Sony Vaio Z21: tenká žiletka s dokovací stanicí (recenze)

0

Úvod a design

Superlehký notebook v těžké krabici

Vaio Z21 je fascinující kousek hardwaru, který za svoji prémiovou cenu odvede ohromnou spoustu práce jak na cestách, tak i doma či v kanceláři. Cenově je to jeden z nejdražších notebooků na trhu, ale na druhou stranu patří k nejmobilnějším vůbec. Není to sice žádný ultrabook – do této kategorie se nevejde kvůli použití „dospělého“ procesoru Core i7-2620M namísto některého z CULV intelů a samozřejmě také kvůli ceně, která několikanásobně přesahuje hranici 1000 USD – ale nabídne buď dobrou výdrž na baterii v kombinaci s výbornou mobilitou (hmotnost pouze 1,18 kg a tloušťka úžasných 16,6 mm), nebo nejen na třináctipalcový notebook úžasný výkon, pokud jej připojíte k dodávané dokovací stanici (Power Media Dock), která obsahuje optickou mechaniku a především diskrétní grafiku AMD Radeon HD 6650M s 1 GB vlastní paměti GDDR3.

Na první pohled působí Z21 naprosto úžasně. Notebook je opravdu velmi tenký, má tmavý matný povrch ozvláštněný u kloubu víka stříbrnou barvou, je kompletně matný a základna se směrem dolů zužuje, což celé zařízení opticky ještě zmenšuje. Slovy se těžko popisuje, jak dobře vypadá, nicméně když jsem jej měl déle než týden položený na stole v redakci, tak jsem neustále musel odpovídat na dotazy jako „Co to je?“ a podobně. Snad každý, kdo prošel okolo, se ohlédl, případně i zastavil a podíval se pořádně, a to nejen technofilové z našich počítačových publikací, ale i kolegové z populárně naučných titulů, kteří se normálně o naše testované produkty příliš nezajímají. To jen pro ilustraci, jak dobře tento notebook vypadá a kolik pozornosti budí.

  

Sony se chlubí zpracováním notebooku z uhlíkových vláken (carbon fiber chassis). Povrch je na všech částech matný, nic lesklého zde nenajdete – tedy s výjimkou touchpadu a velkého stříbrného nápisu VAIO na víku. Otisků prstů se bát nemusíte. Ne že by vůči nim byl povrch stoprocentně imunní, ale na matném povrchu jich moc neulpívá. Pokud už se vám však nějaký otisk povede, není úplně jednoduché se jej zbavit, takže není úplně od věci nosit s sebou nějaký jemný hadřík.

  

Akumulátor zabírá zhruba polovinu spodní strany zařízení, je však tenký a nikde nevyčnívá, spodní strana základny je perfektně rovná. Když notebook otevřete, zjistíte že spodní/zadní strana víka mírně přesahuje a tím pádem se na ní notebook mírně zvedne. To zlepšuje přístup vzduchu k nasávacím otvorům chlazení na spodku notebooku, trochu bych se ale bál zvýšeného tlaku na klouby displeje. Těžko ale po dvou týdnech používání soudit, zda se to v budoucnu nějak negativně projeví; navíc klouby působí dost pevně a víko perfektně drží ve vámi nastavené poloze, nenarazili jsme na žádné kývání.

 

 

Čtečka vepředu, jinak OK

Rozmístění konektorů se Sony docela povedlo, jediné, co by mohlo trochu vadit, jsou otvory čteček paměťových karet (ano, jsou zde dva) na přední hraně základny. Jinak jsou veškerá rozhraní pěkně po stranách. Na levé straně je kromě výdechu chlazení pouze slot na zámek Kensington a analogový video výstup (VGA). Jeho neustálé používání na všech nových noteboocích popravdě příliš nechápu – občas se sice hodí pokud potřebujete notebook připojit k nějakému starému projektoru, všechny moderní projektory však mají i HDMI vstup, takže VGA začíná být poněkud redundantní. Ale to už odbíháme od tématu.

  

Všechny ostatní konektory (kromě těch paměťových čteček) se tísní na pravé straně. Vezmeme to popořadě zepředu: jeden spojený audio jack (pozor při používání sluchátek s mikrofonem), RJ-45 síťový konektor (klasický Ethernet krytý vysouvací záslepkou, která jde naštěstí otevřít poměrně lehce i s krátkými nehty), HDMI, konektor USB 2.0, který umí nabíjet připojená zařízení (třeba telefon) i když je notebook vypnutý a nakonec specialita tohoto modelu: superrychlé rozhraní Thunderbolt udělané jako USB 3.0. Tento konektor můžete používat buď jako klasické USB 3.0, nebo do něj můžete připojit konektor dokovací stanice (který zabere zároveň i vedlejší napájecí konektor). Z21 má také integrovaný 3G modem Gobi 3000, takže s sebou nemusíte při přístupu na mobilní internet nosit žádný dongle. Slot na SIM kartu je na spodní straně.

Rozmístění konektorů je tedy poměrně dobré a inteligentní, i když ze sjednoceného zvukového vstupu a výstupu úplně nadšení nejsme. Jak je na tom zpracování?

Zpracování, klávesnice a touchpad

Tak trochu rozporuplné zpracování

Následující řádky berte trochu s rezervou. Testovaný kus byl totiž předprodukční vzorek, určený pro novináře, nikoliv k prodeji. Je tedy možné, že dále popisované závady na kvalitě zpracování jsou způsobené tím. Navíc notebook před námi měly dvě další redakce a nemůžeme s jistotou říci, jak se k němu chovaly (nechceme nikoho z ničeho obviňovat, je to jen faktická poznámka).

Tak tedy k tomu zpracování: opravdu jsme zde měli rozporuplné pocity. „Rám“ základny je dokonale pevný – neprohne se ani když notebook chytíte za jeden roh a zvednete do vzduchu. Ostatní výrobci se v tomto případě mají co učit, protože takto pevné a zároveň tenké tělo se jen tak nevidí. Horší situace nastává, když zatlačíte na horní stranu základny – především v oblasti klávesnice, ale i po stranách touchpadu. Prohýbání zde sice není příliš silné, ale rozhodně je znatelné. Nepříliš dobře na tom není ani velmi tenké víko, které se na horní straně dost kroutí a uprostřed se dá velmi lehce (a docela silně) promáčknout. Rámeček displeje také pevností neoplývá, na testovaném kusu především nahoře při promačkání dost cvakal a bylo znát, že není dokonale pevný.

Také u touchpadu jsme narazili na drobný problém: nebyl do šasi zasazený úplně správně, takže zatímco tři rohy byly na úrovni okolního povrchu, čtvrtý (pravý horní) se zvedal mírně nad něj. V používání to nevadilo, ale dalo se to rozeznat opticky a na notebook za 70 tisíc to působilo dost nemile. V tomto případě jsem si ale téměř jistý, že to byla vada kusu a nikoliv problém celé série.

Bubnování prsty do stolu

Klávesnice je podsvícená a má poměrně normální rozložení s dvojřádkovým Enterem (a bohužel malými oběma Shifty). Chválíme druhou klávesu Fn u kurzorových šipek, naopak umístění kláves Page Up, Page Down, Home a End na kombinace Fn+šipky nám přijde zbytečné, protože by se na klávesnici bez problémů vměstnal ještě jeden sloupec, kde by tyto často používané klávesy mohly být.

 

Největší zvláštností klávesnice je však neobvykle malý stisk kláves, který je odhadem poloviční až třetinový oproti většině konkurence (Sony v datasheetu uvádí stisk 1 mm). To znamená, že alespoň zezačátku máte při psaní pocit, jako byste bubnovali prsty do stolu, stisknutí kláves vůbec necítíte a hned narazíte na spodek. To ve výsledku není příliš pohodlné navíc je to velmi hlučné, protože ať děláte co děláte, neustále do klávesnice bušíte.

Nad klávesnicí se nachází ještě trojice dotykových tlačítek (jedno z nich funguje i když je notebook vypnutý a dostanete se přes něj k obnovení továrního nastavení, ostatní fungují jen ve Windows) a nezapomeňme ani na hlavní vypínač, který je velmi decentně zeleně podsvícený, takže vás nebude rušit, ale není úplně jednoduché jej stisknout, protože je malý a jde dost ztuha. To je ale drobnůstka na kterou si za chvíli zvyknete.

Touchpad jako víno

Pod klávesnicí najdeme poměrně tradiční, i když neobvykle vypadající touchpad. Na pohled vypadá docela pěkně a ačkoliv jsme při prvním kontaktu čekali snížené pohodlí (tak trochu to na první pohled vypadá, že zde ergonomie ustoupila vzhledu), opak je pravdou. Mírně zdrsněný povrch touchpadu je velmi příjemný a prst po něm nádherně klouže, neoddělená tlačítka jdou stisknout lehce a bezhlučně a přestože je celá plocha touchpadu lesklá, otisky prstů na ní zůstávají kupodivu jen minimálně (na tlačítkách je to o něco horší). Jedinou výtku v této oblasti bychom měli k umístění čtečky otisků prstů mezi tlačítka. Poměrně často se nám stávalo, že jsme o ni omylem zavadili prstem, což způsobilo otevření okna pro konfiguraci ovládacího softwaru (naštěstí se to dá jednoduše zakázat).

Výkon, chlazení a výdrž

V malém těle velký duch

Pár náznaků ohledně výkonu už jste v článku možná našli. Teď se k tomu konečně dostáváme: tenhle notebook je rychlý jako blesk a opravdu hodně si toho na něm zahrajete. V samotném notebooku najdeme kombinaci jednoho z nejsilnějších notebookových procesorů dneška – Core i7-2620M se dvěma jádry a samozřejmě HyperThreadingem. Procesor běží na 2,7 GHz (s Turbo Boostem na 3,4 GHz) a jak je vidět z naměřených výsledků, podává skvělé výkony. Tomu sekunduje 8 GB RAM (DDR3 na 1333 MHz) ve dvou modulech po čtyřech gigabajtech.

Jeden z hlavních taháků počítače jsou dva SSD zapojené v konfiguraci RAID 0 (tedy prokládání bez redundance), které dosahují až neuvěřitelných rychlostí (sekvenční čtení a zápis přes 450 MB/s) a především dávají systému úžasnou svižnost. Dokud jste něco takového nepoužívali, nevíte co je to rychlý počítač. Rozdíl oproti i systémům s jedním SSD nebo dokonce s mechanickými disky je neuvěřitelný, vše je tady o kus rychlejší. Dohromady navíc máte k dispozici velmi slušných 250 GB kapacity.

Grafický výkon velmi silně závisí na tom, jestli používáte samostatný notebook či zda jej máte připojený k dokovací stanici. Bez docku grafiku obstarává stará známá Intel HD Graphics 3000, na které si nic nezahrajete, ale to není její účel, a na HD video či práci ve Windows stačí dokonale. V dokovací stanici pak běží grafika AMD Radeon 6650M s gigabajtem paměti, která už nabízí výkonu docela dost a bez problémů si na ní zahrajete většinu moderních her, i když samozřejmě v nižších než nejvyšších detailech a bez antialiasingu. Jako herní stroj si ale Sony vede překvapivě dobře, zvláště vzhledem ke svým miniaturním rozměrům.

Startující Iljušin

S provozním hlukem je to ale na druhou stranu dost horší. Kvůli kombinaci velmi malé tloušťky a vysokého výkonu se o chlazení musí starat vysokootáčkový ventilátor, který se při vyšší zátěži procesoru až neuvěřitelně rozječí. Vydávaný zvuk je dost nepříjemný a připomíná startující proudové letadlo, jedná se o takovou vysokou „fistuli“. Pokud však procesor zatěžujete jen málo, žádný zvuk neuslyšíte, což je skvělé – koukat na filmy či pracovat s dokumenty a webem můžete v naprostém klidu a bez rušení.

 

Provozní teploty se naštěstí daří držet na vzhledem k výkonu velmi dobrých hodnotách, třeba procesor nepřekračuje 88 ¬∞C, v klidu se drží okolo 45 ¬∞C. Diskrétní grafika ukrytá v docku ani v maximální zátěži nepřekročila 72 ¬∞C, což je výborné (a navíc se zvládá uchladit jen s minimálním hlukem, chlazení v docku je evidentně vyřešené dobře).


Graf průběhu teploty grafické karty při zátěžovém testu FurMark. Maximální teplota je pouhých 72 stupňů Celsia

Spotřeba se v maximální zátěži vyšplhala na 102 W včetně docku. Při nabíjení během nenáročné práce si adaptér řekl o 61 W, když jsme zapnutý notebook nechali stát a baterie byla nabitá, spotřeba klesla na slušných 22 W. Nabití integrovaného akumulátoru s kapacitou 47,2 Wh trvalo dvě hodiny a 34 minut, na 90 % se akumulátor dostal za zhruba 1:55 h.

Výdrž na akumulátor při přehrávání videa (720p MKV, přehrávač Media Player Classic, jas displeje na 50 %, Wi-Fi zapnutá) dosáhla příjemných 5:35 h, při prohlížení webu (pět automaticky se obnovujících tabů v Google Chrome) to bylo 5:03 h. To jsou vzhledem ke kapacitě skvělé výsledky, i když celý pracovní den samozřejmě nevydržíte bez adaptéru.

 

Sony k notebooku dodává dva adaptéry: jeden menší, který budete nosit s sebou společně s notebookem, a druhý o něco větší, který necháte zapojený do dokovací stanice. Nehrozí tak žádné „žonglování“ s jedním adaptérem a jeho neustálé vypojování a zapojování do docku. Oba adaptéry se umí při vyšší zátěži slušně roztopit, prsty vám ale nepopálí.

Dokovací stanice, displej a reproduktory

Malý velký dock

Dodávaný Power Media Dock jsme už v textu několikrát zmínili; nyní se na něj konečně podíváme pořádně. Je neobvyklý především svým způsobem připojení: zatímco většina ostatních dokovacích stanic se připojuje nějakým proprietárním konektorem na spodní straně notebooku, Sony to vyřešilo integrací superrychlého rozhraní Thunderbolt. Stanice má speciální, velký konektor, který se zároveň zasune do napájecího konektoru notebooku a do Thunderboltu, počítač stanici automaticky najde a aktivuje diskrétní grafiku i zabudovanou optickou mechaniku.

  

Přepánání grafických karet funguje sice automaticky, bohužel však nikolik „bezešvě“ – při zapojení i vypojení vám na krátký moment zčerná obrazovka. Před vytažením konektoru docku je navíc potřeba stisknout tlačítko, které je na něm umístěné, a počkat až systém přepne z Radeonu na Intel HD 3000. Odpojení grafiky vám potvrdí jednak bublina u taskbaru a jednak pohasnutí modré diody na samotném konektoru.

Pokud chcete s dokovací stanicí používat i externí displej, je nutné jej zapojit do video výstupů na docku, ne do těch na notebooku. Integrovaný displej samozřejmě může být obsluhován kteroukoliv z grafických karet, u externího displeje to ale záleží na tom, kam jej zapojíte.

  

Konektorová výbava docku je docela podobná jako u samotného notebooku. Najdete na něm gigabitovoý Ethernet, 2× USB 2.0, jednou USB 3.0 a analogový (VGA) i digitální (HDMI) video výstup. Jedno USB 2.0 se skrývá na horní straně pod krytkou, ostatní konektory jsou vzadu. Na přední straně je slot-in optická mechanika, která u naší verze uměla číst a vypalovat pouze DVD, ale u prodejní verze by měla být dostupná i Blu-ray.

Displej aneb Tohle se nám líbí

V nedávném testu jsem si stěžoval na to, že výrobci používají v noteboocích vysloveně mizerné displeje s podivným barevným podáním. Vaio Z21 nám v tomto ohledu udělalo ohromnou radost, protože jeho barevné podání, maximální podsvícení či kontrast si v ničem nezadají s lecjakým desktopovým displejem. Jediné, co se Vaiu nepovedlo, je gamma, která je úplně mimo (hodnota 2,7 se jen tak nevidí, správně má být 2,2) a také modrý kanál, který má odchylku delta E 10,7. Průměrná odchylka byla na poměry notebooků velmi slušných 5,0; maximální hodnota podsvícení až neuvěřitelných 385 Cd/m2 a naměřený kontrast se hodnotou 884:1 minimálně vyrovnává mnoha velkým stolním panelům.

Displej ale docela sráží velmi špatné pozorovací úhly – nejen vertikálně, ale dokonce i horizontálně. Pěkné barvy jsou sice super, jenže pokud je vidíte pouze zpříma, nadšení se hned zmenšuje.

 

Rozlišení 1600 × 900 px. je na třináctipalcovém displeji nádherně jemné a oproti klasickému HD Ready je to hotové nebe. Na displej se najednou vejde strašně moc informací. Čtenáři s horším zrakem by si však měli dát pozor, protože standardní písmo je při takovéto kombinaci rozlišení a úhlopříčky už opravdu velmi malé a škálování písma ne vždy funguje bez problémů. Naopak pokud by někomu toto rozlišení nestačilo, tak by měl být k dispozici i Full HD (1920 × 1080 px.) panel. Osobně bych chtěl vidět jak to vypadá, tak trochu se obávám, že to bude už opravdu extrém a většina lidí na tom nic neuvidí – ale to je jen moje domněnka.

 

 

Ozvučení

Integrované reproduktory jsou kvůli malým rozměrům notebooku opravdu miniaturní. Tím pádem hrají prachmizerně i na poměry mobilních zařízení. Na nastavení maximální hlasitosti ani nemyslete, pokud nechcete přijít o uši, protože při jakémkoliv pokusu o výšky uslyšíte jen jakési zachrčení. Basy pro změnu úplně chybí, což se celkem dá čekat. Kdyby na dokovací stanici byl optický zvukový výstup (S/PDIF), tak bych to přešel, ale takhle vám jedinou alternativu poskytne spojený audio jack, což je u notebooku v této cenové kategorii trochu málo. Je to docela škoda, optický výstup by se na dock určitě dal nějak vměstnat a hned by vzrostla jeho přitažlivost pro audiofily; takto jej bohužel milovníkům kvalitní reprodukce doporučit nemohu.

Software a závěr

Předinstalovaný software

Sony se tentokrát drželo docela na uzdě, co se předinstalovaného bloatwaru týče. Plocha po instalaci je nádherně uklizená (najdete na ní pouze koš) a z předinstalovaného softwaru třetích stran stojí za zmínku akorát klasický otravný třicetidenní McAfee Internet Security a Online Backup, MS Office Starter a obligátní Adobe Reader. Z užitečných utilit výrobce je tady starý známý Vaio Update, Vaio Smart Network a klasické horní menu (tuším že se to jmenuje Vaio Gate), které asi hned vypnete, protože se objevuje pokaždé, když se kurzorem přiblížíte k horní straně displeje, což otravuje práci s většinou moderních browserů.

  

Nainstalovaný systém byl Windows 7 Professional SP1. Na našem kusu byl v anglické verzi, prodejní kusy v ČR ale budou mít samozřejmě lokalizovaný český systém. Instalace systému je jednoduchá (tedy pokud zjistíte, jak se k ní dostat, mně pár minut trvalo než mě napadlo zkusit dotyková tlačítka nad klávesnicí), ale i přes velmi rychlé disky trvá dost dlouho, zhruba půl hodiny. Nejvíce času samozřejmě zabere instalace ovladačů.

Verdikt

Pokud máte opravdu hodně peněz a chcete skvěle vypadající, malý, lehký a velmi výkonný notebook se slušnou výdrží na baterii, Vaio Z21 rozhodně stojí za pozornost. Má samozřejmě pár chybek, nicméně práce s ním je pohodlná (pokud si zvyknete na malý stisk kláves) a hlavně neskutečně rychlá. Jeho koupi tak můžeme doporučit, i když se rozhodně nejedná o zařízení denní potřeby pro každého. Za svých sedmdesát tisíc každopádně dostanete ultramobilní, ale přesto plnohodnotný notebook a zároveň i velmi slušný herní stroj. Na hraní si ovšem rozhodně pořiďte externí klávesnici…

+ design
+ velmi rychlé disky
+ dokovací stanice se silnou dedikovanou grafikou
+ hmotnost a rozměry
+ slušná výdrž akumulátoru
+ barevné podání a kontrast displeje 

– vysoká (i když vcelku oprávněná) cena
– pozorovací úhly displeje
– při vysoké zátěži procesoru silný hluk
– malý stisk kláves 

 

 

Sony VAIO Z21 – VPCZ21V9E
Cena 69 900 Kč (CZC.cz)
Zapůjčil Sony ČR
Hardwarová výbava
Procesor Intel Core i7-2620M
Počet jader (virtuálních) 2 (4)
Frekvence 2,7 GHz
Max. frekvence (turbo) 3,4 GHz
Operační paměť 8 GB DDR3 1333 MHz (2× 4 GB)
Pevný disk (velikost) 250 GB
Pevný disk (typ) 2× 128 GB SSD v zapojení RAID 0
Mechanika ne
Velikost displeje 13,3 „
Povrch displeje matný
Rozlišení displeje 1600 × 900 px
Grafická karta Intel HD Graphics 3000
Grafická paměť 1 GB GDDR3
Konektory, sloty
Výstupy na monitory HDMI, D-Sub (VGA)
Porty (s výjimkou USB) 1× 3,5mm audio, síťový konektor RJ-45 (1Gb/s Ethernet)
Počet portů USB 2.0 1
Počet portů USB 3.0 1 (s Thunderboltem)
Čtečka paměťových karet SD/MMC/SDHC/SDXC/MS/MS Pro Duo/MS Pro HG
Bezdrátové sítě Wi-Fi 802.11 a/b/g/n, Bluetooth 2.1+EDR, 3G modem
Rozměry, baterie
Rozměry (š×d×h) mm 330 × 210 × 16,65 mm
Hmotnost 1,18 kg
Kapacita baterie (Wh) 47 Wh
Software
Operační systém Windows 7 Professional 64bit SP1
Dokovací stanice (Power Media Dock) – VGP-PRZ20C
Grafická karta AMD Radeon HD 6650M 1 GB GDDR3
Optická mechanika DVD¬±RW SuperMulti (slot-in)
Konektory RJ-45 (1Gb/s Ethernet), 2× USB 2.0, 1× USB 3.0, VGA (D-Sub), HDMI

 

Výsledky testů a screenshoty

 

Souhrnné testy výkonu PC (všechny výsledky měřeny s dokovací stanicí)
PCMark Vantage  
11822 (Memories 6547, TV and Movies 5559; Gaming 8557; Music 13763; Communications 12247; Productivity 14213; HDD 20427)
PCMark 7 4023 (Lightweight 4060; Productivity 3668; Creativity 7214; Entertainment 3006; Computation 11865; Storage 4402)
Windows 7 Experience Index CPU: 7,1; RAM: 7,5; Grafika: 6,8; Herní grafika: 6,8; HDD: 6,9
Rychlost startu systému 0:29 min
Herní testy
 
3DMark 2001 SE 20 166 bodů
3DMark06 (body) 8 630 bodů
3DMark Vantage (body) 4217 (GPU 3525, CPU 10258)
3DMark11 (body) 1260 (graphics 1139, physics 4147)
Devil May Cry 45,5575 fps (C)
Far Cry 2 průměr: 17,38 min: 12,67 max: 24,46 fps
Crysis (very high) průměr: 16,97 min: 11,75 max: 19,22 fps
World in conflict průměr: 14 min: 8 max: 23 fps
TrackMania Nations Forever 33,6 fps
Testy výkonu procesoru
Cinebench R11.5 OpenGL: 36,09 fps, CPU 3,08 bodů, CPU jedno jádro 1,34 bodů
x264 BenchMark HD v3.0 1st pass: 63,44 fps 2nd pass: 16,73 fps
Virtual Dub Mod (DivX) (čas) 0:53 min
Virtual Dub Mod (Xvid) (čas) 1:34 min
WM9 Encoder (čas) 2:23 min
Testy výkonu pevného disku
CrystalDiskMark 3 – čtení Seq: 458,3 MB/s; 512k: 286 MB/s; 4k: 13,15 MB/s; 4k QD32: 184,1 MB/s
CrystalDiskMark 3 – zápis Seq: 234,7 MB/s; 512k: 154,1 MB/s; 4k: 32,76 MB/s; 4k QD32: 42,79 MB/s
AS SSD Benchmark – čtení Seq: 456,28 MB/s; 4k: 11,45 MB/s; 4k-64Thrd: 91,97 MB/s; Acc time: 0,333 ms
AS SSD Benchmark – zápis Seq: 224,32 MB/s; 4k: 27,94 MB/s; 4k-64Thrd: 37,42 MB/s; Acc time: 0,130 ms
AS SSD Benchmark – skóre Čtení: 149; Zápis: 88; Celkem: 305
AS SSD – Copy benchmark ISO: 169,55 MB/s (6,33 s); Program: 115,64 MB/s (12,17 s); Game: 98,89 MB/s (13,96 s)
HD Tune 2.55 (čtení) průměr: 470,8 MB/s, odezva: 0,257 ms
Testy výdrže
Výdrž web (čas) 5:03 h
Výdrž filmy (čas) 5:35 h

 

Sony Vaio Z21: tenká žiletka s dokovací stanicí (recenze)

Ohodnoťte tento článek!