Zahrál jsem si Battlefield V: první dojmy z druhé světové (blog a video)

Díky Nvidii jsem měl možnost si krátce zahrát uzavřenou alfa-verzi hry Battlefield V. Protože mě současné hry příliš nebaví, ale sem tam se najdou výjimky, byl jsem na nejnovější akci zvědavý. Ve hře byly dostupné jen dva scénáře, jejichž cíl nebyl tolik důležitý, neboť jsem měl spíš problém se dlouhodobě udržet mezi živými. Následující řádky pochází od velmi nezkušeného hráče…

Norské městečko Narvik poblíž polárního kruhu je dějištěm nelítostných řežeb, při kterých se nejde držet vzadu. Nádherná grafika a zvuky bitvy vás lákají vydat se do místa nejtvrdších bojů, kde na začátečníky čeká rychlá smrt. Battlefield je akce, ale musí se u ní přemýšlet a strategicky se plížit bočními cestami, jako byste to dělali ve skutečné válce. Jediný nerealistický prvek, který mi během hry vadil, je občasné jakoby zmatené poskakování vojáků blízko sebe, což je ovšem problém většiny her.

Nepřátelé nejsou jinak barevní, nad hlavou mají jen velmi nenápadné označení týmu a v terénu jsou viditelní spíše méně než více. Asi třicetkrát jsem byl zabit, než jsem si všiml, že celou dobu hraji za Němce – při čemž jsem si uvědomil, že ze mě už Letsplayer nikdy nebude. Pokud vás protivník zastřelí a není to zrovna protitankovou střelou, máte ještě možnost krátkou dobu volat o pomoc a při tom omezeně sledovat okolí. Možná vás uslyší medik a stihne vám dát první pomoc, nicméně volání (a nadávání) vojáka, který to má za pár je zde hodně realistické.

Polohu protivníků můžete odhadnout i podle svištění střel, ale je třeba být neustále v pohybu. Schovat se není dlouho kde, výbornou možností je využívat mechanizaci. Jakmile narazíte na kulomet, obrněné vozidlo nebo letadlo, nasedněte do něj. Ani v něm nejste nesmrtelní, ale zábava se násobí. Po krajině se můžete pohybovat celkem volně, ale pokud se pokusíte odejít do kopců nebo uplavat, nastane odpočítávání a musíte se vrátit. Takový interní systém proti „dezerci“.

Munice je ve hře omezena, ale stejně jako lékárničky lze nějakou během hry najít. Je to spíše náhoda a rozhodně nejde o typické „sbírání svítících předmětů“. Nelze tak bezhlavě střílet a hru to dělá mnohem hratelnější. Pokud budete hrát za ženistu, můžete před sebe stavět opevnění, většinou pytle s pískem (podle lokace).

K tomu jsem se ale ani nedostal, neboť jsem si plně užíval roli vojáka s kulometem a až jsem měl dost toho, že jsem příliš dlouho nepřežil, zkusil jsem si ještě snipera. I s ním se ale musíte přiblížit k bojům a najít dobře krytou pozici není snadné. Navíc nevydrží dlouho. Hra má rychlý děj, nenudíte se a pořád lze objevovat nové strategie, jak obsadit to či ono místo.

Grafika je podle mého opravdu povedená. Občasné chybějící polygony lze kvůli nefinální verzi zatím tolerovat. Letadla na obloze vás instinktivně přinutí se přikrčit, a pokud jste ve tmavém tunelu, tak na konci nevidíte ostrý obraz, ale silné světlo. Přesně jako v reálu.

Jak jsem psal na začátku, hry mě přestaly bavit někdy okolo roku 2001 v době Red Alert 2. Nový Battlefield ale patří k těm výjimkám, kvůli kterým zase rád nasadím sluchátka a zatemním okna. Battlefield V vyjde 19. října pro PC i herní konzole Playstation 4 a Xbox One a docela rád se k němu vrátím. Protože tu aktuálně mám silnou grafiku GeForce GTX1080 od Nvidie, zkusil jsem Battlefield na vyšší detaily v rozlišení 4K, kde jsem pomocí Frapsu naměřil mezi 30 a 40 fps. Bude to tedy chtít i pořádný počítač, oficiální minimální požadavky vyžadují Radeon HD 7850, nebo GeForce GTX 660.