Antec Twelve Hundred V3: obr v netradičním nasazení

0

Antec Twelve Hundred V3: full tower nejen pro hráče

Názvosloví herních skříní Antecu je docela vtipné – první číslo v názvu znamená, kolik pozic pro disky nebo mechaniky můžete využít a současně označuje velikost skříně. Three Hundred (viz nače recenze Antec Three Hundred Two: chytrá skříň nejen pro hráče) je midi-tower, má tři pozice pro 5,2″ mechaniky, šest pozic pro 3,5″ disky a dvě pozice pro 2,5″ disky. Six Hundred je na tom stejně, jen přidává ještě horní 20″ větrák. Nine Hundred je stejný jako Six Hundred, je však variabilnější. Díky koši na 3,5″ disky, které lze vpředu vyjmout, může mít až devět pozic pro 5,25″ mechaniky, nebo tři pozice pro 5,25″ mechaniky a šest pozic pro 3,5″ disky. K tomu přidává ještě jednu pozici pro 2,5″ disk.

Antec Twelve Hundred V3
Formát skříně full tower
Podporované formáty desek ATX, microATX, mini-ITX
Počet 5,25″ pozic až 12
Počet 3,5″ (2,5″) pozic + externí až 12 (1) + až 12
Výbava předního panelu 2× USB 2.0, 1× eSATA, 2× 3,5mm jack
Počet pozic pro 120/200mm ventilátory 7/1
Počet pozic pro rozšiřující karty 7
Použité materiály ocel, plast
Velikost (d × š × v) 513 × 213 × 582 mm
Hmotnost 14,5 kg
Cena [Kč] 4000–4700 Kč vč. DPH

Na hry, ale i pro server

A konečně nejdražší a největší model, Twelve Hundred, má celkem 12 pozic pro 5,25″ mechaniky s tím, že devět z nich lze využít pro 3,5″ disky ve výsuvných koších, podobně jako u Nine Hundred. Koše se vysouvají předem, takže nemusíte disky protahovat nainstalovanými kabely, natož je úplně vypojovat. Stačí jen vytáhnout SATA kabely a napájení z disků a košíky vyjmout ven.

Košíky jsou celkem tři, každý pro tři disky a každý košík má svůj vlastní 12cm větrák. Mezi disky jsou dostatečně velké mezery, takže i po zapojení všech disků do koše má vzduch nasávaný zvenku kudy proudit a není se tedy třeba obávat nedostatečného chlazení. Navíc je tu jedna pozice pro 2,5″ disk, která se šroubuje přímo ke spodku skříně.

    

Už z počtu umístitelných mechanik a disků je jasné, že 1200 je full-tower standardní velikosti, kam není problém umístit ATX desku, hromadu větráků a kilometry kabelů. Skříň je navíc dostatečně široká na to, aby pojala 20cm ventilátor v horní části, který spolehlivě dostane pryč jakékoliv přebytečné teplo. Pomáhají mu v tom dva zadní 12cm ventilátory v místě, kde je namontována horní část základní desky. K tomu připočítejte tři intake ventilátory pro pevné disky, což dohromady činí šest sad lopatek a motorků, které se starají o příhodné klima ve skříni.

Jeden větrák může být navíc umístěn v bočnici (standardně není dodáván) a jeden pak na vnitřní straně některého z vnitřních košíků (redukce pro snadné nasazení je přibalena). Větrák v bočnici může chladit grafickou kartu, která tak může být klidně pasivní, větrák uprostřed na košíku pak může sloužit grafice nebo procesoru – a ten může tak být rovněž pasivní – třeba Scythe Ninja. Současně pak slouží pro zvýšení tahu vzduchu proudícím přes pevné disky v patřičném košíku.

Interiér

Vše lze regulovat

Výrobcem dodané větráky jsou napájeny klasickým čtyřkolíkem Molex, není zde tedy možnost je napojit přímo na základ desku. To má svou logiku – všechny ventilátory totiž mají vně ovládání rychlosti otáček, takže by nebylo vhodné, aby se řídili regulací na desce. U předních ventilátor jsou k dispozici potenciometry pro plynulou změnu otáček, u zadních a horního pak třípolohové přepínače. Nutno dodat, že i nejnižší nastavené otáčky budou zpravidla stačit, zvlášť když zapojíte horní i zadní ventilátor, případně oba zadní.

V testovaném režimu, kdy byly zapojeny všechny přední ventilátory (konfigurace pěti disků ve třech košících), jeden zadní, horní dvacítka a větráček na chladiči procesoru, byla skříň na nejnižší otáčky relativně zticha – ventilátory neduní, nevydávají žádné nepříjemné pazvuky, jen hezky šelestí. Na maximální otáčky se ale hluk výrazně zvedne a už může obtěžovat. V serverovně, kde tato skříň sedí, to nevadí, ale v tichém pokoji při hraní her už bude hluk větráků dost parazitní a kazit dojem ze hry, zejména jedná-li se o nějakou hororovou adventuru.

Všechny ventilátory svítí jasným modrým světlem, což opět nevadí v serverovně, navíc díky tomu poznám, že všechny větráky, co mají být zapojeny, jsou aktivní. Doma při hraní her by mne však toto parazitní světlo rušilo. Bohužel až na horní větrák tyto modré bludičky nejde vypnout. A protože bočnice je průhledná, je dovnitř za všech okolností krásně vidět.

Pokud tedy stavíte herní mašinu, kterou chcete vystavovat i na odiv, měli byste si pohrát s kabely a co nejvíce je schovat dozadu, ať je výsledný dojem z počítače co nejlepší. Přiznám se, že na toto jsem rezignoval – už jen proto, že disky často měním a přidávám, takže nějaké hračičky by mne jen zdržovaly. A v serverovně na počítač nikdo nekouká.

   

Zdroj hlavou dolů. Tedy větrákem nahoru

Aby byl co nejméně narušován přirozený tok vzduchu, je zdroj umístěn na spodní straně a základní deska pak těsně nad ním. Má to řadu výhod – napájecí kabely pro pevné disky a grafickou kartu jsou na spodku, kde jsou nejvíce potřeba a není nutno je složitě vést shora. Jediné, co musíte vyvést nahoru, je přídavné napájení desky, hlavní napájení desky a také napájení 5,25″ mechaniky a horních ventilátorů. Skříň má ale dobře vyřešen cable management, takže tyto kabely je možní vést zadem. V mém případě jsem tudy protáhl 24kolík pro desku a napájení pro mechaniku, přídavný osmikolík však již byl krátký a je proto veden normálně předem.

Zdroj se nemontuje větrákem dolů, jak bývá obvykle, ale vzhůru nohama – větrák je tak nahoře. Výhoda je jasná – není nasáván prašný vzduch od země pod skříní, ale vnitřní. A ten je vyčištěn prachovými filtry u intake větráků. Navíc je nasáván vzduch zespodu skříně, čili chladnější než v případě běžných midi-towerů, kde je zdroj umístěn obvykle umístěn nahoře. Trochu nevýhodou budiž fakt, že vám může do zdroje při montáži cokoliv spadnout. Mně tam například při finální kompletaci žuchnul šroubek, naštěstí se zasekl v krytu a nepropadl až dolů. 

Otvory pro šroubky v zadní stěně sice umožňují zdroj namontovat i ventilátorem dolů, ale ve spodní stěně pod zdrojem schází obvyklá perforace pro nasávání vzduchu.

Montáž, zkušenosti

Snadná montáž

Zadní strana skříně je řešena celkem obvykle, nad zdrojem je sedm pozic pro případné karty, podporováno je i zapojení 3-way SLI, přičemž maximální délka karty by neměla překročit 44 cm. A i kdyby překročila, místa pro disky je dostatek, stačí je pouze umístit jinam. Vedle rozšiřujících slotů jsou dva otvory s gumovými kryty, kudy můžete protáhnout například kabel pro zapojení USB 3.0. Starší desky nemají totiž trojkové konektory na desce a jedinou možností, jak přivést USB 3.0 dopředu, je prodlužka; Antec s tímto počítá. Na přední straně je kromě standardních dvou USB 2.0 konektorů také jedna trojka.

Nad rozšiřujícími sloty pak jsou umístěny dva dvanáctkové větráky a otvor pro integrované konektory základní desky. Přední část zaplňují odshora dolů pozice pro mechaniky a pevné disky, přičemž nahoře jsou tři pozice pro mechaniky, dole pak tři košíky po třech pozicích pro disky. Každý košík je chycen čtyřmi šrouby na každé straně, po jejich odmontování lze košíky snadno vysunout ven včetně zabudovaného větráku a filtru. Ten lze snadno vyjmout a vyčistit. Disky se do košíku montují snadno – jen je zasunete a přiloženými prodlouženými šroubky přiděláte; stačí bohatě jen dva, dokonce i jeden udrží disk na místě, aniž by se pohnul.

Nesnažte. Neutřete

Velkou skříň musí krýt masivní bočnice a nejinak je tomu i u 1200. Zatímco ale bočnice kryjící „zadní“ část skříně je pevná a téměř se nekroutí, to samé se bohužel nedá říct o „přední“. Ta je totiž částečně průhledná a už při letmé manipulaci je jasné, že se kroutí o poznání více. Plast navíc ne zcela doléhá na plech, takže ve zkrutu vydává bočnice vrzavé pazvuky. V této bočnici je i perforace pro přídavný větrák, který může ofukovat grafiku – i to snižuje pevnost bočnice. Naštěstí při na nasazování na kostru nenarazíte na žádný problém, obě bočnice padnou na své místo jako ulité.

Zatímco povrch bočnic je běžný hladký plech, zbytek skříně je vyveden v jakémsi hrubém matu, který po přejezdu rukou lehce drhne. Je to skoro jako jemný smirkový papír. Bohužel na tomto povrchu snadno ulpívají prach a nečistoty, které navíc nejsou standardním způsobem očistit. Papírový ubrousek se zadrhává, mokrý hadřík rovněž – na povrchu ulpívají chuchvalce mokrého prachu, který nejde pryč. To výrazně znesnadňuje údržbu, je třeba sehnat hadřík, který nepouští chlupy. Jinak místo toto, abyste skříň očistili, obohatíte ji jen o další chlupy.

Do skříně je počítáno se zdroji s opravdu dlouhými kabely. Nebo ideálně formátem Antecu (CPX). U základní řady zdrojů Enermax nebylo vinou těsně nedostačujících kabelů možné tyto vést pěkně zadem.

Shrnutí, přednosti a zápory

Pro budoucí upgrade

Vnitřnosti, které jsem do skříně namontoval, nejsou úplně typické – nejedná se o herní hardware, ale běžný malý server. Důvodem, proč jsem přesedlal na tento typ skříně, není velikost desky (ta je pouze miniATX), ani pořádná výhřevná grafika, ale počet disků. Těch je v tuto chvíli pět (systémový a dvě pole RAID) a ve staré midi-tower skříni Coolermaster Elite byly na sebe tak nahuhňány, že teplota některých přesahovala v letních měsících
45 stupňů Celsia. Zde mám na pět disků tři větráky a navíc jsou disky natolik daleko od sebe, že se nemohou emitovaným teplem ovlivňovat. Navíc v budoucnu plánuju ještě jedno pole přidat, takže každé místo se bude hodit.

 

Základní deska miniATX vypadá ve skříni skoro až směšně, navíc bez grafické karty je ve skříni poněkud prázdno. I díky tomu jsem ale nemusel nijak zvlášť řešit cable management, protože místa je skutečně nadbytek. Takže jsem jen zadem protáhl kabel napájení desky a zbytek jsem vedl prostorem skříně, jen jsem to trošku posvazoval dohromady. Mimochodem, na zadní straně je v montážním plechu díra pro snadnou výměnu backplate – to se hodí, pokud potřebujete namontovat některé typy chladiče, aniž byste museli vyndávat desku ven.

Uvnitř profukuje

Výměna skříně měla na chod počítače pozitivní vliv. Teploty disků i na nejnižší otáčky všech ventilátorů klesly (zapojil jsem jen jeden zadní) o několik stupňů a drží se na úrovni teploty okolních vzduchu. O pár stupňů klesla i teplota čipsetu a procesoru, a to i přes výměnu dvoujádra za stejně taktované čtyřjádro (AMD Phenom X2 za AMD Athlon X4). Velkou výhodou je i snadný přístup k diskům – dříve jsem při výměnu disků nebo jejich údržbě musel vše složitě vypojovat a pamatovat si, který kabel vedl kam. Teď jen vysunu košík.

Ačkoliv jsem Antec Twelve Hundred vyzkoušel v jiném pracovním zapřažení, než jaké mu určuje výrobce, nemohu si na nic stěžovat, ba naopak. Je to vynikající skříň i pro nepříliš náročný server, nabízí dostatek prostoru pro instalaci komponent a větráků pro masivní proudění vzduchu uvnitř. Běžnému serverovému využití může bránit přístup k diskům, aniž by bylo nutno otvírat skříň, ale v běžných podmínkách použité řešení naprosto dostačuje. Jedinou výtkou tak zůstává nemožnost vypnout osvětlení všech větráků, takže v tmavé místnosti vypadá skříň jako parodie na Matějskou pouť.

Antec Twelve Hundred V3

+ velké množství pozic pro mechaniky a disky
+ až osm větráků – 4× intake, 2× zadní outtake, 1× horní outtake, 1× v bracketu
+ vnitřní prostor
+ snadná montáž disků
+ omyvatelné protiprachové filtry
+ cable management
+ USB 3.0 vpředu
– chybí antivibrační uchycení disků
– zabudované větráky nelze monitorovat (Molex)
– kolotočářské osvětlení
– povrch skříně

Za zapůjčení skříně Twelve Hundred V3 děkujeme společnosti Antec

Ohodnoťte tento článek!