Transcend s Indilinxem vs. další SSD pod Windows 7

0

Pročpak tajit řadič?

SSD zřejmě nebudou pro Transcend alespoň zatím stěžejním byznysem, takže se toho o produktu na jeho stránkách mnoho nedozvíte. Upřímně řečeno, informace jsou až do nalezení datasheetu spíše zmatečné. Datasheet potom obsahuje informaci o tom, že SSD řady Ultra jsou vybaveny 64 MB DRAM cache, 120GB model má dosahovat sekvenčně až 210/180 MB/s (čtení/zápis) a dnes testovaná 60GB verze potom 210/150 MB/s.

Zanoříte-li se do popisků v datasheetu více, uvidíte povědomé popisy technologií:

  • static/dynamic wear leveling,
  • ECC s kódy Reed Solomon nebo BCH,

kreré společně s 64MB cache a schématem SSD (čtyři cesty z řadiče k NAND Flash) a charakteristikou přenosových rychlostí dávají dost indicií ke správnému tipu řadiče.

Označení TS60GSSD25D-M pak znamená postupně: TS jako Transcend, 60G jako 60GB kapacita, SSD pak solid state drive, 25 formát 2,5 palce, D je pro disky s DRAM cache a -M pro MLC NAND Flash. Přestože to bylo po provedení pár výkonnostních testů a prolistování datasheetu už zbytečné, přesvědčil jsem se o přítomnosti řadiče Indilinx Barefoot demontáží krytu.

ARM od Indilinxu s přesným označením IDX110M00-LC a známý hlavně pod kódovým označením projektu (Barefoot, v překladu bosý) už jste na ExtraHardware potkali v SSD Photofast G-Monster-V3, A-Data S592, RunCore Pro IV a OCZ Agility. Posledně jmenovaný se udávanými rychlostmi sekvenčního zápisu a čtení podobá testovanému Transcendu nejvíce a ve srovnání výkonu jej najdete také.

Indilinx Barefoot bývá doplněn DRAM cache od Elpidy a NAND Flash od Samsungu, osm čipů z každé strany je typickým designem pro SSD se zmíněným čtyřcestným řadičem. SSD s Barefootem od A-Daty a dalších vypadají všechny jako přes kopírák, vlastní invenci si dovolí vložit leda tak OCZ.

SSD bylo k testu dodáno s firmwarem 1571, který pro SSD s Indilinxem není zdaleka nejnovější.

Přestože CrystalDiskInfo detekuje podporu trim, mám pocit, že tento firmware by jej ještě neměl umět. Při troše snahy se i u Transcendu doklikáte k aktualizaci firmwaru, která se děje po nabootování z flash disku (zaváděcí disk s DOSem vytvoříte třeba pomocí HP-USB utility), na který umístite stažené soubory od Transcendu. Updatem se dostanete na verzi firmwaru 1881, která už trim určitě umí. S firmwarem 1881 jsou provedeny všechny následující testy.

Majitelé starších Windows než 7 (XP a Vista) si nemusí také ještě zoufat, jelikož mohou trim vyvolat jednou za čas manuálně pomocí utility Wiper. Tu vám nedá ke stažení ale Transcend (černý puntík), nýbrž OCZ (ocz_gc.exe, funguje nejen s OCZ Agility a Vertex, ale s většinou SSD s Indilinxem) či G-Skill.

Testovací sestava a konkurence pro srovnání

Testovací sestava a software

Poprvé jsem přenesl testování SSD a HDD na novou testovací sestavu, ta by měla méně limitovat i ty nejrychlejší SSD a současně poskytnout právě SSD

  • základní deska Gigabyte GA-X58A-UD5, F3
  • čipová sada Intel X58 (Tylersburg) a ICH10R
  • procesor Intel Core i7-920 @ 4 GHz (20 × 200 MHz, Turbo a HyperThreading vypnuty)
  • pevný disk Western Digital VelociRaptor VR150 (WD3000GLFS, 10 000 rpm)
  • připojeno k ICH10R, zapnuto AHCI (tím i NCQ)
  • operační systém Windows 7 Ultimate, 64-bit
  • ovladač msahci.sys

S přechodem jsem přeměřil několik dalších SSD pro porovnání s aktuálně testovaným a přidal ještě VelociRaptora jako srovnání se stále ještě nejrychlejším desktopovým rotačním diskem (přestože v některých testech už může s Caviarem Black s 500GB plotnami prohrát, celkově je pořád zřejmě nejvýkonnějším HDD).

Kingston SSDNow V+ Gen2, 128 GB (SNVP325)

Kingston u své „value plus“ série nahradil v druhé generaci Samsung Toshibou a mimo jiné to znamená podporu trim v továrním nastavení (pokud Kingston SSDNow V+ první generace vlastníte, můžete na něj nahrát firmware s trim třeba od Corsairu P series, jež jsou v podstatě stejnými „all-Samsung“ SSD. Kingston by se měl stydět, že namísto podpory stávajících uživatelů myslí v podstatě jen na nové a další).

MLC NAND Flash s poetickým označením Toshiba TH58NVG7D7EBAK0 jsou natěsnány na jediné straně PCB a s šasi SSD teplovodivě spojeny několikamilimetrovým polštářkem. Řadičem je 43nm čip Toshiba T6UG1XBG, který se objevil v SSD této společnosti někdy v druhé polovině roku 2009. Paměti Micron 9LA17-D9HSJ jsem nedokázal přesně identifikovat, mělo by jít ale o 128 MB DDR SDRAM. Jestli D9 znamená příšlusnost k velepopulárním čipům Micron D9, které si přál každý overclocker v době DDR2 modulů, to nebudu raději s jistotou tvrdit a není to ani podstatné.

OCZ Agility 120GB, 128 GB

přesný název:  OCZSSD2-1AGT120G
testovaný firmware: 1.3 a 1.41
webová stránka produktu: OCZ

Agility je jedním z mnoha SSD s Indilinx Barefoot. S ním jste měli tu čest se setkat už v recenzích Photofast G-Monster-V3 a A-Data S592. Oba SSD dopadly velice dobře, a tak určitě nemálo čekáte i od Agility.

Stejně jako A-Data nebo Photofast, i OCZ páruje Barefoot s 64MB cache (SDRAM od Elpidy), rozdíl je v použitých NAND flash. První dva jmenovaní výrobci vsadili na Samsung, OCZ Indilinx páruje s Intelem. Tedy alespoň podle většiny recenzí, neboť testovaný kus se mi nepodařilo vinou zarvaných šroubků rozebrat. Výjimkou je recenze na Guru3D, kde je podle mě fotografie nikoli Agility, ale spíše Vertexu.


OCZ Agility bez pláště. Zdroj (a přehled rozebraných SSD disků OCZ): Clubic

NAND flash od Intelu (29F64G08FAMCI) použité v Agility patří k těm pomalejším a levnějším, možná i proto OCZ udává rychlost čtení 185 MB/s a u souvislého zápisu jen až 80 MB/s. U 30GB verze počítejte s rychlostmi ještě o čtvrtinu nižšími. OCZ na disk dává tříletou záruku a uvádí 1,5 milionu hodin MTBF.

Jelikož jsem přešel z Windows Vista na Windows 7, nahradil jsem firmware s podporou garbage collection za nejnovější firmware 1.5 s podporou trim.

Intel X25-M 34 nm (G2), 160 GB

34nm varianty X25-M se vyrábí v kapacitách 80 a 160 GB, otestovali jsme druhou jmenovanou. Intel použil zřejmě jen novou revizi stejného 10kanálového řídícího čipu PC29AS21BA0 (u 50nm generace byl PC29AS21AA0) a zvětšil velikost cache ze 16 na 32 MB (Micron). Intel slibuje také určité zkrácení latencí, zůstal naopak u vysoké rychlosti čtení (250 MB/s)  bohužel také u dnes už podprůměrné hodnotě souvislého zápisu (70 MB/s). Max. IOPS při čtení zůstaly na skvělých 35 000, zvýšil se však údajně výkon při zápisu ze 3300 na 6600, resp. 8600 u 160GB verze.

Spotřeba v zátěži zůstala stanovena na 150 mW a přestože v recenzích uvidíte o něco vyšší spotřebu (i ve srovnání s SSD s Indilinxem), stále se jedná o zlomky wattu. V idle spotřeba kupodivu narostla ze 60 na 75 mW. Novinkou má být TRIM, druhá generace řešení problému s přepisy od Intelu. TRIM by měl být k dispozici ve Windows 7 po aktualizaci firmwaru (ohlášen na konec listopadu), v XP a Vista bude k dispozici nějaký prográmek podobný tomu od Indilinx. Firmwarová o softwarová varianta TRIM by se měla starat o skutečné vyprazdňování flash namísto pouhého označení jako dostupné. S novým firmware by také měl vzrůst souvislý zápis ze 70 na 100 MB/s.

Western Digital VelociRaptor VR150, 300 GB (WD3000GLFS)

Jediným zástupcem rotačních pevných disků v testu je ten prozatím v širší škále testů asi stále ještě nejvýkonnější: VelociRaptor od WD. Stejně jako SSD byl i VelociRaptor testován s NTFS, zvolil jsem velikost 60 GB v pozici od zhruba 10 do 70 GB od začátku disku.

Western Digital VelociRaptor je sice 2,5″ pevný disk a na formát 3,5″ ho doplňuje jen chladič WD IcePAK, přesto není radno jej podceňovat. WD tvrdí, že IcePAK snižuje průměrnou teplotu VelociRaptoru o 7,1 stupňů Celsia oproti stavu bez chladiče. Menší rozměry by se na výkonu VelociRaptoru neměly vůbec negativně podepsat. Plotny se otáčejí rychlostí 10 000 ot./min. Časy seeku udává výrobce jako 4,2 ms při čtení a 4,7 ms při zápisu, na okraji plotny dosáhne VelociRaptor přenosové rychlosti 120 MB/s.

Narozdíl od starších Raptorů, VelociRaptor podporuje SATA s rychlostí 3 Gbit/s. Disk je vybaven 16megabajtovou vyrovnávací pamětí, což je dnes standard. Jenže každá ze dvou menších ploten nese kapacitu 150 GB a tato hustota zápisu společně s rychlostí otáčení ploten musí zákonitě znamenat vysoký výkon. Trikem pro vyšší výkon, který WD zopakoval později u série Caviar Black, je nasazení dvou řídících procesorů.

 

Opakování, matka moudrosti (trim a garbage collection)

Trim, SSD Toolbox a Wiper

Výkon nového SSD nemusí být stejný jako výkon používaného SSD. To všechno proto, že si řadič SSD nerozumí s operačním systémem, nekoordinuje s ním svoje kroky. Zatímco SSD potřebuje, aby do prázdných bloků byly vepsány nuly, operačním systém při mazání pouze označí oblast za smazanou. To je rychlejší, jenže pro flashový SSD, který čte po stránkách a dokáže zapisovat jen ve větších blocích určité velikosti to znamená, že do takového bloku nemůže jen zapsat, ale musí přečíst, modifikovat a poté teprve zapsat. V praxi to znamená, že SSD po nějakém čase používání může výrazně zpomalit, zejména pokud dojde na zápis do už jednou vymazaných oblastí.

Aby nebyl výkon SSD po čase používání zazděn, začala být vyvíjena funkce (či příkaz, chcete-li) trim. S ní se začalo v Linuxu 2.6.28, ale alespoň podle Wikipedie zde nebyla dosud dotažena. Prvním operačním systémem s podporou trim se tak stala Windows 7 od Microsoftu. Podmínkou pro správnou funkci trim je použití ovladače přímo od Microsoftu (pciide.sys či lépe msahci.sys), různé ovladače k polím RAID (včetně Intel Matrix) a dalším řadičům tudíž nemůžete použít (nestarání se o problém je například ze strany Intelu opravdu nechvályhodné).

Uživatelé jiných systémů než Windows 7 a jiných SSD s Indilinx Barefoot se už delší dobu mohou bránit proti zazdění výkonu pomocí utility Wiper. Wiper.exe (resp. OCZ_GC.exe, stáhnete zde) podle některých pramenů nevyvolá Trim a OS tak neřekne SSD, které bloky se už dále nepoužívají, ale pročistí prázdné místo (soubor Wiper.dat „pojídá“ smazané LBA), podle toho, co utilita sama vypisuje podstrčí příkaz Trim řadiči SSD na přání stejně jako SSD Toolbox od Intelu.

První spuštění a dokončení Wiperu na SSD trvá zpravidla několik minut (na OCZ Agility, kam jsem zapsal asi 20 GB dat pomocí FC-testu to bylo kolem tří minut), další spuštění jsou pak už otázkou sekund stejně jako u Optimizeru od Intelu. Wiper v podobě volně stažitelného OCZ_GC.exe funguje na všech SSD s Indilinx Barefoot (OCZ Agility/Vertex, Corsair Extreme Series, A-Data S592, Patriot TorqX, Photofast G-Monster-V3, RunCore Pro IV, G.Skill Falcon, …).

Důležité je, že Wiper či trim jsou daleko účinnější než garbage collection algoritmy dostupné na některých SSD od OCZ. O tom vás přesvědčí zkušenosti a měření uživatele OCZ fóra a SSD Vertex.h

Iometer (databáze, file server, čtení a zápis malých bloků)

Iometer je testem výkonu úložných zařízení, který byl vytvořen společností Intel a později uvolněn jako open source. Jeho výhodou i nevýhodou současně jsou neuvěřitelně rozsáhlé možnosti nastavení. Pomocí Iometeru tak lze nasimulovat velmi různorodé praktické scénáře, není to však úplně snadné. V tomto ohledu jsem našel inspiraci na serverech StorageReview a Anandtech.

Testy jsou prováděny na discích bez souborového systému (unpartitioned), zpřístupněn je celý rozsah disku a testy jsou prováděny s různou hodnotou outstanding I/Os.

Přiblížení hodnot outstanding I/Os:

  • 1… náhodný přístup
  • 2… jednoduchá aplikace (Windows Calculator)
  • 50… běžný systém
  • 100… defragmentace

Databáze

Přesně jako předepisuje StorageReview: 67 % čtení, 33 % zápisů, 100 % náhodně, zpřístupněno 100 %, 8kB bloky.

Souborový server

Jelikož scénář web server (100 % čtení) je už v současnosti považován za nerealistický, z původního předpisu Intelu jsem ponechal pouze scénář souborový server. Ten je definován takto:

% podíl na testu velikost bloků % čtení % náhodně
10 %
0,5 kB
80%
100%
5 %
1 kB

80%
100%
5 %
2 kB
80%
100%
60 %
4 kB
80%
100%
2 %
8 kB
80%
100%
4 %
16 kB

80%
100%
4 %
32 kB
80%
100%
10 %
64 kB
80%
100%

Pracovní stanice

Opět dle StorageReview Workstation: 80 % čtení, 20 % zápisů, 80 % náhodně, zpřístupněno 100 %, 8kB bloky.

Náhodné čtení, 4K

Inspirováno AnandTechem (a připraveno především na SSD): 100 % čtení, 0 % zápisů, 100 % náhodně, zpřístupněno 100 %, 4kB bloky.

Náhodný zápis, 4K

Inspirováno opět AnandTechem a fórem NotebookReview (a tentokrát se jedná o skutečnou past na levné SSD): 0 % čtení, 100 % zápisů, 100 % náhodně, zpřístupněno 100 %, 4kB bloky.

Kompletní výsledky tabulkou

Výsledky všech změřených disků v jediné tabulce. Modře zvýrazněny jsou už právě jen výsledky z grafů získané na sestavě s Core i7, X58 a Windows 7.

V tabulce jsou i výsledky na starší sestavě, většina testů není limitována procesorem. Výjimkou je hlavně Intel X25-M a jeho výkon s I/O queue > 32. Zkratka P45 + C2D + Vista značí tedy tuto sestavu:

AS SSD Benchmark

Výsledky ve screenshotech

Transcend Ultra SSD, 60 GB (fw 1881)

OCZ Agility 120GB, 128 GB (fw 1.5)

Intel X25-M Gen2 (34 nm), 160 GB (fw HD)

Kingston SSDNow V+ Gen2 (SNVP325), 128 GB

Western Digital VelociRaptor VR150, 300 GB (WD3000GLFS)

Aplikační testy: PCMark Vantage

Aplikační testy: PCMark05

 

 

 

CrystalDiskMark 3.0 x64, ATTO, HD Tach a Sandra

 

Výsledky ve screenshotech

Transcend Ultra SSD, 60 GB (fw 1881)

OCZ Agility 120GB, 128 GB (fw 1.5)

Intel X25-M Gen2 (34 nm), 160 GB (fw HD)

Kingston SSDNow V+ Gen2 (SNVP325), 128 GB

Western Digital VelociRaptor VR150, 300 GB (WD3000GLFS)

HD Tach 3, SiSoft Sandra

Oba testy jsou svým měřením rychlostí v různých pozicích na médiu zajímavé spíše pro klasické (rotační) pevné disky. Při testech s partition nemohou testovat zápis.

Verdikt

Stručné shrnutí výsledků

Grafů bylo v recenzi asi hodně, ale to není důvodem, proč nějaké dávám ještě i do závěrečné kapitoly. Následujích sedm grafů by vám mělo pomoci udělat si obrázek o výkonu a výhodnosti testovaných SSD rychle a předešlých cca padesát vizuálních zobrazení výsledků mohou projít jen zájemci.

 

Verdikt

U cen je třeba se dívat na modely srovnatelných kapacit: 64GB Kingston V+ Gen2 koupíte za 4384 Kč a je tedy levnější. Je ale také v náhodných čteních a zápisech pomalejší než SSD s Indilinxem, byť uživatel asi mnoho rozdílů nepozná. Ceny 60GB OCZ Agility začínají na 5000 Kč a skladová dostupnost je mizerná. Tento SSD je cenovým hitem spíše na západ od našich hranic a v USA. U nás musíte hledat mezi SSD A-Data (S592), RunCore (Pro IV) a Corsair (X64). Z těchto je asi nejlevnější A-Data, ceny S592 skladem začínají od 4200 Kč.

Jelikož jde o skoro stejný SSD, ale s rychlejšími MLC NAND Flash, staví to Transcend do nevýhodného světla. Jen o pár stovek dráže navíc pořídíte 80GB Intel X25-M, který už je v druhé (34nm) generaci s podporou trim jakžtakž skladem. Transcend to tedy nemá jednoduché a poučený uživatel by jej měl žádat za cenu kolem 4000 Kč či lehce pod ni. Ta odpovídá výkonu a cenám konkurence.

V článku jste také mohli poprvé vidět už dříve testované SSD (a jeden pevný disk) na silnější sestavě vybavené Windows 7. U Iometeru můžete výsledky rovnou porovnat v tabulce, další testy jsou pak z velké části kompatibilní s minulými testy ještě s Core 2 Duo a Windows Vista. Velká část testů pevného disku je opravdu low-level a se stejným řadičem (ICH10R) a ovladačem (msahci.sys) najdete jen velmi málo závislostí na procesoru. U zápisu pak občas pomůže vyššímu výkonu pod Windows 7 automatický trim.

Transcend Ultra SSD, 60 GB (TS60GSSD25D-M)

+ výkon SSD s Indilinx Barefoot nikdy vyloženě nezklame
+ trim pod Windows 7, manuálně pod Windows XP/Vista s wiperem
– špatná dokumentace na webu, utilitu wiper musíte hledat jinde
– výkon trochu nižší než udávaný, slabší než jiné SSD s Barefootem

– těžká konkurence v podobě 34nm Intel X25-M

– rychlejší SSD se stejným řadičem jsou často levnější (např. A-Data S592) 
 

Za zapůjčení TS60GSSD25D-M děkujeme společnosti Transcend

Kingston

Transcend s Indilinxem vs. další SSD pod Windows 7

Ohodnoťte tento článek!