Intel údajně kupuje firmu Soft Machines, stojící za CPU architekturou VISC

0

Do našeho zpravodajství se to sice nedostalo, ale Intel byl během tohoto léta značně aktivní na poli různých akvizic. V první polovině srpna pořídil za 350 milionů firmu Nervana zabývající se strojovým učením, teď začátkem září zase Movidius zabývající se „počítačovým viděním“. K tomu pro změnu odprodal polovinu v roce 2010 koupeného McAfee. Poslední akvizice, která by měla proběhnout nyní, je ale z těchto obchodů nejzajímavější. Intel prý sezobne firmu Soft Machines, což byla poměrně zajímavá společnost týkající se hlavního byznysu Intelu, tedy CPU.

Soft Machines vyvíjí specifickou CPU architekturu, které říká „VISC“ (což znamená Virtual Instruction Set Computing). O té jste již u nás mohli číst před necelými dvěma lety, kdy firma představila funkční prototyp svého CPU, byť na poněkud nízké frekvenci 350 MHz. V současnosti pracovala na novějších verzích, využívajících už 16nm proces s FinFETy, v plánu bylo vyrobit zhruba 2W SoC běžící na 2,0 GHz s dvěma virtuálními jádry (a celkově čtyřmi fyzickými).

Onen virtuální aspekt v názvu architektury odkazuje k tomu, že procesor má „virtuální“ společný frontend, který vytváří abstrakci mezi fyzickými jádry CPU a vlákny, která dostává k dispozici software. Procesor tak teoreticky nabízí možnost vykonávat instrukce stylem Hyper Threading (více vláken v jednom jádře), ale i bájný „reverzní HT“, kdy se více jader spojí, aby svými prostředky počítaly jedno vlákno a zvenčí tak vypadají jako jádro jediné.

Architektura VISC od Soft Machines
Architektura VISC od Soft Machines

 

Po roce vyjednávání 250 milionů dolarů

Čipy VISC měly mít svou vlastní nativní instrukční sadu, navenek by ale dokázaly emulovat ARMv8 ale třeba i x86. Původní obchodní plán počítal s tím, nabídnout tato jádra k licencování dalším firmám, nicméně firma nakonec skončí jako řada startupů pohlcením. Transakce tentokrát nebyla vyhlášena veřejně jako předchozí, podle zdrojů s blízkou vazbou na tyto události ale Intel o koupi jednal již asi rok a nyní bylo k transakci údajně skutečně přikročeno. Cena je podle zprávy webu The Register někde okolo 250 milionů dolarů, což není zas tak mnoho, Soft Machines prý doposud spotřebovala přes 200 milionů investičního kapitálu.

 

Soft Machines by měla být zčásti založena a provozována lidmi, kteří již v Intelu jednou pracovali, půjde tedy o jeden z případů, kdy se část zaměstnanců velké firmy rozhodne změnit kariéru a zkusit štěstí ve startupu, jen aby je pak původní firma zase koupila zpět. V tomto případě je otázka, do jaké míry bude původní program VISC zachován. Technologie se pro samotný Intel nejeví jako příliš užitečná a pravděpodobně se v něm rychle „rozpustí“. Samozřejmě ještě může dojít k překvapení, osobně bych ale řekl, že zde šlo hlavně o patenty, dílčí IP a nápady, které ve VISC byly použity, a možná i získání inženýrů, kteří v Soft Machines pracovali. Asi ani není moc pravděpodobné, že by byla firma koupena proto, že by pro Intel znamenala větší hrozbu.

Prototyp 16nm SoC Mojave na bázi VISC
Prototyp 16nm SoC Mojave na bázi VISC

 

Prorazily by procesory VISC?

Jak reálné bylo, aby se VISC prosadil, není úplně jednoduché odhadnout. Firma měla existující čipy demonstrující technologii, nešlo tedy o vyloženou bublinu. Mám ale určité pochybnosti, zda tento nápad řešil reálný problém a zda mohl jako alternativa nabídnou lepší řešení než zcela konvenční procesory (které sice nepracují s vlákny takto sofistikovaně, ale mají vyšší takty a jednodušší přístup bývá také cestou k úspornosti).

Onen Svatý Grál VISC, tedy spřažení více jader pro zvýšení jednovláknového výkonu, zní problematicky. Touto metodou by totiž nemělo být možné překonat bariéry v paralelizovatelnosti jednovláknového kódu o nic více než s klasickým out-of-order superskalárním CPU. Zatímco takové CPU instrukce paralelně rozkládá mezi více výpočetních jednotek, VISC je o úroveň výš rozděluje na více „podvláken“, ale výsledek by měl být podobný. Pokud v kódu jsou bariéry v podobě datových závislostí, pak je ani jeden přístup nedokáže překonat a výsledný jednovláknový výkon tudíž u VISC sotva může být lepší.

 

V delším horizontu by se tedy pravděpodobně ukázalo, že VISC je zajímavá koncepce, ale nenabízí lepší vlastnosti než zavedená konvenční technologie. Což je v oblasti vědy a výzkumu častý a nikoliv zahanbující výsledek. Určitá výhoda by mohla být v pružnosti VISC – frontend by totiž měl dynamicky být schopen přestat emulovat out-of-order vykonávání a CPU tím změnit v procesor s více jednoduchými jádry. Takový přístup může mít vyšší energetickou efektivitu než mají OoO CPU a tím potenciálně vyšší výkon. O tom, že by Intel přišel s takovou morfující architekturou, se již dokonce spekulovalo před uvedením Skylake (ovšem nešlo o dohady příliš zakotvené v realitě). Opět je ale otázka, zda se jen kvůli této flexibilitě vyplatí použít tak komplikovanou architekturu.

Roadmapa Soft Machines
Roadmapa Soft Machines

Zdroj: The Register, AnandTech

Intel údajně kupuje firmu Soft Machines, stojící za CPU architekturou VISC

Ohodnoťte tento článek!