15 věcí, které byly typické pro hloupé telefony. Vzpomínáte?

Dnešní smartphony jsou jeden jako druhý. Vypadají stejně, umí totéž a liší se v drobnostech. Na začátku století to byla větší divočina. Telefony se lišily i v základních funkcích a každý mobil mohl vypadat jinak. Co bylo tenkrát?

2
Evoluce mobilů
Ilustrační foto (zdroj: Anders / Wikipedia)

1. Displeje

Největší pamětníci určitě používali ošklivé segmentové displeje známé z kalkulaček a pokladen. Zobrazily čísla, ale text jim moc dobře nešel. Grafické LCD už přinesly pixelovou mřížku, ale rozlišení tehdy nikdo neřešil. Klíčovým faktorem bylo, kolik zobrazí řádků textu a jak dobré mají podsvícení. Obvyklé bylo zelené, cool bylo každé jiné (modré, oranžové, bílé). Na slunci byly černobílé displeje krásně čitelné, ve tmě byla důležitá dobře podsvícená klávesnice.

Ericsson T68m, první s barevným displejem, který za něco stál
Ericsson T68m, první s barevným displejem, který za něco stál

Nejkrásnější byly displeje, které uměly zobrazit více odstínů šedi, například Sony CDM-J6. S barevným displejem přišel už Siemens S10 v roce 1997. První barevný, který za něco stál, byl až ten v legendárním Ericssonu T68 z roku 2001. Měl rozlišení 101 × 80 px, zobrazil 256 barev. Stále ale šlo o pasivní obrazovku typu CSTN, která pomalu překreslovala a měla špatné pozorovací úhly. A trápila se na sluníčku.

2. Véčka i slidery

Dnes je každý smartphone tenká placka s velkým displejem. Tehdy byly displeje všechny stejně malé, o to divnější byl ten zbytek okolo. Siemens měl zvláštní značku Xelibri, jejíž telefony hrály na efekt, ale nedaly se rozumně používat. Několik designérských ústřelů měla i Nokia. Komu nevyhovovala klasické konstrukce, mohl si vybrat véčko nebo slider s výsuvnou klávesnicí. Některé modely měly i pevnou QWERTY klávesnici.

3. Každý mobil jiný

Věc dnes naprosto nevídaná byla možnost změny vzhledu telefonu. Obchody byly plné náhradních krytů různých barev, motivů, ale také kvalit. Kdyby v té době fungovaly čínské e-shopy s bezplatnou dopravou do Česka, mánie by byla ještě větší. Moderní telefony z jednoho kusu hliníku nebo plastu můžete leda tak strčit do obalu.

Náhradní kryty pro Nokii 3310
Náhradní kryty pro Nokii 3310 (zdroj: PureViewClub.com)

4. Trable s nabíjením

Dnes sledujeme hlavně výdrž, začátkem století jsme si hlídali, jaký typ akumulátoru mobil používá. Moderní Li-ion nebo Li-pol byly spíš výjimkou. Standardem byly články NiMH nebo hůře NiCd. Měly nižší kapacitu a ještě o ni rychleji přicházely. Trpěly výraznějším samovybíjením a ještě se kvůli paměťovému efektu musely nechávat zcela vybíjet a pak nabíjet do 100 %. Z dob niklových také pocházejí zaručené návody, že nový telefon je třeba nechat přesně třikrát úplně vybít. Mobily s lithiovými akumulátory můžete strčit do nabíječky kdykoliv. A hlavně je neformátujte!

Nokia 3310 měl standardně 900mAh NiMH akumulátor. Koupit se dal i 1650mAh LiPol
Nokia 3310 měl standardně 900mAh NiMH akumulátor. Koupit se dal i 1650mAh LiPol (zdroj: Kabelmania)

5. Antény jako kolíky

Přestože první mobil s integrovanou anténou – Nokia 8810 – přišel už v roce 1998, trčící kolík byl symbolem telefonů ještě několik let poté. Ericsson R310s kvůli antény vypadal spíš jako erotická hračka. Tykadlo vyčnívalo i ze slavné Nokie 5110. V Česku ale byly firmy, které uměly telefon modifikovat a o trčící anténu jej připravily. K tomu se navíc prodávaly i větší akumulátory včetně těch vibračních. Samotný telefon totiž motorek neměl. Když už jsme u těch vibrací… Tehdy byly tak silné, že díky nim telefon jezdil po stole a cítili jste jej pohodlně i v kapse. Dnes? Slabota.

Ericsson R310s s anténou jako…
Ericsson R310s s anténou jako… (zdroj: Peter Häll / Wikipedia)

6. Tuhle SIM ano, tuhle ne

V USA nebo jiných západních zemích je to běžné ještě dnes. Koupíte si telefon, který bude fungovat jen se SIM kartou konkrétního operátora. V Česku již telefony nejsou blokované asi deset let. Stále však existují servisy, které vám starší telefon odblokují. Operátoři již mají v nabídce nejen neblokované telefony, ale dokonce i dualSIM.

Západní obchody ještě musí označovat, jestli jsou telefony odblokované pro všechny sítě
Západní obchody ještě musí označovat, jestli jsou telefony odblokované pro všechny sítě

7. Kde je jack?

iPhonu 7 dnes vytýkáme, že mu chybí klasický sluchátkový konektor. Začátkem století jej neměl žádný telefon. FM rádio bylo vzácností, MP3 přehrávač přišel až v roce 2001 se Siemensem SL45. Prvním vlaštovkám navíc stačily systémové konektory. Každý výrobce používal vlastní. Dnes v telefonech najdete microUSB, USB-C nebo Lightning. Nokia používala Pop-Port pro sluchátka nebo přenos dat a k tomu kolík pro nabíjení. Sony Ericsson měl svůj neoblíbený FastPort pro obojí.

Redukce z FastPortu na 3,5mm jack
Redukce z FastPortu na 3,5mm jack

Dnes se mimochodem mluví o modulárních telefonech, ve kterých by bylo možné měnit komponenty. Už v roce 2002 uvedla Nokia i Sony Ericsson externí foťák, který se připojil právě do systémového konektoru.

8. Nejlepší port je infraport

Infračervené rozhraní zažívá renesanci. Dnes ale v mobilech slouží jen pro ovládání domácích spotřebičů. V dobách před Bluetooth a Wi-Fi však IrDA sloužilo pro spojení dvou mobilů nebo mobilu a počítače. Hodilo se to pro synchronizaci dat, ale také připojení k internetu. Mobil sloužil jako modem. Rychlost IrDA byla sice jen v desítkách kb/s, ale to i vytáčené nebo GPRS připojení.

Nokia 8120 spojená infraportem s Palmem III
Nokia 8120 spojená infraportem s Palmem III (zdroj: drahardja / Reddit)

9. Co je na SIM kartě, to se počítá

SIM na sobě nenese pouze číslo a přístupové údaje do sítě operátora, jde o užitečný mikropočítač. U starých mobilů sloužil jako jediná paměť pro ukládání telefonních kontaktů, SMS a seznamu posledních hovorů. Až paměti v mobilu dovolily uložit více zpráv, kontaktů a k nim i položek.

Na kartě byly pomocí SIM Toolkitu naprogramované zkratky usnadňující přístup k různým funkcím. Typicky šlo o kontrolu stavu účtu v bance (každá chtěla mít GSM banking) nebo informaci o poloze telefonu (odhad podle vysílače).

10. Klávesnice s T9

Prediktivní slovníky nám opravují překlepy a slouží k urychlení psaní pomocí gest, kdy jen prstem jezdíme po displeji. Obdobná technologie nám usnadňovala život už před 15 lety. Tzv. té devítka (T9, text on 9 keys) sloužila k rychlému psaní pomocí osmi (!) tlačítek. Kdybyste chtěli napsat slovo „silon“ bez T9, museli byste zmáčknout čtyřikrát 7, třikrát 4, třikrát 5, třikrát 6, pauza, dvakrát 6. S T9 byste pouze namačkali 74566.

T9 usnadnil psaní na těhle klávesách
T9 usnadnil psaní na těhle klávesách (zdroj: Sakurambo / Wikipedia)

Kvalita slovníků i predikcí se lišila. Ne všechny telefony dovolily uložit si vlastní slova. Odlišné bylo i chování k diakritice. Někde šlo nastavit, aby se háčky a čárky nepsaly. Některé telefony diakritiku odstranily až při odeslání zprávy. To bylo rozumné. Do SMS se vejde jen 160 znaků. Pokud se použije byť jen jediný znak s diakritikou, už se do zprávy vejde jen 70 znaků. Toto pravidlo pochopitelně platí i dnes.

11. Nokia proti zbytku světa

Přes SMS se nepřenášel jen text. Nokia navrhla formát Smart Messaging, který na kompatibilních telefonech (jen Nokiích) dokázal skrz několik zřetězených zpráv poslat i obrázky o rozlišení 72 × 28 px, nebo „tapetu“ na plochu. To byl piktogram o velikosti 72 × 14 px. Na mobilech byly i skladatele vyzváněcích melodií (a na internetu plno „notových osnov“) a tóny pak bylo možná poslat přes SMS.

Tvorba loga pro Nokie, šla pak odeslat v SMS
Tvorba loga pro Nokie, šla pak odeslat v SMS (zdroj: PlanetSourceCode)

Ostatní výrobci neměli čtyři roky žádnou odpověď. Samsung, Ericsson, Motorola, Siemens a Alcatel začaly implementovat vlastní formát rozšířených SMS (tzv. EMS) až v roce 2002. Rovněž dovolil zasílat loga na plochu telefonu nebo melodie. Nokia se EMS nikdy nenaučila.

Než se však z EMS stala respektovaná technologie, už pomalu přicházely MMS. Ty dovolily poslat větší balíčky: více textu, fotografie, nahrané zvuky nebo polyfonní melodie ve formátu MIDI. U nás však kvůli cenám nikdy MMS nebyly tak populární jako SMS.

12. WAP

Nemá to žádnou souvislost s vysokotlakými čističi. WAP (Wireless Application Protocol) byl předchůdce mobilního internetu, respektive webu. Staré hloupé mobily nebyly dost výkonné ani vybavené na to, aby si poradily se stránkami, službami a protokoly určenými pro počítače. (Až na e-mail.)

O2 zpřístupnilo svůj wapový portál zdarma
O2 zpřístupnilo svůj wapový portál zdarma

V mobilech byl prohlížeč WAPu standardně nastavený na bránu operátora. Skrz ní se uživatel dostal ke zprávám, jízdním řádům, počasí, ale i chatu nebo hrám. Brány dokázaly převádět do WAPu i běžné weby. Vznikaly ale přímo také wapové podoby stránek. Populární byl třeba wap.idos.cz. Přestože to z hlediska provozu nedávalo smysl, operátoři účtovali jinak provoz přes WAP a jinak přes internet. WAP byl až desetkrát dražší.

13. Opakovaný budík

Některé věci jsou dnes tak samozřejmé, že nad nimi ani nepřemýšlíme. V minulosti byl velký rozdíl mezi manažerskými mobily a těmi pro běžně Franty uživatele. Ty manažerské měly nadstandardní funkce jako možnost uložit k jednomu kontaktu více čísel nebo jiných informací. Dostaly kalendář s plánovačem událostí. Nebo měly opakovaný budík. Mohli jste si nastavit jeden nebo více budíků a také dny, ve kterých budou aktivní. Běžné mobily měly základní budík s jedním časem a musely se „natahovat“ každý den.

14. Java

Až do příchodu Siemensu SL45i v roce 2001 nebylo možné hloupý telefon doplnit o nové funkce (jedině upgradem firmwaru). Revolucí byl SL45i a s ním podpora J2ME – aplikací a her napsaných v Javě. I přes všechny nevýhody, které ten formát měl, se stihl rychle rozšířit. A začaly se rozevírat nůžky mezi levnými a drahými telefony. Ty druhé byly výkonnější a nabídly více paměti.

Redboss byl největším webem s hrami a dalším obsahem pro mobily
Redboss byl největším webem s hrami a dalším obsahem pro mobily (zdroj: Archive.org)

Všichni operátoři měli své mobilní portály, ve kterých nabízeli ke stažení obrázky nebo vyzváněcí tóny, na nichž nemálo vydělávali. (Zatímco Redboss je nabízel zdarma.) Pravé žně ale začaly, až když přišly barevné displeje, Java a hry kvalitnější než ty, co byly v telefonech předinstalované. Lepší tituly byly placené (pamatujete na studio Playman?). Díky prakticky nulové ochraně se na mobilech začal rozmáhat warez. A na ostatní telefony se dostal Had!

15. Videohovory a vysílačka

V roce 2005 uvedl Eurotel (dnešní O2) hned dvě technologie, které se nikdy nestihly pořádně prosadit. Se spuštěním 3G sítě UMTS přišla možnost telefonovat i s videem. Aby operátor tuto novinku podpořil, zaváděcí cena byla jen 1 Kč za minutu. Eurotel ji ponechal čtyři roky, protože službu nikdo nepoužíval. Pak ji zdražil na cenu běžných hovorů… a nikdo si toho nevšiml. Dnes jsou videohovory opět v kurzu, ale ty přes Messenger, Skype apod. Nic, v čem by měli prsty operátoři.

Podobně skončila i vysílačka, konkrétně funkce push to talk (PTT). Na vybraných Nokiích bylo možné aktivovat službu Přepínám, která dovolila spojit se s jedním nebo více čísly najednou za 39 Kč na celý den nebo 399 Kč na celý měsíc. Spojení bylo okamžité. Stejně jako u vysílačky mohl mluvit jen jeden člověk. Ale na rozdíl od prostého rádiového přenosu bylo PTT vedeno přes šifrovanou 2G síť. Služba cílila prakticky výhradně na firmy.

15 věcí, které byly typické pro hloupé telefony. Vzpomínáte?

Ohodnoťte tento článek!
5 (100%) 1 hlas/ů

2 KOMENTÁŘE

  1. K budíku na hloupých telefonech je také třeba dodat, že často fungoval nejen i když byl telefon vypnutý, ale i vybitý. Prostě baterka měla určitou rezervu právě na budík.

    Myslím, že by se někdo ještě měl pokusit vyrobit dobrý hloupý telefon. Ne nějaký klon Nokie 3310, ale pěkný telefon s větším (ale ne obřím) displejem tak do 3″, pohodlnou číselnou klávesnicí, mikro-USB portem a 3,5mm jackem, a třeba s multimediálním tlačítkem navíc. Podle mě nejlepší „hlupáky“ vyráběl Sony Ericsson, ti uměli vymyslet jak dobrý vnější design, ale i struktura nabídek a jejich ovládání byla oproti konkurenci úplně jiná liga.

  2. Nedávno jsem likvidoval skoro nové véčko od Alcatelu – fascinující na něm bylo, jako měl složité programové vybavení, které nikdo nikdy nepotřeboval a nepoužil. Když kupujete dumbmobil, chcete od něj volání, SMS, snad ten budík, hodí se foťáček pro kontakty a MMS. That is all. V tomhle bylo snad čtyřicet ikon na spuštění různých hovadin. Samozřejmě bez dotykového ovládání.