Soudní dvůr EU: Výrobci mohou prodávat počítače s Windows i bloatwarem

0

Možná si pamatujete na případy, kdy se někdo ohrazoval vůči
tomu, že je v ceně počítače zahrnuta licence operačního systému, která ale
není známa, případně o systém člověk nestojí. Před dvěma roky se v jednom případě
majitel počítače se rozhodl, že je nesmysl, aby platil za licenci, když chce na
svém počítači používat Linux. Italský soud tehdy rozhodl, že
právo na refundaci nepoužívané licence Windows
, kterou získal při koupi počítače.

Spor o cenu přeinstalovaného softwaru

Včera byl zveřejněn rozsudek k případu, jímž se na
žádost Vincenta Deroo-Blanquarta z loňského srpna zabýval Soudní dvůr
Evropské unie. Francouz si v roce 2008
koupil laptop od Sony
, na němž byly předinstalovány
různé softwary
, především pak operační
systém Windows Vista
. Při prvním spouštění se zobrazila licenční smlouva, s níž
ale nesouhlasil. Je to tedy podobný případ jako výše uvedený.

Skype pro Linux je špatný vtip
Chcete používat Linux? Pak si raději při nákupu zvolte počítač bez operačního systému

Deroo-Blanquart požádal Sony o vrácení částky za
přeinstalované programy. To Sony odmítlo s tím, že mu navrhlo odstoupení
od kupní smlouvy, tedy vrácení počítače a získání celé zaplacené částky (tj. 549 €).
Návrh ale zákazník odmítl s tím, že se začal soudně domáhat částky 450 €, kterou považoval za paušální  náhradu za předinstalovaný software. To je
první část případu. Ve druhé části dále žádal 2 500 € za újmu utrpěnou na základě nekalých obchodních
praktik
.

Jak to dopadlo? Jinak než v Itálii. Soudní dvůr
Evropské unie rozhodl, že:

„…prodej počítače vybaveného předem nainstalovanými počítačovými
programy sám o sobě nepředstavuje nekalou obchodní praktiku ve smyslu
směrnice 2005/29, pokud takováto nabídka není v rozporu s požadavky náležité
profesionální péče a nenarušuje ekonomické chování spotřebitelů. Tuto
skutečnost přísluší posoudit vnitrostátnímu soudu, který přitom zohlední
zvláštní okolnosti věci.“

Soudní dvůr je toho názoru, že předinstalovaný software (jde ale primárně o operační systém) odpovídá očekáváním velké části
spotřebitelů a spotřebitelek
. Většina lidí si sama instalovat systém nebude
a součástí funkčního počítače je software, takže očekávají, že bude počítač z prodeje
softwarem vybaven. Dvůr dále uvedl, že Francouz o předinstalovaném softwaru věděl předem, nekupoval tedy zajíce v pytli.

Po koupi měl navíc možnost s licenčními podmínkami nesouhlasit a od prodeje odstoupit. Otázku,
zda byla schopnost zákazníka učinit informované rozhodnutí o nákupu významně
zhoršena, by měl posoudit vnitrostátní soud stejně jako další podotázky.
Pakliže si ale můžete vybrat počítač bez operačního systému se srovnatelnými
hardwarovými parametry, myslím, že tento případ nebude vyřešen ve prospěch
žalobce.

MacBook 2016
Většinou víte, co kupujete. Nebo chcete na Macbooku provozovat Linux?

Pojďme ke druhé části případu. Za nekalou obchodní praktiku
bylo považováno, kdyby prodejce neuvedl závažné informace souvislosti s prodejem.
V důsledku toho byste pak mohli učinit rozhodnutí, které byste jinak neučinili.
Podle Soudního dvora neuvedení ceny za
předinstalovaný software není prvkem
, jenž by spotřebitelstvu zabránil učinit informované rozhodnutí.

Jinými slovy považuje prodej počítače s placeným operačním
systémem či jinými programy, kde je cena součástí výsledné ceny produkty, za legitimní
a nikoli za klamavou obchodní praktiku. Případem se bude dále zabývat soud ve
Francii. Pokud chcete, podívejte se do české verze rozsudku
ve věci C‑310/15
.

Komentář

Rozhodnutí nepovažuji za překvapivé. Obecně vzato víte, co
kupuje. Kdyby náhodou výrobce opravdu tajil něco důležitého, můžete se s ním
soudit, budete však vždycky vědět, že je prodávaný stroj vybaven Windows nebo
jiným systémem. Soud nesupluje morálku, jak jsme si už řekli dříve. Z pohledu
morálního by prodejce samozřejmě mohl zákazníkovi vyjít vstříc a vrátit mu
peníze za licenci k softwaru, jenž nevyužívá.

Na druhou stranu počítač je celek skládající se z hardwaru
a softwaru, jak jsem uvedl výše. Většina lidí si systém nainstalovat neumí a těžko
si lze představit, že stahuje nějaké linuxové distribuce. Pokud jste člověk, jenž
bezpečně ví, že s novým strojem např. nechce Windows, máte možnost vybrat
si počítač bez přeinstalovaného systému. Nebo se předem domluvit s prodejcem,
zda by mu umožnil koupit si počítač se systémem s tím, že systém vrátí a
dostane za něj peníze zpět.

Kdybyste si koupili tento počítač z reklamního letáku, ale nebyl v něm operační systém, byl by to problém

Z jistého pohledu je ovšem nesmyl chtít vracet odpovídající
část peněz za část produktu. Pokud je produktem počítač složený z hardwaru
i softwaru, kupujete jej jako celek. Představte si, že byste si koupili
chlebíček a pak chtěli vrátit tři koruny zpět za použitý salám, který vám
nechutná. Nebo si z automobilu vymontujete zadní sedačky s tím, že na
nich stejně nikdo nebude sedět, protože jezdíte sami.

Operátor vám ani nevrátí peníze za to, že u neomezeného
mobilního tarifu využíváte pouze volání a SMS, nikoli data. Musíme si určit
hranici mezi rozumnými požadavky a šílenstvím. Pokud si dobrovolně koupíte
počítač s Windows (nebo OS X!), není to stejný případ, jako když vám
někdo zakázanými argumentační praktikami při podomním prodeji vnutí jiného
dodavatele elektrické energie.

Naopak si dovedu představit, že by za klamavé jednání bylo
považováno, kdyby prodejce na reklamních plakátech ukazoval funkční počítač,
tedy by bylo vidět, že je na něm operační systém, zatímco vy byste si koupili
samotný počítač bez softwaru, který by tak po zapnutí nebyl zrovna užitečný.

Zdroj: CURIA 1
| 2 via AbcLinuxu.cz

Ohodnoťte tento článek!