Do představení IBM Systemu/360 vlastnily velké firmy převážně sálové počítače. Šlo o vysoce specializované a nepříliš kompatibilní stroje, které se tehdy musely programovat individuálně. To se změnilo uvedením na trh řady počítačů IBM, která zavedla jednotnou architekturu a kompatibilitu napříč modely. Díky tomu si je začaly pořizovat firmy po celém světě.
Co se dozvíte v článku
Přínosy Systemu/360
System/360 vedl ke sjednocení celé řady počítačů do jedné společné architektury a položil základy prvního platformního modelu, který dodnes využívá nejen společnost IBM, ale také technologické společnosti napříč různými odvětvími, v oblastech jako je online vyhledávání, elektronické obchodování, sociální sítě či carsharing.
Před ním prakticky nebylo možné pořídit si nový počítačový systém, aniž byste nemuseli přijít o stávající programy a nemuseli začít úplně nanovo. Software se totiž vyvíjel na míru každému novému modelu. System/360 tomu udělal přítrž, když sjednotil architekturu a software tak učinil nezávislým na konkrétním hardwaru.
IBM System 360 model 30
Poprvé tak došlo k tomu, že software napsaný pro určitý model mohl být zprovozněn na jiném počítači z této řady. Firmy si díky tomu mohly pořídit malý počítačový systém a rozšiřovat ho podle potřeby.
Projekt nebyl bez rizika
System/360 znamenal pro společnost nezanedbatelné riziko. Většina jejích stávajících počítačových produktů totiž měla být postupně nahrazena touto novou řadou, která firmu během 4 let vyšla na 5 miliard dolarů. Úspěch navíc nebyl zaručen.
Společnost IBM tímto reagovala na nespokojenost zákazníků, kteří museli vynakládat další peníze kvůli větší paměti nebo spuštění jiné aplikace. Mimoto dospěla k přesvědčení, že je nutné učinit své podnikání udržitelnějším. Neboť udržování a aktualizace nekompatibilních produktových řad jí přinášely stále větší problémy.
Server idnes.cz v této souvislosti citoval vyjádření zástupce společnosti IBM Patricka Toola, který k rozhodnutí přejít na modulární architekturu systému podotkl: „Sálové počítače jim [klientům] zabíraly celá patra a čím více dat na nich zpracovávali, tím méně stabilní takové řešení bylo. Modulární architektura Systemu/360 ale umožnila trvalou rozšiřitelnost a dlouhodobou výdrž. Dnes víme, že to bylo správné rozhodnutí, princip této platformy je používán dodnes.“
Procesorová jednotka IBM System/360 Model 50, operátorská konzole počítače a periferní zařízení ve firmě Volkswagen
Příprava Systemu/360
Roku 1961 společnost za účelem vypracování návrhu vývoje nové generace počítačů zřídila pracovní skupinu SPREAD (Systems Programming, Research, Engineering and Development). Tajné schůzky se konaly v hotelu The New Englander Motor, který se nacházel ve městě Greenwich v Connecticutu. Po půl roce debat získal projekt jasnější směr a posunul se do další fáze.
Hlavním softwarovým architektem Systemu/360 se stal Gene Amdahl. Ten už předtím přišel s návrhem IBM 704. Mainframu, který se ujal především ve vědeckém výzkumu. Vedoucím projektu byl ustanoven Fred Brooks, od něhož pochází pojem „počítačová architektura“. Mezi jeho spolupracovníky patřil ještě Bob Evans spolu s Erichem Blochem. Všichni tři obdrželi za svůj přínos na vývoji Systemu/360 vůbec první Národní medaili za technologii.
Uvedení Systemu/360
K uvedení Systemu/360 na trh došlo 7. dubna 1964. System/360 cílil na všechny možné typy uživatelů prostřednictvím jednotné softwarově kompatibilní architektury. To představovalo radikální odchýlení se od dřívějších přístupů k navrhování a vývoji počítačů.
System/360 sloužil jako náhrada většiny stávajících produktových řad počítačů IBM za jednu striktně kompatibilní rodinu využívající nové architektury, která jako první zavedla 8bitový bajt. Ten se v počítačích uplatňuje dodnes. Bylo ohlášeno šest modelů procesorů s až padesátinásobným rozdílem ve výkonu spolu s 54 periferními zařízeními.
System/360 zároveň poskytoval vyšší produktivitu a flexibilitu za nižší náklady. Kapacita centrální paměti se přitom pohybovala mezi 8 000 až 524 000 bajtů s tím, že disponovala i dalším úložištěm s až 8 miliony bajty.
Velkou jeho předností byla dále jeho škálovatelnost. Poprvé bylo možné zakoupit si malý systém a následně ho postupně rozšiřovat bez nutnosti přepisování softwaru. Díky tomu si mnoho firem mohlo konečně dovolit svůj první počítač.
Užívali ho i v NASA
Risk se firmě vyplatil a objednávky se začaly kupit. System/360 se stal standardem a pomohl IBM ovládnout počítačový průmysl na dvě desetiletí. Do roku 1989 pocházela víc jak polovina celkových tržeb společnosti právě z produktů založených na architektuře Systemu/360.
S první generací počítačů IBM se pojí označení Sněhurka a sedm trpaslíků, které souviselo s dominantním postavením IBM ve srovnání s jeho konkurenty, které za ním zůstávali pozadu. Počítače System/360 mimo jiné tvořily součást rozsáhlého výpočetního a řídicího systému NASA při přistání člověka na Měsíci.
V historii výpočetní techniky bychom nalezli jen malé množství produktů s takovým dopadem, jaký měl System/360. Ten se propsal nejen do technologií a podnikání, ale i způsobu, jakým se o počítačích smýšlí. Navíc podpořil výrobu periferních zařízení, která byla s těmito počítači kompatibilní.
Zdroje: ibm.com, idnes.cz, computerhistory.org
ČLÁNKY DO MAILU
