Základní desky pro Ivy Bridge: trochu jiný pohled

0

Po pěti letech vylézám z nory a sháním základní desku, která by mi ideálně měla vydržet na další pětiletku. Sonduji v cenících a jsem občas překvapen: někdy příjemně a někdy méně. Dnešní blogpost bude stoprocentně teoretický, do jisté míry subjektivní a místy i politicky nekorektní. Doplněno: do výběru přidána deska Asus.

Na diskuzním fóru jsme o rozjímání nad Sandy Bridge a Ivy Bridge dokázali popsat několik stran, s touhou po upgrade se mi svěřil i kolega Lukáš Václavík. Snad by takových z vás mohlo být víc a mé myšlenky padnou na alespoň trochu úrodnou půdu.

Jako redaktor hardwarového magazínu mám pochopitelně nějaký ten základní přehled o tom, co se na poli základních desek děje. Jenže psát o něčem není to samé, jako takový produkt poté sám vybírat. Do toho se pak promítají třeba osobní zkušenosti s danou značkou (někdy pozitivní, někdy negativní) nebo netradiční požadavky, které ale pochopitelně při psaní opomíjím. A pak přichází ten šok, když potřebuju pro změnu vybrat něco sám pro sebe. Ten je tím větší, čím déle to bylo od posledního nákupu. (To mě vede k myšlence, že nechci nikdy shánět náhradu pro odhadem 90 let starý psací stůl, jinak bych se z toho asi zbláznil.)

V případě základní desky je to již zmíněných – skoro neuvěřitelných – pět let a kousek. Zatímco ostatní komponenty a periferie se změnily k nepoznání, deska zůstala. Podobně jako mé předchozí Pentium 4 zaspalo vzestup a pád AMD s generací K8, stávající základní deska s čipsetem Intel P965 zaspala doby největší slávy čipsetů Nvidia nForce na platformě Intelu. Celou generaci procesorů Nehalem. Vzestup a opětovný pád mnohasetgramových měděných chladičů na deskách (s několikaletým odstupem snad mohu říct, že to bylo hodně trapné období). Nástup UEFI, což si výrobci všichni do jednoho vyložili jako „uděláme z BIOSu omalovánky“ (to jsme si oproti těm zbytečným kilogramům mědi moc nepomohli). A také loňský ostudný recall čipsetů Intel P67.

Zkušenosti. Jsou vůbec k něčemu dobré?

Až na špatně fungující PCI Express lock v původní verzi BIOSu jsem se současnou deskou, Gigabyte GA-965P-DS3, vcelku spokojen. Krabice, ve které byla deska zabalena, je ze všech stran popsána heslem Ultra Durable. Pět let provozu často i 15 hodin denně, přičemž občas odejdu na půl dne do školy a nechávám počítač temperovat vzduch distribuovanými výpočty, je snad uspokojivý výsledek. Jenže za ta léta se toho mohlo tolik změnit!

Určitě vám neušlo, že MSI je v posledních letech hodnocena lépe než dřív, kdy měla z nějakého důvodu pošramocenou pověst. O Gigabyte naopak jeden internetový humorista poslední dobou prohlašuje, že prý propustil polovinu vývojářů a kvalita šla úměrně tomu dolů. Jenže ten toho nakecá. Kolega Pavel Boček zase neřekne Asusu jinak než „aušus“ (na důvod byste se museli zeptat jeho, nikdo další z nás s Asusem žádné tak závažně špatné zkušenosti nemá).

A co nějaká fakta, jsou?

  • Loni v září MSI nařkla Gigabyte, že svým zákazníkům lže, když označuje své základní desky jako kompatibilní s PCI Express 3.0. Gigabyte se dva týdny rozmýšlel, než z něj vylezlo toto. U nejnovějších desek s čipsetem Z77 už je to napraveno (u nejlevnějších modelů s modrým PCB je druhý slot připojen k čipsetu, u těch dražších s černým tištěným spojem je použit tento fígl).
  • Gigabyte v minulosti jako první přišel (a masivně toho využíval při propagaci) s deskami s dvojnásobně tlustou vrstvou mědi (jejíž přínos k výkonu a provozním vlastnostem desky je diskutabilní, leč negativní dopad na životní prostředí velmi snadno vypočitatelný). Asus ho v tom následoval, už bez humbuku. Asrock se rozhodl udělat si reklamu zadarmo a do Gigabytu se opřel s tvrzením, že „2 o.z. copper“ je zbytečné.
  • V roce 2008 Asus a Gigabyte vyrukovali s „úspornými“ technologiemi EPU a DES. Žádné zázraky se nekonaly ani v jednom případě, z testu Radka Bábíčka ale vyšlo lépe EPU (mimochodem, Gigabyte tehdy podal na Asus žalobu, že marketingem kolem EPU klame zákazníky, měl si ale raději zamést před vlastním prahem). MSI s několikaměsíčním zpožděním uvedla vlastní technologii, APS. Na papíře vypadala poměrně slibně a obstála i v testu Tom’s Hardware Guide, čímž se MSI samozřejmě nezapomněla patřičně pochlubit.
  • Asus a MSI na první základní desky s řadiči USB 3.0 a SATA 6 Gb/s se s omezením čipsetu Intel P55 v podobě PCIe linek verze 1.1 vypořádali osazením můstku od firmy PLX. Gigabyte dal uživatelům na výběr mezi pomalejším PCIe 1.1 a rychlejším PCIe 2.0, které ale musel „ukrást“ grafické kartě. Fungovalo to ale vcelku obstojně.
  • Koncem loňského roku Gigabyte svolával vadné základní desky s čipsetem Intel X79. No, stane se. Leč u high-endu by se to asi stávat nemělo.
  • MSI svoje desky propaguje jako „Military class“. Pokud jste se někdy pídili po tom, co to znamená, možná jste se dočetli, že takto označené produkty MSI splňují standard americké armády MIL-STD-810G. Tato norma sice specifikuje, vůči jakým vlivům má být výrobek odolný, avšak nestanovuje konkrétní postup testů, ani rozsah hodnot, který je považován za vyhovující. Pokud armáda nakupuje zbrojní techniku, v podmínkách si tyto hodnoty stanoví. Pokud vy nakupujete hardware od MSI, je Military class nic neznamenající štítek.

Pochopitelně to není kompletní výčet všech vítězství a klopýtnutí, které výrobci zažili v posledních pěti letech, a pokud bych se opravdu snažil, zřejmě bych vykopal špínu na všechny. Skutečnost, že jen tak zpaměti nasbíral Gigabyte nejvíce trestných bodů, tak může a nemusí být relevantní.

Znovu objevená láska ke zvuku

Integrované zvukové kodeky jsou tak trochu jako šunka z hypermarketu: každý ví, že to není nic extra, ale za kvalitnější potravu (ať už pro žaludek, nebo sluchové ústrojí) si připlatí málokdo. Možná je ale integrovaným řešením křivděno neprávem.

Asi před dvěma týdny jsem se rozhodl vyzkoušet stařičký Sound Blaster Live!, který mi léta ležel ve skříni. Nepoužíval jsem ho, protože jsem si myslel, že je rozbitý. Jak jsem nyní zjistil, rozbitý není, rozbité byly jen ovladače od Creative, jejichž vinou z karty lezl zdeformovaný zvuk. Po pár dnech jsem se ale rozhodl usadit Sound Blaster zpátky do vitrínky a nadále používat integrovaný Realtek ALC888.

Rozdíl zkrátka nebyl slyšet a pokud ano, tak spíš v neprospěch Sound Blasteru, který při tichu více šuměl. Pokud mezi projevem jednotlivých adaptérů přece jen nějaký rozdíl byl, reproduktory Genius za necelou tisícovku jej pravděpodobně spolehlivě zabily. Na pomoc jsem si vzal i Google a názory ostatních lidí na diskuzních fórech. Sound Blaster Live! byla poměrně rozšířená karta a Realtek je všudypřítomný, takže se našlo pár těch, kteří řešili stejné dilema. Našly se staromilské názory, že samostatná karta musí být logicky vždy lepší. Ale ozývaly se i takové hlasy, že Realtek se zlepšil a ALC88x zní lépe než leckterá samostatná zvukovka.

Leccos mohou prozradit i parametry. Zatímco Sound Blaster má odstup signál-šum (ve své době jistě solidních) 96 dB(A), Realtek u ALC888 udává 97 dB na DAC převodnících (to jest na analogovém výstupu) a 90 dB na ADC (tedy na vstupu). Navzdory obecnému přesvědčení, že Realtek a integrované kodeky obecně jsou všechno stejná hrůza, není to tak docela pravda.

Realtek má v zásadě dvě řady svých kodeků, ty levnější (dříve ALC883–888, dnes ALC892) mají SNR kolem zmíněných 95–97 dB, avšak dražší ALC898 má papírově dokonce 110 dB (DAC), resp. 104 dB na ADC. Hodně mohou napovědět tabulky na HardwareSecrets. Z toho, co aktuálně na deskách najdete, stojí za zmínku ještě VIA VT2021, která se SNR 110 dB na výstupu a 100 dB na vstupu může směle konkurovat ALC889 a ALC898. (Pozn.: hodnoty z různých zdrojů se liší, ale nikdy ne o víc než 2 dB.)

Testy v RightMark Audio Analyzer, které provádí ruský server iXBT Labs, dokazují, že realita specifikacím příliš neodpovídá, podle konkrétní desky jsou dosahované hodnoty SNR třeba i o 10 dB níž, než by měly být. Rozdíly se ale najdou a v zásadě platí, že lepší čipy podávají lepší výkon.

Moje vysněná deska

Tenhle „objev“ podnítil moji zvědavost a rozhodl jsem se, že při výběru nové desky budu hledět i na osazený zvukový kodek. Vedle toho bych rád, aby deska měla alespoň jeden slot PCI a alespoň jeden PCI Express pro přídavné karty na použitelných místech (to jest někde dole s dostatečným odstupem od grafické karty, aby tato měla dostatek prostoru k „dýchání“), což diskvalifikuje všechny microATX modely. Čipset ideálně Z77, méně ideálně Z68 (občas tam jsou nejasnosti s podporou PCIe 3.0). A taky by deska určitě neměla stát o moc víc než 3500 Kč.

Věřte nebo ne, těmto poměrně skromným požadavkům vyhovuje málokterá deska. Nepřekonatelným problémem je pro většinu výrobců nabídnout sloty PCI i PCI Express tak, aby pod grafickou kartou zůstaly alespoň dva volné sloty (protože chladiče jsou dvouslotové, plus musí odněkud brát vzduch), a zároveň aby osazením řadiče či zvukovky do PCIe nedošlo k osekání linek pro grafickou kartu. Slot pro druhou kartu do SLI/CrossFire, ač v dostatečné vzdálenosti, tomuto nevyhovuje.

MSI u desek s čipsetem Z77 na sloty PCI rezignovala úplně, s výjimkou nejlacinějšího modelu Z77A-G43. Do desek Asusu naopak zapojíte pouze karty pro PCI, PCIe x1 je jenom těsně pod a těsně nad slotem pro grafickou kartu. Odcházení starých rozhraní je smutný „fact of life“ a bez slotů PCI bych se nakonec obešel, beztak je to požadavek spíš z plezíru a reálně je za běžného provozu ani teď nepoužívám. Nemít na desce jediný použitelný slot PCIe x1, kam by se dala zapojit třeba zvuková karta, pokud bych se rozhodl pro její koupi, je ale v roce 2012 ostuda. Taková zvukovka je přece dlouhodobá investice a za pět let aby člověk desek se sloty PCI pohledal. I když to jsem si ostatně myslel i pět let nazpátek.

Kandidáti a jejich papírové srovnání

A které že tedy mým sítem alespoň jakž takž prošly? Uvedené ceny jsou z CzechComputeru, tedy dá se určitě pořídit o něco levněji (ale počítejte tak maximálně 150–200 Kč, žádné terno).

Gigabyte GA-Z77-D3H

Cena: 2690 Kč

Gigabyte má v nabídce i dražší modely, jenže GA-Z77X-D3H má tři PCIe x16 sloty napojené na procesor a do toho posledního se tudíž nedá nic zapojit, aniž by tím grafická karta přišla o polovinu linek. A pokud bych se rozhodl pro Sandy Bridge, nebude tento poslední slot fungovat vůbec. Levnější model má dva sloty PCI i použitelný PCI Express, k tomu dostatek portů USB a audio kodek VIA VT2021. Co víc si přát? Snad lepší chlazení napájecí kaskády, která sama o sobě není nic moc. Kolik má fází, výrobce neudává, na fotce je vidět osm zalitých cívek, což by mělo odpovídat celkem osmi fázím pro procesor (z toho jedna nebo dvě budou pro „northbridge“ část a GPU, které má oddělené napájení). (Doplněno: fází je „4 + 1 +2“. Tajné to není, ale člověk se musí zeptat na správných místech.)

Mimochodem, podle CzechComputeru je to „základní deska nabytá nejnovějšími technologiemi“, no nekup to. Autor popisků by měl zřejmě dostat nabito a nabýt znalosti češtiny na úrovni prvního stupně základní školy.

MSI Z77A-GD45

Cena: 2942 Kč

Absence slotů PCI zamrzí, ale dá se s tím žít. Napájecích fází je tentokrát podle oka sedm, portů USB na zadním panelu šest. To je sice spousta, ale pokud jsou dva trvale zaplácnuty myší a klávesnicí, další dva tiskárnou a kabelem pro připojení a nabíjení mobilníno telefonu, najednou pro zapíchnutí flashky zbývají jen dva. No, i to je vlastně dost. Osazený audio kodek je obyčejný ALC892. Za co si vlastně připlácím oproti Gigabyte? Aha, za jeden konektor pro větrák navíc a zalomené konektory SATA.

Asrock Z77 Extreme4

Cena: 3458 Kč

Kdyby byl segment základních desek vesnice, Asrock by byl jejím obecním podivínem. Původně low-costová odnož Asusteku se ale v posledních letech přeorientovala ze šílených kreací na desky, které alespoň od pohledu vypadají normálně. Asrock měl to štěstí, že se se svým modelem Extreme4 trefil přesně do mnou zamýšlené ceny a zároveň slouží jako důkaz, že když se chce, tak není problém mít na použitelných pozicích PCI i PCI Express. Desky od Asrocku s výjimkou našeho obecního podivína Pavla Bočka bohužel málokdo recenzuje a mám obavy, aby někde nebyla ukryta nějaká zrada, která zůstane dlouhé měsíce neopravena. Na papíře ale Z77 Extreme4 vypadá moc pěkně, nabízí napájecí kaskádu s 8 + 4 fázemi, audio kodek Realtek ALC898, přídavné řadiče SATA 6 Gb/s a USB 3.0 od firmy ASMedia (to už je na mě až zbytečně moc), dostatek konektorů pro větráky…

Přece jen je ale Asrock oproti dalším dvěma hodnoceným modelům o více než 500 Kč dražší a není to tak „prověřený“ výrobce, jakými jsou Asus, Gigabyte a MSI. Pokud bych cenový strop ještě o trochu zvedl, mohla by se do srovnání vejít MSI Z77A-GD55 (3830 Kč), jejíž dražší stájová kolegyně GD65 sbírá jedno ocenění z recenzí za druhým. Minimálně na papíře si ale proti Asrocku o moc nepomůžu – tedy pokud nepočítáme renomé, které má MSI přece jen lepší, a které by mi za pár let mohlo pomoci desku prodat o nějakou tu stovku dráž (leč asi ne o tři stovky, o které je Asrock levnější jako nový).

Jak byste volili, nebo budete volit, vy?


Doplněno: Ozvalo se mi zastoupení Asusu, mrzelo je, že se v mém minivýběru neobjevila žádná jejich deska (a také zmínka o „aušusu“ je příliš nepotěšila). Musel jsem jim dát za pravdu, neboť jsem jejich produkty diskvalifikoval neprávem – model P8Z77-V LX i dražší P8Z77-V LE mají druhý dlouhý PCI Express slot připojen k čipsetu, takže do něho lze zapojit rozšiřující kartu bez obav, že deska ukradne PCIe linky grafické kartě.

Asus P8Z77-V LX

Cena: 2846 Kč

Přímý soupeř dvou již uvedených modelů od Gigabyte a MSI má podobnou (podobně chudou) výbavu. Avšak zatímco Gigabyte na GA-Z77-D3H osadil přídavný řadič USB 3.0 od firmy Etron a MSI vybavila svou Z77A-G45 pasivy na napájecích obvodech, na P8Z77-V LX nenajdete ani jedno. Je to zřejmě tím, že Asus se považuje za lepší značku, než jsou jeho tchajwanští konkurenti, a jeho produkty údajně procházejí přísnějšími testy kvality, což se musí na výsledné ceně projevit.

Jak jsem již naznačil, specifikacemi deska příliš neoslní. Zvukový kodek je starší Realtek ALC887 se standardním odstupem signál-šum 97 dB na výstupu, napájecí kaskáda má 4 + 1 + 1 fázi (Asusu náleží pochvala alespoň za to, že se to na rozdíl od ostatních nestydí do specifikací napsat). Sice neplatí, že čím víc napájecích fází, tím víc adidas, a pro procesory s nižší spotřebou se více hodí méně fází (výsledná spotřeba je tak nižší). Pokud byste ale chtěli taktovat čtyřjádro s přídomkem K, kdy se spotřeba v zátěži vyhoupne nad standardních 95 W, bude lepší sáhnout po nějakém dražším modelu. Snad tedy bylo spravedlnosti učiněno za dost, alespoň na papíře ale Asus příliš nezaujal.

Již zmíněná P8Z77-V LE s cenovkou 3722 Kč má 6 + 2 napájecích fází pro procesor a oproti o pár korun dražší MSI Z77A-GD55 má navíc přídavné řadiče USB 3.0 a SATA 6 Gb/s, Asus pro změnu opět ušetřil na chlazení napájecích obvodů, kde je jenom jeden pasivek, podobný jako na Gigabyte GA-Z77-D3H.

Ohodnoťte tento článek!