Jak ale žena prokázala u soudu, v době, kdy měla porušit autorská práva, se k její otevřené Wi-Fi mohlo připojit až 100 různých lidí. V bývalém školním areálu, který žena vlastní, totiž zrovna probíhalo letní divadlo, takže sdílet mohl kdokoliv. A protože nebylo dokázáno, že zhřešila zrovna obžalovaná, soud její vinu neprokázal.
Později se řešilo, zdali může být majitel otevřené sítě zodpovědný za to, co dělají ostatní uživatelé. Dle finského i evropského práva bylo nakonec rozhodnuto, že není možné trestat majitele za činy ostatních. Pokud by tomu bylo naopak, vlastníci práv by mohli v budoucnu začít odstavovat všechny otevřené sítě (nevyžadující hesla) v kavárnách nebo domácnostech i při prvních náznacích nelegálního sdílení. CIAPC se ale ještě může proti rozhodnutí odvolat.
V Česku (velmoci připojení Wi-Fi) se zatím podobný případ neřešil, nebo alespoň neprosákl do médií. Finská kauza ale může rozdmýchat zajímavou debatu, zdali za sdílení přes Wi-Fi je opravdu někdo zodpovědný. Pokud je síť přístupná bez hesla, asi by české soudy rozhodly podobně. (A to je také důvod, proč jsou v některých zemích otevřené sítě zakázané.) Ale dnes už není problém brute force metodou překonat ani zabezpečené sítě. Může vůbec soud prokázat, jestli sdílel někdo cizí, nebo přímo majitel Wi-Fi? Co si o tom myslíte?
Zdroj: Turre (via TorrentFreak)
