Názory k článku Daniel Vávra končí jako kreativní ředitel Warhorse Studios. Pozornost upře na nový obor
-
Přímo od Dana:
"A teď trochu humoru. V Respektu si poslechli MŮJ VLASTNÍ ROZHOVOR NA VOXU A TEĎ MĚ CITUJÍ JAKO "NEJMENOVANÝ ZDROJ" SKUTEČNÉHO DŮVODU MÉHO ODCHODU! To nevymyslíš!
Text níže z jejich "investigativního" článku je prakticky doslovná citace z podcastu, kde jsem o tom mluvil s Čočíkem a Kubelíkem.
Kromě toho jsem o tom, jak funguju, že rozhodně nejsem hodný a oblíbený šéf, zcela otevřeně běžně mluvil i jinde, dokonce i na mnoha přednáškách. Jejich nejmenovaným zdrojem jsem tedy já sám Co jiného ale čekat od progresivistického Respektu.
„Vávra dlouhodobě kritizoval určitou korporátní kulturu Warhorse, která ale v tak velké firmě zákonitě musí být. Odmítal komunikovat pracovní věci v e-mailech – a přitom takové pravidlo ve firmě měli i kvůli němu. Jednou třeba řadovému zaměstnanci něco zadal, později ale odmítal, že taková komunikace vůbec proběhla, a výsledek kritizoval,“ dodává zdroj s tím, že „Vávra sám otevřeně říkal, že zastává názor, že bez konfliktu se práce neudělá dobře“.
Mám ve skutečnosti docela slušné deja vu. Podobně "vyhozen" jsem už v minulosti jednou byl Lidí, co si i tehdy rádi přisadili nějakou veselou historku o tom, jaká jsem neschopný egoista, co si přivlastňuje cizí zásluhy, se i tehdy našlo dost. Egoista určitě jsem, kdybych nebyl, žádná Mafie ani KCD není.
Jak dopadli ti, jejichž zásluhy jsem si údajně přivlastňoval po té, co jsem je přestal "zneužívat", si může každý ověřit sám. Třeba pohledem, jak se to projevilo na zlepšení kvality série, kterou jsem opustil
No a teď trochu reality checku. Proč tedy nedělám na další hře?
Dělat velké hry je velice náročné, což je politicky korektní výraz pro "naprosté psycho". Fyzicky mě to téměř zničilo. Když jsme dodělávali KCD1, skončil jsem na kapačkách v nemocnici. Před dvěma lety, v průběhu dokončování KCD2, jsem málem dostal infarkt a mám v tepnách stenty.
V té době jsem se rozhodl, že dodělám hru a už nebudu pracovat tímhle stylem a tempem. Nechci dělat další monstr hru v podobném stresu, každý den se nevyhnutelně 100x rozčilovat, vysedávat na poradách, čelit nekonečnému proudu neřešitelných problémů. Do toho neustále řešit nějaké politické korektnosti a zpovykaná média z obou stran názorového spektra.
Nechci a především nemusím. Chci pracovat svým tempem na věcech, co mě baví, podle mých podmínek a to taky dělám.
K podobnému rozhodnutí dospěla celá řada dalších tvůrců v podobné roli jako jsem byl já.
Kromě toho právě probíhá technologická revoluce jaká to ještě nebyla, která nevratně a naprosto zásadně změní to, jak vůbec dnešní hry a filmy vznikají.
Opakovaně jsem v minulosti říkal (dva roky nazpět, jsem o tom měl velkou přednášku na GDS), že začínat dnes velký projekt, je jako stavět mezihvězdnou multigenerační kosmickou loď, která má 100 let letět k nejbližší hvězdě a v okamžiku kdy tam doletí, už tam je 97 let lidská kolonie, protože tři roky po odletu lidstvo vynalezlo nadsvětelný pohon a cestou zapoměli chudáky z předpotopní plečky vyzvednout.
Doba, kdy počítačové hry a filmy dělají stovky lidí roky právě končí. Letos. Když dnes začnete vyvíjet s 300 lidmi projekt, který má vyjít za 5 let, dost pravděpodobně v době vydání budou podobné věci dělat dvacetičlenné týmy za pár měsíců. Myslet si o AI slopech můžete co chcete, ale je to tak.
Když jsem dva měsíce zpátky dopisoval "ten" scénář, byl jsem nervózní, zda si můžu některé scény dovolit, kolik to bude stát a jak to vůbec technicky uděláme. Řešil jsem to se spoustou lidí, dělal si kalkulace na to, kolik bude stát postavit kulisy. Doslova o pár týdnů později tyhle obavy zcela zmizely. Lusknutím prstu "to" uděláme. Dosud nemyslitelné věci se staly triviální realitou.
Mám v šuplíku několik rozepsaných scénářů, asi 120 námětů na hry a filmy v nejrůznějších fázích promyšlenosti a rozpracovanosti, právě jsem jeden scénář ke zmiňovanému filmovému projektu dopsal a další dva už mám rozepsané. Preprodukce k projektům, které bych chtěl dělat, jde dnes mnohem snáze, lépe a rychleji. Realizace těch věcí bude velice brzo snažší než kdy v historii byla.
Kromě toho vstávám kdy se mi zachce, dělám si co chci, co mě baví a s kým chci. Mám velkou rodinu, kterou jsem zanedbával a musím to napravit. Zase jsem začal pořádně "pumpovat iron" a lépe jíst.
Na blbé kecy jsem za ty roky zvyklý. Mějte se krásně."
ČLÁNKY DO MAILU