Může to být umělecký záměr.
Když dějově skáčete v čase. Tak například historické záběry (hlavní hrdina jako malé dítě) uděláte černobílé.
A jakože rodinné video (svatba hlavní postavy) uděláte zrnité nebo VHS.
Viděli jste Oppenheimer (2023)?
Tam to dokonce otočili.
Děj v 40' je barevný. Novější záběry z 50' jsou černobílé. Což bylo pro mě docela matoucí.
Ale asi to lépe vystihuje náladu hlavní postavy.
Je tam hodně nočních scén.
Třeba chtěli zamaskovat přechody tmavých odstínů.
A spoustu efektů a triků kterým taky pomůže milosrdné snížení kvality.
Ale jeden recenzet potvrdil moji teorii o boji o diváka.
Othello na CSFD píše:
"Ta falešná textura filmového pásu s výrazným zrnem mě hned od začátku objala, pohladila, konejšila a já jsem si připadal po všech těch úskalích krutého světa šedesátifrejmového digitálního obrazu jak zpátky u maminky v láskyplném objetí prapůvodní lásky."
Úplně ho chápu. Já jako dítě poslouchal vinilky z gramce. Na jejich praskání (když jehla narazí do prachové částice) nedám dopustit.
Zdroj:
https://www.csfd.cz/film/1167849-stvoritel/recenze/?page=3