VirtualBox 4.0: nová, rychlejší a hezčí virtuální krabice

0

O VirtualBoxu jste se na ExtraWindows mohli dočíst již v jednom z předchozích článků. Díky tomuto nástroji jste mohli v několika jednoduchých krocích stvořit virtuální podobu operačního systému (včetně podpory celé řady OS – od všech verzí Windows přes Linux, Solaris až po Mac OS) nabootovaného z CD/DVD, flashky nebo obrazu disku a dostat se tak k „operačnímu systému uvnitř operačního systému“. Nástroj užitečný jak na testování programů v různých prostředích, tak např. na chod nejrůznějších procedur, u nichž si nejste jisti, jaký dopad by mohli mít na váš fyzický systém.

Modularitou k větší flexibilitě

Verze 4.0 přebírá od svých předchůdců to nejlepší a celou aplikaci omlazuje – jak po stránce výkonnostní, tak i co se týká grafického rozhraní. Instalační soubor můžete stahovat zde. Vztahuje se na něj licence GNU General Public License V2, což neznamená nic jiného, že je k dispozici zcela zdarma a to včetně zdrojových kódů (najdete na VirtualBox.org).

Novinkou je ovšem zavedení tzv. Extension Packs, neboli rozšiřujících balíků. Na autorských stránkách najdete např. modul,který rozšířuje základní instalaci o virtuální USB rozhraní a podporu vzdálené virtuální plochy (VRDP – VirtualBox Remote Desktop Extension). Na tyto balíky se ovšem nevztahuje GNU licence, nýbrž spadají pod tzv. PUEL (Personal Use and Evaluation License), což může být bráno jako varovný signál před jejich zpoplatněním.

Pro prohlédnutí nainstalovaných rozšiřujících modulů ve VirtualBox Správci klikněte v panelu nabídek na Soubor | Předvolby a položku Rozšíření. Kliknutím na ikonku vpravo od seznamu již instalovaných rozšíření můžete zároveň přidat rozšíření nová.

Rozšiřující moduly mají příponu .vbox-extpack, k jejich instalaci stačí příslušný soubor spustit dvojklikem a Správce vás již celou procedurou provede sám.

Jasnější struktura a podpora přenositelnosti

Struktura jednotlivých virtuálních systémů a jejich nastavení jsou popsány v jazyce XML. Na rozdíl od starších verzí, kde se tyto ukládaly odděleně, má od verze 4.0 každý virtuální systém svůj vlastní adresář – ten se ve Windows defaultně nachází v domovském adresáři, tj. C:\Users\uzivatel\VirtualBox VMs\nazev_systemu – společný pro všechny relevantní soubory. Virtuální disky tak mohou být snadno přesouvány jako samostatné jednotky.

S kumulací ukládaných souborů do jedné lokace souvisí i možnost vylepšeného odstranění celého virtuálního systému – při odstranění budou smazány stopy i po všech dalších provázaných souborech.

Staré funkce v novém kabátě

V čem jsou změny ve 4.0 oproti minulým verzím patrné na první pohled je grafické rozhraní. Každý virtuální počítač má k dispozici – v pravé části VirtualBox Správce – kromě údajů jako jsou velikost přidělené operační paměti nebo místa na disku (podobně jako ve starších verzích – jednotlivé údaje je ovšem teď možno skrýt) i okno s náhledem. U náhledu lze nastavit i frekvenci obnovování (např. po sekundě nebo každých pěti sekundách), takže v případě běhu více systémů máte o všech obrazovkách rychlý přehled.

Další novinkou je tzv. Scale mode, což je mód, při němž se obsah okna spuštěného virtuálního počítače přizpůsobuje rozměrům tohoto okna. Tímto způsobem máte k dispozici celé okno systému v potřebné velikosti, což se může hodit pokud např. potřebujete sledovat  několik virtuálních počítačů zároveň ve více oknech. Defaultně scale mode zapnete kombinací kláves Ctrl (pravý Control, tedy klávesa označená VB Správcem jako host key) + C.

V kontextové nabídce jednotlivých virtuálních mašin se objevily navíc položky Zobrazit v průzkumníkovi a Vytvořit zástupce na ploše. Kliknutím na Zobrazit v průzkumníkovi se přenesete do složky, kde je konkrétní systém i se svými logy a případnými snapshoty (tj. uloženými stavy, do nichž je možno systém v případě potřeby vrátit) uložen. Vytvoření zástupce vám pak umožní spustit virtuální počítač rovnou z plochy, aniž byste se museli obtěžovat s otevíráním samotného VB Správce.

Co se výkonu týče

Celková optimalizace je samozřejmostí – plynulejší je např. přechod mezi okny různých virtuálních systémů, značných omezení by měly dojít nejrůznější crashe způsobené nekompatibilitou virtualizačních sad s prostředím.

S podstatně větším úspěchem byste se měli setkat rovněž u importování a exportování virtuálních strojů – podporován je formát OVA (Import Vizualization Format Archive), importované disky mohou být i jiných formátů než VMDK a celý proces je citelně urychlen. Uživatel má v rámci větší kontroly zdrojů možnost omezit kapacitu IO a přidělený výpočetní čas.

VirtualBox 4.0: nová, rychlejší a hezčí virtuální krabice

Ohodnoťte tento článek!