O linuxové mentalitě, aneb jak open-source sabotují jeho vlastní uživatelé (blog)

Open-sourcovým operačním systémům, které máme ve zvyku označovat nepřesnou (avšak všeobecně chápanou) zkratkou „Linux“, se na Cnews věnujeme spíše okrajově. Není se čemu divit – jeho podíl na desktopu je dlouhodobě zanedbatelný, a tak prostor zpravidla dostanou jen korporátní tlačenky jako Steam OS, kuriozity tak hloupé, že by byl hřích o ně čtenáře ochudit, a jen sem tam nějaká ta pochvala.

Xubuntu 14.04

Jistě jste četli už spoustu rozborů, kterak Linuxu ubližuje roztříštěnost jeho distribucí, nezájem výrobců počítačů (OEM), nebo prostý fakt, že uživatelé zvyklí na Windows mají z přechodu na jiný systém přirozený strach. Sám sebe považuji za pokročilého uživatele výpočetní techniky a s odlišnostmi Linuxu jsem obeznámen a smířen, přesto mě jedna věc vyloženě děsí. Jsou to jeho uživatelé.

Nedávno jsem víceméně náhodou narazil na článek na nejmenovaném serveru, který se Linuxu a světu open-source primárně věnuje. Jeho autor reaguje na článek z kategorie „co táhne Linux ke dnu“ z jiného periodika a staví se proti tvrzení, že software by mělo být blbuvzdorné a uživatel by neměl být nucen studovat manuály a editovat konfigurační soubory. Kdokoliv, kdo toho není schopen či ochoten, je líné budižkničemu a basta. Ať je to třeba špičkový odborník ve své branži.

Článek byl napsán před bezmála čtyřmi lety a můžete namítnout, že je to pouze izolovaný případ a názor jednoho linuxového extremisty. Věřil bych tomu, kdybych před pár dny na sociální síti Google+ nevyslechl (od úplně jiného linuxového extremisty) ten samý pseudoargument. „Complaining about learning something makes you seem utterly ridiculous,“ uzemnil mě slovutný linuxák. „Go get a Mac if you want to be an idiot in a walled garden.“

No a realita je taková, že řada lidí si opravdu ten Mac pořídí, nebo minimálně zůstane u Windows. Možná jste se s nimi setkali také. Lidé, o jejichž vysoké inteligenci nemáte nejmenší pochyb (a někteří z nich dokonce pracují v informačních technologiích a nemohou se tedy vymlouvat, že počítačům nerozumí), dobrovolně používají software přizpůsobené hloupým lidem. Ne proto, že by byli líní se učit – tito lidé se učí neustále, protože to potřebují ke své práci; nemají však čas ani chuť pronikat do záludností operačního systému.

Přikrmování otřepaného (a dnes už ne stoprocentně platného) klišé, že Linux tvoří programátoři pro programátory, jeho atraktivitu u uživatelů rozhodně nezvýší. Představa, že se vývojáři linuxových distribucí rekrutují právě z takových extremistů, pro něž je uživatelská přívětivost sprosté slovo, mne ale upřímně docela znepokojuje. Já ale vím, co s tím. Seženeme pár programátorů a uděláme si vlastní distro. To jim to natřeme!