Stále častěji využíváme elektroniku v terénu a přestože každý hledá něco jiného, občas by se hodil telefon s výdrží sedmi dnů plného provozu, občas plnohodnotná klávesnice pro psaní textů, někdy videokamera, jindy zase výkonný notebook. Ty tam jsou doby, kdy bylo nutné pro přečtení e-mailu zapnout stolní počítač v podobě velké hučící krabice, spustit vytáčené připojení k internetu dial-up a začít se modlit, aby připojení k internetu netrvalo moc dlouho kvůli složence za telefon. Přestože je dnes vše trochu jinak a mobilní internet v mobilu nebo notebooku není ničím výjimečným, ideální mobilní zařízení stále neexistuje. Nebo ano?
Klasický výkonný patnáctipalcový notebook je moc velký, příliš těžký a vydrží pracovat v zátěži maximálně tři až čtyři hodiny (jsou výjimky, ale nejsou bez kompromisu, o tom však později). Obyčejný mobilní telefon, který umí pouze telefonovat a posílat esemesky, může zvládnout přes týden plného provozu na jedno nabití. Nemůžete s ním ale brouzdat internetem a využívat tisíce skvělých aplikací jako chytré telefony typu iPhone nebo jiné smartphony s Androidem. Nehledě na to, že excelovskou tabulku si s ním ani neprohlédnete, natož abyste ji mohli zeditovat. S videokamerou si nezatelefonujete a snímky i z těch nejlepších mobilů stále nemohou soutěžit se čtyřicet let starou analogovou zrcadlovkou. A není to ani jejich účel. Ideální mobilní zařízení zkrátka neexistuje a z podstaty věci zřejmě ani existovat nemůže. Položili jsme si ale v redakci otázku, které kousky se pomyslnému ideálu nejvíce blíží a jaká kombinace co nejmenšího počtu mobilních hraček nejlépe zastane nejvíce práce a nabídne největší porci zábavy.
Předem mohu prozradit, že mi osobně pro běžnou každodenní práci a zábavu v terénu prozatím vyhovuje kombinace Apple iPhone + 13‚Ä≥ MacBook + kompakt Canon IXUS 980 IS. Stejně mi ale i tato skvělá kombinace nestačí: iPhone je sice zábavný a nabízí neuvěřitelné množství aplikací všeho druhu, v plném provozu ale vydrží na jedno nabití pouhý jeden nebo dva dny. MacBook sice zastane veškerou práci, včetně pokročilé úpravy fotek a videa, náročnou práci grafika, komponování hudby, veškerou kancelářskou práci a vydrží v plném provozu příjemných 6 hodin. Kdo se ale chce neustále tahat s notebookem, když například internetem mohu brouzdat i na iPhonu, včetně čtení a psaní e-mailů a komunikace přes Skype. Všechno má ale svá pro a proti. Než se však pustíme do hodnocení a úvah, pojďme se podívat zpátky do historie, jak se mobilní elektroničtí pomocníci vyvíjely v průběhu času. Při pátrání se podařilo najít velmi zajímavé, přitom často zapomenuté kousky.
Elektronická udělátka
Přenosné elektronické krabičky s mnoha funkcemi dnes najdeme na každém kroku a běžně je používáme každou chvíli. Digitálními hodinkami počínaje, plnohodnotným notebookem konče. Všemožné chytré telefony, PDA (Personal Digital Assistant - osobní digitální pomocník), navigace a minibooky jsou záležitostí poměrně mladou. Vývoj elektronických krabiček do terénu však začal již na přelomu 70. a 80. let minulého století. Pomineme-li kalkulačky a elektronické psací stroje, nejzajímavější kategorii představuje plnohodnotný přenosný počítač. Tedy takové zařízení, které obsahuje klávesnici, displej a běží na něm operační systém s různými aplikacemi.
Většina historiků techniky označuje za první plnohodnotný přenosný počítač podobný dnešním notebookům přístroj Gavilian Computer, který představil bývalý knižní nakladatel Manny Fernandez v roce 1983. Nejúspěšnějším strojem, kterému je rovněž mnohými přisuzováno prvenství je Osborne 1. Ten byl totiž již vybaven vlastním akumulátorem a mohl tedy pracovat i bez připojení k elektrické síti. Poprvé byl představen již v roce 1981 Adamem Osbornem, zakladatelem společnosti Osborne Computer Corporation. Osborne 1 používal pro zobrazení 5" obrazovku s textovým rozlišením 52 × 24 znaků. Vážil pouhých 11 kg, což bylo na svou dobu téměř neuvěřitelné a poháněl jej procesor Zilog Z80 s frekvencí 4 MHz. Při srovnání s dnešními procesory v lepších digitálkách neměl téměř žádný výkon. Ve své době byl ale Osborne 1 velmi úspěšný. Nabízel textový editor, tabulkový procesor a obsahoval i programovací jazyk Microsoft MBASIC a Digital Research CBASIC. Každý majitel tak mohl vyvíjet i vlastní aplikace.
Notebook, legenda Psion, OLPC
Zrodil se notebook
Toshiba přišla v roce 1987 s prvním skutečným laptopem (model T1200), tedy přenosným počítačem, který využívá výklopný displej jako víko přístroje. Širokoúhlý displej s rozlišením 640 × 200 bodů sice dnes hravě překonávají i lepší mobilní telefony, na konci 80. let se ale jednalo o špičku.
Roku 1988 uvedla společnost Compaq již plnohodnotný notebook, který se blíží přenosným počítačům, jak je známe dnes. Model SLT/286 využíval procesor Intel 80286 a 3,5 palcovou disketovou mechaniku. Poprvé v historii zde byla použita integrovaná grafická karta s rozlišením VGA (640 × 480 bodů). Displej tak umožňoval pracovat kromě textu i s jednoduchou grafikou. Rok na to přišel Apple s počítačem Macintosh Portable s cenovkou 6 500 amerických dolarů. Procesor Motorola 68HC000 s frekvencí 16 MHz, 1 MB operační paměti (rozšiřitelná na 16 MB), pevný disk SCSI s kapacitou 40 MB a sklápěcí displej s úhlopříčkou 9,8" znamenaly značný posun ve výpočetním výkonu přenosných počítačů. Velkou zajímavost představoval trackball (kuličkové polohovací zařízení) umístěný vedle klávesnice. Trackball je v podstatě kuličková myš vzhůru nohama, kdy místo pohybu myší otáčíte přímo kuličkou.
Díru do světa udělala společnost NEC v roce 1989 uvedením tenkého notebooku NEC Ultralite PC-17-02 s operačním systémem MS-DOS 3.3. Jde totiž o první notebook, který svými rozměry, tvary a konstrukcí definoval koncepci dnešních moderních přenosných počítačů. Zanedlouho na to uvedl Apple notebooky Macintosh PowerBook (rok 1991) a IBM svůj ThinkPad 700 (rok 1992). Hmotnost těchto přístrojů se přiblížila 2 kg a Apple Macintosh nabízel disky s kapacitou až 80 MB. Od této doby šel vývoj notebooků dál, ale koncepce zůstala zachována. Poměrně nedávno ale vznikla zcela nová kategorie maličkých notebooků, která změnila pohled na přenosný počítač současnosti. Nachází však kromě spousty zastánců i soustu odpůrců.
Psion - mrtvá legenda
Při hledání ideálního mobilního zařízení nemůžeme zapomenout na legendární organizéry značky Psion. Tato společnost je také spjata s vývojem počítače ZX Spectrum. První Psion byl na trh uveden již v roce 1984. Toto zařízení se díky dvouřádkovému displeji a alfanumerické klávesnici podobalo kalkulačce. Dokázalo však spravovat jednoduché databáze kontaktů a poznámek, ještě zde ale nebyl využit operační systém. Obrovský zlom přišel s kapesním počítačem Psion Series 3. Ty už totiž nabídly podstatně větší displej a plnohodnotnou klávesnici. Z dnešního pohledu vypadá Psion 3 podobně jako maličký širokoúhlý mininotebook. Velikostí se však stále blíží spíše větší kalkulačce. Nabízel textový procesor, tabulkový kalkulátor, databáze a spoustu dalších aplikací. S modemem bylo dokonce možné jej připojit k internetu. Novější verze třetí řady Psionů již obsahovaly až 2 MB paměti RAM, procesor s taktem 27 MHz a monochromatický displej s rozlišením 480 × 160 bodů.
Psion Series 5 přišel na svět roku 1997 a běžel již 32bitově s operační pamětí až 16 MB. Vynikající maličká klávesnice usnadňovala zadávání údajů, aplikace navržené speciálně pouze pro toto zařízení běžely bez jakýchkoli problémů a dobře plnily svou funkci (poznámky, kalendář, kontakty, e-mail, texty, tabulky atd.). V témže roce byl na základě operačního systému EPOC, který Psiony využívaly, vytvořen ve spolupráci s firmami Nokia, Ericsson a Motorola dobře známý Symbian, který posloužil pro nově vznikající kategorii smartphonů. V roce 2001 se pak objevily nejvyšší modely Psion Series 7 a Psion netBook s barevným displejem.
Bohužel ale prodeje Psionů klesaly a společnost na další úsilí rezignovala. Částečně za to mohly právě i nově vznikající chytré telefony. V dnešní době zažívají Psiony obrodu v podobě specializovaných maličkých kapesních počítačů určených do výrobních provozů, lékařství apod. Právě původní Psiony však svým konceptem maličkého lehkého počítače s dlouhou výdrží (v plném provozu až 14 dnů!), QWERTY klávesnicí, internetovým přípojením (pochopitelně nikoli bezdrátovým) a displejem postačujícím pro potřeby přenosného digitálního pomocníka blíží jakémusi pomyslnému ideálnímu zařízení. Ovšem pouze v případě, že nemají zastat spoustu funkcí, které dokáže jen plnohodnotný počítač. Obdobně jsou na tom dnešní mininotebooky.
Mininotebook pro všechny
Notebook je (coby typ zařízení) nepochybně na vrcholu potravního řetězce mobilních přístrojů. Svými funkcemi a možnostmi dokáže za určitých okolností vše, včetně telefonování a GPS navigace. Je ovšem také zařízením největším, nejtěžším a s nejmenší výdrží. Ne všechno zvládá elegantně, kupříkladu pro telefonování se příliš nehodí. Poměrně nedávno však vznikla zcela nová kategorie zařízení, která tak trochu překvapivě válcuje trh s mobilní elektronikou - mininotebooky.
Už samotné označení je záludné. Tyto přístroje jsou totiž velmi často označovány jako netbooky, mininotebooky i minibooky (v zahraničí také "ultraportables"). Obecně lze tato zařízení považovat také za podmnožinu skupiny subnotebooky, tedy obecně malé notebooky. Většinou je ale za subnotebook považován drahý malý manažerský notebook, kupříkladu legendární Sony VAIO řady TZ11. Koncepce dnešních mininotebooků sahá až do roku 1997 a nejvíce se o ni zasloužili společnosti Apple, HP, Psion a Palm. Apple začal prodávat kompaktní přenosný počítač eMate 300, coby levné zařízení určené převážně studentům. Obdobně sloužil pro výukové účely projekt OLPC (One Laptop Per Child - jeden notebook pro každé dítě), který měl zajistit levný přenosný počítač pro děti v rozvojových zemích. Cena tohoto přístroje se měla původně držet pod hranicí 100 dolarů. Psion nabízel v roce 1999 modelovou řadu s označením netBook, kterou sám vyvíjel jako maličký šikovný počítač s relativně nízkou cenou. Vlastní také ochrannou známku "netbook" a jako první toto slovo začal používat.
