Soudní dvůr EU: Výrobci mohou prodávat počítače s Windows i bloatwarem

0

Možná si pamatujete na případy, kdy se někdo ohrazoval vůči tomu, že je v ceně počítače zahrnuta licence operačního systému, která ale není známa, případně o systém člověk nestojí. Před dvěma roky se v jednom případě majitel počítače se rozhodl, že je nesmysl, aby platil za licenci, když chce na svém počítači používat Linux. Italský soud tehdy rozhodl, že má právo na refundaci nepoužívané licence Windows, kterou získal při koupi počítače.

Spor o cenu přeinstalovaného softwaru

Včera byl zveřejněn rozsudek k případu, jímž se na žádost Vincenta Deroo-Blanquarta z loňského srpna zabýval Soudní dvůr Evropské unie. Francouz si v roce 2008 koupil laptop od Sony, na němž byly předinstalovány různé softwary, především pak operační systém Windows Vista. Při prvním spouštění se zobrazila licenční smlouva, s níž ale nesouhlasil. Je to tedy podobný případ jako výše uvedený.

Skype pro Linux je špatný vtip
Chcete používat Linux? Pak si raději při nákupu zvolte počítač bez operačního systému

Deroo-Blanquart požádal Sony o vrácení částky za přeinstalované programy. To Sony odmítlo s tím, že mu navrhlo odstoupení od kupní smlouvy, tedy vrácení počítače a získání celé zaplacené částky (tj. 549 €). Návrh ale zákazník odmítl s tím, že se začal soudně domáhat částky 450 €, kterou považoval za paušální  náhradu za předinstalovaný software. To je první část případu. Ve druhé části dále žádal 2 500 € za újmu utrpěnou na základě nekalých obchodních praktik.

Jak to dopadlo? Jinak než v Itálii. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl, že:

„…prodej počítače vybaveného předem nainstalovanými počítačovými programy sám o sobě nepředstavuje nekalou obchodní praktiku ve smyslu směrnice 2005/29, pokud takováto nabídka není v rozporu s požadavky náležité profesionální péče a nenarušuje ekonomické chování spotřebitelů. Tuto skutečnost přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu, který přitom zohlední zvláštní okolnosti věci.“

Soudní dvůr je toho názoru, že předinstalovaný software (jde ale primárně o operační systém) odpovídá očekáváním velké části spotřebitelů a spotřebitelek. Většina lidí si sama instalovat systém nebude a součástí funkčního počítače je software, takže očekávají, že bude počítač z prodeje softwarem vybaven. Dvůr dále uvedl, že Francouz o předinstalovaném softwaru věděl předem, nekupoval tedy zajíce v pytli.

Po koupi měl navíc možnost s licenčními podmínkami nesouhlasit a od prodeje odstoupit. Otázku, zda byla schopnost zákazníka učinit informované rozhodnutí o nákupu významně zhoršena, by měl posoudit vnitrostátní soud stejně jako další podotázky. Pakliže si ale můžete vybrat počítač bez operačního systému se srovnatelnými hardwarovými parametry, myslím, že tento případ nebude vyřešen ve prospěch žalobce.

MacBook 2016
Většinou víte, co kupujete. Nebo chcete na Macbooku provozovat Linux?

Pojďme ke druhé části případu. Za nekalou obchodní praktiku bylo považováno, kdyby prodejce neuvedl závažné informace souvislosti s prodejem. V důsledku toho byste pak mohli učinit rozhodnutí, které byste jinak neučinili. Podle Soudního dvora neuvedení ceny za předinstalovaný software není prvkem, jenž by spotřebitelstvu zabránil učinit informované rozhodnutí.

Jinými slovy považuje prodej počítače s placeným operačním systémem či jinými programy, kde je cena součástí výsledné ceny produkty, za legitimní a nikoli za klamavou obchodní praktiku. Případem se bude dále zabývat soud ve Francii. Pokud chcete, podívejte se do české verze rozsudku ve věci C‑310/15.

Komentář

Rozhodnutí nepovažuji za překvapivé. Obecně vzato víte, co kupuje. Kdyby náhodou výrobce opravdu tajil něco důležitého, můžete se s ním soudit, budete však vždycky vědět, že je prodávaný stroj vybaven Windows nebo jiným systémem. Soud nesupluje morálku, jak jsme si už řekli dříve. Z pohledu morálního by prodejce samozřejmě mohl zákazníkovi vyjít vstříc a vrátit mu peníze za licenci k softwaru, jenž nevyužívá.

Na druhou stranu počítač je celek skládající se z hardwaru a softwaru, jak jsem uvedl výše. Většina lidí si systém nainstalovat neumí a těžko si lze představit, že stahuje nějaké linuxové distribuce. Pokud jste člověk, jenž bezpečně ví, že s novým strojem např. nechce Windows, máte možnost vybrat si počítač bez přeinstalovaného systému. Nebo se předem domluvit s prodejcem, zda by mu umožnil koupit si počítač se systémem s tím, že systém vrátí a dostane za něj peníze zpět.

Kdybyste si koupili tento počítač z reklamního letáku, ale nebyl v něm operační systém, byl by to problém

Z jistého pohledu je ovšem nesmyl chtít vracet odpovídající část peněz za část produktu. Pokud je produktem počítač složený z hardwaru i softwaru, kupujete jej jako celek. Představte si, že byste si koupili chlebíček a pak chtěli vrátit tři koruny zpět za použitý salám, který vám nechutná. Nebo si z automobilu vymontujete zadní sedačky s tím, že na nich stejně nikdo nebude sedět, protože jezdíte sami.

Operátor vám ani nevrátí peníze za to, že u neomezeného mobilního tarifu využíváte pouze volání a SMS, nikoli data. Musíme si určit hranici mezi rozumnými požadavky a šílenstvím. Pokud si dobrovolně koupíte počítač s Windows (nebo OS X!), není to stejný případ, jako když vám někdo zakázanými argumentační praktikami při podomním prodeji vnutí jiného dodavatele elektrické energie.

Naopak si dovedu představit, že by za klamavé jednání bylo považováno, kdyby prodejce na reklamních plakátech ukazoval funkční počítač, tedy by bylo vidět, že je na něm operační systém, zatímco vy byste si koupili samotný počítač bez softwaru, který by tak po zapnutí nebyl zrovna užitečný.

Zdroj: CURIA 1 | 2 via AbcLinuxu.cz

Soudní dvůr EU: Výrobci mohou prodávat počítače s Windows i bloatwarem

Ohodnoťte tento článek!