Tyto počítače mají údajně zcela
napevno osazené své úložiště SSD. To není tvořené klasickým
modulem, rozborka ukázala, že čipy NAND i řadič jsou prostě
připájené k základní desce notebooku. Týkat by se to mělo
obou typů s dotykovým pruhem nad klávesnicí. Věc byla
nejprve potvrzena u 15" MacBooků, u 13" modelu
by zřejmě toto mělo platit také (Aktualizace: Ano, iFixit potvrzuje nevyměnitelné SSD i u menšího modelu s Touch Barem. Oba notebooky dostaly nejhorší možné skóre za opravitelnost, respektive spíš neopravitelnost). „Disk“ se rozkládá na
desce pod plechovým krytem na kraji vedle jednoho z ventilátorů.
V MacBoocích Pro s dotykovým proužkem Touch Bar se nedá vyměnit SSD. Je napevno součástí desky (Zdroj: MacRumors)
Integrování SSD na PCB má své nevýhody. Je třeba říct, že Apple už dlouho nemá nějak
jednoduše odebratelný kryt a nepočítá s tím, že by
uživatel disk měnil, což je u řady jiných notebooků stále
jen otázka vytočení pár šroubků (a totéž bohudík stále
ještě často platí i o RAM). Nicméně možnost po
rozebrání SSD vyměnit tu doposud byla. Nyní ovšem nebude vůbec
možné – ani v odborném servisu – výchozí SSD
nahradit jiným s vyšší kapacitou. Nebude možné jej ani
vyměnit v případě jeho poruchy, nebo třeba opotřebení,
byť konkrétně to asi není tak velké riziko.
Nepříjemné je ještě, že
v momentě, kdy základní desku těchto MacBooků postihne
porucha (polití, studený spoj, jiné mechanické nebo elektrické
poškození), nemáte žádnou možnost, jak SSD vybrat a přečíst
v jiném stroji. Museli byste jednotlivé čipy vypájet
a přetransplantovat na jinou desku, to je ale velmi invazivní
zákrok, vyžadující velmi pokročilé vybavení a odbornost.
Toto opatření Applu tak bohužel značně zasáhlo do možností
běžného uživatele notebooky Applu opravovat. Což je bohužel čím
dál častější jev.
Nedotykový model „pokroku“ ušel
Je pozoruhodné, že „konzervativní“
nedotykový 13" model má kromě konvenční klávesnice bez
nového OLED proužku také postaru řešené SSD a tato nemilá
„daň za pokrok“ (ponechme stranou, zda je tato apologie
oprávněná nebo zavádějící) se jej netýká. V základní
nedotykové třináctce je SSD osazeno ve slotu a používat by
mělo klasický protokol PCI Express. Úplně ale nejásejte, modul
je nestandardní, a tak výměna také nebude přímočará.
Bude třeba sehnat speciální disk od nějakého výrobce (například
OWC), který si dá tu práci vyrobit neoriginální náhradu s tímto
proprietárním rozhraním. Tím pádem asi také platí, že
náhradní díly budou dražší a s horším výběrem,
než kdyby byl uvnitř modul M.2.
Nedotykový MacBook Pro má zatím úložištš vyměnitelné. Modul je ale nestandardní (Zdroj: OWC)
SSD má nevyměnitelné
(a neservisovatelné) také MacBook
z minulého roku. U něj to ale asi tolik nepřekvapí,
jelikož funkčně – například absencí portů – už
je hodně podobný tabletům. A utěch je toto běžná praxe,
úložiště eMMC jsou také pájená na PCB. Ovšem MacBook Pro má
oficiálně přece jen být dospělejším strojem pro
profesionálnější uživatele, takže se u něj čekaly jiné
standardy.
Integrování disku přímo na PCB
možná bylo podniknuto kvůli úspoře místa, nicméně asi vyvolá
i podezření, že je cílem přimět zákazníky připlácet
preventivně na vyšší kapacity, nebo naopak celý notebook
v budoucnu častěji/dříve vyměnit za nový. Pro uživatele,
kterému jednou místo dojde, každopádně půjde o problém,
zvlášť když nemůže použít trik z levných tabletů
a telefonů a permanentně nosit v paměťové čtečce
kartu. Tu Apple z MacBooků Pro v této generaci odebral,
takže nezbude než se spolehnout na externí HDD, klíčenky
(s redukcemi) nebo síťová či cloudová úložiště.
