TP-Link Deco: jak se vyznat v jednotlivých modelech systému mesh

Když pořádnou Wi-Fi do domu, tak rozhodně systém mesh. Samostatné Wi-Fi routery se hodí jen pro pokrytí malého bytu, na všechno ostatní je tu mesh. A v něm je velmi dobrý například TP-Link, který vyrábí mesh pod názvem Deco. V jeho nabídce a značení jednotlivých modelů je ale horší se vyznat, tak jsme to udělali za vás.

0
TP Link Deco E3 obr3

Mesh je založený na principu, kdy máte místo jednoho zařízení více rovnocenných access pointů/routerů. Ty spolu komunikují, vytváří jedinou síť a starají se o to, abyste byli připojeni vždy k tomu s nejsilnějším signálem. Jeden z těchto modulů či satelitů je vždy připojen do internetu, další jsou pak připojené k němu. Jejich správa je jednoduchá. Pro někoho možná až příliš, ale nadšenci si vždy mohou přes mesh zapojit ještě nějaký Microtik.

Pro náročného uživatele je dobré mít mesh pouze jako access pointy pro vytváření Wi-Fi, router i pak už jako samostatné zařízení. To stejné platí i pro DSL modem. S přihlédnutím k ceně však mesh zvládne s přehledem i funkci routeru.

Deco je vždy systém dvou nebo více rovnocenných zařízení, která mohou fungovat i samostatně (tím by ale pozbyla smysl). Naopak jejich počet můžete ještě zvýšit a zesílit tím i signál. Pro běžný dům většinou stačí právě dva až tři moduly a přesně tak vypadají i prodejní verze.

Deco M5 (2700 Kč za jednu jednotku, 5000 Kč za tři jednotky)

TP-Link začal s meshem v roce 2017, kdy vydal model Deco M5 s rychlostí 867 Mb/s u 5Ghz sítě a 400 Mb/s u 2,4GHz sítě. Těchto rychlostí se v podstatě držely i další generace a do nástupu Wi-Fi 802.11ax se na tom už nic nezmění. Výrobce sice uvádí jako rychlost jejich součet (AC1300), ale v praxi jste s jedním zařízením připojeni buď na 5 GHz, nebo na 2,4 GHz.

Každý modul má uvnitř čtyři interní antény a je napájen přes adaptér s koncovkou USB-C (ve verzi M5 V2 už je ovšem obyčejný kulatý konektor) a obsahuje dva ethernetové porty WAN/LAN (s automatickým rozpoznáním). Mezi sebou mohou být moduly připojeny ideálně přes gigabitovou ethernetovou síť, ale tzv. páteřní síť lze nechat i na Wi-Fi. V tom případě je celková propustnost nižší.

Deco P7 (5000 Kč za dvě jednotky)

O rok později vydal TP-Link upravený model Deco P7, který se lišil jen ve dvou bodech. Satelity vypadaly úplně stejně, ale uměly se propojit i přes elektrickou síť (powerline) s teoretickou rychlostí 600 Mb/s. Pokud byste ale Deco chtěli přes ethernet i napájet, tak to bohužel. Druhou změnou je to, že ethernet sice při připojení k internetu (WAN) držel rychlost 1 Gb/s, ale v případě lokální sítě fungoval jen na 100 Mb/s.

Deco M9 Plus (4100 Kč za jednu jednotku, 8499 Kč za dvě jednotky)

Další model (již bez powerline) TP-Link označoval jako AC2200. Samozřejmě nejde o rychlost, které byste dosáhli u jednoho připojeného počítače, ale opět o součet nesčitatelného (dělají to tak všichni výrobci). TP-Link ovšem přidat třetí rádiovou síť (celkem tedy dvě na 5 GHz) a využil ji jako samostatnou páteřní síť (v případě, že nepoužijete ethernet). V každém satelitu je již osm interních antén. Druhou novinkou je přidání IoT standardu Zigbee. Napájení ovšem přešlo z konektoru USB-C na běžný kulatý konektor.

Deco M4 (3000 Kč za dvě jednotky, 3800 Kč za tři jednotky)

Na přelomu let 2018 a 2019 změnil TP-Link form-factor a z pěkných talířových satelitů udělal mnohem větší válce. Design může být věcí vkusu, ale z hlediska možností umístění v domácnosti byl tohle krok zpět. TP-Link zřejmě šetřil, neboť uvnitř tohoto těla jsou jen dvě interní antény, přitom udávaný dosah signálu je přibližně stejný. TP-Link také lehce snížil rychlost na frekvenci 2,4 Ghz. Místo 400 MB/s jen 300 Mb/s. Páteřní sítí je gigabit, nebo sdílená a pomalejší Wi-Fi.

Deco E4 (1800 Kč za dvě jednotky, 2500 Kč za tři jednotky)

Tohle je dvojče modelu M4, které přišlo o gigabitové porty. TP-Link místo nich osadil jen stomegabit. Lokální síť může běžet rychlostí až 867 MB/s, ale směrem do internetu nelze překročit 100 Mb/s. Prodejní balení je už ale poměrně levné. Tímto krokem TP-Link přináší mesh poměrně velké cílové skupině, která stejně rychlejší připojení k internetu nemá, chybí jí rozvod ethernetu pro lepší páteřní síť a vůbec není příliš náročná.

Deco M3W (1000 Kč)

Tohle je sice extender, ale prakticky funguje podobně jako satelit. Jen s nižší rychlostí, neboť nemá žádnou samostatnou páteřní síť. Sám o sobě umí obě frekvence na dříve uvedených rychlostech. Extender slouží vykrytí místa bez signálu v případě, že není příliš velké a pořízení celého satelitu by se nevyplatilo.

Deco E3 (1500 Kč za jednu jednotku a extender)

Aby značení TP-Link ještě trochu zamotal, uvedl Deco E3. To je v praxi jen označení balení, které obsahuje jeden satelit E4 a jeden extender M3W. Někdy bych si chtěl s tvůrci podobných označení popovídat.

Deco P9 (5800 Kč za dvě jednotky, 8700 Kč za tři jednotky)

Zatím poslední prodávaný model je stejně jako Deco P7 hybridní. Form-factor však zůstal u válce. P9 umožňuje vytvořit páteřní síť přes elektrickou zásuvku, tentokrát na vyšší rychlosti až 1 Gb/s (P7 uměl powerlinu na 600 Mb/s). Wi-Fi síť pak vytváří na klasických frekvencích 2,4 a 5 GHz při standardních rychlostech.

Jak se ve značení vyznat?

Pokud bychom měli zkusit rozklíčovat značení modelů, tak P znamená powerline, E jsou modely bez gigabitových portů a M modely s gigabitovými porty (pro extenderu M3W žádná pravidla neplatí). Tabulku s funkcemi lze nalézt i na webu výrobce. Všechny modely lze vzájemně propojovat v jednu mesh síť, přičemž je lepší dávat vyšší modely na začátek řetězce.

Do této sítě lze zapojit i některé jiné routery z nabídky TP-Linku, které po upgradu získaly podporu pro mesh. V budoucnu by mělo být možné dokoupit satelit s podporou Wi-Fi 6 (802.11ax) a v části sítě tak získat vyšší rychlost.

Deco M4 a E3 v praxi

Dva roky zpátky jsem zkoušel Deco M5, nyní ve stejných podmínkách Deco M4 a E3 (=E4 a M3W). Moduly M4 a E4 se liší jen rychlostí ethernetu. Jde o novější typ, který je větší, má tvar válce a méně interních antén. Pro každé pásmo jen jednu. Kdybyste se chtěli podívat dovnitř, tak to bez odlepení nožiček nejde. Napájení probíhá přes adaptér s kulatou koncovkou a na těle jsou dva gigabitové porty. Jeden z nich můžete využít pro napojení WAN (vhodné pro první modul), ale oba mohou sloužit jako LAN (vhodné pro všechny ostatní).

K nastavení i ovládání slouží aplikace Deco pro Android a iOS. Webové rozhraní neexistuje. Aplikace je v češtině s občasným nepřesným překladem. Na začátku si vyberete, který typ Deca budete instalovat, poté je potřeba odpojit modem a znovu jej zapojit až poté, co budete mít první modul Deca připojený do sítě. Celé je to nesmírně jednoduché, jediná odbočka od instalace typu další-další-hotovo je, pokud od vašeho poskytovatele mátě nějakou VLAN či IPTV (neplést s internetovou televizí OTT). Každý modul si můžete pojmenovat třeba podle toho, ve které bude místnosti.

Během procesu jste z mobilu připojeni k dočasně vytvořené síti. Výslednou síť Wi-Fi si pojmenujete podle sebe, nastavíte její heslo, poté přidáte další moduly systému mesh a je hotovo. Pokud jde o nastavení sítě LAN, tak tu bude většinou potřeba v aplikaci ještě upravit, nejlépe na původní IP adresu. Deco jinak zvolí náhodnou adresu.

V aplikaci je vidět seznam aktuálně připojených zařízení a rychlost přenosu dat. Můžete zde zapnout síť pro hosty (ta nebude mít přístup do vaší domácí sítě, pouze do internetu). Konkrétní zařízení zde lze zakázat (interně přes MAC), je zde rodičovská kontrola podle různého věku (opět funguje pro konkrétní zařízení – například mobil dítěte) a seznam správců. Přístup k síti lze sdílet tak, že někomu řeknete heslo. Anebo tak, že v aplikaci telefonem zatřesete a přes schránku někomu pošlete SSID s heslem. Spotřeba jednoho modulu je 3,3 W.

Extender M3W

Při přidávání dalšího modulu vám aplikace nabídne schéma, kde jej v domě umístit. V podstatě jde o to, aby v rámci více pater nebyly kolmo pod sebou, ale současně v dostatečné blízkosti.

Extender M3W je menší zařízení, které se bez potřeby kabelu strčí rovnou do zásuvky. Jeho účelem je přijmout signál Wi-Fi a rozšířit jej o něco dále pro vykrytí hluchých míst. Rozšířený signál už samozřejmě nemá stejnou rychlost, ale je pomalejší.

Extender (ale i další modul v případě páteře přes Wi-Fi) je potřeba zapojit v místě, kde ještě máte dostatečně silný signál. Když jej dáte až na samý okraj aktuálního dosahu, bude síť pomalá.

Rychlosti

Z NASu na mobil jsem stahoval data stabilní rychlostí 11,7 MB/s. O patro níž (železobetonový strop) už je signál dost slabý na přidání dalšího modulu i na připojení koncového zařízení. Patrně by bylo potřeba si lépe pohrát s umístěním v rámci konkrétního domu, respektive raději využít drátovou páteřní síť.

V rámci horizontálního rozšíření signálu byl dosah Wi-Fi z modulu umístěného uprostřed domu takový, že pokryl akorát jedno podlaží (cca 120 m²). Na pokrytí zahrady už nestačí, ale stačilo přidat extender do zásuvky k oknu a rázem byla pokrytá i zahrada. Na ní jsem i ve vzdálenosti 30 metrů od domu naměřil rychlost okolo 3 MB/s.

Využití extenderu je většinou specifické. Je potřeba jej umístit tak, aby sám měl ještě dobrý signál. A nikdy z něj nedostanete rychlost, jako z normálního access pointu na samostatné páteřní síti. Ale jako levné rozšíření dosahu sítě funguje spolehlivě.

Shrnutí

Změna form-factoru nepřinesla prakticky nic, podle parametrů je ale vidět, že TP-Link zřejmě použil jiný tvar antén a ušetřil na jejich počtu. Tím srazil cenu systému mesh dolů. Stále ale platí, že nejlepší variantou je mít mesh pouze pro Wi-Fi a jednotlivé satelity spojené přes páteřní gigabitovou síť. Proto i po všech vydaných nových modelech je stále nejlepší (ale ne nejlevnější) volbou původní Deco M5 a změní se to, až se na náš trh dostane Deco s podporou sítě Wi-Fi 6.

TP-Link Deco: jak se vyznat v jednotlivých modelech systému mesh
Ohodnoťte tento článek!
4.2 (84%) 10 hlas/ů