NAS od WD s disky Hitachi: My Book Live Duo 8 TB

0

Pozorní čtenáři jistě vědí, že WD My Book Live Duo se na našem serveru již objevil. Tehdy se však jednalo o verzi s dvěma disky WD20EARX. Úplně první zmínku o řadě WD My Book Live ale můžete najít v článku o 1TB jednodiskové verzi.

Vzhledem k tomu, že firmware síťového úložiště prošel jen drobnými aktualizacemi, nebudu se tentokrát rozepisovat o funkcích. Všechno podstatné najdete na dvou výše uvedených odkazech.

 

Logicky se oproti minule testovanému modelu změnily pevné disky. A to nejen kapacitou! Jak víte, společnost Western Digital před rokem koupil jednoho ze svých konkurentů – HGST (Hitachi Global Storage Technologies).

Společnosti na první pohled možná stále jedou na vlastní triko, vedení je ale kompletně v režii WD. Je tak zajištěno, že si navzájem nebudou konkurovat podobnými produkty. Ale zpět k NASu. Po pravdě jsem čekal, že z úložiště vytáhnu dvojici 4TB WD Red, které jsou pro toto nasazení přímo určené.

 WD nicméně disky z rudé edice o takové kapacitě stále nemá. Ve svém jinak poměrně širokém repertoáru nemá vlastně vůbec žádný 4TB disk s nízkými otáčkami, společnost se tak rozhodla sáhnout do HGST a půjčit si DeskStar 5400 RPM.


Na tom koneckonců není vůbec nic špatného, díky pomaloběžným diskům může úložiště stále zůstat pasivně chlazené, vibrace jsou omezené na minimum. To vše samozřejmě na úkor výkonu. Je však dost možné, že WD v novějších verzích nasadí i své vlastní disky.

Pro úplnost dodávám oficiální vyjádření společnosti:

„We currently do not have a 5400 RPM 4 TB drive (aka Red), which is why we are using the HGST drive for now – As always, we are evaluating the benefit to our customers for WD to transition to different components after the initial launch.

HGST DeskStar 5400 RPM drives are optimized for performance, quality and reliability. The drives have a variant of TLER enabled on them. The DeskStar is an original HGST drive.“


     

Pro jistotu připomenu, že tento NAS nepodporuje RAID 0, na výběr je pouze JBOD či RAID 1. Je to škoda, ale nic s tím neuděláme. Po softwarové stránce se nezměnilo téměř nic, v mezidobí však přibyla do jazykové nabídky i čeština. Překlad není úplně nejlepší, ale oproti čínským zařízením se jedná o literární skvost.


 

 

WD My Book Live Duo 8 TB

Testovací metodika a sestava

Testovací sestava a metodika

Základem testovací sestavy se stala základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer, která disponuje dvojicí síťových karet Realtek 8112L. Ty disponují schopností pracovat v režimu tzv. bondingu, často také známého jako teaming. Síťové karty se pomocí ovladače spojí do jednoho připojení a navýší tak maximální teoretickou propustnost. Do volného PCI slotu je přidána ještě jedna síťová karta, která slouží výhradně pro připojení do lokální sítě (a přístup k internetu).

Touto schopností disponují také některá síťová úložiště, jelikož jejich výkon již naráží na úzké hrdlo gigabitového Ethernetu. Na současné sestavě tak bude možné změřit opravdu maximální dosažitelný výkon.

Asus P7P55 WS SuperComputer


Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5-661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.

Core i5

Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech.

Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).

OCZ Vertex 3

Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.

Testovací sestava
Procesor Intel Core i5-661 @ 3,33 GHz
Základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer
RAM 16 GB DDR3 Kingston, 1333 MHz
Pevný disk OCZ Vertex 3 60 GB, RamDisk
Operační systém Windows 7 Ultimate, 64-bit, SP1 (AHCI on)
Skříň Spire SwordFin
Zdroj Fortron Aurum Gold 550W
Chladič CPU Akasa Venom

Metodika

Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.

Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.

U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).

Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.

Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Poté je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).

Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.

FastCopy

Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.

RamDisk

Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.

V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO disk benchmark.

Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

Testy výkonu – FTP, CIFS

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID 0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID 0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.

Přiložené screenshoty zaznamenávají měření provedené s Netgear ReadyNAS Duo v2, screenshoty ostatních naleznete v recenzích odkazovaných v předchozích kapitolách.

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

 
 
  
 

Nově pak procházím testy CIFS ještě jednou, tentokrát nepřenáším jediný soubor, ale rovnou celou složku obsahující 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Snažím se tak alespoň částečně přiblížit reálný výkon zařízení v běžném provozu.

Výsledky ve screenshotech:

JBOD

 

RAID 1


ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.


 


 


 


 


 

Výsledky ve screenshotech

JBOD

RAID 1

FTP a CIFS podruhé a dvakrát

Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.

Současné čtení FTP i CIFS

Při tomto testu je ze zařízení čten 10GB soubor ze dvou různých umístění, stahování probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).

 
   

Současný zápis FTP i CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor ze dvou různých umístění, nahrávání probíhá současně pomocí FTP (FileZilla) i CIFS (FastCopy).


 

Současný zápis FTP a čtení CIFS

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí FTP, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí CIFS.

Současný zápis CIFS a čtení FTP

Při tomto testu je do zařízení nahráván 10GB soubor pomocí CIFS, přičemž současně dochází ke stahování jiné kopie souboru pomocí FTP.


 

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).


 

Výsledky ve screenshotech

JBOD

 

RAID 1

 

Závěr

Pokud se ohlížíte po síťovém úložišti jako po hotovém řešení, WD My Book Live Duo se jeví jako slušná volba. S kapacitou 8 TB (případně 4 TB v RAID 1) se dá nějaký ten pátek vydržet, hodit se bude nejspíše náruživým stahovačům nebo na zálohování více strojů v centrálním umístění.

Design se oproti ostatním modelům v řadě Live Duo neliší, což je vlastně dobře. Přístup k diskům je jednoduchý, nepotřebujete ani šroubovák, ani ukrutnou sílu. Celý NAS je pasivně chlazený, hlučnost je tak minimální (i díky pomaloběžným diskům).

Pokud u úložiště řešíte každý spotřebovaný Watt, tak vás tento model od WD nezklame. V zátěži je to krásných 15 Wattů, v klidu pak zařízení bere Wattů 10. Pokud úložiště necháte přejít do úsporného režemu, dostanete se na (téměř) nulovou hodnotu.


Z hlediska výkonu sice konkurenci nerozdrtí, cenově na tom však není vůbec špatně (13 000 Kč s disky, které dnes dohromady stojí cca 10 000 Kč). Pokud toužíte po brutálním výkonu, podívejte se spíše na Synology DS213+, ten v podobné konfiguraci ale vyjde přibližně o 3000 Kč dráž. Za příplatek ale dostanete lepší softwarovou výbavu.

WD My Book Live Duo 8 TB

+ pasivní chlazení

+ spotřeba a provozní vlastnosti

+ cena

+ hotové řešení

+ povedené cloudové aplikace pro chytré mobily a tablety

– pouze USB 2.0

– chybí RAID 0

Graf ceny produktu Western Digital MyBook Live Duo 8TB WDBVHT0080JCH-EESN poskytuje server Heureka.cz

NAS od WD s disky Hitachi: My Book Live Duo 8 TB

Ohodnoťte tento článek!