Toshiba Tecra R10 – zcela nový design

0

, přišel čas nyní.

Vzhled a provedení, displej

Vzhled si bere z pětistovky

Design Tecry R10 je zcela odlišný od předchozích modelů. Ten vychází z Portégé R500, resp. R600, malých notebooků s 12″ obrazovkou a velmi lehkým tělem, které patří k nejlehčím na trhu – hmotnost těchto kolibříků se dostala až na 800 gramů. Zatímco zmínění prckové nemají prakticky žádnou rezervu okolo klávesnice, která je roztáhnutá od kraje od kraje, a ani okolo displeje není rámeček nijak silný, R10 je v tomto ohledu dimenzovaný dostatečně. Nejenže má klávesnice na každé straně velkou rezervu, ale ke klávesnici patří ještě blok se třemi funkčními klávesnicemi. Zkrátka místa je dostatek a je to vidět i na větším rámečku okolo displeje.

Notebook má jasně stříbrnou barvu – stejně jako u erkových Portégé, čímž se výrazně liší od zbytku modelů řady Tecra. Tělo je velmi tenké, jen o něco tlustší než výška vypalovačky, tenký je i displej samotný. Sice ne tolik, jako u Portégé R600, ale o to je pevnější a méně se kroutí. Displej se po otevření jakoby částečně schová za tělo notebooku, takže je umístěn velmi nízko – to může při celodenní práci vadit, musíte hodně ohnout hlavu. Na těle notebooku se mi líbí oblý okraj pod klávesnicí; když máte na notebooku položené ruce, netlačí vás žádná hrana. Do tohoto profilu lehce dosedne i trochu zaoblené víko displeje, takže nic po zavření neodstává.

Zpracování notebooku je u této prémiové řady standardem, notebook je pevný ve zkrutu i v tahu. Slabinou je však prohýbání pod vypalovačkou, když notebook vezmete do pravé ruky; tehdy notebook navíc lehounce zavrže. Zdrojem slabého praskavého pazvuku je také pravý kloub displeje – jinak je notebook tichý jako stydlivý student. Celý povrch notebooku je plastový, i když barva evokuje hliník. Pouze rámeček okolo displeje má barvu jinou, světle šedou; to jej opticky zmenšuje. Nad displejem je malé očko webové kamery, pod displejem jsou pak nad klávesnicí umístěny dva reproduktory. Nehrají vůbec špatně, a i když trochu skřípou, nízkou hlasitost jim rozhodně nemohu vytknout.

Matný displej

Čtrnáctipalcový displej není podle moderních trendů lesklý, ale matný – což je pro byznysový notebook výrazně lepší volba. Lepší kontrast a barevné podání lesklého není v této sféře potřeba, uživatelé naopak ocení, že nemají za jasného dne z displeje zrcátko. Trochu horší volbou je ale nízké rozlišení – 1 280 × 800 bodů je na byznysový notebook poněkud málo. Například Microsoft Outlook se i v maximalizované podobě vejde na šířku tak tak a při psaní dokumentů vidíte docela malý kus textu na výšku – to samé platí i pro tabulky nebo internet. Osobně bych na čtrnáctce raději používal rozlišení 1 440 × 900 bodů, které nabídne o dost větší pracovní plochu.

Displej má velmi vysoký rozsah rozlišení, maximum je extrémně svítivé a naopak minimum nevypálí oči, když se díváte na filmy v noci – celkem je k dispozici osm kroků. Pozorovací úhly jsou spíše průměrné – při práci nebudete mít problém, při sledování filmů si ale budete muset dát pozor na to, abyste se dívali kolmo, zejména pokud film obsahuje hodně tmavých scén.

Pohodové psaní

Tlačítka klávesnice jsou opět stejná jako na Portégé R500 a R600 – zkrátka designeři to vzali zcela přes kopírák. Povrch tlačítek není zcela hladký, díky čemuž je velmi příjemný na dotyk – navíc působí tak nějak luxusně. Tlačítka jsou velmi tichá a mají velmi nízký zdvih, což někomu může vyhovovat, někomu ne; já jsem spíše pro větší zdvih, nicméně na R10 se mi psalo velmi dobře. Rozložení kláves je povedené, líbí se mi oddělená horní řada funkčních kláves a rovněž samostatné klávesy Home a End. Trochu výhradu mám k malému levému Shiftu, častokrát stisknu místo něj zpětné lomítko, které je hned vedle. Dobré je také oddělení kurzorových kláves od ostatních tlačítek, bohužel klávesy jsou dost malé, takže se někdy netrefíte na tu správnou.

Poněkud neobvyklým krokem je přesunutí tlačítka Power a dvou funkčních kláves na levou stranu vedla hlavního bloku. Je zde designově poněkud podivný obdélník, který je z větší části prázdný. Přitom by se dal využít třeba pro multimediální klávesy, případně pro klávesy rychlého spouštění aplikací. Kvůli němu je navíc celý blok klávesnice posunut doprava, což poněkud snižuje ergonomii. Touchpad má dostatečné rozměry a příjemný povrch na dotyk, což se nedá říct o funkčních tlačítkách – ty jsou hladké, lesklé a imitují chrom. Nejenže jsou na nich vidět otisky prstů, ale hlavně poněkud „lepí“; stačí mít lehce zpocené ruce. Nemusely být navíc tak tuhé, aby uživatel nebyl nucen vyvíjet tolik síly.

Vnitřní i konektorová výbava

Umí i mobilní 3G

Stejně jako nedávno testovaný model Portégé M800 má i Tecra R10 jeden port USB sdílený s eSATA – můžete tak připojit pevný disk jak přes USB, tak přes rychlejší diskové rozhraní. Tento kombinovaný port je pak doplněn dvěma obyčejnými konektory USB, jeden vlevo, druhý vpravo. Na levé straně je pak výstup na monitor, ovšem jen VGA, HDMI chybí – to je docela zvláštní, protože na levnějším Portégé M800 přítomen je. Ve spojení s nízkým rozlišením to ovšem notebook poněkud diskvalifikuje; analogové připojení neposkytuje ve vyšším rozlišení dostatečně kvalitní obraz.

Kromě dnes zcela běžné Wi-Fi a Bluetooth má Tecra R10 také 3G modul. Stačí vyndat baterii a šoupnout pod ni kartu SIM s aktivovaným datovým tarifem a můžete vesele datovat. Bohužel stejně jako u nedávno testovaného Asusu N20 se mi ani zde nepodařilo tuto funkci rozchodit. Přestože SIM byla zasunutá správně a funkce byla aktivní, ovládací program tvrdošíjně hlásil, že žádná SIM není přítomna. Možná to bude chtít více štěstí nebo šikovnější ruce.

Bohatě i na hry

Notebook nemá integrovanou grafiku, ale dedikovanou Nvidia Quadro NVS 150M, která je jen o něco výkonnější než model 140M – a ten je na úrovni GeForce 8400M GS. Grafické jádro má 8 stream procesorů, je taktováno na 530 MHz, paměti na 700 MHz a šířka paměťové sběrnice je 64 bitů. Celé to jasně ukazuje na to, že grafika není určena primárně pro hraní, ale spíše pro podnikovou sféru – vyšší výkon než u integrovaného modelu se hodí například u grafických aplikací. Přesto si ale na nízké detaily zahrajete i nějakou modernější hru; například UT3 běží v plném rozlišení a s maximálně sníženými detaily plynule. Na docela plynulé hraní ukazuje i benchmark hry DevilMayCry 4.

Poznámka: Podle testů jen Quadro NVS 150M zhruba stejně výkonná jako NVS 140M, která má sice pomalejší tak procesoru a pamětí, zato ale nabíyí 16 stream procesorů.

Dedikovaná grafika samozřejmě v zátěži hezky topí, což se teď v zimě docela hodí. Při hraní her se dostala teplota až na 87 stupňů, ovšem díky velkému „výfukovému“ otvoru a velkému tělu se po dohrání hry grafika velmi rychle ochladí na běžných 50-55 stupňů. Tehdy větráček jen lehce ševelí. Teplota jader v zátěži vystoupí až na 60 stupňů a teplota okolí procesoru na nějakých 70 stupňů. Pokud není notebook v zátěži, pohybují se teploty jader okolo 40 stupňů. (Samozřejmě že v letních vedrech budou teploty vyšší – pokud budete mít v pokoji nějakých 30 stupňů, dostane se grafika zcela jistě přes 90 stupňů.)

Stejně jako všechny mobilní grafiky Nvidia také NVS 150M snižuje ve stavu nečinnosti jak frekvenci jádra, tak pamětí, čímž se šetří energie a současně se zabraňuje zbytečnému topení. Frekvence jsou na 169 a 100 MHz, což má ovšem za následek dost drastické snížení výkonu – to se projevuje ve Vistě zejména v Aeru, kdy pohyb oken není tak plynulý, aby to odpovídalo Vista indexu 4,4. Obyčejná integrovaná grafika od Intelu X3100 je tak v tomto ohledu svižnější. Při připojení externího displeje naštěstí takty tolik dolů nejsou, a Aero je díkz tomu hezky plynulé.

Jen dvě giga?

Trochu mne překvapilo, že notebook má jen dva gigabajty paměti, zatímco některé levnější modely v nabídce mají o gigabajt více. Pro Vistu sice dvojka bohatě stačí, když si ale chcete nainstalovat virtuální počítač, případně potřebujete pracovat s paměťově náročnými programy jako je Adobe Photoshop Elements, už by se gigabajt navíc hodil. Disk má kapacitu 250 GB, ovšem má pouze 7 MB mezipaměti, což je dost neobvyklé číslo – všechny disky na trhu mají alespoň o megabajt více. Navíc je použitý Hitachi v seeku dost hlučný, což je u notebookového modelu poněkud nezvyklé. S rychlostí ale problémy nejsou, i když u byznysového modelu bych raději volil 7 200 otáček.

Výbava, testy výkonu

Skutečně studený

Centrino 2 je obecně velmi „studená“ platforma, která notebook nijak zvlášť neroztápí. Proto není problém Tectru, která je čipsetem od Intelu samozřejmě vybavena, udržet v klíně, tedy když se právě nepokoušíte hrát nějakou hru. Notebook nemá zespodu žádné velké nasávací otvory, takže se nemusíte bát, že byste je svými stehny zakryli. Výdech teplého vzduchu je na levé straně, díky čemuž vám neofukuje při práci stehno – to je problém třeba mého Dellu XPS M1330, který i při obyčejném surfování nahrazuje přenosná kamínka.

Pokud neděláte na notebooku žádné náročnější „opičárny“, je notebook tichý, větráček si jen lehce pohvizduje a nijak vás při práci neruší. Teprve když se snažíte dělat něco náročnějšího, rozezvučí se hlasitěji. Větrák má několik úrovní hlasitosti, přičemž ta nejvyšší už je dost silný hvizdot. Velký větráček ale dokáže ihned po skončení náročných operací procesor i grafiku velmi rychle ochladit, takže intenzita otáček okamžitě klesá. Díky tomu, že se větrák neustále točí, je notebook chladný a navíc neustále zapínání a vypínání může někomu vadit – určitě je příjemnější stálá hladina nízkého svistu.

Spořivý čipset

Šetřící funkce Centrina 2 jsem popisoval už v dřívějších testech, hlavním rozdílem oproti starému Centrinu (čipset Intel x965) je snižování nejen násobiče (nejnižší možný je 6), ale také frekvence sběrnice FSB na polovinu (na 133 MHz z 266 MHz), takže frekvence procesoru klesá až na 800 MHz – kroky jsou 2,26 GHz, 1,6 GHz a 800 MHz. S klesající FSB klesá také frekvence pamětí (ta je od FSB odvozena), což má za následek další šetření energie – ale i výkonu.

Baterie má kapacitu 56 Wh, při testech však ukazoval RM Clock jen 52 Wh. I přesto notebook při běžné práci (Office, internet, Wi-Fi) vydržel lehce přes tři hodiny a při maximálním spoření energie (vypnuté bezdrátové sítě, úsporný režim, bez internetu) pak dokonce tři a třičtvrtě hodiny. Ani přehrávání multimédií však není výrazně energeticky náročné, notebook při něm s vypnutou Wi-Fi vydrží necelé tři hodiny. V prvním případě si notebook bral při třetinovém jasu displeje okolo 17 W, ve druhém jen 13 W a ve třetím pak 19 W (21 W se zapnutou Wi-Fi). Každopádně přehrávání videa má za následek zvýšení frekvence grafiky na 275/300 MHz a s tím roste i teplota – a větráček musí foukat o něco víc.

Naměřili jsme

  • HD Tune: 47 MB/s, 19 ms
  • Lightsmark 2008: 41,2 fps, 1280×800
  • Sandra 2009: 17 940 (CPU), 31 843 (Multimedia), 5,05 GB/s (paměť)
  • 3D Mark 2001 SE: 14990
  • SuperPI 1M: 37 s
  • 3D mark 06: 1671 (CPU 2041)
  • CrystalDiskMark: 59,68 (čtení), 59,48 MB/s (zápis)
  • PCMark 05: 5 051 (celkem), 5 614 (CPU), 4 883 (paměť), 3 440 (grafika), 4 434 (disk)
  • DevilMayCry4: 32,48/20,70/28,57/28,90 fps
  • Extrakce hudba: 3:09
  • WinRAR: 1:15
  • Cinebench R10: Rendering 2488/4666 (1/2 CPU), Open GL Standard 2470
  • Vista index: 4,4 (celkem), 5,2 (procesor), 5,2 (paměť), 4,4 (Aero), 5,1 (herní), 5,4 (disk)
  • Výdrž multimédia: 2:55 h (bez Wi-Fi)
  • Výdrž kancelář: 3:05  (WiFi + internet (třetinový jas))
  • Maximální výdrž: 3:40 (bez Wi-Fi)

Zhodnocení, závěr a parametry

Bude se vám líbit

Nová Tecra je rozhodně povedený notebook, který určitě naváže na úspěchy modelů R500 a R600. Díky atraktivnímu designu a příznivé ceně by se tento model mohl snadno uchytit mezi byznysovou konkurencí. Pro mne jako uživatele má model jen dvě zásadní nevýhody – první je nízké rozlišení displeje, byznysové čtrnáctce by rozhodně slušelo 1 440 × 900 bodů, druhou je absence konektoru HDMI. Při práci používám 22″ displej, na nějž už obyčejné VGA nestačí; obraz je poněkud neostrý a písmo má barevné duchy. Výhodou notebooku je bezesporu možnost připojit se k mobilní síti pomocí rychlých datových přenosů a „studený“ chod i s použitím dedikované grafiky.

Informace

Toshiba Tecra R10
cena 37 729 korun
zdroj Toshiba (web)

Parametry

  • procesor Intel Core2 Duo SP9300 2,26 GHz (1 066 MHz FSB, 6 MB cache)
  • čipset Intel GM45 (Centrino 2)
  • operační paměť 2 GB DDR2 800 MHz dual channel
  • pevný disk 250 GB (5 400 ot./min, 7 MB cache)
  • optická mechanika DVD vypalovačka
  • displej 14,1″ TFT LCD (rozlišení 1 280 × 800)
  • grafická karta Nvidia Quadro NVS 150M, 128 MB RAM
  • komunikace Ethernet, Wi-Fi (802.11n), Bluetooth, 3G modem (UMTS/HSDPA)
  • vstupy a výstupy 3× USB 2.0, eSATA, Ethernet, modem, VGA, sluchátka, mikrofon, webová kamera 0,3 Mpix s vestavěným mikrofonem, čtečka paměťových karet, Express card
  • baterie šest článků, 56 Wh
  • rozměry 337 × 252 × 28,7/30,6 mm
  • hmotnost 1,9 kg
  • operační systém Windows Vista Business CZ + XP Professional Edition recovery media
  • záruka 36 měsíců
  • dodávaný software Toshiba Face Recognition, Toshiba ConfigFree, Connectivity Doctor, Toshiba Bluetooth Monitor, Toshiba Bluetooth Stack, Toshiba Value Added Package

Plusy a mínusy

+ rozměry displeje pro práci
+ dedikovaná grafika
+ 3G modem
+ málo se zahřívá

– chybí HDMI
– nízké rozlišení displeje

Kompletní fotogalerie


Ohodnoťte tento článek!