Takto vypadá nejvýkonnější počítač podle Windows 7

0

Microsoft poprvé představil hodnocení počítače systémem Windows ve Windows Vista: systém otestuje jednotlivé komponenty a přidělí počítači skóre dle nejslabší z nich, neboť nejpomalejší komponenta obvykle limituje všechny ostatní.

V systému Windows 7 navýšil maximální skóre WEI testu na 7.9, této hodnoty však prozatím dosahuje poměrně málo počítačů (což dokazuje i seznam na stránce WEI Share). Pro dosažení maximálního celkového skóre totiž musí tohoto skóre dosáhnout všechny dílčí komponenty.

Dosáhnout maximálního čísla se uživatelé snažili prakticky od vydání první betaverze systému Windows 7. Microsoft takovou sestavu dokonce sám představil. Budete-li si však chtít nejvýkonnější počítač (alespoň podle hodnocení Windows 7) pořídit, počítejte s poměrně vysokými náklady. Stroj by totiž musel být vybaven následujícími komponentami:

  • Čtyřjádrový procesor s frekvencí minimálně 4 GHz a vodním chlazením pro přetaktování, či šestijádrový procesor
  • Základní desku s paticí 1366
  • Nízko-napěťové paměti s celkovou kapacitou 12 GB
  • Grafickou kartu Nvidia GTX 285
  • 256 GB SSD disk v RAID 0
  • 1000 wattový zdroj

Zdroj: Softpedia

Takto vypadá nejvýkonnější počítač podle Windows 7

Ohodnoťte tento článek!

1 komentář

  1. Jakápak chyba? Tohle je normální feature a i docela užitečné, neb DLL si člověk může dát jak do system files, tak do adresáře s programem. Pokud se to nějakému výrobci nezdá, tak ať checkuje CRC/MD5.

  2. Problém je také v tom, že každá aplikace může mít tutéž knihovnu, ale jinou verzi. Typicky ve Windows je v adresáři knihovna ABC_2342.DLL a ABC_2233.DLL a aplikace si zavolá jen knihovnu ABC.DLL, systém pak rozhodne podle svých záznamů kterou knihovnu aplikace do systému zkopírovala, tu jí nalinkuje pod názvem ABC.DLL, je to proto, že když je obrovské množství programů psané v obrovském množství jazyků, tak by i pouhý update na novou verzi knihovny (typicky třeba .NET) mohl znefunkčnit velké množství aplikací, které počítají právě s tou verzí knihovny na kterou jsou stavěny. Pak by tedy mohlo být absolutní pozicování knihoven problém.

  3. Nechci znít nějak negativně nebo se o autora (či snad soudruhů bezpečnostních techniků) navážet, ale buď jsem natrdlý a něco naprosto nepobírám, nebo někdo v jednadvacátém století objevil Ameriku. Navazování jménem tu bylo odjakživa, je to mj. jedna z věcí, kterou .NET (a věřím, že i jiné systémy) řeší silnými jmény, podpisy knihoven atd. Už za dob DOSu tvůrci virů věděli, že mohou nepozornému uživateli podstrčit škodlivý kód pod duplicitním jménem. Pokud aplikace používá WinAPI, tak má knihovny především v chráněném adresáři Windows (pokud někdo není hazardér a ochranu neodstřelí), popřípadě ostatní knihovny má v chráněných Program Files a je na autorovi aplikace, zda si je nějak ověřuje nebo ne. To, že občas levá ruka programátorova neví, co dělá pravá, je jiná věc. Třeba to vývojáře konečně dokope k nějakému důrazu na bezpečnost.

    Ano, souhlasím že s provalením téhle finty přibude útoků, ale i tak myslím, že pro běžného uživatele hrozba nijak znatelně nenarostla.