Zhruba před pěti týdny jsem referoval o tom, že zásoba IPv4 adres v regionu Latinské Ameriky klesla pod jeden blok /8, tedy cca 16 miliónů adres. Tento krok ještě neznamenal zavedení speciálního režimu alokací, protože kolegové z Latinské Ameriky usoudili, že jako alokačně pomalejší region si tuto hranici stanoví níže, konkrétně na /9 neboli cca 8 miliónů adres. V podstatě nastejno byla dosažena kritická meta i v regionu Severní Ameriky. ARIN ohlásil, že už ma méně než /8 a také spustil speciální režim alokací.
Dlužno podotknout, že oba americké regiony zvolily pro tuto fázi odlišnou filosofii než my Evropané či kolegové z Asie-Pacifiku. V Americe se v této fázi přidělují dál poměrně velké kusy adresního prostoru, akorát se zpřísnily podmínky pro přidělování a každou vetší alokaci musí schválit více lidí než tomu bylo dříve. To fakticky znamená, že v těchto regionech může dojít k úplnému vyčerpání adresního prostoru, čemuž evropská a asijská pravidla v podstatě zabraňují.
Jediným regionem, který má zatím hojnost je už jen Afrika. Pokud budou Afričané alokovat stejným tempem jako doposud, čeká je ještě několit let klidu. To trochu podtrhuje nelogičnost rozdělení bloků adres při vyčerpání nejvyšího registru IANA.
Osobně přepodkládám, že konec IPv4 adres především v Severní Americe bude mít zásadní vliv na rozvoj IPv6, protože v tomto regionu sídlí většina významný služeb i poskytovatelů připojení a teď už i oni začnou brát situaci vážně.
Článek původně vyšel na blog.nic.cz, autorem je Ondřej Filip. Zde jej uveřejňujeme pod licencí CC BY-SA.
