Test Smart TV: chytré televize se přehrávat filmy pořád ještě učí

0

Vyberte si: Android, Tizen, WebOS, FirefoxOS

Na jednu stranu by televize v roce 2015 měla umět již vše, jenže… je to vůbec žádoucí? Technologie se vyvíjí mnohem rychleji, než stihne zestárnout nejdražší komponenta – displej s velkou úhlopříčkou. A kupovat si novou televizi kvůli funkcím navíc, když stará má pořád krásný obraz a na metrové diagonále se také nic nezměnilo? Proč nemít televizi jen jako displej, ke kterému dokoupíte hardware v podobě různých přehrávacích chytrých krabiček a tunerů? Protože takovou chytrou krabičku by drahá televize měla mít v sobě.

Smart TV má v lepších televizích k dispozici dostatečný výkon, na trhu spolu soupeří více platforem a jako zákazník bych očekával, že si budu moct vybrat to nejlepší. Na televizi očekávám kvalitně provedené EPG, z internetových funkcí YouTube, Stream, iVysílání ČT či jiné internetové vysílání, a také snadné propojení s telefonem a tabletem.

Desítky aplikací, které dnes televize mají, nepřinášejí nejen pro českého uživatele nic užitečného. Čest výjimkám, ale téměř všechny „televizní aplikace“ jsou mnohem pohodlnější třeba na tabletu, případně kdekoliv jinde. Výrobci se zřejmě drží pravidla čím víc aplikací, tím víc adidas. Nemějte jim to za zlé, v očích některých uživatelů by si zhoršili konkurenční výhodu a vás je nikdo používat nenutí.

Jeden systém? Ale kdeže

Smart TV letos přeřadilo na novou úroveň, výrobci televizí totiž představili nová prostředí. První bylo LG s WebOS, Samsung přišel s Tizenem, se kterým se mu to zatím nepodařilo v mobilech, Sony a Philips přešli na Android TV (časem se k nim má připojit i Sharp) a Panasonic představil televizi s Firefox OS. Apple TV získáte zatím jen jako externí černou krabičku.

Kdyby existovala jedna hlavní platforma napříč výrobci, možná by uživatel něco získal, ale tlak na inovace by byl minimální a současný Google ani Apple není v televizích ještě dostatečně dobrý, aby se toho zhostil. Není dopředu jasné, zda budou časem jen Android/Apple televize, jestli se prosadí jiný systém, nebo každý zůstane u své platformy. Z historie víme jen to, že nevyhrává ten nejlepší.

V našem testu nebudu příliš hodnotit věci jako kvalitu obrazu nebo kdo má tenčí obrazovku. To jsou koneckonců parametry, které se mění napříč řadami a já chci porovnat hlavně chytrost Smart TV, snadnost ovládání a zejména funkci domácího kina – přehrávání filmů a seriálů.

Celý test je zaměřen na schopnostech Smart TV, zejména pak přehrávání vlastního obsahu. Proto nejsou cenové rozdíly příliš podstatné, kvalitu obrazu či zvuku konkrétních modelů jsme nehodnotili.

Jak dostat filmy do televize

Pouštět si filmy na velké televizi je jistě komfortní a existuje pro to více možností. Nejjednodušší je připojit k televizi přes (dlouhý) HDMI kabel počítač, čímž přehrajete úplně vše, ale přijdete o pohodlné ovládání z gauče.

Dříve se hodně používaly HD přehrávače, které z velké části převzaly funkci dřívějších DVD a Blu-ray – alespoň pro uživatele, kteří už nechtějí optické disky. Dříve šlo o progresivní výrobky a každý výrobce se snažil přinést co nejlepší podporu formátů. Dnes jsou ale všechny HD přehrávače spíše levnými krabičkami s Androidem, který v této podobě přináší Smart funkce jen omezeně a o komfortu se mluvit příliš nedá.

Novější způsoby zahrnují třeba Miracast, který umožní pouštět filmy ze smartphonu či tabletu, ale telefon jistě není jejich nejvhodnější úložiště. Větší podporu má dnes Google Cast, jehož funkce je ale obdobná.

Nejsme piráti, ale chceme MKV

Způsoby, jak do televize dostat filmy napřímo, jsou v zásadě dva. Buď externí USB disk, nebo síťové úložiště (NAS). Druhý jmenovaný je nejlepším, i když ne nejlevnějším řešením. Televize se k němu připojuje jiným způsobem než na externí disk. Přes (streamovací) technologii DLNA.

Na externím disku vidí televize veškerý obsah a záleží na jejích schopnostech, co z něj dokáže přehrát. Naproti tomu NAS přes DLNA funguje jinak. Televize si od něj vyptá seznam videí (a hudby a fotek), který je schopen dodat a který je současně televize sama schopná přehrát. A ani ty zobrazené ještě nejsou zárukou, že je v pořádku přehrajete. V reálu přehrajete z externího disku více formátů videa, jelikož „univerzální“ DLNA je velmi nedokonalé a příliš nepočítá s lokálními libůstkami typu externí titulky. Teoreticky by to DLNA mohlo umět, praxe a různé implementace DLNA jsou ale jiného názoru.

Pro srovnání: u starší televize Samsung, koupené v době předSmartTVské, mám HD přehrávač Xtreamer SideWinder s vlastním systémem. Je už starý, tak si nerozumí s nejnovějším kódováním H.265, ale jinak mu náročná videa nedělají problém, umí více zvukových stop a dovolí snadné nastavení i přepnutí externích i interních titulků. Hlavně se k NASu připojí ne přes DLNA, ale jako k síťovému disku přes CIFS/Sambu. Tento chytrý způsob výrobci televizí za desítky tisíc stále okázale ignorují, jelikož pro DLNA nemusí implementovat kodeky a teoreticky jim stačí méně výkonný hardware.

Připojený USB disk se hodí více k nahrávání televizních pořadů, ať už naplánovaných, nebo pro kontinuální nahrávání s možností vysílání pozastavit a kus se vrátit. Schopnosti televizí jsem testoval na připojeném NASu Synology a externím USB disku Verbatim. Synology je jedním z nejlepších řešení, Verbatim zase prodává disk s úchytem přímo na zadní stranu televize.


1. LG 49UF7707

Náš 49″ model je takový zlatý střed LG z letošní modelové řady již s rozlišením 4K. Nežene se za extrémní tenkostí, přesto má pouhých 56 milimetrů. Kromě vstupů USB a HDMI jsou ale všechny konektory orientované směrem dozadu, což může vadit při montáži na zeď. Prostředí WebOS pochází původně od výrobce zařízení PDA Palm a LG jej do televizí nasadilo již loni


 

LG 49UF7707-ZB
OS (firmware) WebOS (3.3.1955)
úhlopříčka 49″
rozlišení 3 840 × 2 160 px
reproduktory 2× 10 W
sítě LAN, Wi-Fi (802.11n)
HDMI 3× HDMI (ARC)
USB USB 3.0, 2× USB 2.0
výstup na reproduktory optický S/PDIF, cinch, jack
spotřeba
energetická třída A+
průměrná roční spotřeba 98 kWh (asi 490 Kč)
naměřená spotřeba 0,028 kWh za 20 minut (asi 14 haléřů)
Cena a záruka
záruka 2 roky
zapůjčil
cena 33 000 Kč

V příjemném průvodci úvodního nastavení vás provází animovaný ptáček. Dálkové ovládání má LG velmi dobré, ergonomicky tvarované akorát do ruky. Nazývá jej Magic Motion a dominuje mu směrový ovladač s rolovacím kolečkem, které funguje i jako potvrzovací střed. Má povedenou a návykovou funkci Air Mouse, takže pohybem celého ovladače hýbete kurzorem na obrazovce. Navíc komunikuje přes rádiové vlny, tedy všemi směry a není tak závislé na odrazu signálu.


 Tvarovanými tlačítky se dobře ovládá i regulace hlasitosti (dostatečně rychlá) a přepínání kanálů. Při stisku tlačítek efektně bliká přímo tvarované tlačítko pro zapnutí TV. Trochu však chybí tlačítka pro ovládání přehrávače a pauzu u filmu dáte jen kurzorem. LG chválím za vynechání 3D, nicméně na ovladači ono tlačítko stále ještě je. Jen nic nedělá.

Přes velké tlačítko hlasového ovládání televize rozpozná WebOS váš hlas (angličtinu), zadané slovo umožňuje vyhledat ve webovém prohlížeči nebo na YouTube, ale tato funkce stejně nebude patřit k často vyhledávaným. Spuštění EPG trvá asi dvě sekundy a na stejnou dobu dojde bohužel k přerušení vysílání.


 Přístup na domovskou obrazovku WebOS přes velké tlačítko s domečkem je okamžitý. Dominuje jí pás karet v dolní části. Ten je trochu zbytečně rozdělený na dvě části. Na prvním místě je několik hlavních aplikací včetně poslední spuštěné a možnost přechodu na televizní vysílání. K dalším kartám se dostanete po rozkliknutí šipky vpravo – pás se zmenší a aplikace uvidíte všechny. Kdyby byly rovnou v jedné úrovni na posuvníku, udělalo by LG lépe.


 Položky v pásu karet lze ale seřadit podle svého, a když si menu poskládáte, nemusíte do druhé části vůbec zavítat. Mezi aplikacemi najdete YouTube, internetové televize Voyo, HBO Go či FilmBox live a Stream.cz, což je nadprůměrná podpora internetových televizí. Webový prohlížeč umí prohlížení v záložkách. Najdete zde i Google mapy, s trochu archaickým rozhraním, ovšem pěkně zoomují a umí letecké snímky i plánování cesty. Nikdo z konkurence mapy nenabízí, přitom je to užitečné. Další aplikace získáte přes LG Content, kde si LG bohužel neodpustilo umístění reklamního banneru.

Přehrávání multimédií se děje přes aplikaci SmartShare. Ta nejprve ukáže všechna videa řazená od nejnovějších, což se hodí, jen když si chcete přehrát film, který jste na NAS či disk nahráli jako poslední. Jinak je to směsice veškerých videí ze všech zdrojů. Lépe je rovnou přejít níže na seznam zařízení, kde uvidíte připojená úložiště (disk, NAS, apod.). Díky Air Mouse je pohyb ve složkách velmi snadný, stejně tak i přetáčení videí, v tomto LG kraluje.


 Na obrazovce s filmem jsou pak pouze tlačítka pro přetáčení; změnu titulků a zvukové stopy najdete až po přepnutí na další ovladače. Stejně jako u domovské obrazovky WebOS jde o zcela zbytečné rozdělení, krásně by se totiž vešla všechna na jednu obrazovku.

WebOS bez problémů přehraje seriály v MKV i s externími titulky přes DLNA, což většina konkurence neumí. Titulkům lze nastavit velikost, barvu, pozici na obrazovce i synchronizaci. Přes DLNA sice neumí více zvukových stop, to zvládne jen přes USB disk, zato nabídne důležitější podporu zvuku v DTS. Třeba Panasonic to má obráceně, umí více zvukových stop, ale ne DTS.


 LG zvládne přehrát formáty AVI, MP4, MOV, i nový H.265 a výborně si poradil i s náročným videem Samsung Oceanic. Video ve 4K ovšem umí přehrát jen z disku USB a pokud jde o kvalitnější 4K se 60 snímky, tak ani to ne. Problémy dělá řazení češtiny, což znamená, že adresáře s českými znaky jsou až na konci abecedy, ale tohle kromě Sony nezvládá nikdo.

Celkově vypadá WebOS velmi přehledně, plynule a díky Air Mouse ovladatelně. Podporou externích titulků se řadí o třídu výše. LG má se Smart TV dlouhou zkušenost a podpora přehrávání videí je nejlepší ze všech.

 

 

2. Philips 50PFT6510

Televizory Philips jsou známé hlavně díky patentované technologii Ambilight. Pásy barevných LED vytváří rozšíření barevného vnímání obrazu a i ve skutečnosti je to moc hezké. Jde asi o největší konkurenční výhodu, přesto – tento test je hlavně o Smart TV.


 

Philips 50PFT6510
OS (firmware) Android TV (QM152E.0.3.222.79)
úhlopříčka 50″
rozlišení 1 920 × 1 080 px
reproduktory 20 W
sítě LAN, Wi-Fi
HDMI 4× HDMI (ARC, MHL)
USB USB 3.0, 2× USB 2.0
výstup na reproduktory optický S/PDIF, cinch, jack
spotřeba
energetická třída A+
průměrná roční spotřeba 82 kWh (asi 410 Kč)
naměřená spotřeba 0,012 kWh za 20 minut (asi 6 haléřů)
Cena a záruka
záruka 2 roky
zapůjčil
cena 26 500 Kč

Philips stejně jako Sony přechází na Android, ale v prodeji má i modely se starším rozhraním. Testovaný model řady 6000 je v nezvyklé bílé barvě a musím potvrdit, že bílá televizi rozhodně sluší. Je dostupná i ve velikosti 55″, kde bych se ale raději už díval po řadě 7000.

Na bytelném stojánku lze televizi naklonit do stran, což nikdo z konkurence neumožňuje. Všechny důležité konektory jsou zahnuté dolů nebo do boku, pouze postarší AV a Scart by mohly překážet. V moderní domácnosti se ale už příliš nevyskytují.


 Ani silnější hardware z vyšší řady nemusí být zárukou, že přehrajete všechna náročná videa (což se nepovedlo ani u drahého modelu Sony), nicméně řada 7000 od Philipsu má čtyřjádrové procesory a řada 9000 dokonce šestijádrové.

Na televizi si po prvním zapnutí a naladění kanálů projdete krátkého průvodce nastavení obrazu a zvuku. Můžete si hned zkraje zvolit, jaký jas či sytost vám vyhovuje. Následuje důležité nastavení typu Ambilightu, kde mimo jiné zadáte barvu vaší stěny. Ambilight je také důvod, proč dát televizi ke zdi, protože uprostřed místnosti to fungovat nebude.

Dálkové ovládání je také bílé a ne jen tak ledajaké – z druhé strany má qwerty klávesnici. Ač je jako u Sony také hranaté, na ergonomii si výrobce dal více záležet a tlačítka si ani poslepu nespletete. Jako jedinou nevýhodu vidím rozměry, protože v dámské ruce budete přehmatávat podobně jako u dnešních obřích smartphonů. Ovládání je jako u LG rádiové, vůbec s ním nemusíte mířit.


 

V horní části najdete tlačítka přehrávače, která využijete i při nahrávání a pozastavování běžného vysílání. Hned pod tím oceňuji samostatné tlačítko pro rychlou změnu nastavení Ambilight (občas to přeci jen může rušit). Přes tlačítko vstupů se rovnou dostanete vedle HDMI i k síťovým zdrojům, tedy k filmotéce. Ergonomické provedení směrového kříže se dobře drží a zabraňuje nechtěným stiskům tlačítek okolo. Spuštění EPG je zde na rozdíl od Sony plynulé a rychlé.

Do Smart TV přejdete přes tlačítko Home. Objeví se rozhraní Android TV, které se od toho v televizi Sony trochu liší. Předně není tak ostré a vypadá, jako by měl nižší Full HD rozlišení. V horní části jsou doporučené věci, nejčastěji videa z YouTube, níže aplikace doporučené od Philipsu (v podstatě reklamní pruh jako u Sony), pod nimi teprve seznam nainstalovaných aplikací ve dvou řádcích. Přehrávač videa najdete pod aplikací Média a proti Sony je slabší. Philips má velmi nízkou spotřebu, jen 0,012 kWh.


 Standardně kódované MKV filmy Philips přehraje, ale s řadou jen trochu jinak kódovaných má problém. Zvládne H.265, AVI, MOV i MP4, zarazí se až u rozlišení 4K či náročného videa Samsung Oceanic. No a externí titulky samozřejmě zvládá jen při přehrávání z USB disku.

Pro přehrávání videa je na Androidu mnohem vhodnější aplikace Kodi, která se připojí na NAS či počítač přes Sambu a zvládne přehrát úplně vše. Problém nastává jen u náročných videí, a tak je najednou film kódovaný v H.265 trhaný (ale zase s funkčními titulky), některé Full HD nahrávky také nezvládne a samozřejmě vše náročnější ve 4K už je na Philips moc. Více výkonu by televizi neuškodilo a zajímalo by mě, jak je na to řada 7000.

Samozřejmostí je Youtube, na které lze přímo streamovat videa z mobilu, což je mnohem pohodlnější, než je hledat přes dálkový ovladač. Ani pro Philips není v Google Play kompatibilní aplikace Stream.cz, ale máte zde třeba funkční Vimeo nebo půjčovnu filmů Google Movies. Philips jde s Android TV hlavně proti Sony, Android TV je téměř stejné, navíc ale nabídne Ambilight.

 

 

3. Panasonic Viera TX-50CX700E

Firefox v televizi, to je zajímavé už jen tím, jak to zní. Panasonic na svůj původní systém narouboval ve spolupráci s Mozillou rozhraní Firefox OS a vůbec to není zlé. Respektive ponechal známé prostředí, jen vyměnil vlastní systém za Firefox. Měly by jej mít všechny televizory z letošního roku s rozlišením 4K, do budoucna snad i další. Náš model se chlubí i čtečkou SD karet, což se vidí jen málo.


 

Panasonic Viera TX-50CX700E
OS (firmware) Firefox OS (3.206)
úhlopříčka 50″
rozlišení 3 840 × 2 160 px
reproduktory 2× 10 W
sítě LAN, Wi-Fi (802.11n), Bluetooth
HDMI 3× HDMI (ARC)
USB USB 3.0, 2× USB 2.0
výstup na reproduktory optický S/PDIF, cinch, jack
spotřeba
energetická třída A
průměrná roční spotřeba 129 kWh (asi 645 Kč)
naměřená spotřeba 0,037 kWh za 20 minut (asi 19 haléřů)
Cena a záruka
záruka 2 roky
zapůjčil
cena 32 990 Kč

 

Televizory Viera nemají žádné designové výstřelky. Kromě vyššího modelu s Firefoxem, který má kovový rámeček kolem obrazovky, mám na porovnání ještě i levnější a plastovější model bez Firefoxu TX-50CS520. Dálkové ovládání zůstalo stejné jako u dřívějších modelů. Je docela velké se slabší ergonomií.


 Prostředí Firefox OS vypadá prakticky stejně (stroze) jako původní systém, nicméně je zde nadstavba my Home Screen 2.0. Po stisku tlačítka Home se objeví tři velké bubliny s odkazy na živé vysílání, aplikace a zařízení. Bubliny lze přidávat, další mohou vést třeba na konkrétní televizní kanál. Spuštěnou aplikaci či stanici jednoduše na tuto úvodní obrazovku připíchnete přes nabídku Options. Bubliny představují nejrychlejší cestu k oblíbeným zdrojům. Dáte si vedle sebe Živé vysílání, YouTube a NAS a máte vše, co potřebujete na jedno tlačítko.


 Pro přehrání obsahu musíte přejít právě do bubliny Zařízení. Zde si vyberete USB disk či NAS a jste opět ve stejném adresářovém prostředí, jaké měl Panasonic ještě před nasazením Firefoxu. Provázání je trochu zvláštní (strohé adresáře a nadýchané bubliny), nicméně funkční.

Stiskem tlačítka Apps se dostanete ke krásně čistému prostředí nainstalovaných aplikací, které narušuje jen pruh doporučených programů (je v něm jen jedna zbytečná aplikace). Panasonic se zde jinak snaží nabídnout jen pár kvalitních aplikací. A kdo by chtěl další balast, není mu bráněno.


 Svižnost provází Panasonic všemi modely, což je vidět i na rychlém přepínání televizních kanálů. Vstup do EPG ale na chvíli způsobí přerušení příjmu a vynikající dojem je trochu pryč.


 Přehrávač videí zvládne náročná MKV i ve 4K či H.265, ale u testovacího videa Samsung Oceanic se sekne a některá nestandardně kódovaná MKV nezvládne. Nemá problém s MP4 ani MOV, ale přehrát obyčejné AVI odmítá. Zamrzelo mě také, že nezvládá digitální zvuk DTS, který řada filmů obsahuje. Jediný rozdíl při přehrávání filmů z USB disku je, že na disku ani nenajde formát MOV.


 Naopak příjemným překvapením je podpora externích titulků přes DLNA (což z ostatních umí už jen LG) i více zvukových stop (pokud nejsou v DTS), což je obrovskou výhodou. Titulkům lze nastavit barvu i velikost, jen písmo zůstává trochu nevyhlazené. Vedle YouTube nabídne Panasonic z aplikací už je Primu Play a Voyo, televize Stream.cz zůstává zapovězena.

Samozřejmě že zde nemůže chybět webový prohlížeč (Firefox). Nejlepší na něm je to, že má v levé části okno, ve kterém stále běží TV vysílání. Další šikovnou aplikací je Kalendář s napojením a synchronizováním s Googlem. Toto nepochopitelně nemají ani televize s Androidem. Ač je využitelnost menší, kalendář zde je a funguje dobře.

Když déle podržíte tlačítko Home, na okrajích se objeví nové možnosti rychlého přístupu. Nahoře to bude předpověď počasí, vpravo události z vašeho kalendáře, dále jednoduchý televizní program a doporučené zdroje. Panasonic vzal moderní systém od Firefoxu, graficky je ale velmi podobný původnímu prostředí. Jen místo plochy s dlaždicemi se objevily povedené bubliny, svižnost systému zůstala.

Levnější Panasonic bez Firefoxu

Panasonic Viera TX-50CS520 má původní uživatelské prostředí složené z dlaždic. Ta největší je živé vysílání, kolem potom doplňkové s odkazem na aplikace, poznámky či počasí. Takovýchto ploch můžete mít více a přepínat mezi nimi.

Samozřejmě můžete mít hned po zapnutí i jen čistě televizní vysílání, což dává větší smysl – pokud si ovšem do boční dlaždice šikovně nenastavíte televizní program a do další přehrávač médií a YouTube. Prostředí dlaždic není úplně plynulé, což je dáno sice slabším hardwarem levnější televize, nicméně Firefox je na tom o dost lépe.

V seznamu aplikací máte kromě YouTube ještě (zrušený) TopFun, Voyo nebo Vimeo. Vyzkoušet můžete Twitter vedle televizního vysílání – zadáte klíčové slovo a sledujete, co o něm ostatní píší (popravdě nepříliš užitečná funkce). EPG zobrazuje program jednotlivých stanic zvlášť a je třeba se mezi nimi přepínat.

Přehrávání videa zvládá hůře než model s Firefoxem. Pro USB disk a DLNA zdroje jsou tu dvě separátní aplikace. Navíc neumí MKV v H.265 ani řadu náročnějších videí, která se seknou hned na začátku. Zato umí i externí titulky přes DLNA. Firefox je u Panasonicu dobrá volba.

 

 

4. Samsung UE48JU6742U

Samsung má na svých chytrých televizích od letošního roku operační systém Tizen. Stejný, s jakým zkoušel prorazit ve smartphonech místo Androidu, ovšem v televizích tento systém dává větší smysl. Samsung je současně hlavním průkopníkem televizí s prohnutou obrazovkou, a právě takový máme i v testu. Model střední třídy UE48JU6742U za cenu kolem 30 000 Kč, s úhlopříčkou 48″ a rozlišením 4K.


 

Samsung UE48JU6742U
OS (firmware) Tizen (1213)
úhlopříčka 48″
rozlišení 3 840 × 2 160 px
reproduktory
sítě LAN, Wi-Fi
HDMI 4× HDMI (ARC, MHL)
USB USB 3.0, 2× USB 2.0
výstup na reproduktory optický S/PDIF, cinch, jack
spotřeba
energetická třída A+
průměrná roční spotřeba 92 kWh (asi 460 Kč)
naměřená spotřeba 0,041 kWh za 20 minut (asi 20 haléřů)
Cena a záruka
záruka 2 roky
zapůjčil
cena 30 000 Kč

Dálková ovládání najdete v balení dvoje. Ergonomie prvního ovladače mohla být ještě o kus lepší. Změna hlasitosti je u Samsungu o něco pomalejší než u jiných televizorů. To druhé obsahuje jen základní tlačítka, ale disponuje funkcí Air Mouse. Když položíte prst na ukazatel, získáte kurzor. Je to mnohem lepší ovládání než klasickým ovladačem.


 Obraz na některých televizorech Samsung působí na první pohled jinak. Pokud máte zkušenost s jinými značkami, může se vám zdát příliš dokonalý , až to působí nepřirozeně. Jde o tzv. telenovelový efekt, kdy televize dopočítává snímky pro vyšší snímkovou frekvenci, ale u řady pořadů to vypadá spíš divně. Efektu se ale dá většinou zbavit přepnutím do jiného režimu obrazu, případně se občas dá dopočítávání i vypnout v nastavení. Telenovelovým efektem občas trpí i jiné značky, ovšem obraz je jinak krásný a černá je u Samsungu opravdu černá.

EPG se Samsungu velmi povedl. Vstup do něj je rychlý, neprovází jej přerušení vysílání jako u většiny jiných značek a snadno se v něm orientuje. Ale i když jen koukáte na film, občas vyskočí hláška „Chytré zabezpečení, viry nenalezeny“. Bezpečnost je sice na prvním místě, ale při filmu to může působit rušivě.


 Na dálkovém ovládání je vstup do Smart TV přes tlačítko Smart Hub. Podobně jako u WebOS se objeví pás dlaždic. Ty lze přepínat ve dvou úrovních mezi posledními použitými a doporučenými od Samsungu. Sami si ovšem nic poskládat nemůžete. Navíc se pás pořád vrací na zobrazení posledních, i když třeba chcete zůstat u doporučených.


 Mezi aplikacemi je třeba iDnes, Voyo, O2TV či webový prohlížeč s podporou záložek. Nechybí ani Stream.cz, který ovšem na obou modelech obsahuje chybu – po pauze se video už nerozjede. V brzké době by snad měl však přijít update firmwaru (Samsung vydává updaty poměrně často), který by měl chybu odstranit. Mezi aplikacemi nechybí řada her pro děti, čímž se Tizen docela dorovnává Androidu. Vůbec aplikací pro Tizen je v porovnání s jinými platformami docela hodně.


 Pro přehrávání filmů přejděte na ikonku Moje soubory, ale vlastně sem ani nemusíte, Tizen umí nabídnout zdroje videí i přes tlačítko přepínání vstupů – posloupnost TV, HDMI, NAS, disk je ideální.


 Na obrazovce se vaše videa zobrazí jako barevné dlaždice. Tizen bez problémů přehraje náročná MKV v rozlišení 1080p s více zvukovými stopami, umí jinak všechny formáty od AVI, MP4 až po MOV i rozlišení 4K (kromě 4K při 60 snímcích) a nedělá mu problém ani zvuk v DTS.

Externí SRT ale načte pouze při přehrávání z USB disku a na rozdíl od interních jen u nich lze nastavit i velikost. Mohou být ve třech velikostech a pouze bílé barvy, jsou však celkem dobře čitelné a hezky vyhlazené. Pokud ovšem chcete změnit zobrazovací velikost interních titulků, musíte nejdřív pustit nějaký film s externími titulky, změnit velikost tam, a poté se vrátit do svého filmu. Některé titulky a zvukové stopy jsou označené jen jako “jazyk1”. Podobně jako většina jiných značek, ani Tizen nezvládá správné řazení češtiny v adresářích.


 Samsung patří mezi hlavní výrobce zakřivených televizí. Po delší zkušenosti můžu napsat, že na rozdíl od 3D není prohnutý obraz úplně špatná vlastnost, rozhodně bych ji ale nebral na malých úhlopříčkách. Smysl dostane nejdříve u 65″ velikosti, spíše ještě u větších. Jinak je dobrá jen pro jednoho diváka sedícího v ideálním středu před televizí.

Tizen je pěkné rozhraní, Samsung si s ním dává záležet, ale k úplné plynulosti by potřebovalo ještě trochu vyladit. Po zapnutí televize nebo po opuštění nějaké aplikace je totiž Tizen docela trhaný. Stejně jako na smartphonech totiž chce nabídnout co nejvíce funkcí a svižnost jde občas stranou.

 

 

 

5. Sony Bravia KD55X9005C

Sony stejně jako Philips přešlo v televizích na Android zatím hlavně ve vyšších řadách. Mohl jsem tedy vyzkoušet špičkovou 4K Braviu za 90 000 Kč, ale i dostupnější model ještě s původním systémem bez Androidu.


 

Sony Bravia KD55X9005C
OS (firmware) Android TV (5.0.2)
úhlopříčka 55″
rozlišení 3 840 × 2 160 px
reproduktory 4× 7,5 W
sítě LAN, Wi-Fi, Bluetooth
HDMI 4× HDMI (MHL, ARC)
USB USB 3.0, 2× USB 2.0
výstup na reproduktory optický S/PDIF, cinch, jack
spotřeba
energetická třída B
průměrná roční spotřeba 191 kWh (asi 955 Kč)
naměřená spotřeba 0,04 kWh za 20 minut (asi 20 haléřů)
Cena a záruka
záruka 2 roky
zapůjčil
cena 89 900 Kč

Bravia je nově postavená na Androidu a obsahuje interní paměť 8,2 GB. Hned po naladění kanálů dostanete příležitost k jejich pohodlnému seřazení podle vlastních preferencí. Jakmile se přihlásíte ke svému účtu u Googlu, což lze i přes mobil, máte prakticky hotovo.

Robustní a hranaté dálkové ovládání má k ergonomii docela daleko a směrový kříž se bude často plést s kruhovými tlačítky kolem něj. Oceňujeme přítomnost přehrávacích tlačítek. V balení je ještě druhé (trochu plastové) dálkové ovládání One-flick s Touchpadem, přesto je ovladač pro svůj krychlový tvar a velikost slabinou Bravie.


 Při spuštění EPG se vysílání na chvíli přeruší, což je nešvar, kterým některé jiné značky netrpí. Android TV má na televizi pěkné rozhraní, ale stále je na něm občas znát zadrhnutí. Hlavně po zapnutí nebo po používání náročnější aplikace. K plynulosti by potřeboval lepší optimalizaci nebo silnější výkon, nicméně ani ostatní systémy nejsou zcela plynulé. Občas se ale Android sekne natolik, že musíte televizi vytáhnout ze zásuvky, to k tomuto systému zatím zkrátka patří.


 Úvodní domovská obrazovka obsahuje místo ikon dlaždice rozdělené po řádcích a nabídne téměř vše. Dlaždice aplikací zabírají dva řádky a jsou poskládané tak, jak je nejčastěji používáte. Jak vám budou přibývat, budete muset rolovat směrem doprava, dva řádky zůstávají. Celý Google Play k dispozici bohužel nemáte, s Android TV je kompatibilní jen docela málo aplikací. Úplně dole je pak několik tlačítek pro nastavení.


 Pro přehrávání videa je zde aplikace nazvaná jednoduše Video. Ta zvládne z NASu přehrávat filmy v MKV, ale bez externích titulků (i když je v nabídce vidíte). Problémy jí dělá i obyčejné AVI a některé náročné filmy v 1080p. Ovšem se 4K zase neměla Sony žádný problém a dobře kódované filmy zvládá. Poradí si i s novým H.265 a s DTS zvukem.


 Přes USB disk to paradoxně není lepší. Externí titulky sice už fungují, ale bez jakékoliv možnosti jejich nastavení jde často o rozsypaný čaj s malým fontem. Přehrávač také zobrazí primárně jen filmy na disku, NAS jako síťový zdroj je upozaděný. Seznam videí ani nevypadá moc hezky, buď je roztažený přes celou obrazovku, nebo jen jako seznam.


 Naštěstí je tu Android, takže můžete stáhnout přehrávač Kodi (bývalé XBMC). Ten se dokáže k NASu připojit jako k síťovému disku a na Bravii s ním přehrajete prakticky vše bez problémů s titulky či více zvukovými stopami. Problém nastane pouze u náročnějších videí, kde už nestačí výkon televize. Je to případ i 4K videí, které v původním přehrávači fungovaly dobře. Nepomůže ani využití Kodi přes UPnP místo Samby. Náročná videa nepřehrajete ani takto a přijdete o titulky.

Mezi aplikacemi nechybí samozřejmě YouTube, ale žádnou jinou internetovou televizi už zde přes aplikaci nespustíte. Google má totiž vlastní videopůjčovnu Google Movies. Docela zamrzí hlavně chybějící Stream.cz.

Bravia je hezká a ultratenká televize s velmi dobrým zvukem čtyř reproduktorů, nicméně Android TV není taková bomba. Nicméně jen s ním získáte možnost pořádného přístupu ke své filmotéce přes Kodi. Podobné možnosti budete mít i s levnějšími Braviemi s Androidem, zde si připlácíte za tenké provedení či kvalitnější obraz.

Levnější Sony bez Androidu

Pro srovnání jsem vzal i model Bravia KDL-48W705C bez Androidu, tedy se systémem, na kterém Sony běželo dříve. Jde také o letošní model a řada hlavně levnějších Bravií bude na trhu ještě s tímto systémem. Dálkové ovládání je až na funkci některých tlačítek zcela shodné, tudíž nepříliš pohodlné.

Přístup k aplikacím, respektive ke Smart TV je přes tlačítko nazvané SEN (Sony Entertainment Network). Dostanete se k několika vybraným aplikacím (Voyo, Filmbox), které na Android TV mít nebudete. Stream.cz ale zase chybí. Aplikaci pro přehrávání si nevyberete a ta od Sony toho moc neumí.

MKV zvládne, více zvukových stop také, externí titulky ale jen při přehrávání z USB disku. A to ještě nemají vůbec hezký font a české znaky jsou mírně posunuté. Přehrát se nepodařilo obyčejné AVI ani MKV s kódováním H.265, na 4K obsah můžete zapomenout. U řady jiných videí celou dobu svítila hláška Nepodporováno, ač se přehrávaly korektně. Sony udělalo s přechodem na Android dobře.

 

 

Závěr: O několik let pozadu

Nejvíce mě v testu zajímá přehrávání filmů a seriálů v kontejneru MKV (Matroska) kódované přes H.264, což je takový největší a nejpoužívanější standard. Vždy mluvíme alespoň o Full HD. MKV umožňuje více zvukových stop i více titulkových stop integrovaných v jednom souboru a pomalu se v něm začínají objevovat i videa kódovaná v novém H.265.

Pozor, tyto typy videí nejsou a priori pirátské kopie, jde spíše o nejlepší způsob kódování a uchovávání videí, což piráti vědí, a proto tyto formáty také používají. Do MKV je ale vhodné ukládat i domácí video.

Zbytek formátů je ale také důležitý. Řadu videí budete mít v MP4, případně v AVI, ve kterém je řada starších (dříve kódovaných) filmů. MOV je zase standard známější spíše u Applu, nicméně i řada fotoaparátů natáčí právě do tohoto formátu.

Video přes DLNA je komfortnější, ale z externího disku toho přehrajete více

Vedle vlastních zdrojů videa jsou tu i ty veřejné. Internetové vysílání České televize funguje všude, jelikož pro něj stačí podpora HbbTV. Přítomnost dalších internetových televizí a videopůjčoven se už liší.

Nikdo si nedovolí vynechat YouTube, ale český Stream.cz se spoustou kvalitního obsahu je často problém. Podpora Voya, FilmBoxu, HBO Go, O2 TV či Prima Play je také dost proměnlivá a na Netfl ix si v Česku ještě dlouho počkáme. Na Android TV zase žádné videopůjčovny nejsou, protože Google má vlastní Google Movies.

Závěr testu je tristní: i několik let staré HD přehrávače toho často uměly více.

Televize jsou z počítačového pohledu o několik let pozadu, podobně jako automobilová elektronika. Vývoj směřuje k vyššímu rozlišení (to se nám líbí, ač čas 4K teprve přijde), prohnutým obrazovkám (vhodné spíše jen u opravdu velkých úhlopříček), 3D (u kterého se zbytečnost prokázala, aneb „my jsme to říkali“) či hlasové ovládání a mávání rukama pro přepínání kanálů (opravdu?!). Počítačové funkce pak často připomínají spíše levný čínský tablet.

Na trhu byly třeba televize s podporou 4K, které umí ve 4K televizní vysílání (které neexistuje), ale neumí jej do televize dostat přes HDMI. To už dnes neplatí, HDMI ve verzi 1.4 mají snad všechny televize. Pro 4K při 60 snímcích se pak dívejte po HDMI 2.0. Škoda, že žádná televize vedle mnoha portů HDMI (ač zatížené licenčními poplatky) nenabídne i připojení přes DisplayPort, který je v mnoha ohledech vhodnější.

Podíval jsem se na televize právě z pohledu počítačového uživatele a zaměřil se hlavně na funkce Smart TV. Vedle nich jsem se ale pokusil zhodnotit i jiné kvality a komfort ovládání a změřil spotřebu. Právě ta je závislá na mnoha faktorech, nechal jsem proto standardní nastavení obrazu, vypnul automatickou regulaci jasu podle okolního osvětlení a změřil skutečnou spotřebu elektřiny během jednoho dílu seriálu The Big Bang Theory (okolo 10–20 haléřů).

Ač jsem se snažil získat televize v podobné cenové hladině z prostředních řad výrobců, v testu nemáme všechny za stejnou cenu. Důležitá je ale značka a operační systém, schopnosti Smart TV jsou poté již téměř stejné.

Funkce televize mohou s novým firmware přibýt, do budoucna je ale kruciální podpora MKV a nového H.265. Ideální televize bohužel neexistuje, u některých se ale bez HD přehrávače dá obejít a v případě nouze u některých filmů holt připojíte počítač kabelem napřímo. Že by výrobci do starších televizí nahráli podporu pro nové formáty, je málo pravděpodobné.

Android TV je už sice na mnohem vyšší úrovni než dříve, ale že by to byl plynulý univerzální systém, to o něm zatím napsat nemohu. A nepochopitelně pro něj není Stream.cz a žádná česká videopůjčovna. Lze využít jen Cast z mobilu.

Jeho interní přehrávač toho moc neumí, ale má jedno velké plus – Kodi. Nový název pro XBMC, jež vám zpřístupní vaši filmotéku přes lepší protokol než obyčejné DLNA. Jiné systémy než Android to totiž neumí, proto je volba mezi Sony a Philipsem jednodušší.

Pak je tu další rozhodující prvek výběru – Philips má Ambilight, což je opravdu moc hezká věc. Dokonce taková, která může rozhodnout o výběru značky, ovšem najdete jej až u dražších modelů.

LG, Samsung i Panasonic ale také mají zajímavé Smart funkce a pro zákazníka je jen dobře, že každý zkouší jít svou cestou. LG propracovaným WebOS s nejlepším ovládáním, Panasonic s dokonale plynulým Firefox OS a Samsung kvalitním obrazem a podporou mnoha aplikací.

 

 

 

Tabulka: podpora formátů a internetových televizí

 

přehrávání videoformátů přes USB / DLNA / CIFS LG 49UF7707-ZB Panasonic Viera TX-50CX700E Philips 50PFT6510  Samsung UE48JU6742U Sony KD-55X9005C Sony KDL-48W705C
MKV (720p) ano / ano / – ano / ano / – ano/ano/ano ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / –
MKV (náročný film 1080p) ano / ano / – ano / ano / – ano/ano/trhaně ano / ano / – ano / ano / trhaně ano / ano / –
MKV (H.265) ano / ano / – ano / ano / – ano / ano / trhaně ano / ano / – ano / ano / trhaně ne / ne / –
interní titulky ano / ano / – ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / –
externí titulky ano / ano / – ano / ano / – ano / ne / ano ano / ne / – ano / ne / ano ano / ne / –
více zvukových stop ano / ne / – ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / –
digitální zvuk DTS ano / ano / – ne / ne / – ano / ano / ano ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / –
AVI ano / ano / – ne / ne / – ano / ano / ano ano / ano / – ne / ne / ano ne / ne / –
MP4 ano / ano / – ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / –
MOV ano / ano / – ne / ano / – ano / ano / ano ano / ano / – ano / ano / ano ano / ano / –
Samsung Oceanic (40 Mb/s) ano / ano / – ne / ne / – ne / ne / trhaně ne / ne / – ne / ne / trhaně ano / ano / –
4K (50 Mb/s) ano / ne / – ano / ano / – ne / ne / trhaně ano / ano / – ano / ano / trhaně ne / ne / –
4K při 60 snímcích ne / ne / – ano / ano / – ne / ne / trhaně ne / ne / – ano / ano / trhaně ne / ne / –
správné řazení češtiny ne ne ne / ne / ano ne ano / ano / ano ne
Miracast (zrcadlení obrazovky) ano ano ano ano ano ano
internetové televize
iVysíláni ČT (HbbTV) ano ano ano ano ano ano
YouTube ano ano ano ano ano ano
Stream.cz ano ne ne ano (kousne se) ne ne
Vimeo ne ano ne ano ne
Voyo (Nova) ano ano ne ano ne ano
Prima play ne ano ne ne ne ne
FilmBox ano ne ne ano ne ano
HBO Go ano ne ne ne ne ne
O2 TV ne ne ne ano ne ne
Google Movies ne ne ano ne ano ne

 

 

 

Test Smart TV: chytré televize se přehrávat filmy pořád ještě učí
Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 4 hlas/ů