Srovnávací (mega)test 13,3″ notebooků: osm malých Intelů

0

Úvod

Filipika proti displejům

 Úvod k testu jsme sice publikovali jako samostatný článek již 17. října, přesto si ale neodpustím jednu krátkou uvozující kapitolu i tady. Událo se totiž několik změn. Tou asi největší je, že jsme se rozhodli lehce „proklepnout“ i displeje pomocí kolorimetrické sondy. Displeje jsme netestovali nijak do hloubky, takže nečekejte měření odezvy, inputlagu ani homogenity podsvícení (první dva testy by trvaly hrozně dlouho a rovnoměrnost podsvícení nemá na takto malých panelech smysl řešit). Naměřené výsledky nám ovšem radost neudělaly.

Na to, že výrobci do notebooků dávají displeje s HD Ready rozlišením, si stěžujeme dlouhodobě. U těch třináctipalcových to ještě není takové zlo jako u patnáctek. Že v noteboocích nenajdeme nijak zvlášť kvalitní displeje, s tím jsme také počítali. Naměřené barevné podání však bylo ve většině případů velmi, velmi špatné (výjimku tvořilo Lenovo, které bylo takovým jednookým králem mezi slepými, na poměry notebooků je jeho displej docela dobrý). Průměrná barevná odchylka se pohybovala mezi delta E 5,8 (Lenovo) a 12,6 (Fujitsu), ta maximální dokonce mezi delta E 11,6 (opět Lenovo) a 31,7 (Toshiba).

Screenshot s údaji o barevném podání displeje
Screenshot s výsledky měření barevného podání. Takhle to vypadat opravdu nemá.

Lišily se navíc i teploty barev (jediné HP se trefilo do 6500 Kelvinů, jinak jsme naměřili až 15% odchylku) a gamma se lišila až o 22% (u Packard Bellu). A co to dohromady znamená? Minimálně to, že na těchto noteboocích můžete zapomenout na jakoukoliv rozumnou práci s fotkami či grafikou. To, co na displeji uvidíte, se od reality diametrálně liší.

 

U každého notebooku najdete mezi klasickou sadou screenshotů i „test report“ zašeho testovacího programu, kde můžete najít odchylky jednotlivých barevných kanálů a pokrytí barevného prostoru. K tomu tam najdete i odkaz na stažení kompletního reportu v PDF, kde se dozvíte bližší informace.

Co se stalo s AMD?

Ale dost nadávání na displeje, zpět k tématu. Jak už bylo popsáno v úvodu, sešlo se nám v testu osm notebooků různých značek. Cenou se pohybují mezi 15 000 a 18 500 Kč s DPH a ve všech najdeme procesory Intelu. Žádný vhodný model s CPU/APU AMD se nám bohužel nepodařilo zajistit, měli jsme k dispozici pouze MSI X370 s Brazosem (E-350). Ten je ale v úplně jiné třídě než zbytek testovaných notebooků, výkonově by silně zaostával a nebylo by to fér srovnání, proto jsme se jej rozhodli nezařadit. Neznamená to, že by Brazos byl nějak špatný, jen se prostě do zvolené kategorie nehodí; na druhou stranu notebooky s ním bývají výrazně levnější (třeba zmíněná X370 stála okolo jedenácti tisíc, nyní již ale ani není na trhu, a Lenovo ThinkPad Edge E325 cenou začíná na jedenácti a půl tisících). Hodí se tak třeba pro studenty, kteří potřebují malý, mobilní počítač, ale nemohou či nechtějí za něj utratit patnáct a více tisíc.

MSI X370

Absence AMD je nám líto, nicméně s tím teď už nic neuděláme. Můžeme vám však slíbit, že se budeme snažit udělat nějaký srovnávací test či duel AMD vs. Intel v podobné cenové a výkonnostní kategorii, kde důkladně srovnáme klady a zápory platforem obou výrobců a přineseme vám podrobný přehled.

Ještě pár drobností k formě: stejně jako u minulého velkého testu (levné patnáctipalcové notebooky) bude každému počítači věnována jedna kapitola, ve které najdete fotky, podrobný popis a screenshoty. Nebudeme se příliš zabývat výkonem, protože ten je možné vyčíst z grafů a naměřených hodnot v tabulkách; zaměříme se spíše na zpracování, provozní vlastnosti a různé zvláštnosti každého kusu. Notebooky jsou v kapitolách seřazeny podle abecedy, srovnání výkonu, výdrže a dalších objektivně měřitelných vlastností můžete vyčíst z tabulky níže a z grafů v poslední kapitole.

Tabulky, tabulky, tabulky

Na závěr úvodu ještě pro zopakování přehledová tabulka s parametry a poděkování společnostem, které nám notebooky do testu zapůjčily: 

Model Zapůjčeno od
Acer Aspire TimelineX 3830TG Acer; www.acer.cz
Asus U36SD Asus; www.asus.cz
Dell Vostro V131 Dell; www.dell.cz
Fujitsu Lifebook SH531 Fujitsu; www.fujitsu.cz
HP ProBook 4330s HP; www.hp.cz
Lenovo ThinkPad Edge E320 Lenovo; www.lenovo.cz
Packard Bell Easynote NX69 Acer; www.packard-bell.cz
Toshiba Satellite L735 Toshiba; www.toshiba.cz

 

  Acer Aspire TimelineX 3830TG Asus U36SD Dell Vostro V131 Fujitsu Lifebook SH531
procesor Intel Core i5-2430M (2× 2,4 GHz) Intel Core i3-2310M (2× 2,1 GHz) Intel Core i3-2310M (2× 2,1 GHz) Intel Core i5-2410M (2× 2,3 GHz) 
operační paměť 4 GB (1333 MHz) 4 GB (1333 MHz) 4 GB (1333 MHz) 4 GB (1333 MHz)
pevný disk 750 GB 5 400 rpm 640 GB 5 400 rpm 500 GB 7 200 rpm 500 GB 5 400 rpm
grafická karta Nvidia GeForce GT540M 1 GB + Intel HD Graphics 3000 Nvidia GeForce GT520M 1 GB + Intel HD Graphics 3000 Intel HD Graphics 3000 Intel HD Graphics 3000
displej 13,3″ 1366 × 768 13,3″ 1366 × 768 13,3″ 1366 × 768 13,3″ 1366 × 768
bezdrátové sítě 802.11n, Bluetooth 802.11n, Bluetooth 802.11n, Bluetooth 802.11n, Bluetooth
optická mechanika ne ne ne DVD¬±RW SuperMulti
rozhraní 1× USB 3.0, 2× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 2× 3,5mm audio 1× USB 3.0, 2× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 2× 3,5mm audio 2× USB 3.0, 1× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 1× 3,5mm audio 1× USB 2.0 & eSATA, 2× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 2× 3,5mm audio, ExpressCard 34
čtečka karet SD/MMC/MS/
MS Pro/xD
SD/MMC/MS/MS Pro/xD SD/MMC/MS/MS Pro SD/MMC/MS/MS Pro
baterie 66,6 Wh 81,2 Wh 65 Wh 44 Wh
operační systém Windows 7 Home Premium (64b) Windows 7 Home Premium (64b) Windows 7 Professional (64b) Windows 7 Professional (64b)
rozměry 22,2 – 29,2 × 321 × 228 mm 19 × 328 × 232 mm 16 – 21 × 329 × 238 mm 32,3 × 323 × 234 mm
hmotnost 1,85 kg 1,66 kg 1,82 kg 1,9 kg
cena s DPH 16 690 Kč 17 989 Kč 18 499 Kč (CZC) 17 899 Kč (CZC)

 

 
  HP ProBook 4330s Lenovo ThinkPad Edge E320 Packard Bell Easynote NX69 Toshiba Satellite L735
procesor Intel Core i5-2430M (2× 2,4 GHz) Intel Core i5-2430M (2× 2,4 GHz) Intel Core i3-2310M (2× 2,1 GHz) Intel Core i3-2310M (2× 2,1 GHz)
operační paměť 4 GB (1333 MHz) 4 GB (1333 MHz) 4 GB (1333 MHz) 4 GB (1333 MHz)
pevný disk 640 GB 5 400 rpm 320 GB 7 200 rpm 640 GB 5 400 rpm 640 GB 5 400 rpm
grafická karta AMD Radeon HD 6490M 1 GB + Intel HD Graphics 3000 Intel HD Graphics 3000 Intel HD Graphics 3000 Nvidia GeForce 315M 1 GB
displej 13,3″ 1366 × 768 13,3″ 1366 × 768 14″ 1366 × 768 13,3″ 1366 × 768
bezdrátové sítě 802.11n, Bluetooth 802.11n, Bluetooth 802.11n, Bluetooth 802.11n, Bluetooth
optická mechanika DVD¬±RW SuperMulti ne DVD¬±RW SuperMulti DVD¬±RW SuperMulti
rozhraní 1× USB 3.0, 3× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 2× 3,5mm audio, ExpressCard 34 1× USB 2.0 & eSATA, 2× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 1× 3,5mm audio 1× USB 3.0, 2× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 2× 3,5mm audio 1× USB 3.0, 2× USB 2.0, HDMI, VGA, LAN, 2× 3,5mm audio
čtečka karet SD/MMC/MS/MS Pro SD/MMC/MS/MS Pro SD/MMC/MS/
MS Pro/xD
SD/MMC/MS/MS Pro
baterie 46,3 Wh 62,1 Wh 64,8 Wh 54,8 Wh
operační systém Windows 7 Home Premium (64b) Windows 7 Professional (64b) Windows 7 Home Premium (64b) Windows 7 Home Premium (64b)
rozměry 27,9 × 330 × 235 mm 26,7 – 30,9 × 322 × 224 mm 31 × 342 × 245 mm 27,9 – 36,9 × 329 × 221 mm
hmotnost 2,13 kg 1,74 kg 2,2 kg 2,1 kg
cena s DPH 15 520 Kč (CZC) 15 828 Kč 16 990 Kč (CZC) 15 104 Kč (CZC)

 

Pokud vám tabulka rozdělená na dvě poloviny nevyhovuje, je tu ještě druhá, která snad bude o něco přehlednější a která zároveň obsahuje i naměřené hodnoty (klepněte na náhled pro otevření):

Tabulka hodnot, klepněte pro otevření

Acer Aspire TimelineX 3830TG

Acer Aspire TimelineX 3830TG

Test začíná modelem z poměrně známé řady TimelineX od Aceru, nyní již ve třetí generaci. Tato řada stojí přibližně uprostřed mezi firemním a domácím sektorem, ostudu neudělá ani manažerovi, ani studentovi. 3830TG je nejmenším modelem řady (Acer dělá i čtrnácti a patnáctipalcové modely, ty se liší první číslicí v označení), přičemž všechny jsou v podstatě stejné, liší se pouze rozměry a hmotností.

Acer Aspire TimelineX 3830TG

Testovaná konfigurace má označení AS3830TG-2414G75nbb, stojí pod sedmnáct tisíc a na první pohled zaujme dvěma specialitami: velmi velkou kapacitou pevného disku (750 GB, nejvíce v testu) a přepínatelnou grafikou GT540M od Nvidie. Díky ní má Acer vzhledem ke svému určení skvělý výkon v 3D aplikacích, není problém si se staženými detaily zahrát kdejakou novější hru v nativním rozlišení. S grafikou od Nvidie se navíc pojí jako obvykle na výbornou zvládnutý Optimus, tedy „bezešvé“ přepínání mezi integrovanou a diskrétní grafikou; pokud je třeba grafických výkonů, aktivuje se GT540M (ale okamžitě silně stoupne spotřeba), pokud pracujete ve Windows, grafické výpočty obstarává integrovaná Intel HD 3000, která sice výkonu moc nepředvede, ale to od ní ani nikdo nečeká, hlavně že má nízkou spotřebu.

  

Zbytek konfigurace z řady příliš nevybočuje, máme zde poměrně dobrý procesor (Core i5-2430M), 4 GB RAM (jeden osazený modul, takže můžete bez problémů upgradovat), klasickou bezdrátovou konektivitu s pro někoho možná příjemným bonusem v podobě Bluetooth 4.0, multiformátovou čtečku paměťových karet, která zvládá i xD karty, a také docela slušnou hmotnost a velmi dobře zpracované tělo ze slitiny hliníku a hořčíku.

  

Ovládání na jedničku

Zpracováním je na tom Acer trochu rozporuplně. Tělo je kompaktní a poměrně tenké, víko má masivní a přiměřený odpor kladoucí klouby. Na spodní části základny všechny části skvěle lícují. Na problém jsme narazili u klávesnice, která „pruží“ – pokud jste zvyklí na silnější údery do kláves, nepříjemně vás překvapí, že se ve střední části kryt při každém úderu lehce promáčkne. Víko by také mohlo být pevnější, pod tlakem se docela zkroutí (ovšem viděli jsme i horší případy, při normálním otevírání a zavírání se nekroutí tolik jako třeba Fujitsu).

Rozložení klávesnice je výborné; ze začátku jsme měli trochu strach z toho, že některé klávesy jsou spojené, ale při psaní jsme ani ze začátku nezaznamenali žádný problém. Klávesy jsou dostatečně velké, nemají přehnané rozestupy, mají dobrý stisk a poměrně chytré rozložení. Výtka tak směřuje pouze na miniaturní levý Shift a klasicky zmenšené kurzorové klávesy.

Touchpad je také velmi povedený; je přiměřeně velký a prsty po něm krásně kloužou. Tlačítka kladou oproti klávesám docela velký odpor (těžko říct jestli to je dobře nebo špatně, záleží na individuálním vkusu), v každém případě by ale mohla být méně hlučná, jejich stisk provází docela hlasité cvaknutí.

  

Rozmístění konektorů je dobré, nedějí se zde žádné excesy jako audio konektory vepředu (tam je pouze čtečka paměťových karet). Tak trochu na škodu je absence hardwarového přepínače bezdrátových sítí (zapnout a vypnout je ale můžete kombinací Fn+F3). Namísto tohoto přepínače Acer zabudoval jednoduchý indikátor stavu baterie, který stačí stisknout a můžete alespoň přibližne zjistit, zda je akumulátor nabitý úplně, z části či vůbec; tento indikátor navíc funguje i ve vypnutém stavu, což je skvělé.

Slušná pevnost těla si vyžádala daň v podobě nemožnosti vyměnit baterii bez zásahu dovnitř počítače. Baterie je schovaná pod krytem a bez šroubováku se k ní nedostanete. Z těla na spodku mírně vyčuhuje, ale opravdu jen trochu (u Asusu a Dellu je to horší).

Pozor na displej

Jak je napsáno již v úvodu, displej ani jednoho z testovaných notebooků není vhodný k jakékoliv grafické práci, a to nejen kvůli rozlišení a úhlopříčce, ale především pro jejich prachmizerné barevné podání. Acer bohužel není výjimkou.

 

Jediné, co se na displeji dá pochválit, je celkem přesně trefená teplota barev. To vyvažuje gamma pouze 1,9 a úplně to zabíjí odchylky barev. Gamut (barevný prostor) je o kus menší, než by měl být (sRGB), a ani naměřený kontrast 1:178 není nic, na co by Acer měl být hrdý. Ideální nejsou ani pozorovací úhly, což je také častý problém displejů v noteboocích; horizontálně to ještě docela jde, ale pokud se podíváte jen mírně zespoda, barvy se velmi rychle začnou invertovat. Maximální hodnota podsvícení je 213 Cd/m2, což není úplně špatný výsledek.

Celkově displej v testu nijak nevybočuje, což ale není nic dobrého. Pokud jste na notebookové displeje zvyklí, tak si dost možná barevných odchylek ani nevšimnete. Jen opravdu zapomeňte na práci s fotkami a grafikou, nebo se při zobrazení výsledků na jiném monitoru budete velmi divit.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Modrý maratonec

Výdrž akumulátoru je v případě Aceru naprosto skvělá. Osm hodin přehrávání HD videa v MKV vám vystačí na celou sezónu většiny krátkometrážních seriálů nebo na cestu vlakem přes celou republiku tam a zpátky. Při surfování po internetu je to podobné (i když tam vede Asus o hodinu a Dell o dvě minuty), téměř sedm hodin je paráda. Výdrž při hraní her byla naopak jedna z nejnižších, což není příliš překvapivé – v zátěži se aktivuje již zmíněná diskrétní grafika a ta si prostě řekne o víc energie výměnou za výrazně vyšší výkon. Baterie má kapacitu 66,6 Wh, což není zdaleka nejvíce ze všech, ale Acer má evidentně dobře zvládnuté napájení.

Horší to bylo s provozním hlukem. Hučení ventilátoru sice není ani v zátěži nijak strašné (pokud sedíte v noci v tichém pokoji, nemáte na uších sluchátka a nic nepřehráváte, bude vás to možná rušit, jinak vůbec), ventilátor se ale občas rozjede i při úplně nenáročné práci ve Windows, kdy je zátěž procesoru i grafiky minimální. Při vysoké zátěži je to samozřejmě už horší, notebook je na svou kategorii poměrně výkonný a nějak se uchladit musí; málokdo ale hraje hry beze zvuku a i miniaturní sluchátka ventilátor bez problémů přehluší.

Při měření provozních teplot Acer opět patřil k horším. Procesor se při maximální zátěži dostane během chvilky až na 99 stupňů, kde se stabilně drží, grafika má maximum o deset stupňů Celsia níže. To jsou ale maximální hodnoty; v klidu si CPU drží slušných 40 ¬∞C a diskrétní grafika 36 ¬∞C, pevný disk se stabilně drží mezi 36 a 42 ¬∞C, což není vůbec špatné. V praxi pak zahřívání příliš nepoznáte, v silné zátěži se samozřejmě roztopí spodní část (nepříliš překvapivě hlavně u výdechu chlazení), klávesnice a touchpad vám ale prsty nepopálí. Pokud tak z nějakého důvodu nehrajete náročné hry s notebookem na klíně, nemusíte se ničeho bát.

Nezapomeňte na napájení

 Ještě bych se zastavil u napájecího adaptéru, který je jedním z docela velkých mínusů Aceru. A to docela velkých myslím doslova, protože je vážně rozměrný a působí jako by patřil k nějakému DTR notebooku, ne k subtilní třináctce. Pokud při cestách s notebookem budete potřebovat napájecí adaptér, budete se muset smířit s tím, že vám pěkných pár set gramů v brašně přidá. Adaptér byl v testu suverénně největší (od oka bych tipl, že většina adaptérů konkurence je zhruba poloviční).

 

U všech notebooků jsme pro zajímavost změřili i maximální spotřebu adaptéru při nejvyšší zátěži (a plném nabití baterie). Acer si řekl o nejvíce, konkrétně jsme naměřili maximum 68 W; to není příliš, vzhledem k silné grafické kartě (druhou nejvyšší spotřebu měl Asus s GT520M, který spotřebovával max 62 W, nejúspornější byla Toshiba se 42 W). Drobnou výhodou, která pro někoho může změkčit dopad velkých rozměrů adaptéru, může být jeho docela nízká teplota i po dlouhodobé zátěži. Konkurence topí o dost více.

Skvělý poměr výkon/cena

V testu v Extra PC se Acer umístil na druhém místě za Asusem. V této verzi testu žádná přesná hodnocení nejsou, tento model však můžeme s klidným srdcem doporučit. Má několik chybiček – ne úplně nízká hmotnost, velký adaptér, kroucení víka – ale za momentálně velmi výhodnou cenu nabídne dostatek výkonu i pro méně náročné hraní (třeba nějaké to MMORPG) a excelentní výdrž akumulátoru, a ještě u toho zvládá vypadat dobře. Za pozornost stojí také další konfigurace; pokud si připlatíte cca 3 000 korun, můžete si pořídit model, který má místo velkého pevného disku osazeno 120GB SSD od Intelu. Gigabajty videa, fotek a hudby tak sice budete muset přesunout na externí disk, výměnou za to ale získáte výrazně rychlejší odezvu v systému (start za skvělých 25 s).

+ klávesnice a touchpad
+ výkonná grafika
+ skvělá výdrž

– rozměrný adaptér
– vysoké maximální teploty (hlavně CPU)
– pružení u klávesnice

Acer: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 8 638 bodů
3DMark Vantage 4 345 bodů
PCMark Vantage 6 697 bodů
PCMark 7 2 227 bodů
HDTune (čtení) 77,76 MB/s, 19,1 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 84,27/84,11 512k: 28,32/46,01 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 74,645 fps (A)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 55,8 fps
CineBench R11.5 single/multi 1,05/2,68 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 22,53 fps
x264 Benchmark HD v3.0 53,37/14,67 fps
Windows Media Encoder 9 x64 2:24 min
Rychlost startu systému 1:03 min
Maximální spotřeba 68 W
Výdrž (web) 6:50 h
Výdrž (film) 8:01 h
Výdrž (hry) 1:14 h
Doba nabíjení 2:33 h

 

 

Asus U36SD

Asus U36SD

Asus nám do testu zaslal mimořádně vydařený kousek, který na první pohled zaujme velmi malými rozměry, nízkou hmotností a zajímavým zpracováním. Vzhled však není to jediné, čím láká: výrobce slibuje až desetihodinovou výdrž. Jak si tedy vede?

Asus U36SD

Design se povedl skutečně na výbornou. Notebook je opět ze známé slitiny hořčíku a hliníku a potažený jakousi vrstvou (podle samolepky pod klávesnicí je to „nanometer coating“, ale to může znamenat cokoliv). Ta je příjemná na dotek a neulpívají na ní otisky prstů, takže notebook nemusíte neustále leštit. Malé rozměry jsme již zmínili, přesto je zdůrazním znovu: Asus je v testu s přehledem nejtenčí (a nejlehčí). Bohužel to v kombinaci s velkou osmičlánkovou baterií znamená, že vzadu najdete docela velký „hrb“, na což si dejte pozor, pokud si k němu budete chtít koupit třeba neoprenové pouzdro.

  

Zpracování základny je na skvělé úrovni, dokonce ještě lepší než u Aceru. Vepředu tentokrát nenajdete vůbec žádná rozhraní, i čtečka paměťových karet se vešla na bok. Pevnost víka je na tom o něco hůře – víko je velmi tenké a tudíž se dá i poměrně lehce prohnout, především dole uprostřed. Horní strana se ale kroutí pouze minimálně, takže si podobně jako u Aceru při slušném zacházení žádných nevítaných pohybů nevšimnete. Klouby víka jsou docela malé, ale překvapivě tuhé; displej jde otevřít jednou rukou jen těžko. Pokud si nepřidržíte základnu na stole, zvedá se i s displejem.

  

Zase ta tlačítka

Asus z nějakého důvodu použil lesklý a poměrně plastově vypadající rámeček displeje. Ten v našich očích design mírně sráží, protože se při otevírání celkem rychle zapatlá a otisky z něj jdou špatně dolů a i když se jich zbavíte, pořád se nepříjemně leskne a nepříliš hezky kontrastuje s krásně matnou základnou. To je ale celkem věc vkusu.

 

Klávesnice je opravdu velmi povedená a má všechno, co v této kategorii očekáváme. Je tichá, píše se na ní pohodlně a neskrývá žádné záludnosti, dokonce i kurzorové klávesy jsou tentokrát plnohodnotné (ovšem výměnou za zmenšené Shifty). Touchpad je rozměrný a pohodlný, výtku však máme k jeho tlačítkům, resp. tlačítku. To je stejné jako u spousty jiných modelů tohoto výrobce a popravdě příliš nechápu, proč Asus trvá na jeho používání – je lesklé, takže to každý okamžitě zapatlá, klade příliš velký odpor, musíte jej mačkat na krajích a je hlučné. Navíc v tomto případě poměrně nepěkně kontrastuje se zbytkem notebooku a podle našeho názoru narušuje jinak opravdu pěkný vzhled, podobně jako lesklý rámeček displeje.

  

Displej nepřekvapil

Při měření parametrů displeje jsme opět nezaznamenali žádné příjemné překvapení. Asus tentokrát trefil gammu, teplota barev se ale liší už o 10 % a barevná odchylka činí až delta E 21,1. Není to tak špatné jako u Aceru, ale stále není moc o co stát. Stejně tak barevný prostor nedosahuje sRGB ani náhodou. Naměřili jsme ale na notebook docela slušný kontrast (222:1). Maximální síla podsvícení je 238 Cd/m2. Pozorovací úhly opět z řady nevybočují, horizontálně je to snesitelné, ale při pohledu jen mírně zespodu dochází k výraznému posunu téměř okamžitě.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Prosurfujete celou noc

Ve výdrži si U36SD opět vedl velmi dobře, překvapil nás především skvělý výsledek při prohlížení webu. Téměř osm hodin při aktivní Wi-Fi je opravdu hodně. U filmů to bylo o něco horší, nicméně pět a tři čtvrtě hodiny je stále dost. Při hraní her vám Asus vydrží něco málo pod dvě hodiny, což má na svědomí slabší, ale méně náročná grafická karta. Kompletní nabití baterie nám trvalo 2 hodiny 41 minut.

Provozní teploty jsou na tom podobně jako u Aceru. Maximální hodnoty jsou docela vysoko, procesor se v zátěžovém testu zahřeje až na 95 stupňů, grafika je na tom podobně (což je zvláštní, Acer má výkonnější a zahřívá se méně). Pevný disk se opět drží docela nízko, pohybuje se mezi 31 a 43 ¬∞C. Při maximální zátěži si adaptér řekne o 62 W.

  

Teploty v klidovém stavu jsou oproti Aceru o něco horší, třeba procesor se drží na padesáti stupních. Na povrchu notebooku to ale nepoznáte, ten se zahřívá až při delší zátěži a ani tehdy to není nic hrozného, subjektivně notebook topil ještě méně než Acer. Ohledně provozního hluku je na tom Asus velmi dobře. Ve Windows vás nic rušit nebude a ani při zátěži se ventilátor nerozhučí nějak nadměrně.

Ideální na práci

Testovaná konfigurace nepatřila v testu k nejsilnějším, jak se můžete přesvědčit v další kapitole u naměřených výsledků. To ovšem neznamená, že by byl výkon nedostatečný. Pokud chcete hlavně hrát hry, poohlédněte se jinde (pokud trváte na třináctipalcovém notebooku, nic jiného než Acer vám asi nezbývá). Najdete zde sice opět kombinaci integrované a diskrétní grafiky, ovšem osazená GeForce GT520M není žádné dělo a stačí jen na opravdu málo náročné hry, pokud se nespokojíte s detaily na minimu. Na hraní na externím Full HD displeji pak můžete v podstatě rovnou zapomenout.

  

Pro nehráče, případně pro ty, kteří hrají jen starší hry je však tento notebook výkonný dostatečně. Výrobce se v tomto případě soustředil spíše na výdrž a mobilitu, což se mu povedlo více než dobře. U36SD je podle mě ideální pro studenty, kteří využívají počítač hlavně ve škole a chtějí se občas podívat na nejnovější díl svého oblíbeného seriálu, přitom ale nechtějí denně přenášet nějaký těžký, patnáctipalcový stroj.

V testu v Extra PC tento notebook vyhrál a obdržel ocenění Extra PC Gold, které neudělujeme zrovna často. Opět má samozřejmě své chybky (a povětšinou jsou to úplné zbytečnosti, kterých se Asus mohl jednoduše vyvarovat -lesklý rámeček displeje a tlačítko touchpadu), ale celkově je to vyvážený, výborně zpracovaný počítač, který zaujme vzhledem a nezklame výkonem ani výdrží. Od nás má jasný palec nahoru.

+ design (až na drobnosti)
+ rozměry a hmotnost
+ slušná výdrž
+ docela tichý provoz 

– vyčnívající baterie
– tlačítka touchpadu
– teplota procesoru mimo zátěž

Asus: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 5 062 bodů
3DMark Vantage 2 318 bodů
PCMark Vantage 4 205 bodů
PCMark 7 1 497 bodů
HDTune (čtení) 67,8 MB/s, 17,8 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 84,92/83,15 512k: 30,38/39,09 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 43,065 fps (C)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 34,2 fps
CineBench R11.5 single/multi 0,83/2,02 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 15,5 fps
x264 Benchmark HD v3.0 41,49/11,13 fps
Windows Media Encoder 9 x64 3:11 min
Rychlost startu systému 1:26 min
Maximální spotřeba 68 W
Výdrž (web) 7:52 h
Výdrž (film) 5:46 h
Výdrž (hry) 1:55 h
Doba nabíjení 2:41 h

 

 

Dell Vostro V131

Dell Vostro V131

Dell a Asus působí tak trochu jako vzdálení bratři. Oba mají vyčnívající baterii s vysokou kapacitou, malé rozměry (především tloušťku), nízkou hmotnost a atraktivní design. Konfigurace je také tak trochu podobná, oba mají procesor Core i3-2310M a samozřejmě 4 GB paměti. Bližší zkoumání však prozradí velké rozdíly.

Vzhled se tentokrát Dellu povedl skutečně na výbornou. Notebook k nám dorazil v červeno-černé barevné kombinaci se stříbrnými doplňky, která na pohled působí neskutečně elegantně. Ve zpracování převládá hořčík a hliník v kombinaci s plasty. Na základně není naštěstí žádný problém s lícováním, na víku jsme jedno problematické místo našli – vrchní část rámečku při stisknutí zavrže, nic hrozného to ale opět není.

Displej je podobně jako u předchozích modelů velmi tenký a tentokrát se už opravdu docela výrazně kroutí – není problém jej promáčknout tak, aby došlo k narušení obrazu na displeji. Na víko tedy pozor. Základna ale působí pevně a bezproblémově, i když po zatlačení na prostředek klávesnice je možné pozorovat drobné promáčknutí.

 

Specialitou Dellu je napájecí konektor umístěný vzadu, což vám způsobí problémy, pokud budete chtít notebook odsunout ke zdi, zvláště v kombinaci s rovnou (nezahnutou) koncovkou napájecího kabelu. Další specialitou, kterou Dell u svých notebooků často používá, jsou klouby displeje umístěné ne úplně vzadu, ale jakoby na horní straně základny, takže základna pokračuje ještě asi centimetr za ně. V tomto případě je to ale spíš věc vkusu, prakticky žádný reálný dopad na fuknčnost to nemá, jen to omezuje maximální úhel otevření víka, pokud vám na tomto parametru záleží. Nemá to smysl příliš popisovat, fotky vám poslouží lépe.

Kromě napájecího konektoru jsou všechna rozhraní umístěná na bocích. Najdeme zde dokonce dva porty USB 3.0, nezapomnělo se ani na HDMI, VGA, RJ45 a čtečku paměťových karet; audio jack je zde jen jeden (společný pro vstup i výstup), pokud máte sluchátka s mikrofonem a oddělenými konektory, máte tak trochu smůlu.

    

 

Klávesnice svítí!

Ovládací prvky se v tomto případě nadmíru povedly. Především si velkou pochvalu zaslouží klávesnice, která je naprosto tichá, neklade zbytečně velký odpor a především je podsvícená. Podsvícení není nijak silné, ale na práci i v absolutní tmě bez problémů stačí a ani vás neoslní. Intenzitu podsvícení lze regulovat pomocí zkratky Fn+F6 a můžete nastavit celkem tři stavy – podsvícení může být buď vypnuté nebo na 50 či 100 %. Osobně jsem používal vždycky pouze stoprocentní jas.

Touchpad se také povedl na výbornou. Tedy alespoň podle mého názoru; v redakci si jej postupně vyzkoušelo několik kolegů a některým z nich příliš nevyhovovala tlačítka. V každém případě je touchpad přiměřeně velký, prsty po něm opět krásně kloužou a tlačítka jsou podobně jako klávesnice velmi tichá a kladou jen minimální odpor. Navíc je plocha touchpadu mírně zapuštěná pod povrch základny, takže není žádný problém najít jej i poslepu. V malém prostoru mezi rámečky touchpadu a klávesnice je malá oranžová dioda, která se rozsvítí, pokud touchpad vypnete. To vám pomůže vyvarovat se trapasů, kdy si jej omylem vypnete a pak se divíte že nefunguje (a kdo tvrdí, že se mu to nikdy nestalo, dělá to pořád).

  

Napravo od touchpadu najdete ještě čtečku otisků prstů, která společně s matným displejem a integrovanou grafikou napoví, že tento model míří především mezi pracovní notebooky. Vepředu si můžete všimnout dvou mřížek reproduktorů, jejichž miniaturní rozměry dávají tušit, že jejich kvalita nebude nic moc. Je tomu skutečně tak; Dell má dokonce ještě horší zvukové vlastnosti než je v této třídě obvyklé (a to je co říct), pokud chcete poslouchat cokoliv jiného než zvuky ve Windows či mluvené slovo, rozhodně doporučujeme přibalit do brašny sluchátka.

Displej jako obvykle

Měření displeje opět nepřineslo žádné zlepšení. Všechny hodnoty byly opět silně mimo, průměrná barevná odchylka činí 12,4, maximální 27,3. Ani pozorovací úhly nevybočují z řady, opět dochází k inverzi barev i při malé vertikální odchylce. Maximální hodnota podsvícení je 243 Cd/m2.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Slabá grafika, silný disk

Jak již bylo zmíněno výše, Dell tímto modelem míří evidentně spíše mezi pracovní notebooky. Proto osadil matný displej, podsvícenou klávesnici a pouze integrovanou grafiku – pokud strávíte většinu času v Office nebo na webu, nic silnějšího stejně nepotřebujete. Na hraní s integrovanou Intel HD 3000 můžete rovnou zapomenout, kromě minimálně náročných her budete muset všude stahovat detaily na minimum a některé novější hry nerozběháte vůbec. To se ale dá očekávat.

  

Při práci spíše oceníte rychlý pevný disk a tady Dell rozhodně boduje. Osazený 7200otáčkový Western Digital dosahuje při čtení i zápisu rychlostí v noteboocích nevídaných; za podobné výsledky by se nemusel stydět leckterý desktopový disk. Sekvenční čtení a zápis téměř 110 MB/s se u notebookových mechanických disků nevidí často.

Procesor je stejný jako u Asusu. Na to, co se po něm chce, stačí bez problémů, nepodává žádné extrémní výkony, ale ani notebook nebrzdí. Více detailů najdete v tabulce.

Co to tady šustí?

Největším záporem tohoto jinak výborného notebooku je bezpochyby provozní hluk. I bez jakékoliv zátěže se z notebooku ozývá jakýsi těžko zařaditelný, nicméně dost nepříjemný šustivý zvuk. Nejpravděpodobnějším zdrojem se nám zdá být pevný disk, nicméně ruku do ohně bychom za to nedali. Nevylučujeme ovšem ani to, že se jednalo o vadu kusu, teoreticky by to mohlo být vadné ložisku větráčku… v každém případě tento zvuk opravdu působí rušivě, pokud jste někde v klidu. Při zátěžových testech se k tomu přidal ještě ventilátor, který se dokáže opravdu velmi nahlas rozhučet.

Lépe na tom byla provozní teplota; ta se u procesoru zastavila na 85 ¬∞C (40 ¬∞C v klidu) a teplota disku nepřekročila 33 ¬∞C, což je až neuvěřitelné, zvlášť vzhledem k jeho rychlosti. Na těle notebooku jsme zaznamenali jen minimální zvýšení teploty, dokonce ani výdech chlazení netopil nijak extrémně. Je to trochu škoda, osobně bych radši snesl vyšší teplotu než hluk.

 

Jediné, co se výrazněji zahřívalo, byl napájecí adaptér – ten silně topí, na druhou stranu je ale miniaturní a docela lehký. Při nejvyšší zátěži si řekl o slušných 52 W. Výdrž akumulátoru byla stejně jako u předchozích dvou testovaných modelů na dobré úrovni: 6:52 hodin prohlížení webu, 5:48 přehrávání HD videa a 1:51 hraní her (ovšem samozřejmě s nízkým výkonem kvůli integrované grafice). Nabíjení baterie trvá nepříjemně dlouho, naměřili jsme 3 hodiny a 36 minut; na 80 % se dostanete poměrně rychle (cca za hodinu a dvacet minut), pak se ale nabíjení až neuvěřitelně zpomalí, BatteryBar hlásil nabíjecí proud jen asi 3,3 W (tento údaj ale berte s rezervou, jednak se každou chvíli mění, jednak měření není úplně přesné).

Škoda toho hluku

Dell nás svým Vostrem sice vysloveně nezklamal, nicméně si nejsme úplně jistí, jestli jej s klidným srdcem doporučit. Provozní hluk na takovéto úrovni tento jinak opravdu velmi povedený notebook sráží hluboko dolů. Opět opakujeme, že zmiňovaný šustivý zvuk může být způsobený nějakou vadou kusu, jako třeba poškozeným ložiskem ventilátoru, nicméně hukot ventilátoru v zátěži už je evidentně vlastnost, nikoliv chyba tohoto konkrétního kousku.

 

Jinak ale V131 perfektně splňuje to, co od pracovního notebooku očekáváme a k tomu ještě dobře vypadá. Příliš jej nedoporučujeme třeba studentům, protože by na přednáškách mohl vyrušovat ostatní sedící poblíž, ale pokud například pracujete v kanceláři, kde je stejně během pracovního dne ruch, a potřebujete něco se slušnou výdrží a rychlým diskem, Vostro V131 je solidní volba. Navíc k němu dostanete od výrobce nadstandardní NBD záruku, takže u vás v případě problémů může být technik během příštího pracovního dne.

+ design
+ klávesnice a touchpad
+ rozměry a hmotnost
+ velmi rychlý disk
+ NBD záruka 

– vyčnívající baterie
– napájení vzadu
– provozní hluk
– reproduktory 

Dell: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 3 420 bodů
3DMark Vantage 1 511 bodů
PCMark Vantage 5 612 bodů
PCMark 7 2 104 bodů
HDTune (čtení) 89,1 MB/s, 17,1 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 108,3/107,4 512k: 34,35/56,38 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 29,2325 fps (D)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 33,6 fps
CineBench R11.5 single/multi 0,84/2,01 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 8,13 fps
x264 Benchmark HD v3.0 41,25/11,12 fps
Windows Media Encoder 9 x64 3:11 min
Rychlost startu systému 1:19 min
Maximální spotřeba 52 W
Výdrž (web) 6:52 h
Výdrž (film) 5:48 h
Výdrž (hry) 1:51 h
Doba nabíjení 3:36 h

 

 

 

Fujitsu LifeBook SH531

Fujitsu LifeBook SH531

Osm testovaných notebooků je možné rozdělit na dvě poloviny podle přítomnosti či absence optické mechaniky. První tři testované modely mechaniku vyměnily za menší rozměry a nižší hmotnost, Fujitsu Lifebook SH531 je první zástupce „staré školy“. Pokud stále používáte optická média, měli byste nyní zbystřit.

Lifebook je sice třináctipalcový, nicméně pokud jej položíte vedle některého z prvních tří testovaných notebooků, působí jako obr. Rozdíl v tloušťce je skutečně vidět na první pohled. Design nám přišel poněkud nešťastný, a to nejen z hlediska vzhledu, ale i některá řešení jsou tak trochu nešťastná.

Fujitsu je první testovaný notebook s kompletně plastovým tělem. To by nemuselo být špatné, problém ale spočívá hlavně v tom, že se výrobce zřejmě snažil o co nejmenší tloušťku. Na základně ale moc šetřit nejde, protože se tam musela vměstnat optická mechanika, takže aspoň udělal tenké víko… a to se tím pádem velmi silně kroutí. Není vůbec jej problém promáčknout tak, že je to vidět na displeji, a mírné zkroucení pocítíte i když notebook jen normálně otevíráte.

  

Nepříliš šťastné je i použití lesklého plastu na rámečku displeje a okolo klávesnice; otisky prstů jsou v podstatě všudypřítomné. Aspoň že předek základny a touchpad jsou v matném provedení. Velká výtka směřuje také k hlavnímu vypínači, který působí, jako kdyby jej někdo vytáhnul z levné čínské hračky. Je velký a působí vysloveně nepatřičně. Ale nejhorší na něm je, že je velmi silně podsvícený, a pokud notebook používáte v noci a se ztmaveným displejem, tak vás bude rušit.

  

Posledním problémem u designu je rozmístění konektorů – audio jacky jsou vepředu, takže když do nich zapojíte sluchátka a položíte si notebook na kolena vleže, zapíchnou se vám koncovky kabelů do břicha, a jeden z USB slotů se nachází velmi blízko konektoru napájení, takže do něj při zapojeném adaptéru nezasunete třeba rozměrnější flashdisk. A když už jsme u konektorů: osazení portu eSATA rozhodně vítáme, ale absence USB 3.0 je v dnešní době vyloženě trestuhodná. SH531 je na trhu relativně krátce a USB 3.0 sem prostě patří.

  

Slušná klávesnice, malý touchpad

Abychom pouze nehanili: klávesnice se docela povedla. Pokud vás módní vlna v podobě chicletových klávesnic nechává chladnými, nepochybně oceníte, že Fujitsu jde proti proudu a osadilo klasickou klávesnici klasickou. Navíc je nadprůměrně velká, takže ani ti, kdo s malými notebooky přichází do kontaktu poprvé, nebudou mít velké problémy – snad jen s miniaturním levým Shiftem či malými kurzorovými klávesami. U klávesnice je značka s nápisem „spill resistant keyboard“ (klávesnice odolná proti polití), to jsme ale z pochopitelných důvodů neotestovali.

  

Kvůli velké klávesnici se ovšem musel uskromnit touchpad – je pro změnu rozměrově podprůměrný. Jinak se ale používá vcelku dobře, tlačítka mají jistý stisk, ovšem jsou poněkud hlučná (podobně jako u Aceru při každém stisku klapnou).

Displej

Bohužel ani nyní displej ničím nepřekvapuje. Maximální podsvícení 235 Cd/m2, průměrná odchylka (delta E) 12,6 a maximální 26,2 nejsou nijak zázračné hodnoty, v testu jsou však i horší displeje. Měli jsme při testování pocit, že pozorovací úhly jsou na o trochu lepší úrovni než u většiny konkurentů; i kdyby to ale byla pravda, rozdíl byl zanedbatelný.

Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Rychlý procesor, pomalý disk

Trochu nadějnější situace nastává u výkonu. Fujitsu získává body jedním ze silnějších procesorů (Core i5-2410M), který u některých testů podává slušné výsledky. Výsledné skóre bohužel sráží dolů pomalý pevný disk.

Provozní teploty zůstávaly i v zátěži na přijatelných hodnotách, procesor se držel v klidu na cca 43 ¬∞C (maximálně dosáhl 87 stupňů). Horší to bylo u pevného disku, který při silné zátěži atakoval hranici padesáti stupňů a i v klidu neklesl pod 39 ¬∞C. To nejsou zrovna příznivé hodnoty, ale na druhou stranu to není ani nic hrozného. Pravděpodobně i díky rozměrnější základně notebooku není zvenku cítit téměř žádné přebytečné teplo.

 

Příjemně nás překvapil poměrně tichý provoz. Fujitsu je jeden z mála testovaných notebooků, které jsou při pohybu ve Windows skutečně naprosto tiché. Zatímco u většiny konkurentů se alespoň občas pořádně rozhučel větrák, Fujitsu zřejmě větralo neustále, ale na natolik nízkých otáčkách, že jsme nic nezachytili. V zátěži se samozřejmě ventilátor ozval, ale oproti třeba Dellu to opět nebylo nic uširvoucího.

  

Maximální spotřeba docela malého adaptéru se vyšplhala stejně jako u Dellu na pěkných 52 W a adaptér se opět docela slušně roztopil.

Výdrží Lifebook patřil mezi tu slabší část, necelé čtyři hodiny prohlížení webu není žádná sláva a tři a půl hodiny přehrávání videa také neohromí. Na svědomí to má i nízká kapacita osazené baterie, nicméně to není omluva. Rychlé nabíjení akumulátoru (naměřili jsme jednu hodinu a 41 minut) je jen slabou náplastí na tento nedostatek.

Mohlo to být lepší

Je nám líto, ale Lifebook SH531 ke koupi doporučit nemůžeme. Jeho slabé výsledky ve všech oblastech jsou zarážející, když vezmeme v úvahu, že je to relativně nový model a že s cenou začínající u 17 500 s DPH za testovanou konfiguraci nenabídne ani výkon, ani výdrž a ani malé rozměry. Ve všech ohledech výrazně lepší konkurence je dostupná za nižší ceny a ke koupi Lifebooku tak v podstatě není důvod. Nedostatky nevyváží ani docela tichý provoz, ani Windows 7 ve verzi Professional. Doufejme, že se Fujitsu příště předvede v lepším světle.

+ optická mechanika
+ relativně tichý provoz
+ ExpressCard a eSATA
+ Windows 7 Professional 
 

– chybí USB 3.0
– rozmístění konektorů
– rozměry (hlavně tloušťka)
– pomalý disk
– slabý poměr výkon/cena

Fujitsu: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 3 597 bodů
3DMark Vantage 1 655 bodů
PCMark Vantage 5 292 bodů
PCMark 7 2 071 bodů
HDTune (čtení) 61,1 MB/s, 18 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 71,27/67,68 512k: 24,77/30,28 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 29,2675 fps (D)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 36,2 fps
CineBench R11.5 single/multi 1,14/2,60 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 8,59 fps
x264 Benchmark HD v3.0 51,61/14,14 fps
Windows Media Encoder 9 x64 2:28 min
Rychlost startu systému 1:26 min
Maximální spotřeba 52 W
Výdrž (web) 3:48 h
Výdrž (film) 3:25 h
Výdrž (hry) 1:07 h
Doba nabíjení 1:41 h

 

 

HP ProBook 4330s

HP ProBook 4330s

HP nám do testu poslalo jeden ze svých ProBooků. Ten se zařadil mezi nejlépe zpracované, z velké části hliníkové šasi všude výborně lícuje a navíc vypadá velmi dobře. Výkonem na tom také není nejhůře – ale nepředbíhejme.

Přestože tento notebook patří k nejtěžším v testu (hmotnost 2,13 kg je na třináctipalcový model už opravdu hodně), na první pohled byste to do něj nejspíš ani neřekli. Dokud jsme jej nepoložili vedle menších konkurentů (Dell, Asus, Acer), připadal nám poměrně malý a lehký. Zdání ovšem klame a nejedná se o žádného prcka.

 

Zpracování je ale skutečně dobré. Výrobce se tady nesnažil o nějaké supertenké provedení a naopak vsadil na jistotu v podobě pořádného kusu hliníku. Díky tomu se víko téměř vůbec nekroutí a ani základna se při tlaku nikde neprohýbá. Solidněji postavený notebook v této kategorii asi seženete jen těžko, takže pokud chcete bytelný kus hardwaru a nevadí vám zvýšená hmotnost, toto je váš favorit.

    

Drobnou výtku máme k rozmístění některých konektorů – audio jacky jsou stejně jako u Fujitsu vepředu a slot pro rozšiřující karty ExpressCard 34 je pro změnu umístěn tak, že jsme si jej nejdříve vůbec nevšimli. Základna se totiž na spodní straně lehce zužuje a zmíněný slot je umístěn právě v tom zúžení, jakoby pod převisem (viz foto). Když máte notebook na stole, není moc vidět a je docela špatně přístupný. Výhradu máme i ke konektoru RJ45 (LAN), který je opět kvůli zkosení základny jakoby zaražený dovnitř a když z něj chcete vytáhnout kabel, musíte notebook nadzvednout. Je to drobnost, ale šlo to snad vyřešit i lépe.

  

Nabídka datových rozhraní je zde nadprůměrná, na tělo notebooku se vešly rovnou čtyři porty USB (1× 3.0 a 3× 2.0), nechybí HDMI, VGA (D-Sub), RJ45, dva audio jacky a najdeme tu i ExpressCard slot pro rozšiřující karty.

 

Miniaturní kurzorové klávesy

HP na svých noteboocích z nějakého pro nás těžko pochopitelného důvodu sází kurzorové klávesy do jedné řady, tedy tak, že šipky nahoru a dolů mají poloviční výšku. Pokud na to nejste zvyklí a přitom tyto klávesy používáte třeba pro pohyb v Průzkumníkovi, první cca týden si s jakýmkoliv notebookem od HP užijete nejedno překlepnutí. Kromě tohoto problému je ale klávesnice dobře rozvržená a pohodlná, klávesy jsou velké a nemají mezi sebou přehnaně velké mezery a není problém psát i docela potichu.

  

Touchpad je průměrně velký – dostatečně pro pohodlné ovládání – a pohodlný, jeho tlačítka jsou však zapuštěná rovnoměrně s povrchem základny a docela dost tuhá, což nám ze začátku činilo trochu problémy. Stejně jako na podivné kurzorové klávesy se na to ale dá po chvíli zvyknout a pak je ovládání bezproblémové. Hlasitost tlačítek závisí na tom, kde je mačkáte – pokud na vnějších okrajích, jsou docela hlučná, pokud je ale zmáčnkete poblíž středu touchpadu, téměř je neuslyšíte.

 

Matný displej s obřím rámečkem

Hned po prvním otevření notebooku vás dost možná zaujme rámeček displeje. Především jeho horní hrana je dost tlustá a displej je díky ní ve víku tak trochu utopený, možná by působilo lépe, kdyby byla tlustší spíše spodní část. To je ale věc dojmu. Jinak je displej matný (stejně jako onen rámeček) a opět příliš nevybočuje z řady. Povedlo se u něj sice trefit teplotu barev, gamma a barevné odchylky však tuto výhodu z velké části vymazávají. Maximální podsvícení je docela silné, naměřené maximum činí 313 Cd/m2.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Jak si vede AMD?

U tohoto notebooku se objevil jediný produkt AMD v testu: grafická karta Radeon HD 6490M s gigabajtem paměti. Té sekunduje klasická integrovaná Intel HD Graphics 3000, která opět obstarává práci ve Windows s nižší spotřebou a diskrétní Radeon se aktivuje až při potřebě vyššího výkonu. Tedy alespoň teoreticky. V praxi jsme narazili na problémy s přepínáním, kdy se Radeon prostě odmítal aktivovat. To vedlo k asi půlhodinové anabázi s instalací ovladačů – ty stažené z webu AMD se odmítaly nainstalovat a pomohla nám až verze stažená z webu podpory HP. Ani po jejich instalaci ale grafika nefungovala ideálně. Přepínání u Radeonů stále trpí v porovnání s konkurenčním Optimusem problémy a velmi často je nutné aktivovat silnější grafiku ručně. Stačí to sice pro každou aplikaci provést jednou (pak už si to ovládací software zapamatuje), ale je to otravné.

 

Výkonově na tom Radeon nebyl zrovna špatně, i když na GT540M v Aceru nedosáhl. V syntetických testech grafiky (3DMark 06 a Vantage) dosáhlo HP druhých nejvyšších výsledků a velmi dobře si vedlo i v reálných herních testech. Středně náročné hry jsou plynule hratelné v nativním rozlišení a vyšších než středních detailech, pokud vypnete antialiasing.

Nečekejte přímotop

Provozní teploty se držely na velmi příjemně nízké úrovni – i v silné zátěži byly nejnižší ze všech. Maximální teploty 76 ¬∞C u procesoru a 33 ¬∞C byly příjemným překvapením. S tím souvisí i naprostá absence zahřívání šasi s výjimkou obligátního výdechu chlazení. Adaptér se opět zahříval poměrně silně; maximálně si řekl o 53 W. Hluk byl při provozu poměrně průměrný, při zátěži se ventilátor dost silně ozýval, ale při běžné práci ve Windows jsme o něm ani nevěděli.

 

Výdrží baterie nás HP nepotěšilo, výsledky byly docela podobné těm u Fujitsu a tedy žádná sláva. 3:49 hodin prohlížení webu, 3:51 h přehrávání filmů a 1:07 v herním testu nejsou nijak skvělé výsledky, zvlášť u notebooku, který by měl být především mobilní. Alespoň že baterie byla nabitá za necelé dvě hodiny (přesněji 1:46 h).

Minul se povoláním

Ačkoliv netvrdíme, že je HP ProBook 4330s špatný stroj, rozhodně jej nepovažujeme za ideální. Trochu na nás působí, jako kdyby v HP vzali stolní patnáctku a jen ji o kousek zmenšili. Zpracování je nadmíru dobré, ale tak nějak se zapomnělo na to, co je u třináctipalcových notebooků hlavní – na spotřebu. Čtyři konektory USB jsou sice milé překvapení a za dobře zvládnuté chlazení a zpracování dáváme palec nahoru, jenže co je to platné, když baterie vydrží při běžném použití necelé čtyři hodiny a notebook váží přes dva kilogramy…

+ optická mechanika
+ zpracování
+ nízké provozní teploty
+ množství datových rozhraní (4× USB, ExpressCard)
+ slušný výkon grafiky 

– hmotnost
– audio konektory vepředu
– problémy s ovladači
– pomalý disk 

HP: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 5 779 bodů
3DMark Vantage 2 588 bodů
PCMark Vantage 6 062 bodů
PCMark 7 2 138 bodů
HDTune (čtení) 60 MB/s, 18,3 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 68,49/68,63 512k: 29,75/30,47 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 52,29 fps (B)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 47,2 fps
CineBench R11.5 single/multi 1,16/2,69 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 22,09 fps
x264 Benchmark HD v3.0 52,55/14,58 fps
Windows Media Encoder 9 x64 2:24 min
Rychlost startu systému 2:19 min
Maximální spotřeba 53 W
Výdrž (web) 3:49 h
Výdrž (film) 3:51 h
Výdrž (hry) 1:07 h
Doba nabíjení 1:46 h

 

 

Lenovo ThinkPad Edge E320

Lenovo ThinkPad Edge E320

V barvách Lenova nám do testu na poslední chvíli přišel tento model. Jedná se na trhu v podstatě o nováčka, můžete si jej pořídit zhruba měsíc. Má trochu nevýhodu v tom, že má relativně slabší konfiguraci – v cenovém omezení testu (do 18 500 Kč) totiž můžete sehnat i model s diskrétní grafikou AMD Radeon HD 6630M, se kterou by E320 nejspíš pořádně zamíchalo pořadím ve výkonnostních testech. Tuto konfiguraci se nám nepodařilo zajistit, ale ani kousek s integrovanou grafikou Intelu na tom není vůbec špatně.

Design ThinkPadu nepřináší žádná překvapení, je úplně stejný, s jakým se u řady Edge Exxx setkáváme už delší dobu. Není to už klasické „krabicoidní“ IBM známé z dřívějška, ale stále se tváří dost profesionálně. Zda vám to vyhovuje musíte posoudit sami – tento přístup Lenova má řadu odpůrců i zastánců.

Tělo notebooku je zpracované solidně. Víko se jako obvykle při tlaku zkroutí, základna ale drží dostatečně pevně a nemáme obavy o její výdrž. Plusové body Lenovo jako obvykle získává za kompletně matné provedení, jediné co se leskne je spodek klávesnice (plocha pod klávesami), tam to ale nevadí, protože tam otisky prstů dostanete dost těžko.

  

Konektory jsou rozumně rozmístěné, bohužel ale chybí USB 3.0. Trochu jej nahrazuje eSATA (respektive kombinace eSATA a USB 2.0), stejně to ale je škoda. Audio jack je podobně jako u Dellu jen jeden. Pozor si také dejte na vzadu lehce přesahující akumulátor.

  

Máte rádi trackpoint?

Ovládací prvky opět nevybočují ze zavedeného standardu řady Edge. Klávesnice je jakoby napůl chicletová, napůl klasická. Podívejte se spíše na fotky, slovy by se to popisovalo docela špatně. Horní řada kláves je zmenšená na polovinu, což nám při používání trochu vadilo. Mnohem víc nás však otravovalo to, že tyto klávesy (F1-F12) v základu slouží pro ovládání různých funkcí (jas displeje, hlasitost apod.) a pokud se chcete dostat ke klasickým funkčním klávesám, musíte jít přes klávesu Fn. Zavření okna tak vyžaduje provedení strašlivého trojhmatu Ctrl+Fn+F4, což vám ještě v kombinaci s klasicky přehozenými klávesami Ctrl a Fn možná způsobí pár vrásek, než si na to zvyknete. Nastavení horní řady kláves lze naštěstí změnit v BIOSu, stejně jako prohodit klávesy Ctrl a Fn.

 

Kurzorové klávesy jsou také miniaturní a vměstnaly se k nim i klávesy PageUp a Down, které se nám při používání občas povedlo stisknout omylem. Delete se pro změnu odstěhoval z pravého horního rohu o tři místa doleva, takže jsme místo něj mačkali End. Klávesa PrintScreen mezi pravým Altem a Controlem také není příliš dobrý nápad. Celkově vám asi chvíli potrvá, než si na rozložení klávesnice zvyknete, a pokud už budete navyklí na všechny záludnosti, bude vám asi zase dělat problémy psát na čemkoliv jiném.

Ke klávesnici se váže ještě jedna drobnost: na mezerníku je nalepená značka pro zapnutí a vypnutí integrované přisvětlovací diody klávesnice. Když jsme notebook po vybalení z krabice poprvé otevřeli, zajásali jsme, protože tato vychytávka byla na starých ThinkPadech geniální. Jenže po stisku naznačené kombinace Fn+mezerník se nic nestalo – dioda v testované konfiguraci nebyla. Značka na mezerníku tak pouze upozorňovala na to, co mohlo být.

 

Pochválit rozhodně musíme TrackPoint. Osobně si myslím, že je škoda že toto geniální polohovadlo používá pouze Lenovo a na několika málo business modelech Dell. Připadá mi ve všech ohledech lepší než touchpad – zabírá méně místa, je přesnější a při jeho použití nemusím sundat ruku z klávesnice. TrackPoint je jako vždy proveden parádně, jeho tlačítka jsou precizní a tichá a celkově je jeho ovládání pohodlné.

Jsou ale i tací, kterým TrackPoint z nějakého důvodu nevyhovuje. Pro ty je na E320 integrován i touchpad, resp. něco, co Lenovo nazývá ClickPad. A ten je strašný. Nemá oddělená tlačítka, takže se při jejich stisku pohne celá plocha, ale nejhorší je, že je na něm v základu zapnutá jakási zběsilá akcelerace, díky které aspoň zezačátku netrefíte ani vrata od stodoly – je ohromně nepřesný. Za toto dáváme velké mínus a pokud nechcete či neumíte používat trackpoint, Lenovu se vyhněte, nebo si ovládání aspoň před koupí vyzkoušejte v nějaké kamenné prodejně.

 

 

Konečně slušný displej

Při měření parametrů displeje bylo Lenovo jediné, kde jsme byli s hodnotami alespoň trochu spokojeni. Stále to rozhodně není dokonalé a hlavně gamma utekla více než je zdrávo, na druhou stranu jsou ale odchylky barev docela přijatelné a na poměry notebookových displejů dokonce velmi dobré. Průměrná odchylka (delta E) 5,8 se už začíná přibližovat stolním TN panelům, i když bílá a modrá jsou stále docela dost mimo. Naměřili jsme také celkem slušný kontrast 213:1. Maximální podsvícení je 198 Cd/m2, zajímavá je i minimální hodnota pouhých 5 Cd/m2, kdy displej nesvítí prakticky vůbec. Úroveň podsvitu lze regulovat v docela malých krocích, takže si každý přijde na své. Displej je navíc matný, takže se nemusíte obávat odlesků.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Provozní vlastnosti nad průměrem

Během nejvyšší zátěže se procesor dostal maximálně na 89 ¬∞C a v klidu se držel na příjemných 39 stupních. Pevný disk dosáhl dokonce minima 29 ¬∞C a maxima 34 ¬∞C. Žádné nepříjemné zahřívání jsme nezpozorovali ani na základně, pouze po delší době zátěže se jako vždy roztopil výdech chlazení, čemuž se prostě nevyhnete. Celkově jsou provozní vlastnosti nadprůměrné. Malý adaptér si řekl maximálně o 48 W a jako obvykle se díky svým rozměrům docela slušně roztopil.

Provozní hluk jsme nezaznamenali téměř žádný, dokonce i v dlouhodobé zátěži se ventilátor ozve jen občas a oproti některým konkurentům (např. Dell) nepůsobí zdaleka tak rušivě. Pokud si nasadíte sluchátka, nepoznáte v podstatě nic. Tady se Lenovo rozhodně předvedlo ve velmi pozitivním světle a dobře zvládnuté chlazení je příjemnou náhradou za větší tloušťku základny.

 

Výkon se odvíjí od kombinace silného procesoru a integrované grafiky (v testované konfiguraci, jinak viz úvod). Na hry zapomeňte, ale testy náročné na CPU dopadly více než dobře. Velmi silnou stránkou E320 je pevný disk, který je sice v testu kapacitně nejmenší (320 GB), ale je velmi rychlý. Na výsledky Dellu sice stále nemá, ale v kombinaci se silnějším procesorem (Dell má Core i3-2310M) je celkově systém rychlejší. Je to vidět například na rychlosti startu systému: Lenovo můžete používat po 54 s, Dellu to trvá 1 minutu a 19 s.

 

Výdrží na akumulátor nám sice E320 dech nevyrazil, ale přes pět a půl hodiny na webu i při přehrávání filmů je docela dobrý výsledek. Pokud máte aspoň občas kde nabíjet, nenarazíte na žádný problém; pokud máte třeba ve škole přes den hodinu čas a vezmete s sebou adaptér, bez problémů vydržíte celý den, i když přednášky proflákáte na facebooku.

Klasické Lenovo

E320 je Lenovo se vším všudy. Pokud si jej koupíte, budete si prvních pár dní nejspíš docela bolestivě zvykat na jeho některá specifika, jako podivné rozložení kláves, trackpoint a nepoužitelný touchpad. Pokud si ale zvyknete, bude vám výkonným pomocníkem. Slečny se za ním neotáčí, ale svoji práci dělá dobře a hlavně relativně potichu, což je u mobilního notebooku často neocenitelná vlastnost.

+ TrackPoint
+ slušný displej
+ eSATA
+ nízká hmotnost
+ rychlý disk
+ tichý provoz
+ Windows 7 Professional  

– nízká kapacita disku
– touchpad (clickpad)
– rozložení kláves
– chybí USB 3.0

Lenovo: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 3 596 bodů
3DMark Vantage 1 660 bodů
PCMark Vantage 6 724 bodů
PCMark 7 2 342 bodů
HDTune (čtení) 91,9 MB/s, 21,1 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 93,96/90,80 512k: 28,59/41,21 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 28,545 fps (D)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 37,2 fps
CineBench R11.5 single/multi 1,06/2,65 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 8,65 fps
x264 Benchmark HD v3.0 52,25/14,50 fps
Windows Media Encoder 9 x64 2:25 min
Rychlost startu systému 0:59 min
Maximální spotřeba 48 W
Výdrž (web) 5:49 h
Výdrž (film) 5:37 h
Výdrž (hry) 1:39 h
Doba nabíjení 2:09 h

 

 

Packard Bell EasyNote NX69

Packard Bell EasyNote NX69

Konečně se dostáváme ke slíbené třináctce se 14″ displejem. Zaujme na první pohled neobvyklým vzhledem, kromě tenkého rámu displeje také víkem z broušeného hliníku a neobvyklým touchpadem z modrého plastu. Konfigurace neslibuje příliš překvapení. Jak obstojí ve srovnání s konkurencí?

Značka Packard Bell ve střední Evropě není úplně známá a málokdo ví, že patří pod Acer, který ji využívá hlavně pro všemožné stylovky. NX69 se tohoto trendu drží a snaží se zaujmout vzhledem. Zmíněný čtrnáctipalcový displej vypadá v tenkém rámečku velmi dobře, výrobce však použil jeden nepěkný trik – krycí sklo displeje je větší než samotný displej, takže pokud notebook vidíte vypnutý, vypadá displej ještě o kus větší než ve skutečnosti. Po prvním spuštění vás tak čeká drobné zklamání, nicméně i tak větší displej jistě oceníte.

    

Zpracování není špatné, na těle notebooku se střídá hliník s plasty. Na většině míst vše dobře lícuje, jediné slabé místo představuje integrovaná optická mechanika, která se v šachtě docela dost viklá. To ale není problém jen Packard Bellu, stává se to u mnoha notebooků.

Příbuznost se nezapře

Podobnost s Acerem prozradí na první pohled klávesnice, která je úplně stejná jako u modelu 3830TG, změnila se jen barva a vpravo přibyl jeden sloupec s klávesami pro ovládání hlasitosti. Podobně jako u Aceru klávesnici chválíme, klávesy jsou vcelku inteligentně rozložené a pohodlné, i když bychom v pravém sloupci namísto ovládání hlasitosti radši viděli klávesy pro pohyb v textu (Page Up a Down, Home a End – ty jsou nyní namačkané na kurzorových klávesách a musíte k nim přistupovat přes Fn). Podobně jako u Lenova je horní řada standardně namapovaná na multimediální funkce, nikoliv na funkční klávesy F1-F12, takže se opět opakuje prstová gymnastika při používání některých klávesových zkratek.

  

Touchpad se v tomto případě vysloveně nepovedl. Vypadá sice zajímavě a je obrovský, problém ale spočívá v jeho povrchu. Použitý plast nemá žádnou povrchovou úpravu pro lepší klouzavost, takže po něm prsty prostě nekloužou, a neoddělená tlačítka k pohodlí také nepřispívají. Pokud se vám NX69 zalíbil, radši si jej podobně jako u Lenova zajděte před koupí někam vyzkoušet, ať víte do čeho jdete.

 

Zajímavým designovým prvkem je velmi velký indikátor úrovně nabití baterie, který najdete ve formě dlouhého pruhu pod touchpadem. Vypadá to efektně, problém je ale v tom že svítí poměrně intenzivně, takže by někoho mohl v noci rušit. Naštěstí je ale umístěný na přední hraně základny, takže to není až tak rušivé jako vypínač u Fujitsu, i když oba prvky svítí přibližně stejně intenzivně.

 

 

Velký, lesklý displej

O displeji jsme se již zmiňovali. Je velký (rozdíl 0,7″ na papíře nevypadá jako nic moc, v praxi to ale není úplně málo), lesklý a kvalitativně opět nijak zásadně nepřekvapil. Teplota barev je téměř přesná, ale hodnota gammy je naopak velmi silně mimo a barevné odchylky také nejsou zanedbatelné, a to u téměř všech kanálů (průměr delta E 12, maximum 22,9). Maximální podsvícení je přijatelných 211 Cd/m2, naměřený kontrast byl ale poměrně nízko na 166:1.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Přijatelná výdrž, dlouhé nabíjení

Akumulátor má docela slušnou kapacitu 64,8 Wh, což se celkem pozitivně projevilo na výdrži. Nečekejte zázraky, ale pět a čtvrt hodiny práce na webu či čtyři hodiny přehrávání videa nejsou zlé. Horší je to ovšem s nabíjením baterie, které trvá téměř tři a půl hodiny; podobně jako u Dellu se zhruba na 80 % dostanete vcelku rychle, pak se ale nabíjecí proud sníží na nesmyslně malé hodnoty. Maximální naměřená spotřeba na wattmetru činí 51 W.

  

Mobilita NX69 není úplně ideální, především váha 2,2 kg už je docela hodně (z testovaných notebooků váží nejvíce, blíží se mu jen Toshiba a HP). Rozměry jsou také v testu největší a začínají se tak trochu blížit klasickým čtrnáctipalcovým modelům. Napájecí adaptér je opět příjemně malý a lehký.

Procesor se v klidovém režimu drží na teplotě nižší než 40 ¬∞C, v zátěži se vyšplhal na ne úplně ideálních 93 ¬∞C. Pevný disk by také mohl být chlazený lépe, v klidu má 35 ¬∞C, v zátěži 40 ¬∞C. Hodnoty to nejsou nijak zvlášť vysoké, vzhledem k rozměrům těla notebooku by ale chlazení jistě šlo vyřešit i lépe. Po delší zátěži se počítač začne docela výrazně zahřívat na jedné části spodní strany a samozřejmě i u výdechu chlazení, klávesnice a touchpad zůstávají studené.

Na filmy ideální

Výkon se odvíjí od konfigurace: Core i3-2310M a integrovaná grafika Intel HD 3000 nijak nevybočují z řady a výsledky jsou konzistentní s podobnými konfiguracemi. Pevný disk by mohl být rychlejší, nicméně i tak patří k celkem slušnému průměru mezi notebooky. Potěší jeho poměrně vysoká kapacita, 640 GB už vystačí na leccos.

 

Za zmínku stojí předinstalovaný software, nebo spíše bloatware; toho u Packard Bellu najdete opravdu hodně a strávíte dost času jeho odinstalací. Třicetidenní trial verze Adobe Photoshop Essentials a Premiere Essentials možná někoho potěší, ale většina lidí je stejně hned smaže. Za zmínku stojí také defaultně nastavený spořič obrazovky, který z nějakého nepochopitelného důvodu obsahuje i zvukovou stopu, a to navíc ne souvislou – pouze se ozve jakýsi prapodivný neidentifikovatelný pazvuk každých asi 30 sekund. Je to malá drobnůstka, která se dá napravit pár klepnutími myši, ale je to úplně zbytečně otravné.

Dobře vypadající průměr

Největším tahákem NX69 zůstává samozřejmě velký displej. Pro někoho to může být jasný důvod ke koupi, pokud ale toužíte především po vysoké mobilitě, měli byste se poohlédnout jinde. Není to ovšem úplně špatná koupě třeba pro studenta, který na něm bude hlavně sledovat filmy a seriály na koleji či na privátě, ale občas si jej vezme i s sebou do školy. V takovém případě mu nabídne uspokojivou výdrž, dobrou klávesnici, docela slušné zpracování a neobvyklý a pro mnoho lidí jistě atraktivní vzhled. Jeho největší problém spočívá ve skutečně nepovedeném touchpadu a relativně vysoké hmotnosti, to první se ale dá vyřešit koupí malé externí myšky a to druhé kvalitní brašnou, či ještě lépe batohem.

+ optická mechanika
+ velký displej
+ líbivý vzhled

– touchpad
– rozměry a hmotnost
– viklání optické mechaniky 

Packard Bell: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 3 804 bodů
3DMark Vantage 1 676 bodů
PCMark Vantage 5 408 bodů
PCMark 7 2 082 bodů
HDTune (čtení) 71,7 MB/s, 18,4 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 85,84/81,90 512k: 29,70/37,89 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 29,245 fps (D)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 31,4 fps
CineBench R11.5 single/multi 0,83/2,01 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 8,83 fps
x264 Benchmark HD v3.0 29,93/7,88 fps
Windows Media Encoder 9 x64 4:46 min
Rychlost startu systému 1:08 min
Maximální spotřeba 51 W
Výdrž (web) 5:17 h
Výdrž (film) 4:03 h
Výdrž (hry) 1:30 h
Doba nabíjení 3:22 h

 

 

Toshiba Satellite L735

Toshiba Satellite L735

Nakonec se podíváme na bílého zástupce Toshiby. L735 útočí hlavně cenou a integrovanou optickou mechanikou a je to jediný model ve kterém není integrovaná grafika Intelu ale jen dedikovaná starší GeForce 315M s gigabajtem paměti. Z velké části bílý povrch vypadá na pohled hezky, bohužel se však velmi špatně fotí, takže prosím omluvte sníženou kvalitu některých snímků…

Ačkoliv na první pohled Toshiba působí docela plastově (a v podstatě taková i je, hliník nebo hořčík byste hledali marně), zpracováním nás příjemně překvapilo. Až na obligátní viklající se optickou mechaniku je pevná s výjimkou víka displeje, které se při zatlačení uprostřed docela prohýbá. Na druhou stranu se ale kroutí jen minimálně. Všechny bílé části se mírně lesknou, otisky prstů na nich ale díky barvě nejsou vůbec vidět.

Rozměry a hmotností patří L735 k větším kouskům a především tloušťka až 37 mm není nic k chlubení. Hmotnost 2,1 kg by také mohla být o kus nižší, i když by to pravděpodobně bylo na úkor pevnosti. Klouby displeje jsou poměrně masivní a neumožňují víko otevřít do příliš velkého úhlu. Odpor kloubů je „tak akorát“, k otevření musíte použít trochu síly, ale díky nízko položenému těžišti to jde bez problémů jednou rukou.

    

Drobnou výhradu máme k umístění čtečky paměťových karet pod dvojici USB konektorů; pokud v obou z nich máte něco zapojené, špatně se k ní dostává. Jinak jsou ale konektory na přijatelných místech a žádných přehmatů se zde Toshiba nedopustila. Nechybí ani jedno USB 3.0 na pravé straně základny.

Neviditelný touchpad

Klávesnice je relativně velká a má celkem dobré rozložení. Kurzorové klávesy mají plnou velikost, Delete je tam kde má být a Enter je dvouřádkový, takže nemusíte očekávat žádné záludnosti. Problém je ale tak trochu v povrchu kláves – jsou stejně jako ostatní bílé části mírně lesklé a povrch je na omak trochu jako glazura, je úplně hladký. Těžko se to popisuje, ale při psaní jsme z toho měli tak nějak divný pocit, protože jsme zvyklí na mírně zdrsněné plastové klávesy. Ty na Toshibě postrádají klasickou mikrostrukturu a někomu se to nemusí líbit. Pokud se přes to přenesete, je klávesnice vcelku pohodlná, i když při rychlejším psaní relativně hlučná (psát potichu ale není problém, pokud si dáváte pozor).

  

Nebýt velkých stříbrných tlačítek, hledali byste touchpad očima jen stěží. Je opět bílý, nemá žádný rámeček a není ani zapuštěný pod povrch těla. Po hmatu jej najdete snáz, jeho povrch působí hmatově jinak než zbytek notebooku. Na první pohled jsme si říkali, že se asi nebude používat zrovna dobře, zkouška nás ale přesvědčila o opaku: je velmi pohodlný, rozměrný a ideálně citlivý a přesný. Tlačítka také nepůsobí úplně důvěryhodně, po krátkém seznámení se však všechny pochyby rozplynou jako pára nad hrncem a pohodlnému používání nic nebrání. Při stisku tlačítka cvakají, není to ale tak hlasité jako třeba u Aceru.

Displej… ale však už to znáte

V povídání o displeji se budu už posedmé opakovat. Gamma i teplota barev zde docela výrazně utíkají a barevné odchylky jsou jako obvykle dost vysoké (průměr delta E 11,9, maximum 31,7). Naměřili jsme docela slušný kontrast 237:1 a maximální intenzitu podsvícení 225 Cd/m2.


Kompletní report v PDF ke stažení najdete zde

Nepříznivá výdrž a nízké teploty

Při testu výdrže akumulátoru jsme narazili na problém: baterie, která nám přišla společně s notebookem, byla silně opotřebená (BatteryBar ukazoval opotřebení 25 %, HWMonitor 22 %). Měření proto neberte jako přesná, ale pouze orientační. K naměřeným časům jsme proto přidali 33 %, abychom tento problém alespoň částečně vykompenzovali. I tak ale byly naměřené výsledky s přehledem nejhorší, což celkové hodnocení Toshiby sráží o pořádný kus dolů. 3 hodiny a 22 minut (po korekci) při prohlížení webu by byly přijatelné u levného patnáctipalcového notebooku, u třináctky, která cílí hlavně na studenty, je to ale opravdu málo. Pokud uvažujete o koupi notebooku do školy a nemáte v přednáškových sálech k dispozici hromadu zásuvek, Toshibě se radši vyhněte.

  

Provozní teploty dosáhly u procesoru a grafiky shodného maxima 85 ¬∞C, což není špatný výsledek. V klidu se procesor držel mírně nad 40 ¬∞C a grafika měla minimum přijatelných 41 ¬∞C. Disk se pohyboval mezi 34 a 37 ¬∞C, což je pěkný výsledek. Zahřívání na těle jsme zaznamenali pouze jako obvykle u výdechu chlazení a samozřejmě na napájecím adaptéru, který je jako obvykle miniaturní. Maximální spotřeba byla nejlepší (nejnižší) v celém testu, pouhých 42 W vám díru do peněženky určitě neudělá.

Provozním hlukem patří tento notebook mezi průměr, v klidu jej téměř neuslyšíte (ventilátor běží jen občas a i tehdy na nízkých otáčkách, takže neruší), v maximální zátěži o sobě dával docela vědět, ale ani tehdy nepatřil k nejhlučnějším. V tomto ohledu se tady má většina konkurence co učit, i když Toshiba u chlazení nepochybně těží i z větších rozměrů.

  

Škoda grafiky

Většina komponent tohoto notebooku se objevila i v jiných testovaných strojích a výkon je tak srovnatelný s obdobnými konfiguracemi. Opět zde najdeme disk s relativně vysokou kapacitou a velmi podobnými přenosovými rychlostmi jako u Packard Bellu NX69. Jedinou zvláštnost zde představuje grafika GeForce 315M s gigabajtem paměti, jejíž využití ale nepovažujeme za úplně šťastné. Nabízí totiž jen minimum výkonu navíc oproti integrované Intel HD 3000, ale přitom má vyšší spotřebu, což se v kombinaci s nemožností přepnout na úspornější grafiku negativně podepisuje na výdrži.

 

 

Útočí cenou… nebo ne?

Asi před měsícem, kdy jsme notebooky na test vybírali a půjčovali, byla Toshiba L735 velmi zajímavá díky výrazně nižší ceně oproti naprosté většina konkurence. Během uplynulého měsíce však ceny některých konkurentů (např Lenova E320) spadly na podobnou úroveň okolo patnácti tisíc. Momentálně tak pro koupi Toshiby nehovoří příliš mnoho kladů; pokud ale cena spadne o cca 1500 až 2000 Kč dolů, bude se jednat o velmi zajímavou alternativu k superlevným třináctkám s Brazosem od AMD. Do té doby jsou tu však za stejnou cenu lepší alternativy.

+ optická mechanika
+ bílá barva
+ cena
 

– nepřepínatelná a slabá grafika
– výdrž
– hmotnost a tloušťka

Toshiba: naměřené hodnoty a screenshoty

Naměřené hodnoty
3DMark 06 3 605 bodů
3DMark Vantage 1 156 bodů
PCMark Vantage 5 000 bodů
PCMark 7 1 524 bodů
HDTune (čtení) 71,5 MB/s, 17,1 ms
CrystalDiskMark 3 Seq: 85,95/85,49 512k: 29,03/34,40 MB/s
Devil May Cry 4 (DX10, 1360 × 768, high) 30,71 fps (D)
TrackMania Nations Forever (1366 × 768, high) 35,8 fps
CineBench R11.5 single/multi 0,83/2,01 bodů
CineBench R11.5 OpenGL 8,61 fps
x264 Benchmark HD v3.0 42,21/11,13 fps
Windows Media Encoder 9 x64 3:11 min
Rychlost startu systému 1:11 min
Maximální spotřeba 42 W
Výdrž (web) 3:22 h
Výdrž (film) 2:48 h
Výdrž (hry) 1:28 h
Doba nabíjení 1:37 h

 

 

Závěrečné zhodnocení

Slovo závěrem

Na závěr každého správného testu patří ještě slovní zhodnocení. Pokud jste si poctivě celý test přečetli, možná už máte jasno, ovšem přecejen sedmnáct kapitol je hodně (a dvě vám ještě zvývají) a je v nich taková hromada textu, že si to asi ne každý zapamatuje napoprvé. Pojďme se tedy podívat na vybrané modely a zamyslet se, pro koho jsou vhodné.

 

 

Doporučení číslo jedna: Asus U36SD

Asus si v testu vedl opravdu výborně. Má sice pár drobných chybek hlavně ve zpracování – horší pevnost víka, lesklý rám displeje, vyčnívající baterii a nepříliš povedená tlačítka touchpadu, nabízí ale docela slušný výkon, parádní vzhled a výbornou mobilitu. Pokud vám nevadí o trochu vyšší cena (která ale nepochybně půjde dolů, je na trhu zatím celkem krátce), s klidným srdcem jej můžeme doporučit.

 

Doporučení číslo dvě: Acer Aspire TimelineX 3830TG

Ani Acer na tom nebyl vůbec špatně. Opět nabízí výbornou výdrž, kvalitní zpracování (tedy kromě opět se kroutícího víka) a také v testu vůbec nejvyšší grafický výkon, který vystačí i na spoustu nových her v minimálně středních detailech. Testovaná konfigurace se navíc v současnosti prodává za velmi příznivých 16 690 Kč s DPH, což z ní činí jednoho z favoritů v poměru ceny a výkonu. A pokud jste ochotní si připlatit, můžete sáhnout po dražší konfiguraci se 120GB SSD, který notebooku propůjčí nebývalou svižnost. Jen je třeba počítat s vysokými teplotami v zátěži a rozměrným napájecím adaptérem.

 

Doporučení číslo tři: Lenovo ThinkPad Edge E320

Pokud vám záleží na kvalitě displeje, v dané cenové kategorii seženete těžko něco lepšího. Kromě toho zde najdete velmi rychlý (i když relativně malý) pevný disk, kvalitní zpracování a nadprůměrnou výdrž baterie, i když na první dva doporučené modely mu stále ještě kus chybí. Do osmnácti tisíc se také dá pořídit konfigurace s grafickou kartou AMD Radeon HD 6630M, která by měla vystačit i na některé méně náročné nové hry v nativním rozlišení a slušných detailech. Nevýhoda Lenova spočívá ve větších rozměrech, nepohodlnému clickpadu (ovšem trackpoint je na druhou stranu tradičně skvělý) a především absenci USB 3.0, které je jen částečně nahrazeno portem eSATA. Navíc se Lenovo prodává za velmi příznivou cenu.

Rozhodnutí je na vás

Naše doporučení ale samozřejmě nejsou až tak směrodatná. V testu jsme se snažili přinést co nejvíce relevantních informací tak, aby si každý čtenář mohl sám utvořit obrázek o přednostech a záporech jednotlivých notebooků a podle toho se rozhodnout, který z nich je pro něj nejvhodnější. Ale to jistě sami chápete, takže už dost řečí. Čeká nás už jen poslední kapitola, kde najdete grafy srovnávající výkon všech notebooků v jednotlivých testech.

Srovnávací grafy


Výsledky měření výdrže u Toshiby Satellite L735 jsou nepříznivě ovlivněny opotřebením dodané testovací baterie. Více informací viz kapitola 16.

 

Srovnávací (mega)test 13,3″ notebooků: osm malých Intelů

Ohodnoťte tento článek!