Síťové úložiště Shuttle Omninas KD20: napoprvé to ujde (test)

0

Společnost Shuttle je známa především díky svým kreacím na téma minipočítačů. Ty se těší poměrně slušné oblibě, zkušenosti s těsným prostorem se společnost nyní rozhodla zhodnotit i na poli síťových úložišť.

Na trhu se tak nedávno objevil Omninas KD20, jedná se o dvoudiskové síťové úložiště. Vzhledem k tomu, že se Shuttle rozhodla jít zcela vlastní cestou (tedy ne rebrandingem zavedených značek), byl jsem poměrně zvědavý jak na hardware, tak i na software. Už teď prozradím, že obojí je oproti konkurenci prostě jiné.

Vraťme se ale na začátek. Úložiště dorazilo od německého zastoupení v bílé krabici s minimalistickým potiskem. V kamenném obchodě byste nejspíše takový obal jen přejeli očima a šli dál. Uvnitř ale naleznete vše tak, jak má být: úložiště, zdroj, kabeláž, šroubky i instalační médium s průvodcem, vše hezky chráněné v pěnovém materiálu.

NAS je vyveden ve světlém provedení, navíc kombinuje plastové a kovové šasi. Zatímco levá a spodní část (při pohledu zepředu) je z hliníku, zbytek krytu je z bílého plastu. Hliník výrazně napomáhá chlazení, bílý plast je pak využit spíše pro snížení ceny.

Přední dvířka se otevírají systémem push and release, občas se mi stalo, že jsem na ně musel trochu víc zatlačit, abych se dostal k diskům, nebylo to však nic hrozného (lepší více tlačit, než aby se dvířka otevřela, kdykoli se na ně zle podíváte).

Disky se osazují do hotswap modulů, před jejich vytržením za provozu stačí zmáčknout jedno ze dvou tlačítek nad moduly. V levém horním rohu najdete tlačítko pro vypnutí a zapnutí, ve spodní části pak sadu LED, čtečku paměťových karet a konektor USB revize 3.0. Nové rozhraní rozhodně vítáme.

Na zadní straně se nachází perforace pro 7cm ventilátor, zdířka pro napájení, gigabitový Ethernet a dvojici starších portů USB. Nechybí zámek Kensington a tlačítko pro tovární reset. Shuttle se očividně nechtěla pouštět do větších pokusů a v designu a provedení se držela poměrně při zemi.

 

Pokud vás zajímá hardware, který obsluhuje pevné disky, podívejte se na srovnávací tabulku s dříve testovanými modely:

Výrobce Shuttle Western Digital Thecus Synology Synology
Model KD20 My Book Live Duo N3200XXX DS213+ DS413
Počet disků 2 2 3 2 4
Maximální kapacita 8 TB 8 TB 9 TB 8 TB 16 TB
Procesor ARM 11, 2 × 750 MHz 1,6 GHz QorIQ DC 1,067 GHz QorIQ DC 1,067 GHz
Operační paměť 256 MB DDR2 1024 MB DDR2 512 MB DDR3 1024 MB DDR3
Pozice pro disky 2 2 3 2 4
Velikost disků 3,5″ 3,5″ 3,5″ 3,5″ i 2,5″ 3,5″ i 2,5″
Rozměry (mm) 108 × 30 × 46,5 165 × 157 × 99 220 × 175 × 160 165 × 108 × 233 165 × 203 × 233
USB 2.0 2 1 2 1 1
USB 3.0 1 0 0 2 2
eSATA 0 0 1 1 1
Ethernet 1× 1 Gb/s 1× 1 Gb/s 2× 1 Gb/s 1× 1 Gb/s 1× 1 Gb/s
HotSwap ano ne ne ano ano
Spotřeba s disky v zátěži (udávaná/naměřená) 21 15 38 23 41
Spotřeba s disky v klidu (udávaná/naměřená) 15,5 * 10 * 17 11 * 14 *
Verze OS 2.12.20130108 02.41.05-034 5.01.05 DSM 4.1-2668 DSM 4.1-2668
Průměr ventilátoru 7 cm 8 cm 1× 92 mm 2× 92 mm
Rozhraní SATA, 3 Gb/s SATA, 3 Gb/s SATA, 3 Gb/s SATA, 3 Gb/s SATA, 3 Gb/s
Použité disky v testu WD10EALX HGST HDS5C4040ALE630 WD10EALX WD10EALX WD10EALX

Omninas KD20 ukrývá procesor ARM 11, konkrétně se jedná o dvoujádro tikající na frekvenci 750 MHz. Operační paměť je typu 256 MB DDR2, což by mohlo limitovat především možnosti firmware. Jak ale uvidíte dále v článku, nejsou tyto obavy vůbec zbytečné.

   

 

Shuttle Omninas KD20

KD20: instalace a firmware

KD20: instalace a firmware

Na instalačním médiu najdete nástroj, který vám pomůže vyhledat zařízení Omninas v síti. Hledání proběhlo velmi rychle a hned napoprvé úspěšně. Aplikace je velmi jednoduchá, trochu jsem se zděsil při pohledu na menu v konzolovém fontu.

Nástroj umožňuje namapovat jednotku do vašeho počítače nebo vyvolat webové rozhraní KD20. Zejména mapování ušetří nezkušeným uživatelům mnoho trápení.


Po přepnutí do rozhraní si musíte nejprve vybrat, jak vlastně chcete disky v úložišti uspořádat. Volby jsou standardní (single, JBOD, RAID 0 a RAID 1), se dvěma disky toho víc nevymyslíte. Firmware umožňuje vytvoření jediného oddílu.

 

Ihned po inicializaci jsem zkontroloval dostupnost nového firmware. NAS neumí aktualizace vyhledávat automaticky, musíte tedy přejít na stránky shuttle a ručně si jej dohledat, následně nahrát přes webové rozhraní a aktualizovat.

 

V době testování nebyla součástí firmware česká lokalizace, dle dostupných informací není k mání ani teď. Rozhraní je ale natolik jednoduché, že lokalizace snad ani není potřeba.

Pokud se podíváte na screenshoty z administrace, bude vám jasné, že funkčně se Omninas nemůže rovnat Synology a dalším velikánům, základní funkce (až na chybějící FTP, díky kterému jsem nemohl protáhnout NAS kompletní metodikou) však implementovány jsou.

 

Úložiště podporuje S.M.A.R.T. pro pevné disky, jeho implementace je však bídná. Výpis dat se objeví v hodně syrové podobě, nezkušený uživatel si z něj mnoho neodnese.

Když jsem vytvářel testovací sdílenou složku, všimnul jsem si jedné věci – úložiště má předvytvořený adresář public, který je absolutně veřejný, nejde mu nastavit ani kvóta, ani upravit oprávnění, on dokonce nelze ani smazat. Počítejte tedy s tím, že když toto úložiště vystavíte do sítě, bude si na něj moci ukládat kdokoliv cokoliv. Na CeBITu v Hannoveru jsem měl možnost si pár minut popovídat s lidmi ze Shuttle, jejich první odpověď byla tradiční „it is not a bug, it is a feature“, poté se trochu rozpovídali.

Jejich snahou údajně bylo, aby úložiště bylo absolutně připravené ihned po zapojení do sítě, tedy i s předvytvořeným share. Údajně jsem první, kdo si na to stěžoval, prý se v dalších firmwarech objeví možnost tento share ovládat.

Nechybí integrovaný BitTorrent klient, ten je naopak vcelku povedený. Rozhraní je jednoduché, nechybí ani jednoduchý plánovač stahování, přidání torrentu není složité a lze nastavit i limit na upload a download, takže vám úložiště nevyžere celou linku.

KD20 obsahuje i DLNA media server (Twonky media), který funguje výborně, přesto to má drobný háček. Pokud jej chcete provozovat, musíte vypnout BitTorrent klienta, NAS nedokáže obsluhovat obojí naráz.

Shuttle má vlastní DDNS službu, přes kterou provozuje i osobní cloud omninas.net. Pouze si vyberete doménu třetího řádu a přístupové heslo, upravíte si Port forwarding na routeru a můžete se připojit odkudkoli z internetu. Nechybí ani aplikace pro chytré mobily.

V poslední aktuální verzi (která vyšla až po testování) přibyla podpora AFP a Time Machine. Na CeBITu jsem měl možnost promluvit si s německými zástupci společnosti, kteří přislíbili, že v rámci aktualizací bude přidána podpora i pro protokol FTP. Navíc se již chystá výkonnější verze KD22, která by se měla na trh dostat ještě letos.

Testovací sestava a metodika

Základem testovací sestavy se stala základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer, která disponuje dvojicí síťových karet Realtek 8112L. Ty disponují schopností pracovat v režimu tzv. bondingu, často také známého jako teaming. Síťové karty se pomocí ovladače spojí do jednoho připojení a navýší tak maximální teoretickou propustnost. Do volného PCI slotu je přidána ještě jedna síťová karta, která slouží výhradně pro připojení do lokální sítě (a přístup k internetu).

Touto schopností disponují také některá síťová úložiště, jelikož jejich výkon již naráží na úzké hrdlo gigabitového Ethernetu. Na současné sestavě tak bude možné změřit opravdu maximální dosažitelný výkon.

Asus P7P55 WS SuperComputer


Pro testy síťových úložišť není nutné využívat nejvýkonnější procesor na trhu, použitý Intel Core i5-661 (dvoujádrový procesor s HT) na taktu 3,33 GHz bohatě postačí. Na základní desce je osazeno celkem 16 GB operační paměti DDR3 na frekvenci 1333 MHz.

Core i5

Část operační paměti je využita pro tvorbu RAMdisku o velikosti 4 GB, ze kterého je na úložiště odesílán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Operační paměť je při práci s takto malými soubory několikanásobně rychlejší než pevné disky, zbavuji se tak dalšího úzkého hrdla při testech.

Jako primární pevný disk pro většinu praktických testů nakonec poslouží SSD s řadičem SF-2281, konkrétně model OCZ Vertex 3 s kapacitou 60 GB. Pravidelní čtenáři schopnosti tohoto zařízení znají, při práci s komprimovatelnými soubory dosahuje přenosových rychlostí až 500 MB/s v obou směrech. Vzhledem k tomu, že při testech využívám přenosu 10GB prázdného VHD souboru, není problém dosáhnout maximálních rychlostí (limitovaných řadičem disků, který má propustnost maximálně 3 Gb/s).

OCZ Vertex 3

Zbylé, pro testy nepodstatné komponenty naleznete ve shrnující tabulce. Jako operační systém posloužil Windows 7 Ultimate 64-bit se všemi dostupnými aktualizacemi, včetně Service Pack 1.

Testovací sestava
Procesor Intel Core i5-661 @ 3,33 GHz
Základní deska Asus P7P55 WS SuperComputer
RAM 16 GB DDR3 Kingston, 1333 MHz
Pevný disk OCZ Vertex 3 60 GB, RamDisk
Operační systém Windows 7 Ultimate, 64-bit, SP1 (AHCI on)
Skříň Spire SwordFin
Zdroj Fortron Aurum Gold 550W
Chladič CPU Akasa Venom

Metodika

Ze všeho nejdříve síťové úložiště připojím do stávající sítě a zkontroluji dostupné aktualizace firmware. Ty někdy přinášejí významné navýšení výkonu. Na úložišti vytvořím novou sdílenou složku a přidám uživatelský účet.

Poté zkontroluji spuštěné služby na úložišti, ponechávám zapnutou pouze podporu pro přenos pomocí protokolu FTP, CIFS a Rsync. Nakonec se přesunu do nastavení sítě a změním potřebné položky tak, aby odpovídali testovacímu prostředí.

U dvoudiskových modelů provádím testy při nastavení diskového pole RAID 0 a 1, u vícediskových se snažím otestovat všechna dostupná nastavení (RAID 0, 1, 5, 6, 10). Pokud je k dispozici protokol iSCSI, provádím pak testy ještě s ním (v režimu RAID 1 u dvoudiskových, respektive RAID 5 u vícediskových úložišť).

Úložiště je poté připojeno napřímo do testovacího počítače pomocí gigabitového Ethernetu. Na této síťové kartě je zakázán firewall a chybí i připojení k internetu. Díky tomu je zajištěno, že úložiště nebude zpracovávat požadavky jiných počítačů v síti a provoz nebude blokován.

Prvním testem je rychlost čtení a zápisu skrz protokol FTP. Na počítači je nainstalován klientský software FileZilla, po úspěšném spojení s úložištěm je na úložiště odeslán 10GB soubor VHD (zdrojem dat je výše zmíněný SSD). Výsledná rychlost je počítána z doby trvání přenosu. Poté je soubor opět stažen (a na zdrojovém disku přepsán).

Následuje stejný test, tentokrát jsou však data přenášena protokolem CIFS/SMB. Na počítači je nainstalován program FastCopy, který slibuje vysoký výkon přenosu a zároveň přináší komfortní možnosti nastavení, navíc po dokončení přenosu sám zobrazí průměrnou rychlost.

FastCopy

Test s FastCopy je proveden ještě jednou, ale s jinými zdrojovými daty – na RAMdisk je nahrán balík 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Data z RAMdisku jsou pak přenášena na síťové úložiště. Rychlost takového přenosu je mnohem nižší než v případě velkého souboru.

RamDisk

Následují kombinovaná měření přenosu pomocí protokolu FTP i CIFS. V jeden moment je zahájen přenos oběma protokoly (z různých umístění do různých umístění) v různých kombinacích. Cílem tohoto testu je ukázat, jak se úložiště bude chovat při současné práci dvou uživatelů. Problém s tímto testem mají zejména jednodiskové modely, kdy pevný disk nestíhá provádět obě operace naráz a přenos v jednom či druhém směru utlumí na minimum.

V testovací metodice mají zastoupení také syntetické testy. Pro testy síťových úložišť jsem použil dvojici oblíbených benchmarků pro pevné disky – CrystalDiskMark a ATTO disk benchmark.

Nově také přibyl test přenosu pomocí Rsync – na úložišti je v samém závěru testů nastavena zálohovací úloha (pokud to samozřejmě úložiště dovolí) a odeslána pomocí Rsync do počítače. Jelikož systém Windows 7 Rsync nativně nepodporuje, je použit software Deltacopy. Rychlost přenosu je vypočítána pomocí časových razítek vytvořeného souboru.

Testy výkonu – FTP, CIFS

Všechny testy výkonu probíhají s úložištěm připojeným napřímo do počítače s dedikovanou gigabitovou síťovou kartou. Chci se tím vyvarovat problémům s případným nízkým výkonem dalších prvků v síti (router, switch).

Testy slouží k porovnání výkonu jednotlivých polí RAID, dle výsledků lze jednoduše odvodit, jaké pole zvolit. Ačkoliv většinu testů vyhraje nastavení RAID 0, nemohu toto nastavení doporučit, při zničení kteréhokoliv disku přijdete o data na všech. Nasazení RAID 0 si dovedu představit pouze ve specifických případech (pravidelné zálohování do dalšího umístění, data nenáročná na obnovu, ale existují vůbec taková?). Výsledky budou do budoucna porovnatelné s dalšími testy NASů na ExtraHardware.

Přiložené screenshoty zaznamenávají měření provedené s Netgear ReadyNAS Duo v2, screenshoty ostatních naleznete v recenzích odkazovaných v předchozích kapitolách.

FTP, CIFS

K testování FTP využívám FileZilla klient, na server a následně z něj se odesílá soubor o velikosti 10 GB. Všechny služby (mail server, web server, multimediální aplikace) jsou vypnuty. FTP bývá pro svou jednoduchost a (relativní) spolehlivost často využíváno pro automatické zálohování.

Nově pak procházím testy CIFS ještě jednou, tentokrát nepřenáším jediný soubor, ale rovnou celou složku obsahující 46 178 souborů rozesetých ve 4404 složkách o celkové velikosti 3,79 GB. Snažím se tak alespoň částečně přiblížit reálný výkon zařízení v běžném provozu.

Výsledky ve screenshotech:

JBOD

RAID 1


ATTO Disk Benchmark, CrystalDiskMark x64 3.0

Na testování síťových úložišť se dají využít tradiční diskové benchmarky, využil jsem dva velmi oblíbené — ATTO Disk Benchmark a CrystalDiskMark. Každý z nich testuje propustnost trochu jinak, a tak vám nabídnou ucelený obrázek o výkonu.


 

 

 

Výsledky ve screenshotech

JBOD

 

RAID 1


FTP a CIFS podruhé a dvakrát

Ještě jednou se podívejte na výkon zařízení při přenosu dat pomocí CIFS a FTP, tentokrát však na zařízení budou probíhat dvě operace současně. Cílem je ukázat, jak se úložiště bude chovat při více operacích probíhajících různými směry.

 

Současný zápis a čtení CIFS

Opět stejný scénář, tentokrát komunikaci se zařízením zajišťuje v obou úlohách CIFS protokol (dvě instance programu FastCopy provádějí download i upload souboru z různých umístění).


 

Výsledky ve screenshotech

RAID 0

RAID 1

  

Závěr

Jelikož se jedná o první pokus společnosti Shuttle v tomto odvětví, budu trochu shovívavý, zejména v oblasti softwarové výbavy. Pokud jste pozorně četli druhou kapitolu, nejspíš víte, že některé nedostatky ve firmware existují. Osobní příslib od německých zástupců za vyřešení některých problémů však zněl věrohodně (některé funkce již byly do firmware implementovány). Jakmile bude KD20 mít i FTP server, protáhnu tento NAS ještě jednou testovací metodikou, abyste měli k dispozici úplný pohled.

Naopak hardware jako takový nepotřebuje žádné ústupky. Díky hliníkové konstrukci je odvod tepla vyřešen skvěle, ventilátor se spíše jen občas převalí, o hluku tak téměř nemůže být řeč. Hotswap moduly jsou pevné konstrukce, tlačítko pro odpojení disku zabrání ztrátě dat.


Přestože rychlosti nedostačují na konkurenci (v grafech máte srovnání třeba se Synology DS213+), pokud se však podíváte na cenovky, rozdíl je víc než malý (KD20 stojí aktuálně pod 4000 Kč s daní). Výkonově pak ve většině případů poráží nedávno testovaný WD My Book Live Duo 8 TB.

+ dílenské zpracování

+ dobrá cena

+ nízká hlučnost

– firmware má ještě co dohánět

Graf ceny produktu Shuttle OMNINAS KD20 (NAS-KD20001) poskytuje server Heureka.cz

Síťové úložiště Shuttle Omninas KD20: napoprvé to ujde (test)

Ohodnoťte tento článek!