Sdílení souborů je ve Švédsku uznáváno jako oficiální náboženství

0

Od roku 2010 se skupina nadšených pirátů ve Švédsku snaží prosadit nové náboženství sdílení soborů. A na třetí pokus se jej podařilo uznat jako oficiální.

Církev Kopimismus se o uznání jako oficiální náboženství ve Švédsku pokoušela od roku 2010. Dvakrát se to nepovedlo (úřady požadovaly formalizování způsobu modliteb a meditací), na potřetí ale již příslušné orgány církev schválily. Jako posvátné symboly tak nově můžeme považovat i Ctrl+C a Ctrl+V. Student filozofie Isak Gerson, zakladatel hnutí, doufá, že oficiální stav církve odstraní právní stigma, které obklopuje sdílení souborů.

Po celém světě jsou piráti považování za zločince. Jak je ale vidět, najde se i velmi početná skupina lidí, kteří považují kopírování za posvátný akt. Církev byla již od začátku pronásledována za svou „víru“, proto je pro ní oficiální status velmi významný. A to také proto, že by tak mohla motivovat další lidi k přihlášení se.

Missionary

Myslím, že více lidí bude mít odvahu vystoupit jako kopimisté. Možná ne na veřejnosti, ale alespoň mezi svými blízkými. Je tu ještě mnoho právních stigmat kolem kopírování. Mnoho lidí má stále obavy, že půjdou do vězení za kopírování a remixování. Doufám, že se to ve jménu Kopimi změní,“ říká Isak.

Ačkoli si jsou zakladatelé vědomi, že oficiální status církve neznamená, že porušování autorských práv je nyní povoleno, stále věří, že jejich víra bude brána v potaz při budoucí tvorbě právních předpisů. Během posledního půl roku církev ztrojnásobila počet následovníků na 3000. Po masivním proniknutí informace do světa se ale teď očekává mnohem větší zájem (v době psaní novinky byly oficiální stránky církve mimo provoz kvůli tzv. „slashdot effectu“ – poskytovatel neudržel nápor návštěvníků).

S pevnou vírou ale budou technické problémy brzo odstraněny a potenciální následovníci se k církvi mohou hlásit na jejich stránkách. A pokud chcete náboženství pomoct v rozšiřování, použijte posvátné tlačítko „Sdílet“.

Zdroj: TorrentFreak

Sdílení souborů je ve Švédsku uznáváno jako oficiální náboženství

Ohodnoťte tento článek!

1 komentář

  1. Lidská práva jsou obvykle zakotvena v mezinárodních úmluvách. Přinejmenším pokud jde o OSN, tak by se tímhle stavem měla řídit a nevymýšlet si blbosti.
    Bohužel, OSN je, pokud jde o „lidská práva“, pouze zkorumpovanou loutkou světového „imperializmu“ (jak to pojmenoval jistý kanadský novinář s ohledem na „odpovědnost chránit“), popírajíc i vlastní zakládající chartu.

    V dnešním zuřícím k*****lizmu k*****listé z lidských práv vyzdvihují „politická práva“, zatímco sociální práva potlačují. Dokonce poslední se snaží všechna lidská práva redukovat na „politická práva“.

    Tak třeba Spojené státy agresivní vůbec neuznávají sociální práva, protože – jak jinak – byly by v rozporu s „k*****listickými svobodami“.

    (K*****listé totiž pozitivní práva neuznávají, pouze negativní.)

    Ta sociální práva jsou zakotvena v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který ona Říše zla doposud neratifikovala (neschválila)!

    Takhle „právo na internet“ (skutečně by to zde mělo být s malým počátečním písmenem, i v článku), jako ho mají zakotveny některé státy, jako třeba Finsko, jak je obecně známo (nebo již zmiňované Estonsko), je spíše sociálním právem.

    To, co měla na mysli OSN, vypadá spíš jako politické právo. A zde má Vint Cerf naprostou pravdu, že nic takového není, nic takového neexistuje.

    Kromě toho, abyste to ještě lépe pochopili: „právo svobody projevu“ (nebo „právo na svobodu projevu“) ve skutečnosti v podstatě není nic jiného než právo být ignorován.