Vint Cerf, architekt internetu

0

Studentská léta

Když v sedmdesátých letech vytvořil Cerf spolu s Robertem Kahnem, svým kamarádem a spolupracovníkem, sadu protokolů TCP/IP, určitě nečekal, že způsobí takový průlom v elektronické komunikaci. Na základech této rodiny protokolů, norem pro komunikaci, funguje internet i dnes, více jak o třicet let později.

Že si Cerf tehdy nedokázal představit mimořádnost svého vynálezu, o tom ostatně svědčí i největší současný problém internetu – vyčerpání všech dostupných počítačových adres. Celkové množství adres při počátcích internetu určitě nebylo hlavní otázkou, a tak se číslo 4 miliardy tehdy mohlo zdát jako velmi nadsazené. A i když se pomalu, ale jistě internet přesouvá do své další éry, Cerfův odkaz si ponese i nadále. Jím vyvinutá sada protokolů totiž dosahuje takových kvalit, že zatím nemá smysl hledat alternativu.

Internet posunul lidskou společnost zase o kus dále. Asi stejně tak, jako vynález knihtisku, později novin a vcelku nedávno rádia a posléze i televize. Zajisté, internetu můžeme mnohé vyčítat – například to, že mladé generace vyrůstají v duchu úplně jiných hodnot. Než si ale Cerfa a Kahna budete představovat na oprátce, podívejte se na to z druhé strany. Byl to totiž právě internet (a hlavně jeho produkt – web), kdo rozbil monopol na informace. Nejsme už závislí na tom, z jakého úhlu nám informace servírují noviny nebo televize. Pokud si chceme udělat vlastní názor, stačí pár „kliků“.

Úvahy, jestli by bez internetu na Blízkém východě vládlo o pár despotů více, nebo co nám síť dala a vzala, to si nechme na okurkovou sezónu. Ponořme se raději plně do poutavého příběhu Vinta Cerfa a internetu.

Podivín každým coulem

Vint Cerf se narodil v roce 1943, tedy v době, kdy na plné obrátky zuřila druhá světová válka. Jeho otec pracoval jako vedoucí v leteckých závodech, a možná proto Vint od útlého věku nalézal zálibu v matematice a technice. Po střední škole pokračoval ve studiu na Stanfordské univerzitě, kde později získal bakalářský titul právě z matematiky. V žádném případě nebyl studentem, který se lehko ztratí v davu. Byl totiž jeho naprostým opakem – tím, na kterého si ostatní na chodbách s nepochopením ukazují prstem. „I na střední škole jsem nosil kalhoty, sportovní sako a kravatu, a dělal jsem to, protože jsem chtěl vypadat jinak než ostatní,“ řekl v pořadu Na plovárně při návštěvě Prahy v roce 2007. „Byl jsem exot, to musím přiznat. […] Čas od času nosím duchovní róbu, a když se mě ptají, jakého jsem vyznání, říkám, že jsem ortodoxní mimoň.“

Vint CerfOtci internetu nechybí smysl pro humor, zdroj: IMDB.com

S prvním počítačem se Cerf setkal v roce 1958 v Santa Monice. Jmenoval se SEGA a měl upozorňovat na případný sovětský útok. Své první setkání s výpočetní technikou i dnes popisuje s velkým nadšením – ostatně se není čemu divit, málokdo měl někdy možnost sedět uprostřed počítače velkého jako dům. O dva roky později dostal Cerfův kamarád povolení k používání univerzitního počítače, na němž o víkendech zkoušeli programovat. K programování má Vint i dnes blízko – se zápalem jej popisuje jako „vytváření vlastního světa, ve kterém si zcela naivně myslíte, že nad ním máte absolutní kontrolu“.

Cerf a ARPANET

Poté, co Cerf v roce 1965 získal bakalářský titul z matematiky, začal pracovat v IBM, kde se podílel na vytváření programovacího jazyka QUIKTRAN, svými rysy (a ostatně i názvem) podobnému legendárnímu Fortranu. Po necelých dvou letech IBM opustil a vrátil se zpět ke studiu, tentokrát na losangeleskou univerzitu, kde získal magisterský diplom, a později i doktorát.

Během studia působil ve skupině profesora Kleinrocka, která připojila první dva uzly sítě ARPANET, předchůdce dnešního internetu. V této době se setkal se zmiňovaným Robertem Kahnem, který tehdy pracoval na hardwaru sítě. ARPANET byl od počátku vyvíjen jako decentralizovaná síť a celý projekt byl financován výzkumnou agenturou DARPA spadající pod americké ministerstvo obrany.

Oficiální účel sice zněl „realizace vzdáleného přístupu k nejvýkonnějším počítačům“, skutečný záměr si však vzhledem k probíhající Studené válce i okatému sponzoru může domyslet každý sám.

Vint CerfCerf a Kahn při předávání Medaile svobody, zdroj: Wikipedia.com

Jakmile Cerf získal v roce 1972 doktorát, nastoupil na Stanfordskou univerzitu jako asistent. Byť se přesunul na jiné působiště, projekt ARPANETu neopustil, jelikož Stanfordská univerzita do něj byla stejně jako ta losangeleská zapojena. Věnoval se dále výzkumu počítačových sítí a na jaře roku 1973 začal s Kahnem pracovat na návrhu protokolu pro budoucí generaci ARPANETu. Na Stanfordské univerzitě setrval do roku 1976, kdy se přesunul přímo do vládní agentury DARPA.

Již v létě roku 1973, tedy jen o několik měsíců později, měli Cerf a Kahn hrubý návrh toho, jak by měla následující generace sítě ARPANET pracovat. Ta současná totiž neměla žádný jednotný protokol, což způsobovalo různé komplikace. Síti rovněž kvůli absenci jednotného komunikačního standardu chyběla i perspektiva, jelikož nedokázala zaručit, aby mezi sebou mohlo větší množství uživatelů bezproblémově komunikovat.

S TCP/IP lépe a radostněji

Cerfův a Kahnův návrh budoucí podoby sítě byl velmi účinný. Zahrnoval totiž jen proces směrování dat mezi koncovými zařízeními, tedy jednotlivými uživateli.  Zatímco v první generaci ARPANETu síť obstarávala i náročnější úlohy, v té následující se měla přesunout do role jakési platformy. Prakticky veškeré pokročilé úlohy byly přesunuty na stranu uživatelů, a celá síť tak velmi zeštíhlela. V této souvislosti se často zmiňuje výrok, že „výsledkem Cerfovy a Kahnovy práce jsou dvě plechovky spojené řetězem“.

Myšlenka sítě jako platformy pro komunikaci byla podrobně zpracována Cerfovou výzkumnou skupinou, což zavdalo první verzi protokolu TCP. Následovala druhá verze, poté třetí a nakonec i čtvrtá, která se sloučila do protokolu TCP/IP v4. Od roku 1975 byl tento protokol v různých verzích pokusně nasazován v menších sítích, až jej o několik let později začal ARPANET používat jako jediný komunikační standard.

Vint CerfCerf hrající hru Spacewar!, zdroj: Wikipedia.com

V roce 1985 byla na prvním ročníku konference Interop oficiálně představena sada protokolů TCP/IP veřejnosti. Účastnilo se jí na dvě stě výrobců hardwaru, a nechyběly mezi nimi takové společnosti, jako je například IBM. V této chvíli tak začala éra dnešního internetu.

Internet byl ale ještě po několik dalších let výhradou velkých firem a institucí. Byl sice již otevřen komukoli, nicméně počítače a připojení byly velmi drahé. Fungovalo na něm několik služeb, jako například e-mail či přenos souborů mezi počítači. Teprve Tim Berners-Lee, autor webu, nabídl internet v roce 1991 širému světu. Ve stejném roce byla k internetu připojena i Česká republika.

Nejlepší rozhodnutí v historii internetu: nepatentovat

Patentování [protokolu TCP/IP] by bylo to nejhorší, co bychom mohli udělat,“ podělil se Cerf v pořadu Na plovárně, když se ho Marek Eben ptal na to, zdali někdy jeho skupina uvažovala nad patentováním svého protokolu. Cerf nad patentováním svého vynálezu sice skutečně původně uvažoval, nakonec ale zvítězil zdravý rozum nad vidinou zisku z eventuálního prodeje licencí.

Chtěli jsme, aby to byl protokol bez vlastnických práv. Aby jej mohl využívat počítač vyrobený kýmkoli,“ dodal. „Pamatujte, píše se rok 1973 a jsme uprostřed Studené války. A Ministerstvo obrany na to kývlo: otevřete to všem.

Vint CerfCerf v pořadu Na plovárně, zdroj: archív ČT 

Představit si, jak by vypadal internet, kdyby se Cerfova výzkumná skupina rozhodla protokol TCP/IP patentovat, to snad ani není možné. Lepší než zabíhat do vod úvah „co by, kdyby“ je ale najít paralelu s dneškem, kdy jsou výrobci schopní se soudit o miliony a miliardy jen proto, že jedno tlačítko trochu připomíná druhé.

Patenty odjakživa sloužily k ochraně významných invencí, jejich smysl se ale bohužel v posledních letech posunul spíše k ochraně vlastních kapes. Pokud by významní inovátoři někdy uvažovali tak, jako skupina lidí kolem Cerfa v sedmdesátých letech, svět by byl možná o trochu lepším místem.

Internetový aktivista

V roce 1982 Cerf opustil vládní agenturu DARPA, jelikož cítil, že ARPANETu věnoval dost své energie. Ve stejném roce se přesunul do komerční sféry a stal se viceprezidentem společnosti MCI. V ní se podílel na vývoji první komerční e-mailové služby, která fungovala v rámci celého internetu.

MCI opustil po čtyřech letech, v roce 1986. Hned poté začal pracovat pro neziskovou organizaci CNRI, kterou ve stejném roce založil Robert Kahn a zaštiťovala ji vláda. V ní se zabýval strategií počítačových sítí ve Spojených státech. V roce 1994 Cerf CNRI opustil a na chvíli se opět vrátil do společnosti MCI. Takto se to několikrát opakovalo, pouze s různými obměnami.

Vint CerfVint Cerf s bulharským prezidentem G. Parvanovem, zdroj: Wikipedia.com

Na přelomu tisíciletí se Cerf stal členem rady organizace ICANN, která se stará o přidělování doménových jmen a počítačových adres. Během této doby nepracoval pouze pro tuto organizaci, ale i řadu dalších institucí. Například v roce 2002 se stal členem poradního sboru bulharského prezidenta pro informatiku.

Od roku 2005 pracuje v Google jako „internetový evangelista“, který jakožto otec sítě sítí pomáhá směřovat tento internetový kolos správnou cestou. V současnosti se v agentuře NASA rovněž podílí na vývoji „meziplanetárního“ internetu.

Jak Cerf vidí dnešní internet

Jaký má Cerf názor na současný internet? Ani na to se jej nezapomněl při jeho návštěvě Prahy zeptat Marek Eben. „Jsem přímo ohromen z toho, co se stalo od té doby, kdy Berners-Lee vymyslel web, což je ta nejznámější aplikace položená jaksi navrch na internet.

Cerf uživatele internetu vnímá zároveň jako konzumenty i tvůrce obsahu. Internet považuje za demokratické médium, a v kontextu k jeho cenzuře v některých zemích jej vnímá jako vlnu tsunami – na břehu stojí vlády těchto režimů marně snažící se odolávat proudu informací. „Tsunami se zvedne a spláchne vás. A já myslím, že tak je to s internetem.

Vint CerfVint Cerf se stal předlohou pro postavu Architekta v kultovní trilogii Matrix, zdroj: Matrix-explained.com

Zajímavý je také jeho pohled na e-mailové zprávy, jejichž vývoj popisuje jako velmi podivné obracení dějin. Když ve společnosti MCI vyvinul první komerční e-mailovou službu, za každou zprávu byl účtován jeden dolar. „Když byl mail za dolar, nikdo nespamoval, protože to bylo drahé […] Takže dneska lidé platí ne za doručení mailu, platí za to, aby mail nebyl doručen.

I když se „otcovství“ internetu často a mylně připisuje jen Cerfovi, on sám čestně přiznává, že bez Roberta Kahna a svojí výzkumné skupiny by sadu protokolů TCP/IP sám nevytvořil.  Dnes sice není mezi lidmi příliš známý, za pár desetiletí ale třeba bude Vint Cerf stát v učebnicích dějepisu po boku dalších informačních revolucionářů, jako byl Gutenberg nebo Marconi.

Vint Cerf, architekt internetu

Ohodnoťte tento článek!