunu. Není to jen o věcech, co se děti učí. Je to o tom, kdo je učí a jak je učí. Co kdyby učitel žákům dovolil, aby ho kritizovali? Ve většině škol absolutně nepřípustné. Ale pokud chce v dětech nastartovat kritické myšlení, on do toho musí jít. Odvykládat si nějakou látku, to dokáže každý druhý.

Jde o to, aby děti neřešily mechanicky úkoly. Když slyším příklad, analogicky hledám, kde ho v životě uplatnit, a můj učitel mě k tomu burcuje. Škola učí dělat věci podle pravidel, ale když pravidla dokáží dodržovat stroje, tak proč bychom se tím zabývali my? Stejně se kdysi takto bála třeba kalkulaček – děti přestanou přemýšlet. Ano, většina má problém s velkou násobilkou, na druhou stranu ty děti dokáží velkou násobilku nebo počítání automatizovaně využít ve více věcech, než jsem to dokázal já.

Čili přístup dětí je ve výsledku v reálném světě užitečnější?

Přesně tak. Já bych s každou prkotinou nešel na internet. Ony se bez problému přes sociální sítě ptají na triviální věci, ale pak se spolu jako komunita učí. Samozřejmě se učí daleko rychleji. Sdílení informací je strašně rychlé a jde o vytěžování nejdůležitějších dat. Ony nečtou omáčky jako my.

Už jsme naráželi na povolání, která firmy potřebují, třeba architekt umělé inteligence. Produkují české školy patřičně vzdělané lidi?

Ne. Na jedné straně se s tím člověk rodí. Jak jsme se bavili, je potřeba udržet si mladické nadšení a inovativnost. To škola nenaučí, buď to jenom zabije, nebo podpoří. A vychovat děti tak, aby se věnovaly tomu, v čem jsou dobré, se u nás nepěstuje. Možná některé školy, spíš ty soukromé. Je to o tom, být kreativní, dotěrný a nespokojit se s tím, co člověk dostane. Pokud má člověk prostor, dokáže si to prostředí vytvořit a něco světoborného udělat.

Ideálně, pokud se spojí s dalšími. Já když jsem byl na vejšce, tak jsme se dávali dohromady s dalšími lidmi, kteří chtěli něco vytvořit. Volnočasové aktivity, dobrovolnictví. Mě osobně velmi pomáhá, když se s těmito lidmi bavím. Zažít hackatony, to je neopakovatelná zkušenost. Člověka to nabije energií, přijde domů a hned přemýšlí, co by udělal jinak. Třeba kde by využil 3D tiskárnu. Školy by podle mě měly takové zázemí vytvořit.

Legislativa zatím umělou inteligenci neřeší. Zajímá mě, jestli je to dobře nebo špatně. Jste spokojenější teď, nebo budete spokojenější po regulacích?

Jedno i druhé je dobré a v určitých směrech problém. To, že můžu vymýšlet cokoli a testovat na komkoli, je pro mě jako inovátora fantastické. Na druhé straně si představte, že by teď někdo z veřejných dat začal pro své účely dělat datovou analýzu – kontroloval by, kde se kdo pohybuje, a pak by výsledky publikoval. U určitých profesí by to mohlo sloužit k vydírání.

Jinak jsem ale strašně rád, že nemám svázané ruce, když řeším s firmami, co by chtěly. Nemusíme uvažovat nad tím, že někdo něco řekne, když si skenujeme web jiné firmy. Stáhnout si celý obsah webu je zatím legální. Nicméně spousta podniků tam má data, která by tam neměla být. Byl jsem v šoku, když jsem pomáhal s webem jedné nemocnice a oni tam měli celou svou cenovou lékovou politiku. Na ta data sice nevedl přímý odkaz, ale když jsem si stáhl celý web, našel jsem je tam.

Udělat si hezkou analýzu, zjistit, odkud nemocnice čerpá dary, tak se můžu napojit na jejich dárce. Nebo naopak začnu s pomlouvačnou kampaní, protože některá z institucí dává peníze někam, kam by neměla. Zatím najdete málo lidí, kteří by to chtěli zneužít. Většina firem si nicméně neuvědomuje, co se děje. Teď je na Slovensku obrovský skandál kvůli tomu, že Mariánu Kočnerovi napíchli telefon. Na základě toho se vyrojily kauzy pro celou vládu. Z jednoho telefonu.

Kdybychom měli regulace, tak ten telefon musí být zaheslovaný a šifrovaný a policie by se do něj nedostala. Tohle je ten divoký západ. Když teď komukoli vezmu služební telefon, tak jsem z téměř 99 % schopen toho člověka žalovat, protože buď zneužívá firemní data, nebo komunikuje, s kým by neměl. A tak dále. Na tohle všechno se legislativa postupně zaměří. To je to, z čeho umělá inteligence čerpá data, čili naše chování v digitálním světě.

Kdo má informace, je král.

Přesně tak. Veškerá volně dostupná data můžu uchovávat a analyzovat, dle toho plánovat, publikovat a nikdy mi nic neudělá. Už jenom to, že si můžu dovolit někomu analyzovat život na základě jeho digitálního chování, je podle mě něco, co bude dříve či později regulováno.

GDPR v EU bylo možná prvním krokem.

Jo, úplný začátek. Ale není to o tom, že někdo zná mou adresu, iniciály nebo fotku, jde o dynamická data, která se analyzují a nejsou součástí GDPR. Ta jsou důležitá. Kdybych chtěl, tak si zjistím vaše chování tak, že nejprve vyhledám všechny vaše přátele. Pak začnu analyzovat jejich chování. Z toho vyčtu všechno, co se týká vás a postavím celý psychosociální profil. Přitom neanalyzuji vaše data, ale data vašich blízkých, to je na tom to šílené. Celý digitální prostor je klondajk.

To trochu zní, že soukromí už tady nemá prostor. Myslíte, že koncept soukromí přestane v budoucnu existovat?

Ne. Jenom se bude spousta věcí regulovat. Velký bratr bude, jen ne tak, jak si ho představujeme nebo je zobrazován. Veškeré robotizace nebo automatizace mají být poradci, abych měl zpětnou vazbu a mohl podle toho jednat. Nebojím se toho, že by nás vláda chtěla čipovat. Kontrola se zvětší, ale srovnejte si lidská práva. Myslím, že jsou stále větší. Určité oblasti jsou více monitorovány, ale já si toho stejně dneska můžu dovolit daleko víc. A tohle bude pokračovat.

Takže zkrácená verze: kdo pochopí, že technologie nejsou pro to, aby ho monitorovaly, ale aby mu pomáhaly, bude mít velkou konkurenční výhodu. Představte si třeba, že kdybych publikoval rentgenové snímky svých zubů, tak bych teď byl považován za mimoně. Na druhou stranu si představte ten potenciál. Koukala by na to spousta dentistů, kteří by mně určitě na dálku řekli, že tam a tam potenciálně něco je. To je vysloveně neplacený servis, který získám pouze proto, že jsem se odhalil.

Jsem přesvědčený, že by ta data někdo využil spíše v můj prospěch než v můj neprospěch. Je to sice pitomý příklad, ale dokumentuje, kam jdeme. Více hlav víc ví a tím, že se použije více analytických nástrojů, tak jsou schopné mi více pomoct. Vím, že dojde i ke zneužití. Vím, že se lidé bojí autonomních aut, protože systém vyhodnotí, že raději zabije je, protože jsou starší, než chodce, který je mladší a auto ho má potenciálně přejet, ale to je mizivé procento případů.

Dá se asi říct, že nástup technologií byl velmi rychlý a společnosti trvá určitý čas, než to vstřebá. Ze začátku je jen malá skupina zasvěcených, která je aktivně adoptuje.

Přesně tak, lidi si na to musí zvyknout, pak se musí stát aktivními uživateli. Ne konzumenty, ale těmi, kteří to chtějí dál vyvíjet. Nesmí se bát kritizovat. Znám velmi málo šéfů firem, kteří vysloveně provokují své zaměstnance: hele, dejte mi co proto. Kdybyste byli na mém místě, co byste dělali jinak? Nebo co bys změnil? Přitom je to něco úplně normálního.

Koho ohrožuje umělá inteligence?

Já se na to už ptám asi skoro každého, ale je to ožehavé téma. Není pojem umělá inteligence nadužívaný? Nebo nesprávně používaný? Mám pocit, že v posledních letech se jím ohání úplně všichni.

Myslím, že drtivá většina lidí neví, co si pod tím pojmem představit. Technik si vybaví neuronové sítě, deep learning atd. Běžný člověk si představí něco, co ho kontroluje. Myslím, že ani jeden z těchto dvou pohledů není správný. Umělá inteligence je opravdu inteligence a nastane až s věkem singularity. Do té doby budou všechno pouze atrapy nebo hry na umělou inteligenci. Samozřejmě, že vyhodnocování je dnes rychlejší, dělá se na větším objemu dat atd. Pořád se ale bavíme o klasické logické stromové struktuře operací, to není umělá inteligence.

Na to jsem narážel. Kdy můžeme očekávat věk singularity?

Do toho nejdu.

(smích)

V podstatě chci mít vedle sebe někoho, kdo mě dokáže pochopit. To říká moje manželka. Pokud někdo nebo něco vyhodnotí základní data, tak mně to stačí. Základní data pro mě znamenají to, co nezbytně potřebuji k materiálnímu životu. Nechci jít k tématu spirituality, to pro mě s umělou inteligencí nesouvisí, nicméně věci, které se týkají emocionálního a lidského vnímání, nějakých zážitkových věcí, očekávám, že umělá inteligence bude mít. Zatím nic z toho nemá. V angličtině je přes 6 000 slov pro emoce. Dnes stroje díky senzorům dokáží určit asi 200. To není ani procento.

Tak si říkám, jestli bychom si s emocemi neměli být schopní poradit sami bez robotů?

S něčím ano. Nicméně, naučit se pracovat s emocemi, na to také potřebujeme aktivní trénink. Nejlépe když má člověk osobního trenéra. Proč by jím nemohla být umělá inteligence? Základní projevy dokáže odhalit. Třeba jak se chovám, když jsem ve stresu. Může mi navrhnout, že když dělám tyhlety prudké pohyby a zvyšuji hlas, mám zkusit jinak dýchat.

Když mi dokáže ohlídat, co sním, jak spím, kdy spím, kolik a kdy vypiji tekutin, tak z toho může být efektivní poradce věcí, které souvisí s emoční inteligencí, která je silně závislá na fyziologických faktorech. Studium emoční inteligence souvisí s mnoha různými faktory, jež způsobují, že se každý z nás ve stejných podmínkách projevuje rozdílně.

To, co ve vás evokuje určitá barva, ve mně evokuje něco úplně jiného. Někdo se rád učí při hudbě, jiný v tichu. To jsou jen dva scénáře a teď si představte, že do toho spadají různé odstíny světla, teplota, hustota vzduchu apod. Spousta dalších věcí. A naráz máte kvantum možností, jak s lidmi pracovat efektivněji.

Může to vůbec umělá inteligence všechno pojmout? I když říká se „nikdy neříkej nikdy“…

Základní věci určitě. Teď se nám mění klima. Je to vynikající příležitost, abychom se zamysleli nad tím, co nám vyhovuje. Proč by to nemělo být o tom, že mi stroj udělá analýzu toho, kde se můj organismus cítí nejlíp, a podle toho bych se přestěhoval? Málokdo si to dokáže zanalyzovat se všemi ovlivňujícími faktory. Jsou jich stovky nebo tisíce. Pro mě není problém docházet do zaměstnání, ale když mám rodinu v nepohodě. Protože prostě uřvaní sousedé.

Zní to racionálně, myslím. (smích)

(smích) Jo. Představte si, že by vám realitní kancelář nabízela analýzu, co vám nejvíc vyhovuje, a pak vám doporučila objekty nebo místa, která jsou pro vás vhodná. Další přidaná hodnota. Od čeho tam vlastně jsou? Aby mi prodali dům? Na to nepotřebuji realitku, smlouvy si dokáži stáhnout z internetu, když potřebuji ověřenou platbu, zase mám spoustu možností. To všechno technologie ošetří. To, co mi neošetří, je vyhledávání vhodných možností.

Třeba pro starší lidi je důležité, aby měli poblíž nemocnici. Pamatují na to realitky? Silně pochybuji. A to jsou jen základní znalosti. Nebo třeba teďka mi přinesli nápoj. (Rozhovor proběhl v kavárně, pozn. red.) Já jsem nevěděl, co si mám vybrat. Proč mi neřeknou: jste unavený, vezměte si tohle? Nebo: máte před sebou nějakou fyzickou aktivitu, doporučujeme toto?

Můžete shrnout, jak kognitivní automatizace – to je vlastně téma vaší přednášky na WebExpu – ohrožuje povolání? Která jsou ohrožena nejvíc? Protože předpokládám, že tohoto se lidé nejvíce bojí. Ztráty povolání se lidé báli od první průmyslové revoluce nebo i dřív.

Jo, ale přizpůsobili se. Kdysi existoval obrovský průmysl orientovaný na výrobu svíček. Pak přišly žárovky a z lidí, kteří dělali svíčky, se stali mastičkáři a vznikla kosmetika. Předtím nebyla tak populární a začala tak, že ti lidé rozuměli vonným přísadám. Takže teď jsou nejvíce ohrožena povolání, která jsou procesně zmapována a není tam spousta výjimek z procesu na základě okolností, které nelze předvídat. Lékaře strašně těžko někdo nahradí, protože on musí počítat se vším.

Naopak pokud někdo ve firmě dělá svou rutinu pořád dokola, tak ten by se měl bát jako první. Spousta lidí si myslí, že se jedná jen o určité typy povolání, ale nemyslím si, že je to dáno povoláním. Je to dané spíše tím, jak člověk své aktivity vykonává. Průměrného pošťáka jsem schopen nahradit dronem. Ale od svého pošťáka čekám daleko víc, než jen doručování zásilek. Potřebuji od něj, aby mi poradil, poprosím ho, aby mi nenosil poštu, když budu na dovolené. Tohle s dronem nevyřídím.

Nechci přehánět, ale nenapadá mě povolání, které by se v základních úkonech nedalo nahradit. Pilot? V pohodě. Právník? Bez problému. Pokud má zároveň na starosti analýzu sociální situace zaměstnanců, rodiny atd., hraje jinou ligu. Pokud ale pouze následuje svůj proces, tak ho dokážeme nahradit hravě. Říká se, jaké profese budou nahrazeny v určitém časovém horizontu. To je podle mě pitomost.

Myslíte, že firmy budou provádět analýzu lidí, aby viděly, jakým způsobem svou práci dělají?

Budou muset. Jinak je konkurence převálcuje a nebudou mít koho zaměstnat. Když si představím, že mám na výběr někoho, kdo ve mně chce podpořit věci, které dávají smysl, a jsem v nich dobrý, versus někoho, kdo na to kašle, tak je jasné, koho si vyberu. Je to další kvalitativní faktor, který bude rozhodovat u nákupu produktů a služeb a u zaměstnanosti. Já chci, aby o mě můj zaměstnavatel pečoval, znal mě a podpořil mě v tom, v čem jsem dobrý. Čím spokojenější budu, tím budu odvádět kvalitnější práci.

Tím se bude lépe dařit firmě, předpokládám.

Přesně. Mít spokojené zaměstnance, to je úplně základ.

Takže tedy v následujících 10 letech přijdou transformace a masová propuštění?

Přijdou, to je jasné. Čeká se to v profesích, které jsou dnes nejméně placené. Čili veškeré repetetivní úlohy bez nulové lidské přidané hodnoty. Nedovedu si představit, že by supermarkety za pět let zaměstnávaly tolik lidí jako teď. Tak jako se přechází na samoobslužné pokladny, bude tento trend pokračovat dál. U nás nastoupí pomalu. Zajímavé je – a většina lidí to podle mě nebere moc vážně –, že rozdíly v tom, kdo kolik vydělá, se budou zvětšovat dál. Právě díky tomu, kdo má jak velkou přidanou hodnotu.

Myslíte, že si tohle lidi neuvědomují?

Ne.

Česku s umělou inteligencí ujíždí vlak, říká Lubor Fedák [rozhovor]
Ohodnoťte tento článek!
4.2 (84%) 5 hlas/ů
Následující

4 KOMENTÁŘE

  1. “Pro mě je strašně vtipné vidět, jak malé dítě, zvyklé třeba na tablet, chce automaticky dělat stejné pohyby, když otevře knížku. Takže rukama zoomuje nebo chce otáčet stránky. ”

    Nevim, jak jine deti, ale moje male dite zvykle na tablet, pracuje s knihou uplne normalne. NENI TOTIZ BLBE, a vidi, ze ten predmet (kniha) zadny tablet neni. Tohle si autor vymyslel, ne?