Ve stínu nastupujících Windows 10. Proč selhala Windows 8?

0

Nedotažená revoluce bez mezičlánků

Jsou to pouhé tři roky, co nám Microsoft nabídl operační systém budoucnosti. Připadám si, že jsem patřil k málu lidí, který jej chápal. Ať už objektivně byl nebo nebyl dobrý, navěky bude posuzován jako neúspěšný podle prodejů. Tak lidstvo na zcela obecné rovině měří úspěšnost. Čísla nám prozradí věci, které někdy sami nevidíme nebo si nechceme přiznat.

Ačkoli nám nemusí prozradit důvody a kontext problému, většinou je důležitý pouze výsledek. Firma se nemůže ohánět důvody neúspěchu. Ve výsledku nikoho nezajímá, jak vlastně zkrachovala. Jednoduše se někde stala chyba a podstatné je to, že např. někdo přišel o zaměstnání. Historie Osmičky každopádně označila jako neúspěch a slepou cestu. Nebo se vám to někteří pokusí namluvit.

Lepší (ne)vyhrává

V minulosti se několikrát stalo, že trh obsadila technologie, která byla horší než její soudobá konkurence. Lepší vždy vyhrává? Je to otázka úhlu pohledu. Kdo zvítězí, musí být lepší. Proč by jinak vyhrál? Možná měl jen lépe zvládnutý marketing či byl ve správný čas na správném místě, ale ve výsledku ze souboje odhází jako vítěz. Právě vítěze si historie bude pamatovat.

Před zhruba třemi roky Microsoft s velkou slávou uvedl na trh nový operační systém. V kontrastu s ním jejich předchůdce vypadal obzvlášť konzervativně. Když se nad tím zamyslíme, nevymyslíme konzervativnější operační systém než Windows 7, jež dorazila na trh po komerčním i kritickém propadáku jménem Vista. (Odmysleme teď různé vysoce konzervativní distribuce Linuxu.)

 

Bylo opravdu těžké napravit problémy, jež s sebou nesla Vista? Popravdě řečeno, byl to ten nejsnazší úkol na světě. Nový vzhled byl líbivý, ale Vistě byla vytýkána přílišná hardwarová náročnost, slabý výkon i na slušném soudobém hardwaru a omezená kompatibilita. Jenže zhruba tříletá prodleva sama o sobě stačila na to, aby výrobci dodali na trh nová kompatibilní zařízení a periferie, vydali ovladače a stoupl výkon hardwaru.

Mezitím v domácnostech aspoň v určitém rozsahu proběhla generační výměna zařízení jako tiskáren. Když tedy vyšla Windows 7, která už kompatibilitu s předchozím systémem nenarušila, všichni měli kompatibilní počítače i příslušenství, výkonnější hardware v počítačích, který již nepocházel z dob Windows XP, a byl připraven nabídnout systému úroveň požadovaného výkonu. Microsoft mezitím nezahálel a odvedl svou část.

Napravení Windows Vista

Opravení Visty spočívalo v první řadě v zajištění kompatibility. V době uvedení už prodávané příslušenství počítalo s Vistou, tudíž si rozumělo následně i se Sedmičkami. Microsoft sám hodně zapracoval, aby zjednodušil distribuci ovladačů. Po instalaci Sedmiček zpravidla není nutné nejdříve instalovat sítový ovladač, protože se k síti připojíte hned. Mají hodně ovladačů v základní výbavě, další se stáhnou přes Windows Update.

Dalším kolem byla optimalizace. Za necelé tři roky nebyl problém jádro upravit tak, aby se systém choval svižně. Jak bylo řečeno, výkonový standard hardwaru se také posunul. Svižný systém pak vývojový tým vybavil pár novinkami, z nichž nás nejvíce zaujal patrně hlavní panel. Produktivitě na pohled relativně malá úprava prospěla. Řada výtek směřovala k Řízení uživatelských účtů. Vista se až příliš často dožadovala potvrzení pokračování v akcích.

Sedmičky bezpečnostní mechanismus nevynechaly, ale raději jen ve výchozím nastavení snížily frekvenci potvrzení, která tak zůstala jen pro opravdu důležité akce. Rozumný kompromis mezi pohodlím a bezpečností následovalo vynechání aplikací. Windows konečně nebyla plná programů, které nevyužíváte. Microsoft je vyčlenil do samostatného balíku Windows Live Essentials, takže zájemci nástroje neztratili.

Stačilo pár jednoduchých zásahů a vznikla Windows 7, nejúspěšnější Windows v historii, která v těchto dnech pohání většinu desktopových počítačů. Nemyslím, že bylo těžké tento povedený a veleúspěšný systém vyrobit. K vítězství stačilo zaujmout konzervativní postoj a naslouchat stávajícím zákazníkům. Vzpomeňme na reklamní kampaň s rozesmátými lidmi říkajícími „Windows 7 was my idea.“

Příliš velká revoluce

V přímém kontrastu byla Windows 8. Ta se spíše snažila objevit nové pole působnosti na tabletech. Rozhodnutí začlenit dotykové prostředí také do desktopových počítačů historie označila jako katastrofální. Tablety se příliš dobře neprodávaly a majitelé klasických počítačů bez dotykových obrazovek se cítili zmatení. Veleúspěšným hitem se nastaly ani hybridní počítače, na které někteří nahlíží jako na další stupeň počítačového průmyslu.

Sám Microsoft očividně doufal, že budou svěží a lidem se mix konzumního a pracovního stroje zalíbí. Tablet a klasický počítač na produktivní práci v jednom ale nepřišel hned. Výrobci dlouho experimentovali a trvalo to, než na trh dostali povedená zařízení kombinující klasický notebook s tabletem. V tom mají Desítky navrch, protože dnes se již alespoň někteří výrobci našli a spolu s předělaným dotykovým prostředím neutlačujícím klasický desktop mají šanci.

S Osmičkami majitelé klasických počítačů každopádně dostali něco, o co sami nestáli. Microsoft nám nedal na výběr a dotykové prostředí mnoha lidem připadalo zbytečné a na překážku, přestože v širším kontextu zasazení Metra opravdu smysl dávalo. Vlna negativních ohlasů ovšem dokonala dílo zkázy a nedokázala ho napravit ani výrazně dotaženější Windows 8.1.

Vzdejte se, nemáte na výběr

Domnívám se, že problém Windows 8 spočíval v nadčasovosti. Microsoft potřeboval naskočit do rozjíždějící se vlaku s tablety. Jenže nevytvořil samostatný operační systém, což byl případ Applu. Místo toho se rozhodl spojit tradiční prostředí a novým.

Základna konzervativních uživatelů změny nesnáší vždycky dobře, podivuje se nad každou úpravou, hořekuje, že už nemůže najít to, co dříve bylo tam a tam. Tyto nářky lze nářky pochopit, na druhou stranu Windows používám každý den a již nespočítám, kolik hodin jsem strávil s každou verzí – nedopočítal bych se. Každá verze přinesla pozitivní změny, které všeobecně vedly k mé spokojenosti.

Lepší byla úplně každá verze, včetně Windows Vista, která s přehledem „vyhrávala“ tituly jako nejhorší software všech dob. Podobně jsem na Osmičkách ocenil pokus o revoluci, v každodenním životě jsem ocenil novinky v klasickém prostředí pracovní plochy a Úvodní obrazovka se pro mě stala lepším spouštěčem (převážně desktopových) aplikací než nabídka Start ve Windows 7.

Proto Windows 8 považuji za objektivně lepší systém než Windows 7. Objektivně mají více funkcí, přitom strach z Úvodní obrazovky je neopodstatněný. Je ale pravda, že potlačit některé další dotykové prvky, které na desktopu nemají své místo, nám dovolila až další verze Windows 8. Jenže v té době už měl málokdo náladu se s tímto schizofrenním systémem potýkat.

Ne každému se vyplatí kupovat novou licenci na stávající počítač. Vždycky záleží na tom, nakolik nové možnosti operačního systému opravdu využijete. Také záleží na tom, jestli novinky umíte využít. Někdo se je používat nenaučí, přestože by mu reálně zvedly produktivitu práce. Někdo o nich možná nemá ani tušení. Buď jak buď, vydat peníze za nový systém, kde s budete muset znovu učit, jak některé věci fungují, aniž byste nové funkce využili, zkrátka není zrovna výhra.

Faktory vedoucí k neúspěchu

Nepochopené úmysly

To ale neznamená, že bychom na nový systém měli z principu hrnout spoustu špíny. Microsoft v roce 2012 posbíral víc odvahy než kterýkoli jiný výrobce. Jestliže byl za velkého inovátora považován Apple, Microsoft provedl něco nevídaného, co nikdo nečekal – a veřejnost to nepřijala. Proč? S Windows 8 chtěl skokově provést velkou revoluci a odpoutat se od minulosti.

Jak jsem ale naznačil, zvlášť uživatelé klasických počítačů jsou zvyklí raději na postupnou evolucí. Pozvolné dávkování novinek a změn dá všem čas, aby se přizpůsobili a zvykli si. Jakkoli byly již tehdy znatelné základy vize jednotného systému, který funguje na tabletech, telefonech a počítačích, zastánci produktivního prostředí neměli mnoho chuti experimentovat.

Dnešní společnost rychle zapomíná. Když ale pamětníci zašátrají ve své paměti, vybaví se jim, že velký odpor byl podobně kladen, když přišla myš a Windows s grafickým rozhraním. Některým připadala hloupá, jiným se nelíbily nároky a výkon počítačů, které přineslo grafické rozhraní. Patrně se ale většinou shodneme na tom, že zůstat u počítačů ovládaných příkazovým řádkem bychom nechtěli.

Jedno řešení pro všechny případy

V tomto případě ovšem společnost změnu navzdory odpůrcům přijala. Myš a Windows dohromady nabídly podstatně produktivnější prostředí než pouhá klávesnice. Možná právě tady Microsoft selhal, protože Osmičky v tomto směru o tolik víc nenabídly. Udělaly to, že na produktivní prostředí nalepily dotykové, které by mělo sloužit na tabletech ke konzumaci obsahu. Redmondští spojili staré s novým.

Vznikl hybrid, který nabízel od obojího trochu. Proč by i klasických počítačích nemohl k zábavnímu účelu sloužit na desktopech? Neexistuje snad i v tomto prostředí poptávka po klientech pro YouTube, Instagram a další populární služby? Nežádají snad uživatelé jednotný obchod pro aplikace, který současně vyřeší problém s rozdílnými či neexistujícími mechanismy pro aktualizace aplikací? Všechno tohle nám Osmičky nabídly.

Nebo to spíše byly přísliby. Platformu dlouhodobě trápil nedostatek aplikací a na desktopech vadilo, že primárně dotykové aplikace, byť je bylo možné vkládat myší, nenabídly tolik a neběžely v oknech. Proč se zajímat o funkčně ochuzený produkt, když máte k dispozici zavedený a dobře fungující ekosystém? Jako první verze navíc Osmičky nebyly dokonalé v tom, o co se snažily. V tom všem lze vysledovat, proč Osmičky nebyly zrovna úspěšné.

Osmičky na tabletu

Na tabletu šlo o velmi dobrý systém. Dotykové prostředí sice není tak produktivní jako desktop, nicméně byl to zrovna Microsoft, kdo světu předvedl, jak lze na tabletu dělat více věcí současně. Osmičky nám umožnily provozovat vedle sebe dvě i více aplikací. O několik let později podobnou funkci přinese Apple, a sice v iOS 9.

Tablety s Windows se navzdory tomu neprodávaly valně. Měly předpoklady k úspěchu, neboť na tabletu nabídly lepší prostředí a ovládání než konkurenti. Plus zmíněný multitasking. K dalším povedeným nápadům patřila jednotná nabídka Šém, kde jste vždycky našli sdílení, nastavení apod. Důvodem slabých prodejů tabletů s Windows 8 byl určitě aspoň z části nedostatek aplikací.

K čemu je vám také slibný multitasking, když máte žádné nebo kvalitativně nedostačující aplikace. K velkému třesku nedošlo a Microsoft nikdy nevyhrál bitvu o aplikace. Kdoví, možná po multitaskingu v dotykovém prostředí dokonce není poptávka. Obávám se, že Windows 8 přišla pozdě. Vývojáři se orientovali na dvě konkurenční platformy, které právě kvůli tomu uživatelé využívali.

Málo uživatelů, nedostatek aplikací

Vysvětlovat, proč si koupit raději tablet s Windows než s Androidem, když právě zařízení se zeleným robotem používají běžně všichni, je nesmírně náročné. Pozdní příchod znamenal, že uživatelé neměli zájem experimentovat, zvlášť s přihlédnutím k nedostatku aplikací. Na to vývojáři reagovali neaktivitou – nevyplatí se jim investovat do vývoje kvůli několika málo lidem.

Windows se dostala do začarovaného kruhu, který připomíná problém se slepicí a vejcem. Kvůli nedostatku aplikací lidé nepřecházeli na Windows, zatímco vývojáři kvůli nedostatku uživatelů vzdali vývoj aplikací pro Windows. Desktop s potenciální možností připojit zařízení k externí obrazovce a používat jej jako náhražku počítače byl patrně posledním velkým plusem a prvkem, který systém odlišil.

 

Jenže komu tím zaujal? Dle mého názoru jedině nadšence. Ten, kdo si jde koupit tablet, buď hledí na cenu a vybere i nejlevnější zařízení s Androidem, nebo chce kvalitu. Lépe řečeno žádá kvalitní dotykový zážitek a ani ho nenapadne uvažovat, že by zařízení mohl využít jinak. Neřeším teď, jestli takový scénář dává smysl. Jisté je to, že většina kupujících tímto způsobem nesmýšlela a všechno vyřešil nedostatek aplikací.

Neúspěšný průnik

Microsoft tedy na další frontě bojoval a bojuje se svým starým já, které bylo pomalé. Firma nedokázala včas odhadnout budoucí trendy. Po roce 2001 jí utekl trh se internetovými službami, kde si dobrou pověst úspěšné služby aspoň z historických důvodů udržel Outlook.com (dříve Hotmail), dále propadla v oblasti přehrávačů, smartphonů a nakonec tabletů.

Dlouhodobě se na výsluní udržela jen Windows a Office, zůstaneme-li v segmentu pro spotřebitele. Pak firma zkusila v jediném roce zapomenout na desktop a směle zahájila přesun směrem k primárně dotykové budoucnosti. Možná by bylo rozumnější, kdyby tehdy nabídla striktně dotykový systém a na zkombinování do hybridního produktu počkala. Jakékoli narušení desktopu bylo bráno negativně.

Moderní aplikace mají své výhody i na desktopu, ale jsou možná až příliš průhledné a tudíž přehlédnutelné. Nebo je jen většina považuje za nedůležité. Možná by Microsoftu odvážný krok vyšel, kdyby byl promyšlenější. Desítky naznačují, že vlídnější kombinace dvou druhů ovládání může skončit úspěšněji.

Dnes jsme chytřejší také v tom, že se tablety ukazují jako méně lukrativní trh, než se předpokládalo. Trh se nasytil, uživatelé aspoň na západních trzích nekupují každá rok nový model a trh se propadá. Tím neříkám, že je pro Apple nevýhodné dále produkovat iPady, to ani v nejmenším. Jen to není takový zlatý důl, o kterém všichni snili. Tablety nevytlačily z trhu počítače, byť se někteří domnívali, že se to stane.

Poněkolikáté se ukázalo, že nová technologie nemá ambici nahradit stávající, spíše ji doplnila. Do takové situace vstoupily Osmičky před lety. Microsoft neuspěl, uživatelé se desktopu a myší nevzdali a průnik na tablety se nepodařil. V roce 2015 ale myšlenku hybridního systému oživil a zdá se aktuálnější než kdy jindy.

Ve stínu nastupujících Windows 10. Proč selhala Windows 8?

Ohodnoťte tento článek!