Undervolting se vrací. Tiché PC někdy začíná tím, že uberete pár wattů

Moderní procesory a grafické karty často běží z výroby v pásmu, kde posledních pár procent výkonu stojí hodně wattů, tepla a hluku. Undervolting a rozumné omezení power limitu proto znovu dávají smysl. U GPU často stačí ubrat příkon nebo upravit napěťovou křivku, u novějších Ryzenů pracovat s Curve Optimizerem a limity PPT/TDC/EDC. U Intelu hodně záleží na konkrétním procesoru, desce a BIOSu, takže univerzální návod neexistuje.

Hlučný počítač se obvykle řeší novým chladičem, skříní nebo sadou ventilátorů. Někdy je to správná odpověď. Pokud má skříň udušený přední panel a chladič zanesený prachem, ladění napětí problém nevyřeší. U dnešního hardwaru ale bývá část hluku schovaná i v továrním nastavení. CPU a GPU dostávají vysoké napájecí a teplotní limity, aby držely co nejvyšší boost. Poslední kousek výkonu je přitom často drahý: spotřeba, teplo a otáčky ventilátorů rostou rychleji než výkon.

Undervolting neznamená hon na nejnižší možné napětí. Prakticky jde o hledání bodu, kde zůstane výkon podobný, ale čip už zbytečně netopí v neefektivní části křivky. U grafiky to může být jen power limit na 90, 85 nebo 80 %. U procesoru kombinace rozumných limitů spotřeby a mírného posunu napěťově-frekvenční křivky. Důležité je měnit vždy jen jednu věc a po každém kroku ověřit, jestli se zlepšil poměr výkonu, teplot a hluku.

Nejdřív oddělte tři pojmy. Power limit omezuje maximální příkon. Undervolting snižuje napětí pro daný takt. Ventilátorová křivka určuje, jak hlučně chlazení reaguje na teplotu. Pro tišší počítač často stačí první a třetí bod. Ruční napěťová křivka je až další krok.

Praktický postup je nudný, ale šetří čas. Nejdřív si uložte výchozí stav: teploty, otáčky ventilátorů, spotřebu, průměrné FPS a 1% low ve dvou nebo třech hrách, které opravdu hrajete. Potom změňte jednu věc a stejný test zopakujte. Nemá smysl zároveň upravit power limit grafiky, takt VRAM, Curve Optimizer a ventilátorovou křivku. Při prvním pádu pak nevíte, která změna ho způsobila.

Dobrý výsledek nemusí znamenat nejnižší spotřebu. Cílem je lepší kompromis. Pokud karta po snížení power limitu ztratí dvě procenta výkonu, ale hotspot spadne o několik stupňů a ventilátory přestanou krátce vyjíždět do vysokých otáček, pro tichý počítač je to často lepší než honit další milivolty. Naopak profil, který v syntetickém testu vypadá skvěle, ale ve hrách kazí frametimes, nemá smysl používat.

U GPU začněte power limitem

Na grafice začněte obyčejným power limitem. Přímo neposouvá napěťovou křivku, takže nejde o čistý undervolt v úzkém smyslu, ale v praxi často přinese přesně to, co uživatel chce: nižší spotřebu, nižší teplotu a klidnější ventilátory. U GeForce zkuste postupně 90 %, 85 % a 80 %. Po každém kroku sledujte průměrné FPS, 1% low, příkon, hotspot a hlučnost. Pokud výkon klesne o dvě nebo tři procenta a karta je citelně tišší, výsledek dává smysl. Jakmile se zhorší frametimes, objeví se artefakty nebo spadne hra, jste už nízko.

Proč to funguje, ukazují i velké karty. GeForce RTX 5090 má podle Nvidie Total Graphics Power 575 W, RTX 4090 má 450 W. AMD uvádí u Radeonu RX 9070 XT Typical Board Power 304 W a u RX 7800 XT 263 W. Neznamená to, že karta takový příkon drží pořád, ale dobře to ukazuje prostor, ve kterém se moderní GPU pohybují. Tom’s Hardware u RTX 4090 naměřil, že v testu Bright Memory Infinite při 80% power limitu klesla spotřeba o 14 %, zatímco výkon spadl jen o 3 %. HotHardware u konkrétního Radeonu RX 7800 XT popsal pokles spotřeby zhruba o 40 % při průměrné 9% ztrátě výkonu. Nejsou to univerzální hodnoty pro každou kartu, spíš dobrá ukázka rezerv.

Ruční undervolt přes MSI Afterburner je přesnější, ale vyžaduje víc práce. V editoru napěťově-frekvenční křivky se vybere bod, například kolem 0,9 až 0,95 V u některých karet RTX 30/40, nastaví se na něm frekvence blízká reálnému boostu a pravá část křivky se srovná tak, aby karta nešla výš. Hodnoty z internetu berte jen jako orientaci. Konkrétní generace, model chladiče i kus křemíku mohou chtít jiné nastavení.

U Radeonů je postup často přímočařejší, protože AMD nabízí ladění přímo v Adrenalinu. Dostupné volby se ale liší podle karty, ovladače a konfigurace. Opatrný začátek je mírný undervolt o desítky milivoltů, power limit minus 5 až 10 % a VRAM ponechaná ve výchozím nastavení. U novějších Radeonů hlídejte také maximální frekvenci. Karta někdy část ušetřeného napětí využije k vyššímu boostu, takže spotřeba neklesne tolik, jak čekáte.

U levnějších a úspornějších karet může být prostor menší než u high-endu. Výrobce je často už z výroby nastaví blíž efektivnímu bodu, protože nemají tolik rezervy v chladiči ani napájení. Neberte proto jako neúspěch, když malá karta po snížení power limitu začne rychle ztrácet výkon. Undervolting není soutěž o nejnižší číslo, ale úprava konkrétní sestavy.

Přečtěte si také:

Napjatě očekávané herní GPU z Číny konečně otestováno. Výkon je zatím hluboko pod očekáváním

Ryzen a Intel: univerzální profil neexistuje

U procesorů Ryzen je největší past starý zvyk nastavit negativní Vcore offset a tvářit se, že tím je hotovo. Fungovat to může, ale u novějších generací je to hrubší zásah, než je potřeba. Ryzeny od Zen 3 výš dávají větší smysl přes Curve Optimizer. Ten neposílá celé CPU plošně na jedno nižší napětí, ale posouvá křivku, podle které si procesor říká o napětí v různých boost stavech.

Konzervativní start u Zen 3, Zen 4 a Zen 5 může být malá záporná hodnota, třeba kolem minus 10 pro všechna jádra, pokud ji podporuje konkrétní BIOS a procesor. Není to oficiální doporučení, jen rozumný výchozí bod pro testování. Když je systém stabilní, lze ladit jednotlivá jádra zvlášť. Nejlepší jádra často nesnesou tak agresivní negativní hodnotu jako slabší jádra, protože běží výš a častěji se používají v jednovláknové zátěži. U Zen 2 je lepší začít opatrněji: Eco Mode, nižší PPT nebo malý BIOS offset.

U novějších Ryzenů má smysl spojit mírný Curve Optimizer s rozumným omezením PPT. PPT určuje celkový socket power, TDC trvalý proudový limit a EDC krátkodobý proudový limit. Desky někdy v režimu PBO dovolí procesoru běžet výrazně výš, než by odpovídalo základnímu nastavení AMD. Pokud nechcete ztratit jednovláknový výkon, může být lepší ubrat limity spotřeby než nasadit příliš agresivní plošný undervolt.

U Intelu je obecná rada složitější. Undervolting může dávat smysl, ale záleží na generaci procesoru, desce, BIOSu a tom, co výrobce skutečně dovolí. Intel XTU je určené pro podporované odemčené procesory a vyžaduje čipset s plnou podporou přetaktování. První krok proto není lov nejnižšího napětí podle cizího návodu, ale kontrola napájecích limitů v BIOSu. U některých sestav stačí rozumnější profil spotřeby, u jiných bude undervolt omezený nebo zamčený.

Notebooky chtějí opatrnější ruku

U notebooků je opatrnost důležitější. Mobilní GeForce mají podle modelu a výrobce široké rozsahy příkonu, takže dvě grafiky se stejným obchodním názvem se mohou chovat úplně jinak. Nvidia u RTX 4090 Laptop GPU uvádí rozsah 80 až 150 W, u RTX 4070/4060/4050 Laptop GPU 35 až 115 W. U notebooku proto sledujte konkrétní TGP a profil výrobce, ne jen název GPU. Test musí být delší než na desktopu, protože notebook často selže až po prohřátí šasi, VRM a klávesnice.

Měřte hluk i stabilitu

Hluk neměřte pocitem. Nižší teplota ještě neznamená nižší hluk, pokud ventilátorová křivka zůstane agresivní. Doma stačí stejný telefon na stejném místě, vypnuté zbytečné zdroje hluku a stejný test před i po úpravě. Absolutní hodnota nebude laboratorní, ale rozdíl poznáte. Pro výkon a senzory se hodí HWiNFO, CapFrameX, Radeon Overlay, NVIDIA Overlay nebo FrameView.

Pořád ale platí, že nejde o běžnou uživatelskou volbu typu jasu displeje. PBO, Curve Optimizer, ruční změny napětí a podobné volby jsou zásah do provozního nastavení. Výrobci u nich obvykle počítají s tím, že uživatel přebírá část rizika za stabilitu. U domácí herní sestavy je nejhorší většinou pád hry. U pracovního stroje může být horší tichá chyba: render s poškozeným výstupem, přerušený výpočet nebo pád aplikace až po hodinách práce.

Stabilita není deset minut benchmarku. Špatný undervolt se projeví pádem hry po čtyřiceti minutách, restartem ovladače při přechodu do 3D scény, WHEA chybou v idle nebo poškozeným renderem. To poslední je u pracovního stroje horší než pád hry. Na CPU použijte Cinebench jako rychlý filtr, Blender jako delší zátěž a OCCT nebo Prime95 jen s dohledem nad teplotami. Na GPU má smysl 3DMark Stress Test, Unigine Superposition, OCCT GPU a hlavně skutečné hry.

Do běžného tichého ladění nepatří VBIOS flash, shunt mod ani míchání pěti utilit najednou. Vyberte jeden nástroj pro GPU, jeden způsob měření a postupujte po jedné změně. VRAM nechte při prvních iteracích ve výchozím nastavení. U CPU zase neřešte Curve Optimizer ve chvíli, kdy nemáte ověřené EXPO/XMP nebo se podezřele chová RAM. Nestabilní paměti se umí tvářit jako špatné napětí procesoru.

Přečtěte si také:

Gamechanger od Intelu? Máme detaily čipů, které přinesou revoluční jádro, návrat HT… a GPU od Nvidie

Stejně důležité je vědět, kdy neladit. Pokud počítač padá už ve výchozím stavu, nejdřív řešte paměti, zdroj, teploty a aktualizaci BIOSu. Pokud chladič nestíhá kvůli prachu nebo špatnému proudění vzduchu, undervolt jen zakryje část problému. A pokud jde o pracovní stroj, kde je důležitější spolehlivost než hluk, ponechte větší rezervu než u herní sestavy.

Nejlevnější upgrade je někdy ubrat

Undervolting není zázračný servisní zásah. Neopraví špatně větranou skříň, mizerný chladič ani kartu s vyschlou pastou. U dobře postaveného počítače ale může odstranit nejotravnější chování: náhlé výskoky ventilátorů, vysoký hotspot a pocit, že sestava při každé hře startuje na ranvej. Výrobci nastavují dnešní čipy tak, aby využily dostupný chladič, napájení a boost. Doma ale nemusíte platit každý watt za posledních pár procent FPS.

Zdroje článku: Nvidia, AMD (1, 2, 3, 4), Intel, Tom's Hardware, HotHardware, MSI