Toshiba Satellite P770: filmové DTR (recenze)

0

Představení a tabulka parametrů

Tak trochu mobilní televize

Dnes recenzovaný model je DTR se vším všudy – přesně to, o čem jsme psali v nedávném článku o této kategorii obecně. Má úhlopříčku 17,3 palců, takže rozměry opravdu nejsou zrovna kapesní, a hmotnost přes tři kila a masivní napájecí adaptér napovídají, že vám při pokusu o každodenní přenášení zničí záda. Osazená slušně výkonná grafická karta (GeForce GT 540M), integrovaný DVB-T tuner i s velkým konektorem pro anténu či tv kabel a dálkové ovládání v balení zase naznačují, že je notebook určený jako domácí zábavní centrum.

Přestože se jedná o úplně jinou řadu, existuje zde určitá podobnost s nedávno recenzovanou Toshibou Qosmio F750. Zpracování je velmi podobné (P770 je jinak barevný a větší, ale má třeba stejnou texturu jako F750), na obou noteboocích najdeme reproduktory vytvořené ve spolupráci se zvukovou legendou Harman Kardon a velmi podobné jsou i klávesnice a touchpad. Oba notebooky také disponují hromadou vstupů a výstupů (čtyři USB či výše zmíněný konektor pro anténu), Blu-ray/DVD¬±RW kombem a také třeba stejnou grafickou kartou. P770 má ovšem navíc i integrovanou Intel HD 3000, což u F750 chybělo, a s tím souvisí i bezešvé přepínání grafik podle potřeby (technologie Nvidia Optimus).

 

Velký rozdíl spočívá v displeji: zatímco Qosmio F750 má patnáctipalcový Full HD displej se schopností 3D zobrazení bez brýlí, P770 má nižší rozlišení (HD+ – 1 600 × 900) na větším displeji (17,3″). S 3D zobrazením je to trochu složité: některé konfigurace v řadě P770 mají 3D displej, ovšem potřebujete k němu i dodávané brýle; námi testovaný displej trojrozměrné zobrazení vůbec neumí, což se příznivě projevuje na jeho nižší prodejní ceně.

Toshiba Satellite P770-10G
Cena s DPH 25 000 Kč (CZC.cz)
Zapůjčil Toshiba ČR
Hardwarová výbava
Procesor Intel Core i5-2410M
Počet jader (virtuálních) 2 (4)
Frekvence 2,3 GHz
Max. frekvence (turbo) 2,9 GHz
Operační paměť 4 GB DDR3, 1333 MHz (1 x 4 GB)
Pevný disk (velikost) 640 GB
Pevný disk (typ) HDD, 5 400 ot./min, SATA
Mechanika Blu-ray/DVD±RW
Úhlopříčka displeje 17,3″, 1 600 × 900 px., lesklý
Grafika nVIDIA GeForce GT 540M + Intel HD 3000
Konektory, sloty
Výstupy na monitory HDMI, VGA
Porty (s výjimkou USB) LAN, 2× 3,5mm audio, TV anténa, infračervený port
Počet portů USB 2.0 3
Počet portů USB 3.0 1
Čtečka paměťových karet SD/MMC/SDHC/SDXC/MS/MS Pro/xD
Bezdrátové sítě Wi-Fi 802.11b/g/n, Bluetooth 3.0 + HS
Rozměry, baterie
Rozměry (š×d×h) mm 413,6 × 274 × 28 – 36 mm
Hmotnost od 3 kg
Baterie 48 Wh
Software
Operační systém Windows 7 Home Premium SP1 (64 bitů)

Zpracování, klávesnice a touchpad

Plastový, ale ne špatný

Notebook je kompletně černý (podle výrobce je to sametově černá – Velvet Black) a má na většině povrchu poměrně zvláštní texturu, která trochu připomíná neohoblované dřevo. Povrch je ozvláštněn dlouhými a nepravidelnými plastovými výstupky, které jej jednak příjemně ozvláštňují, ale co je nejdůležitější: otisky prstů díky nim nikde nezůstávají. Šmouh se tak obávejte pouze na lesklém displeji a jeho rámečku, ostatní části jsou tohoto ušetřeny.

Uprostřed víka je velký, stříbrný a lesklý nápis Toshiba, který je bohužel velmi náchylný na poškrábání. Námi testovaný kus už nějakou dobu putoval po českých redakcích a na tomto místě to bylo dost poznat, nápis byl pokrytý změtí jemných rýh. Naštěstí je to však jediné místo, kde se něco podobného projevilo (nebo spíše kde to bylo vidět), zbytek notebooku byl jako nový, což bychom považovali za důkaz alespoň nějaké odolnosti.

 

S mechanickou odolností a slícováním dílů je to trochu těžší. Je třeba mít na paměti, že tohle opravdu není počítač, který by někdo často přenášel. Většinu času stráví někde doma v teple na stole a tam na něj jsou kladeny výrazně menší nároky než na nějaký Ultrabook, který za den desetkrát vytáhnete z brašny či batohu. V tomto kontextu bychom tedy zpracování prohlásili za uspokojivé, i když jsme se podobně jako u Qosmia F750 setkali s lehkým povrzáváním především přední části základny – ovšem zdaleka ne tak silným. Pozitivní také je, že se displej nekroutí a ani při zatlačení na střed víka není úplně jednoduché jej promáčknout tak, aby se na displeji objevily vady obrazu – vyžaduje to dost síly, takže se vám to nestane jen tak omylem. U základny je prohýbání trochu horší, pokud zatlačíte na prostřední část notebooku (cca mezi mezerníkem a touchpadem), dá se prohnout docela hodně.

  

Víko je uchyceno dvěma docela silnými klouby, které jsou dostatečně masivní a drží pevně ve zvolené poloze. Maximální úhel rozevření je ale dost podprůměrný, jak můžete vidět z fotky. Zastaví se někde okolo 135 stupňů, o rozevření do roviny si můžete nechat pouze zdát. A také nám docela vadilo, že se při otevírání mezi víkem a základnou objeví v jednu chvíli dost velká mezera, do které se rády chytají kabely například od myši, které si pak nevyhnutelně přiskřípnete.

Vrzající klávesnice

Osazená klávesnice je skutečně plnohodnotná (má 102 kláves) a jak už je dnes zvykem, chicletová. Jednotlivé klávesy mají mírně lesklý a poněku zvláštní, tvrdý povrch, díky kterému se nám ze začátku nepsalo úplně nejlépe – měli jsme u toho takový zvláštní pocit, těžko se to popisuje. Je to ale věc zvyku, po krátké době jako bychom o tom vůbec nevěděli. Díky velkým rozměrům notebooku nemusela Toshiba dělat žádné kompromisy ohledně rozložení, takže skutečně nečekejte žádné záludnosti jako miniaturní Shifty či Enter. Všechno je pěkně velké, hmatově odlišitelné (například funkční klávesy – F1 až F12 – jsou dokonce rozdělené do skupin po čtyřech) a rychlé psaní tak není problém hned od začátku. Klávesnice je podsvícená, což možná v kategorii DTR není úplně standardní, ale rozhodně je to chvályhodné.

Klávesnice námi testovaného kusu ovšem trpěla jedním zásadním problémem, se kterým jsme se popravdě snad ještě nesetkali: vrzajícím mezerníkem. Při jakkoliv silném stisku mezerník vydával zvuky jako když třou dva kusy plastu od sebe – pištivé zavrzání. Je to pravděpodobně pouze vada kusu, opět dost možná způsobená tím, že jej mělo před námi již několik redakcí. Kromě této drobnosti (která nás hlavně v noci pěkně rušila) je klávesnice velmi tichá.

Nad klávesnicí najdete řadu dotykových tlačítek pro ovládání multimediálních funkcí (hlasitost, přehrávání/pauza) a také třeba vypínač bezdrátových sítí. Je zde i tlačítko pro přepnutí displeje do 3D režimu, které na našem konkrétním modelu samozřejmě nedělalo nic (3D displej nebyl osazen).

Velký touchpad a lesklá tlačítka

Touchpad je poměrně standardní. Má celkem slušné rozměry, takže nemusíte moc často přesouvat prst při tažení přes celou plochu a zároveň jej nepotřebujete nastavovat na nějaké extrémní úrovně citlivosti. Podpora vícedotykových gest (multitouch) je dnes již samozřejmostí. Povrch je stejný jako u zbytku notebooku, s tím rozdílem, že výše zmíněné podlouhlé („dřevovité“) výstupky na něm nezakrývá průhledný lak. Najít jej po hmatu je tak hračkou. Kdybyste měli s hledáním problémy, pomůže vám také svítící pruh, umístěný nad ním. Ten se společně s podsvícením nápisu Satellite v levém dolním rohu základny dá vypnout, ale nelze regulovat jeho intenzitu a navíc je dost jasný, takže v noci docela ruší. Vypnutí je jednoduché, ale budete kvůli tomu muset zabrousit do BIOSu počítače.

  

K tlačítkům touchpadu nemáme větších výhrad, i když bychom je radši viděli v matném provedení. Použití lesklého stříbrného povrchu zrovna v místě, kterého se bude uživatel denně dotýkat, je sice zlozvyk více výrobců (například Asus to dělá často a rád), to ale není omluva. Navíc je povrch zřejmě stejný jako u nápisu Toshiba na víku, takže se trochu obáváme jeho snadného poškození – na našem kusu byl ovšem jako nový.

Porty, displej a multimédia

Plná portová výbava

Na datových rozhraních se tentokrát nešetřilo. Ostatně ani k tomu nebyl důvod, rozměry šasi přímo vybízí k tomu, aby se na tělo nacpalo co nejvíc možných i nemožných vstupů a výstupů. Satellite P770 tak nabízí vše, co bude jeho cílová skupina (domácí uživatelé) kdy potřebovat – třeba slot pro ExpressCard by možná někoho potěšil, ale na sledování filmů jej opravdu nepotřebujete.

  

Máme zde proto čtveřici USB (tři ve verzi 2.0, jedno 3.0 – dva a dva by asi bylo lepší, ale dá se to odpustit), gigabitovou LAN síť (RJ-45), analogový video výstup VGA, digitální HDMI, dvojici 3,5mm audio jacků a multiformátovou čtečku paměťových karet. Ta je tentokrát skutečně multiformátová, ne jen na SD a MMC karty, jak to rádi někteří konkurenti dělají, aby ušetřili pár centů – přečte i formáty SDXC, Memory Stick Pro či xD. Pravé straně vévodí Blu-ray vypalovačka, což stále rozhodně není v noteboocích standardem a zaslouží si palec nahoru. U malé třináctky bychom to možná i uvedli mezi mínusy, protože tam by mechanika spíš zbytečně zabírala místo, ale u filmového DTRka je to nutnost. Trochu nás mrzí absence eSATA – tento konektor sice na noteboocích není úplně rozšířený, mnoho lidí se staršími externími disky (z doby před USB 3.0) by jej však jistě ocenilo.

  

Rozmístění konektorů je docela inteligentní, v Toshibě se vyvarovali přehmatů jako audio konektory ve předu či USB vzadu. Měli samozřejmě jednodušší práci než návrháři Ultrabooků, kteří toho musí nacpat co nejvíc na miniaturní tělo, ale i tak to potěší. Jediné, co by mohlo někomu vadit, je čtečka paměťových karet na přední straně.

Televizní výbava a trestuhodné dálkové ovládání

Dále tu taky máme pár méně obvyklých specialit: zabudovaný hybridní tuner (zvládá analog, který vám ale v ČR bude k ničemu, i digitální DVB-T) s velkým anténním konektorem, takže můžete vzít kabel od antény či kabelovky a připojit jej rovnou k notebooku, a infračervený port na přední straně, který slouží k příjmu signálů z dodávaného dálkového ovládání.

 

Dálkový ovladač je malý… a to je na něm asi tak to jediné pozivitní. Malý je navíc možná až moc, nedrží se v ruce úplně nejlépe. Jedná se o klasický, miniaturní, plastový ovladač s membránovými tlačítky, napájený knoflíkovou baterií, který ke svým produktům dává i mnoho dalších firem – evidentně je chrlí nějaká čínská továrna po milionech. A výrobní náklady se budou nejspíš pohybovat v řádech jednotek centů, protože snaha šetřit je na něm patrná na každém kroku. Má sice tlačítko pro spuštění Windows Media Center, což je milé, ale jinak si opravdu chválu nezaslouží.

S ovladačem jsme měli problémy v tom smyslu, že už při vzdálenosti tří metrů od notebooku přestával fungovat spolehlivě. Nejsme si ovšem úplně stoprocentně jistí, zda to bylo opravdu kvůli slabému dosahu, nebo kvůli vážně špatným membránovým tlačítkům, která jsou miniaturní, hmatem neodlišitelná jedno od druhého, mají hrozně malý stisk a kladou velký odpor, takže jakékoliv delší hledání v nabídce po pár pokusech vzdáte a půjdete si třeba film najít k notebooku pomocí normální myši. Tady bychom opravdu ocenili něco trochu lepšího s lepšími tlačítky a většími rozměry, i kdyby to notebook prodražilo třeba o stokorunu.

Displej by zasloužil Full HD

Osazený panel je lesklý (tentokrát to nepokládáme za nedostatek, je to opravdu stroj na přehrávání videa, kde má lesklá povrchová úprava smysl). Jeho rozlišení 1 600 × 900 bodů nám ale radost příliš neudělalo. Je to pro úhlopříčky nad patnáct palců naprosté minimum, které si dnes výrobci dovolí osadit, a právě protože se jedná o multimediální (a především video) stroj by měl displej rozhodně mít rozlišení Full HD (1 920 × 1 080). Takto si nemůžete kvalitní Blu-ray filmy v 1080p vychutnat v nativním rozlišení. Pro porovnání, třináctipalcový Asus Zenbook UX31E nabízí stejné rozlišení – rozdíl v jemnosti zobrazení na třinácti a sedmnácti palcích ale asi není třeba vysvětlovat.

Pozorovací úhly displeje navíc nejsou úplně ideální. Pokud se budete chtít podívat na film ve více lidech, sednete si třeba na pohovku ve třech vedle sebe a něco si pustíte, pouze ten uprostřed uvidí obraz bez zkreslení (tedy pokud nebudete sedět pět metrů od počítače, ale na to zase displej není dost velký). Ke změně barevného podání sice dochází v relativně průměrných úhlech (na poměry notebooků), zde bychom ale očekávali něco trochu lepšího.

 

Podání černé je vcelku přesvědčivé, bílá je opravdu (téměř) bílá a kontrast je na slušné úrovni. Barevné podání jako celek ale není příliš dobré, opět patří mezi průměr mezi notebooky, což z něj dělá… jednookého mezi jednookými. Realistické barvy hledejte na profesionálních a kalibrovaných desktopových monitorech, tady je nenajdete. Opět zdůrazňujeme zaměření notebooku na video a v tomto kontextu nás displej prostě nepřesvědčil – u počítače na prohlížení internetu a Office je to jedno, tady až tak úplně ne.

Reproduktory příjemně překvapí

Zabudované reproduktory se značkou Harman Kardon se objevují na nových Toshibách často. Výrobce tím jde s dobou a především s konkurencí, protože i několik dalších značek se spojilo se známými výrobci audiotechniky a začali osazovat kvalitnější reproduktory než dříve obvyklá nouzová chrchlátka. Ne vždy takové spojení přináší úplně uspokojivé výsledky, u Satellite P770 je však zvuk nadprůměrný.

Není to sice tak famózní, jako třeba u Asusu N55SF, ale zvuk má prokreslené středy, není problém s výškami a dokonce i basy tu jsou, i když nijak oslnivé – přece jen pořádné basy vyžadují pořádně velké měniče a ty se na notebook prostě nevejdou (jen zmíněný Asus to vyřešil externím subwooferem). Velmi pěkná je i maximální hlasitost reproduktorů, takže pokud oželíte trochu kvality, můžete s notebookem třeba přivádět sousedy k šílenství, nebo ozvučit menší oslavu (případně obojí zároveň).

Výkon, provozní hluk, chlazení, výdrž

Výkonový průměr

Osazený dvoujádrový procesor Core i5-2410M na 2,3 GHz (2,9 GHz v turbo módu) je standardní střední třída, se kterou se v noteboocích setkáváme velmi často. Najít jej ovšem můžeme už v modelech za nějakých 14 až 15 tisíc s DPH. V DTRku za 25 tisíc bychom radši viděli některé z levnějších čtyřjader Intelu, třeba Core i7-2630QM. Nemůžeme ale říci, že by procesor byl slabý a nedostačoval – jeho slabší výkon poznáte až v momentě, kdy budete chtít třeba překódovat nějaké větší video, manipulovat s velkým archivem či upravit velkou sadu fotek. Na běžné činnosti je procesor dostatečný, což se na druhou stranu dá říci téměř o jakémkoliv dnešním CPU či APU.

Čtyři gigabajty paměti DDR3 jsou dnes standardem, o tom nemá smysl se příliš rozepisovat. Pozitivní na nich je to, že se jedná o jeden čtyřgigabajtový modul, takže druhý je volný, což zjednodušuje případný upgrade. Příliš se nebudu rozepisovat ani o pevném disku: 5 400 otáček za minutu a kapacita 640 GB jsou naprosto průměrné parametry. Výkon disku je dost kolísavý, jak prozrazuje následující screenshot z HDTune – ani po deseti opakováních se nám nepodařilo dosáhnout vyrovnanějšího výsledku.

A nakonec to nejzajímavější: grafická karta. Osazená GT 540M opět není žádným překvapením, testovali jsme ji již mnohokrát. Výkonem patří do nižší střední třídy (s důrazem na nižší), na rozlišení 1600 × 900 si s ní bez problémů na vysoké detaily zahrajete méně náročné či starší hry, u nových titulů se karta již dost zapotí a budete muset snižovat detaily, u náročných her i dost silně. Přepínání z integrované grafiky (Intel HD Graphics 3000) na dedikovanou GeForce pomocí Optimusu probíhá jako obvykle bez problémů.

Celkový výkon notebooku není úplně špatný, na většinu běžných úkonů, které se od tohoto počítače očekávají, bude stačit naprosto bez problémů. Trochu jej brzdil horší pevný disk, který trpěl periodickými poklesy v přenosových rychlostech. Práce se systémem by tak mohla být o dost rychlejší, kdyby Toshiba netrvala na využívání svých (často nepříliš výkonných) disků a radši nakoupila něco od Samsungu nebo Seagate. Nejedná se ovšem o nic hrozného.

 

Problém Satellitu leží jinde: v poměru výkonu a ceny. Tento notebook se nevyznačuje vysokou odolností, dechberoucím designem, není zpracovaný z kovů a neváží kilo a čtvrt. Je to masivní, stolní počítač. Jediné, co by jej mohlo zachránit, je tak buď superkvalitní displej (který ovšem nemá, jak jsme si řekli v minulé kapitole), nebo brutální herní výkon – a ten taky nemá. GeForce GT 540M, čtyři gigabajty paměti, mechanický pevný disk a Core i5-2410M jsou všechno komponenty, které můžeme najít i v o osm tisíc levnějších noteboocích…

Tichý vítr

Co se ale Toshibě opravdu povedlo je chlazení. Už pohled pouhým okem na spodní stranu notebooku odhalí spoustu perforací pro co nejlepší proudění vzduchu a rozměrný ventilátor a heatpipe přímo pod těmito vdechy. A skutečně se to povedlo, chlazení je totiž výborné. Návrháři měli opět zjednodušenou práci díky velkým rozměrům těla, ale každopádně odvedli dobrou práci.

Při našem zátěžovém testu (cca čtvrt hodiny puštěný FurMark, který vytíží grafiku na maximum, a Prime95, který udělá to samé s procesorem) se maximální teplota CPU vyšplhala na 89 stupňů celsia. Grafika nešla výš než výborných 74 ¬∞C a pevný disk se držel pod 40 ¬∞C. Pro uživatele je ale nejdůležitější to, že mimo opravdu maximální zátěž je notebook krásně tichý, ventilátor sice běží neustále, ale vůbec o něm nevíte. Velké rozměry prostě znamenají více prostoru pro pořádné chlazení a tím i možnost použití tiššího ventilátoru a je to opravdu poznat.

Jeden film a dost

Od DTR notebooku asi nikdo nečeká mnohahodinovou výdrž. Používat jej budete snad téměř vždy někde v dosahu elektrické sítě, takže se na výdrž příliš nehledí. A je to dobře, protože velký displej si řekne o docela hodně energie a baterie o kapacitě 48,6 Wh vydrží jen velmi omezenou dobu. V našich redakčních testech jsme naměřili 2 hodiny a 17 minut při prohlížení webu a 2 hodiny a 28 minut při přehrávání 720p MKV videa. Pokud tedy s notebookem pojedete třeba vlakem, vystačí vám plně nabitá baterie zhruba na jeden celovečerní film a případně ještě pár epizod oblíbeného seriálu.

 

Akumulátor se nabije z nuly (resp. 5 %) do plného stavu za zhruba dvě hodiny. Spotřeba měřená na zásuvkovém wattmetru se při plném nabití pohybovala na velmi pěkných 15 W v klidu (v průměru; reálně kolísala mezi 13 a 18 W), při hraní her (Devil May Cry 4 ve vysokých detailech) vystoupala k 75 W a úplně maximální spotřeba při zátěžovém testu chlazení (FurMark a Prime95) jsme naměřili nejvyšší hodnotu 96 W. Především spotřeba bez zátěže okolo 15 W je příjemnou zprávou pro všechny ekology a šetřílky, na zařízení s takto velkým displejem je to vážně slušná hodnota. Napájecí adaptér je dost velký, ale u DTR to opravdu nevadí. Ani jeho velikost mu nezabrání v silném zahřívání při zátěži, ale vzhledem ke spotřebě se není ani moc čemu divit.

Závěrečné zhodnocení

Jsou tu i lepší kandidáti

Z testovaného notebooku máme trochu rozporuplné pocity. Na jednu stranu je to pěkné „základní“ DTR s dobře zpracovanou klávesnicí (když pominu vrzání mezerníku, které je nejspíš pouze problém konkrétního kusu), velkým displejem, docela pěkným a neurážlivým designem a hardwarovou výbavou, která v konkurenci obstojí bez problémů a méně náročnému uživateli vystačí roky. Navíc je zde tiché a silné chlazení a mimo zátěž nízká spotřeba.

Jenže všechno má svá „ale“. Hardwarová výbava sice obstojí, jenže jak už jsme zmínili, stejně vybavené jsou i některé patnáctky s cenou pod dvacet tisíc. Jediné, co Satellite P770 nabízí jako přidanou hodnotu, je hybridní tuner a Blu-ray vypalovačka – většina lidí však na televizi kouká na pořádném televizoru a popravdě jsem osobně ještě nepotkal snad nikoho, kdo by kdy vypálil byť jen jediný disk Blu-ray. A i kdyby se jednalo o používaný formát, cenu okolo pětadvaceti tisíc to neospravedlňuje, a nezachrání to ani velmi slušně hrající reproduktory. 

Navíc je tady podle nás docela velké mínus v podobě rozlišení displeje. Zatímco většina hardwarových parametrů přímo křičí, že se jedná o notebook pro milovníky filmů, pohled na rozlišení displeje všechny naděje rozpouští. Ten, kdo si kupuje filmy na Blu-ray, se na ně nepochybně chce dívat ve Full HD, ne v HD+. To je spolu se zbytečně vysokou cenou asi největší zápor tohoto jinak pěkného notebooku.

O trochu lepší poměr výkonu a ceny nabízí jiná konfigurace, konkrétně model Satellite P770-120. Oproti testované P770-10G má výkonnější procesor (čtyřjádro Core i7-2670QM) a dvojnásobek operační paměti (8 GB DDR3). Přitom se prodává za cenu jen o asi 2000 Kč vyšší. Za 27 000 Kč s DPH se sice i tak dají koupit výkonnější notebooky třeba i s Full HD displejem (verze 120 má opět pouze HD+), pokud vám ale Toshiba padla do oka, doporučujeme si ty dva tisíce připlatit.

 

+ na plastové DTR slušné zpracování
+ výborné chlazení
+ nízká spotřeba mimo zátěž
+ plnohodnotná, pohodlná a podsvícená klávesnice
+ slušné integrované reproduktory
+ Blu-ray vypalovačka
+ hybridní tuner s velkým anténním konektorem 

– slabý poměr výkon/cena
– příliš silné podsvícení nápisu Satellite a pruhu nad touchpadem
– nevyrovnaný výkon pevného disku
– rozlišení displeje
– dálkové ovládání

Výsledky benchmarků a screenshoty

 

Souhrnné testy výkonu PC
PCMark Vantage  
6499, Memories: 4401, TV and Movies: 2619, Gaming: 5180, Music: 6482, Communications: 8698, Productivity: 4823, HDD: 3466
PCMark 7 1862; Lightweight: 1620; Productivity: 1215; Creativity: 2224; Entertainment: 1984; Computation: 2683; System storage: 1311
Windows 7 Experience Index Procesor: 6,9; Paměť RAM: 5,9; Grafika: 4,7; Herní grafika: 6,6; Pevný disk: 5,9
Herní testy
 
3DMark 2001 SE (body) 13177
3DMark06 (body) 8650; SM2.0 Score: 3638, HDR/SM3.0 Score: 3352, CPU Score: 3274
3DMark Vantage (body) P4269; GPU Score: 3660, CPU Score: 8523
3DMark11 (body) P983; Graphics: 886; Physics: 3178; Combined: 815
Devil May Cry 4 ~73,855 FPS (81,71; 68,46; 96,09; 49,16) (1360 × 768, DX9, high, no AA)
Devil May Cry 4 ~58,86 FPS (63,93; 54,60; 70,69; 46,22) (1600 × 900, DX10, high, no AA)
TrackMania Nations Forever ~55,1 FPS (1366 × 768, high, no AA)
TrackMania Nations Forever ~48,7 FPS (1600 × 900, high, no AA)
Testy výkonu procesoru
Cinebench R11.5 OpenGL: 25,08 FPS, CPU Single/Multi Core: 1,02/2,58 pts.
x264 BenchMark HD v3.0
50,71 / 13,97 fps
WM9 Encoder (čas) 2:30 min.
Testy výkonu pevného disku
CrystalDiskMark 3 (čtení)
Seq: 78,92; 512k: 26,05; 4k: 0,302; 4kQD32: 0,313 MB/s
CrystalDiskMark 3 (zápis)
Seq: 80,26; 512k: 33,16; 4k: 0,915; 4kQD32: 0,916 MB/s
AS SSD – Copy benchmark ISO: 26,31 MB/s, 40,82 s; Program: 23,49 MB/s, 59,89 s; Game: 27,8 MB/s, 49,67 s
HD Tune 2.55 35,1 – 90,4 MB/s, ~69 MB/s, Přístupová doba: 17 ms
Testy výdrže
Výdrž (web) 2:17 hod.
Výdrž (video) 2:28 hod.

 

Toshiba Satellite P770: filmové DTR (recenze)

Ohodnoťte tento článek!