Sony Vaio S15: extrémně lehký a se skvělým displejem (první pohled)

0

Vaio S15 navazuje na loňský SE, jehož recenzi jsme vám přinesli už koncem minulého roku. V současné generaci má i menšího sourozence Vaio S13 (schválně, uhodnete jakou má úhlopříčku?); navíc přibyl dokovací konektor a z víceméně klasického touchpadu s oddělenými tlačítky se stal dnes moderní clickpad. Samozřejmostí je i vylepšení hardwaru, uvnitř jsou tudíž procesory Intel Ivy Bridge a grafické karty Nvidia s jádry Kepler.

Sony Vaio S15

Celkové pojetí notebooku, stejně jako design, ovšem zůstává stejné a nutno podotknout docela sympatické: jde o patnáctipalcový notebook s kvalitním Full HD displejem, který ale váží pod dva kilogramy a tloušťkou nepřesahuje 2,5 cm. Není tedy problém jej často přenášet a zároveň mít stále u sebe v podstatě plnohodnotnou kancelář včetně klávesnice s numerickým blokem, nebo mobilní multimediální centrum.

Jako na horské dráze

Na začátek se sluší podotknout, že nás v Sony tak trochu vypekli a poslali nám předprodukční kus, ne finální model v takové podobě, v jaké je v prodeji. To se nám občas stává, takové notebooky obvykle vypadají stejně, ale lišívají se především celkovou kvalitou zpracování, třeba lícováním dílů. Nejextrémnější příklad, na který si vzpomínám, jsem viděl u Fujitsu; když v květnu představovali svoje nové Ultrabooky, předváděcí model Lifebooku UH552 působil jako z papíru. Finální kousek jsem viděl nedávno a zpracování se skutečně nedalo srovnat. Mějte to tedy na paměti, zapůjčený kus Vaia S15 totiž pár takovými problémy taky trpí, i když v ne úplně fatální míře.

 

Ale zpět k tématu článku: prvotní kontakt s S15 je byl z výše popsaného důvodu trochu rozporuplný. Notebook prostě vypadá na fotkách lépe než naživo, hlavně vnější strana kloubu displeje (jednotné číslo; je tu jeden široký uprostřed) z imitace chromu je úplně zbytečná, vypadá to spíš levně. Lícování plastových dílů základny je také docela problematické, mezi bočními díly a opěrkami zápěstí je mezera, do které se bez větších problémů vejde nehet. Víko je slícované dobře, ale zase se vyznačuje ohromně nízkou odolností proti zkroucení a jeho kloub je sice sympaticky široký, ale má lehkou vůli, takže se displej občas rozklepe, když se v okolí vyskytnou nějaké vibrace. Naše redakce je docela blízko jednoho nádraží, takže na problémy tohoto typu přijdeme při průjezdu prvního nákladního vlaku.

Byl jsem tedy lehce rozladěn, protože “na papíře” vypadá S15 téměř dokonale. Otočení notebooku vzhůru nohama odhalilo štítek vysvětlující, že jde právě o onen předprodejní kus, což mi trochu ulevilo – a celkově musím říci, že mi Vaio čím dál víc přirůstá k srdci – tak nějak se mi postupem času zase začíná líbit.

Jen stříbrná to může být

Designově je to podle mého skromného názoru naprostý skvost; hranaté tvary této části nabídky Sony jsou pro mě takovým příjemným osvěžením mezi záplavou více či méně zakulacených a vzájemně zaměnitelných konkurentů. Až na zmíněný “švindlchrom” na vnější straně kloubu a na logu Vaio na víku jsou veškeré povrchy matné a v kombinaci se stříbrnou barvou se udatně brání šmouhám a otiskům prstům. Klávesnice je velmi dobrá, líbí se mi hlavně dvouřádkový Enter, výrazně oddělené kurzorové šipky a “plnohodnotná” nula na numerickém bloku; navíc nechybí podsvícení, i když to zase působí tak trochu “levně”.

Sony Vaio S15

Malá tloušťka a velmi nízká hmotnost jsou navíc ohromné plus – dvě kila se nemusí zdát jako úplně málo, ale v praxi je to neuvěřitelně málo, když se to rozloží na patnáctipalcovou úhlopříčku. Kolega nachomýtnuvší se k rozbalování trval na tom, že v tom určitě musí chybět baterie. Nízká hmotnost sice paradoxně přispěla k prvotnímu pocitu celkově “levného” zpracování, ale teď s odstupem pár dní si myslím, že šlo jen o nezvyk – prostě jsem to nečekal.

Překvapení uvnitř

Velice příjemným překvapením a řekl bych i jedním z důvodů, proč se mi S15 začala zase líbit, je ohromně snadný přístup dovnitř. U takto tenkého notebooku jsem čekal, že to s uživatelskou servisovatelností bude stejné jako u většiny Ultrabooků, jinými slovy bídné a nedostanete se ani k pamětem – ovšem chyba lávky. Stačí zespoda povolit dva šrouby a podle naznačených šipek odsunout kryt a dostanete se k disku, baterii (což jsem opravdu nečekal), pamětem i bezdrátovému modulu. S chlazením je to těžší, pro vyčištění ventilátoru by byla potřeba demontáž celé spodní části, ale i tohle je super.

Sony Vaio S15 Sony Vaio S15 Sony Vaio S15 Sony Vaio S15 Sony Vaio S15

Co se týká hardwaru, tak se tady moc překvapení nestává. Pokud se chystáte notebook kupovat již nyní a nemůžete počkat pár týdnů na recenzi, jen vás upozorním, že ačkoliv většina obchodů uvádí osazenou grafickou kartu GeForce GT 640M, není to až tak úplně pravda – jde o 640M LE, tedy to samé s o něco nižšími takty a tím pádem o trochu nižším výkonem. Rozdíl nejspíš nebude nijak světoborný a Diablo III si určitě zahrajete ve vysokých detailech, ale přece jen tam rozdíl bude.

Jinak mám k hardwaru jen jednu poznámku: asi budu v recenzi kritizovat pevný disk – prostě je pomalý. V kombinaci s u Sony tradičně opravdu “bohatou” nadílkou předinstalovaného bloatwaru trvá start systému v základním stavu přes dvě minuty, což je prostě špatně. Zbavení se asi dvaceti zcela zbytečných aplikací start trochu urychlilo, ale ani tak není osazený disk žádný rychlostní rekordman a zbytek notebooku zbytečně sráží dolů. Rozhodně bych doporučil instalaci SSD, zvlášť když S15 není zrovna levný notebook (levnější konfigurace se obvykle prodává za těsně pod 26 000 s DPH) – ty dva a půl tisíce navíc se tady už v podstatě ztratí.

Zbytek postřehů, stejně jako testy grafiky, displeje a dalších záležitostí si už nechám na recenzi.

Ohodnoťte tento článek!