„Je to něco úplně nového“, říká zakladatel Google poezie Sampsa Nuotio (rozhovor)

0
Google Poezie
Google Poezie
-
Zdroj: Google Poezie

Rozhovor zakladatele české Google poezie se zakladatelem jejího finského (Googlen runousoppi) a anglického (Google Poetics) předchůdce.

„Google poezie“ je pojmenování jevu, kdy v našeptávači googlovského vyhledávání najdete něco, co by vás nejspíš vůbec nenapadlo hledat. Kdy na základě slova nebo několika písmenek vytáhne algoritmus z nejvyhledávanějších výrazů pár frází a poskládá je tak, že to dává nečekaný smysl.

Česká Google poezie vznikla nejprve jako facebooková stránka 13. března 2013. Tou dobou již fungovalo několik jazykových mutací, včetně anglojazyčné verze, jež byla hlavní inspirací. Založil ji v říjnu 2012 Fin Sampsa Nuotio. Pozdější obsahový a kreativní šéf brněnského Kiwi.com žil ještě tou dobou v Helsinkách a jednoho dne našel na Googlu něco, co nehledal.

Jak to tenkrát všechno začalo?

Byla to v podstatě náhoda. Začal jsem něco googlit, ale musel jsem odběhnout. A když jsem se vrátil, viděl jsem, co mi Google našeptává na základě té nedokončené vyhledávací fráze. Přišlo mi to jako taková komická básnička. Ta myšlenka mě pobavila, čili jsem čistě pro sebe a pro zábavu zkusil experimentovat s jinými frázemi. Několik hodin jsem si s tím takhle hrál, načež jsem začal vytvářet screenshoty a výběr těch nejlepších nasdílel přátelům na Facebooku.

Google Poezie a Sampsa Nuotia 2
Google Poezie a Sampsa Nuotia (autor: Dominik Hejbal)

Líbilo se jim to a hned několik jich říkalo, že by bylo fajn dát dohromady blog nebo aspoň veřejný facebookový post. To byl ten začátek. Nejdřív bylo všechno jen finsky, ale i tak se to šíleně rychle šířilo. Lidem to přišlo zábavné a 48 hodin od spuštění byl ten zájem natolik masový, že o tom dokonce napsaly místní noviny. Bylo jasné, že se aspoň musíme pokusit i o anglickou verzi.

Jak rychle navázala?

Zhruba po týdnu. Ta finská verze se chytla až překvapivě rychle, takže jsem musel přibrat kamarádku Raisu (Omaheimo, pozn. aut.), aby mi se vším pomáhala. Společně jsme projekt přesunuli z Facebooku na Tumblr, který nám přišel jako ideální publikační platforma.

Co bylo dál?

Postupně nám chodilo víc a víc materiálu od lidí, čili jsme si to s Raisou museli rozdělit – já si vzal na starost anglickou verzi, ona tu finskou. Tak se to dalo lépe zvládnout, protože nás opravdu překvapilo, kolik s tím projektem najednou bylo práce, když se se ta anglická verze rozjela a najednou nás třeba retweetoval sám CEO Twitteru. Fanoušci nás skutečně zásobovali – stačilo být jeden den offline a v Gmailu jsme měli deset stránek nového materiálu.

Proč jste ten projekt pojmenovali Google Poetics a ne třeba Google Poetry?

Google Poetics i Googlen runousoppi je odkaz na Aristotela a jeho Poetiku. Pro nás má ten název větší hloubku a osobitost, než by mělo prosté Poetry. Každopádně mám-li být upřímný, říkat tomu konceptu Google Poetics nebo google poezie je prostě jen způsob, jak ho přiblížit neznalému publiku. Je pravda, že nějaká google poezie jsou v podstatě emo básničky, ale spousta google poezie vůbec poezie není. Je to něco úplně nového. Je to umění a zábava, ale aniž by existoval tvůrce. Nedá se to pořádně popsat, takže je potřeba pomoci si něčím, co už existuje.

Google Poezie a Sampsa Nuotia
Google Poezie a Sampsa Nuotia (autor: Dominik Hejbal)

Ten fenomén má původ ve Finsku a je poměrně populární v Česku, kde vy už nějaký čas žijete. Mají ty národy společný humor?

Řekl bych, že obě kultury jsou unikátní, i když nějaká podobnost by se samozřejmě našla. Finská kultura je podle mě ideálním prostředím pro Google poezii. Je to kultura, kde je hanba měnou sociální interakce. Pochopitelně jde o stereotypy, každopádně průměrný Fin se neustále strachuje, co si o něm budou myslet sousedi, stejně jako se Finsko obecně bojí, co si řeknou ostatní země.

Ve Finsku je nemyslitelné, že byste s někým probírali svoje obavy a tajemství. Možná tak s velmi blízkými přáteli. Takže jakoukoliv osobnější otázku položí Fin raději Googlu. Což znamená víc materiálu pro Google poezii.

Vzpomenete si, co jste tehdy v říjnu 2012 hledal vy sám?

Bylo to něco ve smyslu: „Jsem alkoholik?“ Což je perfektní příklad těch obav a tajemství, o kterých jsem mluvil. Jedna z těch otázek, co si lidé kladou v okamžiku bolesti nebo zmatení někde ve tmě u počítače. Na jednu stranu google poezie není víc než výběr nejvyhledávanějších frází, seřazený počítačovým algoritmem internetového vyhledávače, ale na stranu druhou jsou to věci, které do toho vyhledávače píšou skuteční lidé.

Někdy je to jen legrační kombinace textů z písniček a podobně. Ta nejlepší google poezie nám však může hodně prozradit – je to záznam toho, o čem lidé přemýšlí, když si myslí, že se nikdo nedívá. Jsou tam temná tajemství, obavy, otázky a tápání ne jednoho člověka, ba velké skupiny lidí. A důležité je i to, jak se ty jednotlivé fráze v našeptávání poskládají – věci, co původně neměly nic společného, najednou dávají dohromady smysluplný celek, a ten vypráví příběh. Příběh lidstva obecně.

Pozn.: Text je zkrácenou verzí rozhovoru, který v plném znění vyšel v knize Google poezie: Psáno našeptávačem (vydalo nakladatelství Backstage Books, 2020).

„Je to něco úplně nového“, říká zakladatel Google poezie Sampsa Nuotio (rozhovor)
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 2 hlas/ů