Nový levný procesor Intelu je rychlejší než předchozí highendové Core Ultra 9 285K. Nemá ale verzi KF

Předminulý týden Intel oznámil nové procesory pro socket LGA 1954, refreshové „Plus“ modely Core Ultra 200S „Arrow Lake“. Ty se zaměřily na atraktivní poměr cena/výkon a přidávají jádra. Intel kvůli tomu rezignoval na dražší špičkový model Core Ultra 9 a místo něj dopřál plný počet jader nižšímu Core Ultra 7 270K Plus. A to nakonec dokonce bude rychlejší než předešlé Core Ultra 9 285K – v praxi paradoxně poběží na vyšších taktech.

Core Ultra 7 270K Plus bude mít vyšší celkový výkon

Core Ultra 9 285K má maximální boost 5,7 GHz, a zůstane tak asi rychlejší v jednovláknových aplikacích. Ale to bude jediná výhoda staršího modelu proti novému Core Ultra 7 270K Plus. Osvědčený leaker Jaykihn teď publikoval podrobné údaje o boostech nového modelu, z kterých vyplývá, že v mnohovláknové zátěži a pravděpodobně i ve hrách bude Core Ultra 7 270K mít výhodu nebo bude přinejhorším stejně rychlé v hrubém výkonu (vedle čehož pak bude těžit z vyšších taktů uncore a propojení čipletů).

Přečtěte si také:

Překvapivé terno: Nové procesory Intel ošetřily největší brzdu herního výkonu a přidaly jádra. Za krásné ceny

U Core Ultra 9 285K jsou při zátěži všech jader maximální frekvence jader E-Core 4,6 GHz a jader P-Core 5,4 GHz. Toto maximum 5,4 GHz platí pro stavy, kdy je aktivních 3–8 jader P-Core z celkových osmi. Procesor má z výroby označená tzv. preferovaná jádra, která zvládnou vyšší takt než ostatní, na těch je pomocí tzv. technologie Turbo Boost Max 3.0 (což je už deset let označení Intelu pro preferovaná jádra) možné mít takt 5,6 GHz. A v případě, že teploty nepřekročí 70 °C, může být takt ještě o kousek vyšší – 5,7 GHz (což zase Intel označuje jako Thermal Velocity Boost). Obě tato vylepšená „turba“ ale je možné použít jen na jednom až dvou jádrech, při ztížení většího počtu je maximum 5,4 GHz.

Pro nový model Core Ultra 7 270K Plus jste se teď také dozvěděli tyto detaily a ukazuje se, že v all-core zátěži (když je aktivních 3–8 jader P-Core) procesor běží na stejné frekvenci 5,4 GHz. Rozdíl tak bude jen při jednom až dvou aktivních jádrech. Core Ultra 7 270K Plus nemá Thermal Velocity Boost a sice nabízí preferovaná jádra (Turbo Boost Max 3.0), ale ta zvyšují takt jen na 5,5 GHz.

Pokud ale spustíte mnohovláknový program, který bude vytěžovat všechna jádra, Core Ultra 7 270K Plus ve skutečnosti bude rychlejší, než Core Ultra 9 285K. Protože zatímco all-core boost jader P-Core je u obou procesorů 5,4 GHz, nový model Core Ultra 7 270K Plus má proti 285K naopak zvýšenou maximální frekvenci 16 jader E-Core. Ta mohou v Plusovém modelu totiž běžet na taktu 4,7 GHz místo 4,6 GHz – a to stále při všech vláknech aktivních.

Ve finále to sice může mít vliv relativně malý, k vyššímu hrubému výkonu se asi ještě přidá vliv vyšších taktů propojení D2D u Plusových modelů. Očekáváme tak, že s výjimkou jednovláknových aplikací proto bude Core Ultra 7 270K Plus předchozí highendový model 285K skoro vždy porážet. Bude to pravděpodobně platit i ve hrách, které obvykle mají více než jedno dvě vlákna a tak poběží s all-core boostem jader P-Core.

To, že mnohovláknový výkon bude konkurovat modelu Core Ultra 9, nejspíš Intel přimělo zrušit plánovaný model Core Ultra 9 290K Plus. V benchmarcích by se dost možná ukázalo, že by proti 270K Plus nabízel jen velmi málo výkonu navíc.

Mimochodem, u druhého nového procesoru Core Ultra 5 250K Plus je situace s takty proti předchozímu Core Ultra 5 245K jiná. Jeho jádra E-Core nezrychlí, stále poběží maximálně na 4,6 GHz jako v modelu 245K. Nicméně počet jader E-Core stoupne z 8 na 12, takže mnohovláknový výkon bude výrazně lepší. Maximální boost Core Ultra 250K Plus na jádrech P-Core ale naopak proti modelu 245K stoupne. Pro 1–2 jádra z 5,2 GHz na 5,3 GHz, pro 3–6 jader pak z 5,0 GHz na 5,1 GHz.

Maximální turbo spotřeby se mimochodem nezměnily: Jsou stanovené na 250 W pro Core Ultra 7 270K Plus a 159 W pro Core Ultra 5 250K Plus. Tyto limity mohou v praxi zabránit dosažení uvedených all-core boostů, pokud by při nich spotřeba přelezla tyto limity. Lze je však v nastaveních desky odemknout.

Rychlejší NGU

Intel také zvýšil frekvenci uncore procesoru (NGU) – ta má nyní výchozí hodnotu 2,8 GHz, zatímco předtím to bylo 2,6 GHz. V tomto případě je tedy navýšení mírnější než 900MHz nárůst u frekvence rozhraní D2D propojujících čiplety. To by v refreshových modelech má běžet na 3,0 GHz, kdežto u původních modelů na 2,1 GHz. Je třeba říct, že uživatelé, kteří mají některý z původně vydaných modelů, si mohou takty rozhraní NGU a D2D zvýšit přetaktováním (ale potřebují k tomu Z890 desku).

Levnější „KF“ verze procesorů? Jenom 18jádro 250KF Plus, 24jádro nepřijde

Intel v oficiálním představení refreshových model Plus minulý týden zmiňoval jenom dva modely, 270K Plus a 250K Plus. Minule jsme tvrdili, že by vedle nich měly vyjít i ještě o něco levnější modely KF bez integrovaného GPU, které by tím pádem byly ještě výhodnější pro herní PC. Vypadá to ale, že se to bude týkat jen modelu Core Ultra 5 250K s 6+12 jádry, ke kterému bude existovat levnější model Core Ultra 5 250KF Plus. Zřejmě by se jako vždy měl lišit jen a pouze odebráním integrovaného GPU, díky čemuž by mohl být o pár set korun levnější.

Intel ale nechystá model 270KF Plus, u modelu s plnými 8+16 jádry tedy nebude možné ušetřit tímto stylem. Kopíruje to přístup z původní řady procesorů, kdy Intel nevydal KF verzi modelu 285K. Intel tím na jednu stranu přijde o cenově atraktivnější model, ale zase zájemce o 8+16jádro přinutí zaplatit o něco více.

Skymont na 4,7 GHz

Zmíněný akt 4,7 GHz u jader E-Core je mimochodem maximum, na které se AMD oficiálně dostalo s jádrem Zen 2 v procesorech Ryzen 3000X (model 3950X), což může být teoreticky zajímavé srovnání. U Zenu 2 to přitom bylo dosaženo při značně vysokých napětích, které vedly k vysoké spotřebě, kdežto zde je to all-core boost dosažitelný na všech jádrech E-Core (a reálný limit je tak asi výš). Je také třeba upozornit, že křemík Zenu 2 byl vyráběný 7nm procesem, kdežto Arrow Lake se opírá o dvě generace modernější 3nm proces TSMC, takže nejde o fér srovnání.

Přečtěte si také:

Když je malé jádro větší bomba než to velké: Architektura Skymont, zachránce Intelu?

I tak to ale ukazuje, že architektura Skymont na tom není po stránce frekvencí zas tak špatně, jak se obvykle předpokládá z toho, že pochází z linie architektur „Atom“.

Uvidíme, zda se u ní Intelu podaří realizovat podobný skok ve frekvencích, jaký AMD dosáhlo u Zenu 4. To by architektuře jader E-Core pomohlo v budoucnu nahradit dnešní velká jádra v roli jader „P-Core“, jak Intel plánuje.

Přečtěte si také:

Intel chystá revoluci: Jeho procesory přejdou na jednu unifikovanou architekturu. Ale není to konec E-Core, naopak…

Zdroje: Jaykihn (1, 2, 3, 4, 5)