Minulý pátek jsme psali o finančních výsledcích Intelu za druhý kvartál, které přinesly další třímiliardovou ztrátu (byť reálně pro firmu není tak zlá, jak číslo vypadá). S těmito výsledky také Intel oznámil různé kroky, kterými se nový CEO snaží firmu z její současné krize ozdravit – nebo alespoň trošku zlepšit její finance. Má to docela dalekosáhlé dopady. Kromě opravdu radikálního propouštění je to také smrt investicí v Evropě.
Intel se zmenší skoro na polovinu
První zřejmě nejviditelnější zákrok už byl vidět před oznámením výsledků na velkém množství zpráv o propouštění. Intel teď oficiálně oznámil, že pracuje na odchodu asi 15 % všech zaměstnanců. To může znít jako relativně běžná praxe, ale je třeba pamatovat, že firma už předtím (od loňského léta) propouštěla dalších 15 %. Další redukce nad rámec těchto čísel asi přišla skrze odštěpování některých divizí jako MobilEye a Altera. Ve skutečnosti je rozdíl před a po hodně markantní.
Na konci roku 2024 (28. prosince) měl Intel ještě mít 108 900 zaměstnanců, což už ale bylo méně než na vrcholu firmy (124 800 v roce 2023 a 131 900 v roce 2022). Po dovršení aktuální vlny propouštění má ale počet zaměstnanců klesnout na zhruba 75 000 – globálně ve všech částech světa. Jde tedy o masivní zkrácení počtu pracovníků – na 69 % proti konci loňského roku a proti stavu v roce 2022 dokonce na necelých 57 %. Do konce září má také být dokončen „návrat do kanceláří“, což by mělo znamenat výrazné omezení práce z domova.
Z pohledu venkovních pozorovatelů a investorů se často vyskytuje názor, že Intel má zaměstnanců prostě moc na to, jaké má tržby a redukce musí automaticky být dobře. Často se přitom objevuje idea, že firma je neefektivní kvůli přebujelé byrokarcii a podobně. Také Lip-Bu Tan v dopise zaměstnancům (který je ale veřejný a možná mířený stejně tak ven) mluví o větší efektivitě a okleštění přebytečných vrstev managementu (ty tímto údajně ubydou o 50 %), což možná přímo naráží na ony populární teorie o spoustě přebytečných manažerů.
Nicméně podle veřejných zpráv o propouštění jsou vyhazování inženýři, kteří přímo pracovali na vývoji a produktech, ostatně u takto velké redukce to ani jinak být nemůže. Představa, že se 30% snížení stavů podaří udělat čistě z „nepotřebných manažerů“, aniž by se muselo sáhnout na produktivní pracovní sílu, je asi hodně naivní (nemluvě o tom, že když přijde shora rozkaz propouštět, je volba koho propustit právě na nižších manažerech).
Toto propouštění tak asi Intelu jako příslovečný hořký lék pomůže v tom, že po nějaké době (až „splatí“ náklady navíc ve formě odstupných pro propuštěné) bude mít nižší provozní náklady a bude moci dál životaschopně působit na trhu i s nižšími tržbami. Nicméně je nevyhnutelné, že tímto propouštěním utrpí vývoj a potenciálně kvalita produktů.
Vedlejším efektem může být menší růst firmy v budoucnu či přímo zhoršené tržby a postavení na trhu (v nejhorším případě se může stát, že spolu s náklady se zhorší i tržby a firma bude nakonec zase ve ztrátě, jenom v ještě horší situaci s menším tržím podílem a významem). V krátkosti – šetření bude mít svá negativa a rizika, dost toho může pokazit.
Pilíře růstu jsou další škrtání v investicích
Vedle propouštění a šetření Lip-Bu Tan také představil strategii nového růstu, v které ale jsou také zamíchány další „řezy“. Nový CEO uvádí, že Intel pod ním stále má ambici stát se hráčem ve foundry byznysu, což znamená výrobu čipů pro další firmy bez vlastních továren, tedy po způsobu TSMC.
Jak už jsme mnohokrát probírali, toto je jediná možnost, jak si Intel vlastní továrny může udržet, protože výroba jeho vlastních produktů nedává dost velkou škálu na to, aby byly továrny rentabilní. Nezbytně je nutné, aby fixní náklady na ně a na vývoj špičkových výrobních procesů byly kryty z tržeb nejen produktů Intel, ale i z plateb mnoha dalších zákazníků.
Vývoj a výstavba linek je totiž s každou generací náročnější a náklady už překročily hranici, kdy si je Intel mohl dovolit z vlastního byznysu. Je to vidět i ve finančních výsledcích, kdy samotné produktové divize Intelu jsou ziskové, ale objem jejich výroby není dost velký na to, aby se z toho uživily továrny (Intel Foundry), jejichž hospodaření je při osamostatnění ztrátové.
Evropské továrny v Německu a Polsku nebudou
Nový CEO zatím stále oficiálně drží linii, že se Intel chce ve výrobě čipů udržet, ale je v tom čím dál více trhlin. Aktuální pozice vedení je, že Intel se stane foundry společností, ale „více finančně disciplinovanou“. Toto neznamená nic jiného, že se omezí investice do výstavby továren proti ambicióznímu plánu předchozího CEO Patricka Gelsingera.
Pro nás to má velmi přímé dopady, protože škrtají se investice v Evropě. Intel oficiálně oznámil, že odstupuje od plánu vybudovat továrnu na čipy v Magdeburgu, jež byla významnou částí plánu na prosazení Intel Foundry na trhu.
Vedle ní Intel plánoval také rozšíření vývojového centra v Polsku a otevření továrny pro pouzdření a testování čipů, což je druhý krok po výrobě samotného křemíku (tyto linky jsou nutný doplněk k tomu, co se obvykle rozumí pod továrnami na čipy). I tato investice je zrušena, na půdě EU tak bude mít Intel jen starší továrnu v irském Leixlipu. Obě investice byly spojené s podporou EU a vlád dotyčných států, poměrně značnou v případě Magdeburgu.
Vizualizace plánované továrny Intelu v Magdeburgu
Intel také ruší své provozy v Kostarice, kde měl právě závod na pouzdření a testování. Jeho roli převezmou další linky tohoto typu ve Vietnamu a Malajsii. Těmito kroky tedy Intel sníží svou výrobní kapacitu v budoucnu, což znamená i to, že bude moci méně nabídnout externím klientům, které by chtěl nalákat ke svým Foundry službám.
Intel také redukuje investice do stavby už delší dobu plánované nové továrny v americkém Ohiu, ale ta zatím není zcela zrušená, jen je její výstavba odsouvána na pozdější dobu. O tuto kapacitu tedy nakonec firma přijít nemusí.
Začátek konce?
Na jednu stranu je pravda, že příliš vysoké investice za Gelsingera přivedly Intel do dnešní pozice, jenže je klidně možné, že jen přes tuto bolestivou oběť měl šanci Intel v budoucnu se jako foundry opravdu prosadit. A šlo tedy o rozhodnutí správné a chyba byla tuto strategii nespustit dříve a investovat do ní místo vyplácení dividend. Představenstvo firmy bohužel k tomu nemělo dost předvídavosti a nedokázalo se odpoutat od krátkozrakého upřednostňování okamžitých zisků.
To, co nyní oznámil Lip-Bu Tan, lze číst jako pomalu dávkovanou rezignaci, kdy firma ještě úplně nepřiznává, že plán vzdává, ale protože omezuje investice do něj a zároveň signalizuje do budoucna nejistotu, už vše spěje k neúspěchu. Koncem této trajektorie může být zrušení továren. Nebo pokus je někomu prodat, u kterého ale není jasné, kdo by tento byznys mohl převzít, když pro něj nejsou zákazníci ani pod křídly Intelu.
Intel by stále zůstal na trhu procesorů, ale už jen ve stejné podobě jako AMD, Qualcomm nebo Nvidia, tedy jako tzv. fabless firma závislá na výrobě čipů v TSMC, Samsungu nebo teoreticky u jiného menšího tzv. foundry výrobce. Pro Intel by to byl nový model, na který by se musel přizpůsobit. Momentálně mu to moc nejde a jeho v TSMC vyráběná CPU trpí nízkými maržemi.
Výroba čipů v továrně Intel Foundry
Intel stále tvrdí, že pracuje na 1,8nm výrobním procesu a jeho rozjezdu do masové výroby, ale zřejmě to bude z velké části jen pro jeho vlastní produkty, zejména procesory Panther Lake. A to, jak bylo řečeno, není dost k uživení továren.
1,4nm proces Intelu může být poslední
Současně Lip-Bu Tan dost netakticky sdělil, že pokud Intel nezíská dost externích zákazníků pro Foundry služby v následující generaci 1,4nm procesu (Intel 14A), může to vést k jeho zrušení, nebo k tomu, že do dalších generací procesů už firma nezainvestuje a bude to její definitivní konec v klubu elitních výrobců čipů s nejmodernějšími procesy – podobně jako z ní odpadlo IBM, GlobalFoundries a před nimi mnozí další.
Lip-Bu Tan to v dopise zaměstnancům prezentuje slovy, že investice do 1,4nm procesu budou podmíněny tím, že pro něj budou potvrzení zákaznici se závaznými smlouvami, že vývoj procesu nebude dostávat „bianco šeky“.
Jenže taková prohlášení jenom redukují šance, že tato technologie ještě bude úspěšná. Vytváří se tím totiž nejistota právě pro ty zákazníky, které Intel potřebuje nalákat. Pokud Intel sám signalizuje, že reálné rozběhnutí výroby touto technologií je nejisté, je pro ně nelogické investovat do vývoje čipů pro ni, jelikož jde o riziko navíc, zatímco u Samsungu nebo TSMC mají mnohem větší jistotu. Vývoj čipů probíhá několik let a pokud se spolehnete dva roky dopředu na dodavatele, který nakonec řekne, že se mu nevyplatí vyrábět, skončíte bez produktu, který byste mohli prodávat.
Intelu se zřejmě nepodařilo sehnat – právě kvůli těmto faktorům – moc významných klientů (pokud vůbec nějaké) pro 1,8nm proces, přičemž právě první úspěchy 1,8nm čipů by mohly být to, co by mohlo přesvědčit firmy, aby vložili výrazné prostředky do projektů založených na následující generaci.
Pokud teď Intel vydává signály, že následující 1,4nm generace bude tou, která může být i poslední, je to pro ně o to víc důvod se neobtěžovat, protože je velká šance, že když si na 1,4nm generaci technologie otestují, už jim to k ničemu nebude, protože následující 1,0nm už tak jako tak nebude.
Jasná roadmapa na léta dopředu bývá pro partnery klíčová…
„Rozhazovačná“ foundry strategie Patricka Gelsingera vždy kladla důraz na to, že Intel určitě v oboru zůstane a má „roadmapu“ do budoucna, neplánuje pouze jeden nejistý pokus a po něm klidně konec. A to je to, co zákazníci chtějí. Přesně toto neúnavně opakovali představitelé AMD, když se s procesory Epyc snažili prakticky z nulového tržního podílu opět prosadit na trhu serverů. Trvalo jim to několik generací a v té první mnoho zákazníků také nezískali, ale jen díky vytrvalosti a slíbené mnohaleté roadmapě se jim podařilo prorazit.
