Boj na život a na smrt: Intel Z77 v podání Asusu a MSI

0

Intel Z77 je zde – je vůbec něco nového?

Intel Z77 je zde – je vůbec něco nového?

Zatímco si na uvedení procesorů Intel Ivy Bridge na trh musíte ještě nějakou tu dobu počkat, základní desky s čipovými sadami Z77 se již v českých obchodech chvíli vyskytují. V nabídkách nejčastěji narazíte na nové modely od třech u nás nejsilnějších výrobců. Desky se Z77 od Asusu, Gigabyte a MSI jsou navíc skladem.


Intel DZ77GA (Gasper)

I sám Intel má tradičně svou vlastní základní desku. Prvním modelem je DZ77GA s kódovým označením Gasper. Řadí se do vyšší střední třídy až high-endu a taktéž jej lze nalézt v cenících českých obchodů. Nynější cena se pohybuje v rozmezí 5000–6000 Kč.

My si však pro vás připravili recenzi dvou trochu levnějších základních desek poskytnutých společnostmi Asus a MSI. Jedná se o modely P8Z77-V Pro a Z77A-GD65. Obě patří do oblasti vyšší střední třídy s bohatější výbavou, kvalitnější napájecí kaskádou a obsáhlejším příslušenstvím. Schválně jsme znovu zvolili tuto kategorii, neboť tak bude možné srovnat pokrok oproti modelům s čipsety P67 a Z68 (viz Test tří desek pro Sandy Bridge: Asus, Gigabyte a MSI a Recenze Asus P8Z68-V Pro: čipset Intel Z68 naostro).

Intel Z77 – co se vlastně změnilo?

Říkáte si, že když Intel přišel s úplně novou čipovou sadou, tak změn nebude úplně nejméně? Budu vás muset vyvést z omylu. Změn nastalo opravdu velmi málo. Asi největší je nativní podpora USB 3.0. Ano, čtete správně. Po několika letech od uvedení je podpora tohoto připojení konečně nativní a nemusí se řešit přídavnými řadiči. Z celkových čtrnácti portů USB však jen čtyři mohou být ve verzi 3.0. Pro větší počet je opět nutno sáhnout např. po řadičích ASMedia, NEC Renesas, apod. Intel uvádí TDP u Z77 6,7 W, což je oproti minulosti (vzpomeňme si na extrémní topící severní můstky Intel X48 nebo Nvidia nForce 790i) docela málo.

Další změnou, pro majitelé starších vynikajících zvukových karet k horšímu, je absence rozhraní PCI. Neházejte však hned flintu do žita a své zvukové karty neprodávejte. Například na námi testované Asus P8Z77-V Pro jsou díky čipu ASMedia ASM1083 dokonce dva sloty PCI.

Spolu se Z77 přichází i nové Virtu MVP, které se v mnoha ohledech od původního Virtu liší. Jemu samotnému se budeme věnovat v některém z dalších článků.

Specifikace testovaných základních desek

  Asus P8Z77-V Pro MSI Z77A-GD65
podporované procesory procesory architektury Intel Sandy Bridge a Ivy Bridge
patice LGA 1155 LGA 1155
čipová sada Intel Z77 Intel Z77
operační paměť DDR3 1066–2800 MHz DDR3 1066–2800 MHz
paměťové sloty/maximální velikost 4/32 4/32
druhy napájecích konektorů 1× 24pin 1× 8pin 1× 24pin 1× 8pin
formát ATX ATX
zvukový kodek Realtek ALC892 Realtek ALC898
počet zvukových kanálů 7.1 7.1
síťová karta/čip 1× 1 Gb/s, Intel WG82579V 1× 1 Gb/s, Intel WG82579V
PCI-Express sloty 3× PCI-E ×16, 2× PCI-E ×1 3× PCI-E ×16, 4× PCI-E ×1
PCI sloty 2 0
USB 2.0 2 na zadním I/O panelu, 8 rozšiřujících 4 na zadním I/O panelu, 6 rozšiřujících
USB 3.0 4 na zadním I/O panelu, 4 rozšiřující 2 na zadním I/O panelu, 2 rozšiřující
SATA 4× SATA 6 Gb/s, 4× SATA 3 Gb/s 4× SATA 6 Gb/s, 4× SATA 3 Gb/s
PATA ne ne
FDD ne ne
příslušenství   4× SATA kabel, manuál, instalační CD/DVD, zadní plechová záslepka, Q konektory, propojka SLI, WiFi 2,4 GHz a anténa, USB a SATA bracket 4× SATA kabel, manuál, instalační CD/DVD, zadní plechová záslepka, M konektory, propojka SLI, káblíky pro  V-Check
 
cena [Kč] 4 850 (Alfa) 4 165 (Alfa)

 

Asus P8Z77-V Pro – za vyšší cenu, ale s větší výbavou

Asus P8Z77-V Pro – za vyšší cenu, ale s větší výbavou

Představování vezmeme podle abecedy, tedy prvně model P8Z77-V Pro od společnosti Asus. Balení je tradiční s převažující černou barvou. Je stejné už u třetí generace základních desek, jelikož prakticky stejné bylo i u námi testovaných P8P67 Pro a P8Z68-V Pro.

    

Příslušenství obsahuje takový základ v podobě kabelů SATA, instalačního DVD, manuálu, plechové záslepky zadního I/O panelu, ale také něco navíc. Mezi to patří bracket do rozšiřující pozice, propojka SLI a především 2,4GHz WiFi modul a anténa. Příjemný bonus pro majitelé AP, kteří už tak nebudou muset řešit tahání síťového kabelu k PC.

Vzhled základních desek Asus se již pár let drží stejného modro-černo-bílého vzoru. Rozložení komponent zdá se býti klasické, bez nějakých „módních“ výstřelků.

Chlazení napájecí kaskády procesoru řeší dva modré hliníkové bloky se vzhledově laděnými „žebry“. S osazeným chladičem Noctua NH-D14 se teplota držela do 50 °C, ale obávám se, že bez ofukování by se mohla vyšplhat poměrně vysoko.

PCH je chlazen také modrým hliníkovým blokem. Vzhledem k udávánému TDP čipu se dají očekávat nízké teploty. Naše měření to potvrdilo a s 33 °C byl pasiv pouze vlažný.

Konektorů SATA je celkově osm. Čtyři z nich jsou standardu 6 Gb/s a zbývající čtyři 3 Gb/s. Tmavě modré jsou vyvedeny z řadiče ASMedia (6 Gb/s), zbývající bílé 6Gb/s a modré 3Gb/s jsou připojeny standardně k čipové sadě.

Pravý roh základní desky nese tradiční konektorovou výbavu. Čtyři rozšiřující konektory pro celkem osm portů USB 2.0, 4pin konektor pro ventilátor s řízením otáček pomocí PWM a piny pro připojení předního panelu skříně. Také se zde nachází tlačítko BIOS Flashback, které by mělo spustit obnovu BIOSu (v tomhle případě UEFI) z flashdisku v případě např. poškození při nahrávání.

Ačkoliv již Z77 nativně nepodporuje PCI připojení, Asus se rozhodl jej zachovat a o jeho provoz se stará čip ASMedia ASM1083, který můžete vidět nalevo od druhého PCIe ×1. K dispozici jsou celkově dva sloty PCIe ×1, tři PCIe ×16 (druhý je elektricky pouze ×8 a třetí ×4, navíc je třetí funkční pouze při osazeném procesoru Ivy Bridge) a dva PCI.

O rozšíření o další čtyři porty USB 3.0 se starají dva modré 19pinové konektory nachazející se pod posledním slotem PCIe ×16 a u paměťových slotů na pravém okraji, jejichž činnost obstarávají řadiče ASMedia ASM1042.

Napájení procesoru se na první pohled může zdát 16fázové. Hlavní napěťový regulátor Chil CHL8318 od International Rectifier je však pouze osmifázový, což značí, že je každá fáze zdvojena. Tohle však v dnešní době dělá prakticky každý výrobce základních desek a nejedná se o nic ojedinělého.

Zadní I/O panelu není ničím obzvláštněn. Obsahuje čtyři porty USB 3.0, dva porty USB 2.0, kombinovaný konektor PS/2 pro myš nebo klávesnici, konektor RJ-45 pro síťový čip, výstupy osmikanálového zvukového kodeku a výstupy integrovaného grafického čipu v procesoru v podobě D-Sub, DVI, HDMI a DisplayPortu.

Na závěr této kapitoly se ještě podívejte na základní přehled čipů. Na první fotce je zachycena zleva flash paměť pro UEFI od Winbondu, kterou je možné z patice vyjmout a v případě poškození UEFI nechat přehrát třeba v GME, super I/O čip Nuvoton NCT6779D a čip Asus TPU obstaravájící funkčnost některých voleb v AI Suite II.

Na poslední fotce se nachází celkem čtyři důležitější čipy. Opět zleva síťový čip Intel WG82579V, PCI řadič ASMedia ASM1083, USB 3.0 řadič ASM1042 a nakonec osmikanálový zvukový kodek Realtek ALC892.

MSI Z77A-GD65 – „bohužel“ již bez PCI

MSI Z77A-GD65 – „bohužel“ již bez PCI

Největší dominantou lepenkové krabice od základní desky MSI je „hvězda“ Military Class III, která zabírá větší část vrchního potisku. V šedém kruhu této „hvězdy“ je uvedeno, že jsou osazeny součástky splňující standard MIL-STD-810G.

    

Příslušenství je opět mírně bohatší než bývá běžné. Kromě standardních kabelů SATA, manuálů, instalačního DVD a záslepky zadního I/O panelu je obsaženo i M konektorů s popisky, které by měly usnadnit připojení předního panelu skříně, káblíků pro hroty multimetru pro připojení k V-Check (body pro měření napětí různých částí a komponent základní desky) a dlouhé propojky SLI.

Následující fotka jistě potěší všechny příznivce nádhěrně vypadajících základních desek. MSI Z77A-GD65 se po vzhledové stránce opravdu povedla. Modro-černá kombinace prvků na tmavě hnědé desce plošných spojů vypadá moc dobře. Rozložení komponent opět standardní.

Kdo viděl model Big Bang XPower II s paticí LGA 2011, určitě si řekl, že návrh chlazení dělal nějaký dětinský příznivec stříleček. U Z77A-GD65 tomu již tak úplně naštěstí není. Menší náznak zbraně je na jednom ze dvou pasivů napájecí kaskády procesoru, to se však dá bez problému odmontovat. Zde jsme navíc naměřili teplotu v zátěži o nějakých 11 °C nižší než u Asusu P8Z77-V Pro, konkrétně 37 °C.

Pasiv na můstku Z77 je opravdu jednoduchých tvarů a nenese žádné mohutné žebroví, které by mělo chladit nějaký 20W čip. Teplota se zde při zátěži zastavila na maximální hodnotě 33 °C, cože je stejně jako u P8Z77-V Pro.

Bílé konektory SATA jsou standardu 6 Gb/s a černé 3 Gb/s. Nálepka na nich upozorňuje, že abyste dosáhli maximálního možného výkonu svého SSD, měli byste jej připojit do konektorů SATA1 a SATA2, které jsou vyvedeny přímo z můstku Intel Z77. Toto tvrzení je však třeba brát s rezervou, jelikož těžko vymáčknete ze svého 3Gb/s SSD více než na 3Gb/s řadiči. Pochválit musím zahnutý 19pinový konektor pro rozšíření o další dva porty USB 3.0.

Na rozdíl od základní desky Asus má tato MSI k dispozici i připojení FireWire. Není sice vyvedeno na zadním I/O panelu, ale to vůbec nevadí. Kdo bude potřebovat, pořídí si bracket do pozice pro karty. Rozšiřující konektory USB 2.0 jsou celkem tři, z čehož plyne šest portů navíc. Nad nimi se nachází stavový displej a dvě flash paměti pro UEFI, mezi kterými lze přepínat přepínačem pod nimi.

Slotů pro rozšiřující karty je sedm, což je běžný počet u klasických základních desek formátu ATX. MSI se však rozhodlo úplně vynechat slotů PCI. Smutná zpráva pro majitelé starších kvalitních zvukových karet právě do tohoto slotu. Alespoň jeden osadit mohli. Zato slotů PCIe je poměrně nadbytek. Kromě tří PCIe ×16 (druhý je elektricky ×8 a třetí ×4, třetí funkční opět pouze s procesorem Ivy Bridge) jsou osazeny ještě čtyři PCIe ×1.

V MSI nezapomněli ani na overclockery. Kromě měřících bodů napětí jsou k dispozici i tlačítka power a reset. Třetí tlačítko slouží pro aktivování rychlého přetaktování OC Genie II.

Nad paměťovými sloty se nachází také řada SMD LED indikující stav napájecí kaskády (počet aktivních fází, případně chybu). Musím pochválit možnost vypnutí těchto diod v UEFI, jelikož jinak svítí jak zběsilé.

O řízení dvanáctifázové napájecí kaskády procesoru se stará regulátor uP1618A. Jedná se o 6+2fázový regulátor, který je na základních deskách k vidění již nějakou dobu.

Konektorová výbava zadního I/O panelu není ničím zvláštní. Čtyři porty USB 2.0, dva USB 3.0, kombinovaný konektor PS/2 pro klávesnici nebo myš, výstupy integrovaného grafického čipu v procesoru v podobě D-Sub, DVI a HDMI, a výstupy osmikanalového zvukového kodeku. Oproti Asusu má MSI navíc i tlačítko na vymazání nastavení UEFI.

Ještě se podívejte na nějaké základní čipy. Zleva 1Gb/s síťový čip Intel WG82579V, super I/O čip Fintek F71889AD a zvukový kodek Realtek ALC898.

Zákoutí UEFi – když si chcete pohrát se svým hardwarem

Zákoutí UEFI – když si chcete pohrát se svým hardwarem

ASUS UEFI Shell

UEFI od Asusu je tradičně v modro-šedo-zelených barvách, které jsou typické pro základní desky nepatřící do série Republic of Gamers. Po funkční stránce bylo bezproblémové a nenarazil jsem na jediný, byť drobný, zádrhel.

Co se rozložení týče, prakticky nic se nezměnilo a UEFI je téměř identické jako u P8Z68-V Pro. Jak jsme si měli možnost ověřit s procesorem Ivy Bridge, po jeho osazení se zpřístupní pár dalších voleb, které vám však ukázat nemůžeme.

V hlavním menu pro přetaktování se nechází opět ty základní nastavení frekvencí, napětí, děliček, apod. V podvolbách poté například časování pamětí nebo nastavení power managementu procesoru.

V pokročilých nastaveních nenajdete nic jiného než standardní volby režimu SATA, nastavení integrovaného grafického jádra, technologie Virtu, procesoru nebo také změna propustnosti (Gen1 či Gen2) u dvou aktivních slotů PCIe ×16.

   

Nemůže chybět sledování stavu napětí, teplot, otáček ventilátorů a také jejich již mnohokrát používaná a osvědčená regulace Q-Fan. Bohužel ani u nové generace není stále změněno, že je na konektoru CPU_fan, případně CPU_opt, možno regulovat ventilátor s 3pinovým konektorem pomocí změny napětí. Regulace na těchto dvou konektorech funguje pouze s ventilátorem podporující PWM.

Nesmíme zapomenout ani na bootování. Můžete si nastavit například, jestli chcete místo klasické obrazovky POST ukázat logo, zda má základní deska v případě chyby počkat na zmáčknutí klávesy F1 uživatelem, nebo změnit pořadí disků, podle toho, z jakého chcete, aby se načetl operační systém.

 

Pokud si zvolíte nějaké optimální přetaktování procesoru a v případě vymazání CMOS se vám nechce znova vše nastavovat, jsou tu pro vás OC profily. Uložit jich můžete až osm, což by mělo stačit snad i těm největším nadšencům.

A v případě, že budete aktualizovat UEFI, nápomocnou rozhodně bude utilita EZ Flash 2. Jelikož jsme pro testy nahrávali nejnovější dostupnou verzi UEFI, ověřili jsme si funkčnost EZ Flash 2. Flashování se povedlo a deska přežila bez úhony.

 

MSI Click BIOS II

Novinkou pro mne bylo UEFI Click BIOS II od MSI. Osobně jsem se s ním setkal poprvé (základní desky MSI, které mi do této doby prošly rukama, měly ještě starší „omalovánkový“ Click BIOS), avšak kolega Kuba Carda již jeho menší rozbor dělal v recenzi Pro Sandy Bridge s PCI Express 3.0: MSI Z68A-GD80 G3.

Byl jsem velmi překvapen tou příjemnou změnou, která je oproti první verzi opravdu razantní. Odezva je nesrovnatelně lepší, jde vidět, že se v MSI poučili. Všechna „nastavení“ jsou rozdělena do šesti oddílů: Settings, OC, ECO, Browser, Utilities a Security. V hlavičce celého UEFI se neměnně zobrazuje čas, informace o teplotách, frekvencích, verzi rozhraní, ale také máte možnost intuitivně přehazovat zařízení v bootovací sekvenci, stejně jako to je u Asusu v úplně základním režimu.

V menu Settings, jak už název sám o sobě napovídá, naleznete všechny možné nastavení od integrovaných periférií (myšleny řadiče SATA, síťové čipy, zvukové kodeky, atp.), přes integrované grafické jádro, rozhraní USB, monitoring až po power management.

Dostáváme se k menu přetaktování. Tradičně zde nemůže být nic jiného, než nastavení frekvencí, napětí, časování, různých známých i neznámých děliček, apod. Trochu zajímavostí (byť ne novinkou) je udávání frekvence BCLK v desítkách kHz.

Nalezneme i volbu na aktivaci/deaktivaci OC Genie II a pod ní My OC Genie. Jaké je výchozí nastavení My OC Genie, to můžete jednak vidět v panelu nahoře a také se jim budeme zabývat v kapitole s přetaktováním. Důležitá informace je však ta, že si nastavení můžete libovolně změnit. Můžete si tedy určit, jaké hodnoty se nastaví po zmáčknutí tlačítka na desce.

 

Na závěr ještě menu Eco, kde lze zapnout či vypnout vypínání nevyužitých napájecích fází, nebo vypnout extrémně svítící modré LED nad paměťovými sloty. Poté následují utility, mezi které patří i ta pro flashování UEFI a nakonec zabezpečení.

Dodávaný software – ladíme frekvence a napětí v systému

Dodávaný software – ladíme frekvence a napětí v systému

Asus AI Suite II

Asus již nějakou dobu dodává ke svým základním deskám program AI Suite II. Spíše se jedná o soubor programů, které ještě dříve byly odděleny. Integrace do jednoho celku byla rozhodně výborný krok. Se Z77 přichází i s mírně pozměněným vzhledem, který se objevil již u platformy s procesory Intel Sandy Bridge-E.

Hlavní účel této utility je samozřejmě využití pro přetaktování. Pokud hledáte maximální stabilní frekvenci svého procesoru, může být nápomocná v tom, že nemusíte pro každou změnu frekvence neustále počítač restartovat a nastavovat hodnoty v UEFI.

K dispozici jsou i pokročilé změny load-line calibration procesoru, ale i integrovaného grafického jádra (samozřejmě jen v případě, že je aktivní). V nabídce EPU můžete třeba také sledovat aktuální spotřebu procesoru a mít tak přehled, jak se zvedá s přetaktováním.

 

Fan Xpert 2 je šikovná část na upravení regulace. Můžete zvolit některý z předvolených režimů, nebo si vytvořit svůj vlastní podle toho, jak vám to vyhovuje a jaké jsou dosahované teploty. Na našich snímcích bohužel nemůžete vidět graf, jelikož byly zapojeny ventilátory Noctua s třípinovým konektorem a jak jsem se již zmínil, konektory CPU_fan a CPU_opt na základní desce nepodporují regulaci otáček pomocí změny napětí.

Následuje téměř dalších dvacet snímků, které moc komentovat nepotřebují. Kromě logování napětí, teplot a otáček ventilátorů lze také sledovat aktivitu síťového připojení, nahrávat novější UEFI buď přímo ze serverů společnosti Asus nebo ze souboru uloženého v počítači.

Pokud by se vám náhodou nelíbilo logo zobrazující se místo obrazovky POST, je možno jej nahradit vlastním obrázkem, ale je potřeba ho nahrát zároveň s UEFI.

       

MSI Control Center II

Aktuální verze utility MSI Control Center II je celkem povedená. Můžete měnit jak frekvenci sběrnice, tak prakticky jakékoliv napětí. Rád bych prohlásil, že bylo vše funkční, ale bohužel nebylo. Když jsem se pokoušel změnit násobič procesoru, šel změnit pouze směrem dolů. Zpět nahoru šel, ale pouze po hodnotu, se kterou nabootoval. Jinak vše fungovalo bez problému.

Opět se jedná o utilitu především pro přetaktování a tomu odpovídá i většina nabídek. Je například možné dokonce měnit i časování operačních pamětí přímo za běhu. Nechybí ani sledování aktuálního stavu násobičů jednotlivých jader procesoru.

V záložce Green Power je možné aktivovat šetření energie, či ho úplně vypnout. Je zde i regulace ventilátorů, která však není tolik pokročilá jako v AI Suite II. Pokud vám vadí svítící SMD LED nad operačními pamětmi, není nic jednoduššího, než je vypnout.

 

Testy výkonu + porovnání Z77 a P67

Testy výkonu + porovnání Z77 a P67

Testovací sestava, kterou používám já (kolega Jakub Carda používá trochu odlišnou), se již nějakou dobu nijak razantně nezměnila. Od recenze Asus P8Z68-V Pro jsme však i tak nějaké změny provedli. Především byl vyměněn engeneering sample Core i7-2600K za běžný retail a paměti z 2× 2GB kitu na 2× 4GB kit.

Testovací sestava
procesor Intel Core i7-2600K
základní deska dle testu
grafická karta MSI R5870 Lightning
operační paměť Kingston HyperX Blu Red 2× 4 GB @ 1333 MHz CL9
pevný disk Intel X25-V 40 GB, WD VelociRaptor 74 GB
zdroj Enermax MaxRevo EMR1350EWT
chladič Noctua NH-D14
operační systém Windows 7 Ultimate EN, 64bit
ovladač grafické karty ATI Catalyst 11.9

Testy výkonu

Obměněna byla také trochu testovací metodika. Místo „zbytečného“ wPrime 1024M jsme zařadili další renderovací benchmark Frybench, který můžete znát z metodiky měření procesorů Mirka Jahody. Přidali jsme navíc ještě Fritz Chess Benchmark a Physics část moderního 3DMarku 11.

Jelikož testujeme zároveň i novou čipovou sadu, přidali jsme porovnání se starší základní deskou Asus Sabertooth P67, která nese můstek P67. Model se Z68 jsme bohužel neměli k dispozici.

Jak můžete vidět, Intel Z77 nepřináší po výkonové stránce nic nového. Je otázkou, jak to bude s procesory Ivy Bridge a jejich osazením v základních deskách se staršími můstky P67 či Z68. Rozdíly mezi MSI Z77A-GD65 a Asus P8Z77-V Pro jsou taktéž pouze „kosmetické“, jelikož se pohybují v rámci chyby měření.

Zahřívání, příkon (spotřeba) a přetaktování

Zahřívání, příkon (spotřeba) a přetaktování

Teploty

Měření teploty probíhalo po hodině zátěže v OCCT za pomocí kontaktních čidel zapojených do termometru Voltcraft PL-120 T2, přičemž sestava byla uzavřená ve skříni Antec Three Hundred Two (ventilátory byly vypnuty).

V grafu trochu ulítává teplota napájecí kaskády Asusu P8Z77-V Pro. Tvrdit však, že se to týká všech kusů, by bylo poněkud nerozumné. Je možné, že jsme narazili pouze na trochu horší kus. Teplota můstků byla u obou recenzovaných modelů stejná.

Spotřeba

Měření spotřeby nepřineslo žádné velké rozdíly. Nejnižší hodnoty jsme naměřili u základní desky od MSI, kdy se oproti Asusu spotřeba v klidu lišila o 5 W a v zátěži o 9 W.

Přetaktování

Přetaktování jsme testovali s procesorem s odemčeným násobičem, tedy jsme nebyli nijak omezeni. Náš kousek sice není nijak extra dobrý, ale pro testy dostatečný. Začneme maximální stabilní frekvencí procesoru.

S MSI Z77A-GD65 se mi podařilo dosáhnout frekvence o 10 MHz vyšší při stejném napětí a to na 4935 MHz. Stabilita napětí byla u obou desek příkladná a s aktivovaným load-line calibration se jen občas pohlo.

Asus

MSI

Poté jsem zkoušel maximální základní frekvenci sběrnice. Opět s mírným náskokem byla MSI lepší. Rozdíl byl však minimální, pouhých 0,15 MHz. To při násobiči ×49 udělá na výsledné frekvenci procesoru jen něco málo přes 7 MHz.

Asus

MSI


Automatické přetaktování – Auto Tuning vs. OC Genie II

Automatické přetaktování obou výrobců již znáte z našich recenzí. Asus má svůj pokročilejší Auto Tuning integrovaný do AI Suite II, zatímco MSI prezentuje OC Genie II jako přetaktování za pouhou jednu vteřinu, jelikož stačí pouze zmáčknout tlačítko na desce.

Asus Auto Tuning

Auto Tuning od Asusu má dva režimy, buď rychlejší jednodušší nebo pomalejší „extrémní“. Samozřejmě jsme zvolili pokročilejší. Nastavování probíhalo bez nejmenšího problému a až do ukončení jsem do procesu nemusel ani jednou zasahovat. Výsledkem jsem byl však poněkud šokován. Výsledná frekvence totiž byla 4944 MHz, což by samozřejmě nebylo nic špatného, nebýt napětí 1,52 V. To už je opravdu velmi vysoké a pro dlouhodobý provoz bych jej za žádnou cenu nedoporučil. Nutno ale podotknout, že toto nastavení bylo stabilní a hodinový průběh OCCT nebyl problémem. Jakékoliv manuální snížení napětí již znamenalo nestabilitu.


MSI OC Genie II

OC Genie II od MSI na to jde lidštěji. Po vypnutí počítače, zmáčknutí tlačítka této funkce a následného zapnutí se nastavila frekvence 4,2 GHz při napětí 1,32 V. Napětí by sice mohlo být ještě nižší, klidně do 1,3 V, ale je rozhodně rozumnější než 1,512 V u Auto Tuning na základní desce Asus. Frekvence není zase tak vysoká, ale dovolím si tvrdit, že pro naprostou většinu lidí dostatečná.


A vítězem duelu se stává …

A vítězem duelu se stává …

Začněme hodnocením nové čipové sady Intel Z77. Nepochybně zklamala toho, kdo od ní čekal nějaké výraznější změny. Vůbec by neuškodilo například více nativních konektorů SATA 6 Gb/s, jako tomu je například u moderních jižních můstků AMD. Mohlo by se tak upustit od přídavných řadičů, které nebývají vždy tak spolehlivé jako řadič v čipové sadě.

Zklamání jistě nastalo mezi příznivci vysoce kvalitního zvukového výstupu, když se dozvěděli o odstranění „podpory“ PCI. Alespoň jsme se konečně u Intelu dočkali integrace rozhraní USB 3.0, byť je k dispozici poměrně málo konektorů.

Nyní přejděme k hodnocení testovaných základních desek. Musím uznat, že oba výrobci odvedli hromadu práce a je to snad poprvé, co jsem u nové „platformy“ nenarazil na žádné větší problémy s funkčností. Vzpomeňme si například na základní desky MSI P67A-GD65 či Gigabyte P67A-UD4, s jejímiž UEFI jsem se minulý rok natrápil až až.

Asus P8Z77-V Pro úspěšně navazuje na P8Z68-V Pro. Oproti ní však přichází ještě o něco vybavenější. Netuším, zda se jedná o chybu jednoho kusu, každopádně jsme se u toho našeho setkali s mírně větším zahříváním napájecí kaskády procesoru. Jinak nemám po funkční stránce tomuto modelu co vytknout. Naopak musím pochválit osazení slotů PCI. Někteří si asi řeknete, že by už zasloužil pohřbít. S tím bych souhlasil, ale pouze v případě, že by se začaly vyrábět stejně kvalitní zvukové karty ve stejné cenové hladině do slotu PCIe.

MSI Z77A-GD65 bych nejraději vyhlásil jako miss mezi základními deskami. Nejsme tu však na žádné soutěži krásy, tedy ji zhodnoťme po funkční stránce. Opakuji se už po x-té, ale stále mi vězí v hlavě absence slotu PCI. Je škoda, že MSI takhle na uživatele zanevřelo. Menší zádrhel také nastal u aplikace Control Center II, který vyřeší asi jen novější opravená verze. Ani s modelem od MSI jsem nenarazil na žádný zásadní problém a můžu jej prohlásit za plně funkční, což potvrzují i uživatelé, kteří si ho už stihli koupit.

Pokud mám porovnat oba testované modely, určitě bych sáhl po MSI. Asus sice nabízí více portů USB a také   Wi-Fi, to ale podle mého za více jak šestisetkorunový příplatek nestojí. Modul Wi-Fi do USB či PCIe se dá koupit již od nějakých 200 Kč a navíc je na uživateli, zda jej bude chtít nebo ne. Krom toho se nám Z77A-GD65 jevila lepší v provozních vlastnostech a lehce také v přetaktování, což dokazují naměřené hodnoty.

Asus P8Z77-V Pro

+ bohatá výbava a příslušenství
+ napájecí kaskáda, dobré přetaktování
+ UEFI
+ modul Wi-Fi
+/- dva sloty PCI
– nefunkční regulace ventilátorů s 3pin konektorem v CPU_fan
– vyšší zahřívání napájecí kaskády
– horší poměr cena/výkon než u MSI Z77A-GD65 

Cena: 4 850 Kč (15. 4. 2012 – Alfa.cz)
 

MSI Z77A-GD65

+ bohatá výbava a příslušenství
+ napájecí kaskáda, dobré přetaktování
+ účinné chlazení
+ UEFI
+/- absence slotu PCI
– nefunkční změna násobiče v Control Center II

Cena: 4 165 Kč (15. 4. 2012 – Alfa.cz)

Základní desce MSI Z77A-GD65 udělujeme ocenění Smart Buy! za bezproblémovou funkčnost, skvělé provozní vlastnosti a výborné přetaktování při dobrém poměru cena/výkon+výbava.

Za zapůjčení základní desky MSI Z77A-GD65 děkujeme českému zastoupení společnosti MSI

Za zapůjčení základní desky Asus P8Z77-V Pro děkujeme českému zastoupení společnosti Asus

Za zapůjčení dalších testovacích komponent děkujeme společnostem Kingston,
Intel, Enermax a Noctua

Boj na život a na smrt: Intel Z77 v podání Asusu a MSI

Ohodnoťte tento článek!