Apple Macintosh – legendy spojené s jedním jablkem

0

Zrození Macintoshe bylo už mnohokrát popsáno a nemá proto smysl opakovat to známé. Šlo o projekt, který původně měl za úkol vytvořit lacinou osmibitovou kompaktní náhradu Apple II. Tak si to aspoň představoval jeho původní otec, Jef Raskin. Pak jej z čela týmu vystrnadil Steve Jobs a otočil kormidlem zcela jiným směrem. Místo laciného osmibitového počítače se začal vyvíjet mladší bratříček Lisy, což byl hlavní plánovaný produkt Apple, který se měl stát kancelářským strojem nové doby.


Jef Raskin a model jeho počítače Canon Cat (zdroj: Wikipedia)

Není pravda, že by Steve Jobs vymyslel okenní prostředí – to, jak je známo, bylo vyvinuto v Xeroxu PARC v sedmdesátých letech. No a v Applu jeho koncepty převzali a významně vylepšili. Pokud Macintosh někoho „vytuneloval“, tak právě svou sestřičku Lisu. Byl to vlastně geniální nápad – když byl vyštípán z týmu prémiového produktu, převzal Steve Jobs tým jiný a s ním udělal v podstatě vylepšenou kopii, mimo dozor managementu, který byl rád, že Steve nikde nezaclání a nezdržuje tvorbu vlajkové lodě.


Apple Lisa a její úspěšnější bratříček Macintosh (zdroj: Mac History)

 Ano, Steve Jobs Macintosh bezpochyby posunul mnohem dále, než jak zněly původní plány. Bez něj by Mac jistě nevznikl a pokud ano, šlo by o zcela jiný a pravděpodobně méně kvalitní produkt. Jakkoliv nelze Jobsovy zásluhy nijak bagatelizovat, je to možná překvapivé, ale nestál za mnoha stěžejními milníky cesty k modernímu jablku.

Nápad nepoužít v novém počítači původně plánovaný MC6809, ale mnohem výkonnější MC68000 vznikl ještě před příchodem Jobse do týmu, protože zde se všem velmi zamlouvala vznikající grafická knihovna Billa Atkinsona, psaná pro Lisu, a chtěli ji mít také. Fakt, že Macintosh nepoužíval zastaralou 5¼‘‘ mechaniku jako Lisa, ale naopak modernější 3½‘‘, tento nápad propašovali do prototypu tvůrci Stevu Jobsovi navzdory.

Jedna z geniálních myšlenek byla vytvořit Macintosh User Interface Guidelines pro tvůrce aplikací. Ale i ta byla týmem stvořena a až později Jobsem požehnána. Vytvoření detailní vývojářské dokumentace, která umožnila vývoj softwaru pro grafické uživatelské rozhraní, což znamenalo použití zcela nových programátorských metod, s tímto přišli tvůrci operačního systému opět bez zásahu Steva Jobse.


„Vytunelovaný“ operační systém Lisy (zdroj: Mac History)

Ne snad, že by Steve Jobs v projektu nepřiložil ruku k dílu. Díky němu vznikl typický vzhled nového počítače, protože design byl přesně tou parketou, které Jobs rozuměl. Stejně tak vzhled i ovládání grafického operačního systému je velmi ovlivněno jeho myšlenkami, ačkoliv leccos tvůrci prostě převzali z Lisy. Ovšem právě díky Jobsovi dostal Mac do vínku kvalitní systémové písmo, které vypadalo velmi profesionálně a písmo Lisy daleko předčilo. Jobs si potrpěl na detailech, takže i dodnes typicky jablečné kulaté rohy také nesou jeho podpis.


Operační systém Macintoshe, zde verze 6
 

Na druhé straně, právě Jobs poznamenal nový počítač některými velmi nešťastnými rozhodnutími. Macintosh byl zcela nerozšiřitelný, protože Jobs prostě nesnášel interní sloty a nehodlal nechat uživatele se v počítači šťourat. Nebylo možné dokonce ani snadno rozšířit naprosto nedostatečných 128 kB RAM, protože Jobs zakázal umístění jejich čipů do patic, aby právě nebylo možné je snadno vyměnit za jiné. K počítači jste si nepřipojili harddisk a pro připojení periférií chybělo nějaké standardní rozhraní. Ačkoliv sériový port nabízel na svou dobu nadstandardní výkon, nikdo kromě Applu toto řešení nepodporoval, takže jeho rychlost vynikla pouze pro připojení k síti AppleTalk.

Vzhledem k tomu, že se Steve Jobs povrchně zajímal pouze o kabát operačního systému, zatímco vnitřní architektura jej nezajímala, vůbec se první verze nedá považovat za kvalitní dílo. Ano, byl líbivý a snadno se ovládal. Ovšem v zásadě šlo o překonanou jednoúlohovou architekturu, bez jakékoliv ochrany paměti, s poddimenzováním mnoha systémových struktur, což stěžovalo další vývoj, se zastaralým diskovým souborovým systémem. Systém byl nejspokojenější, když jste měli systémovou disketu neustále v mechanice, čímž uživatele nepřímo nutil k zakoupení jednotky druhé, protože neustálé prohazovaní disket každého brzy přestalo bavit. Zatímco jiné platformy se s tímto problémem dokázaly poprat a byly schopny solidně fungovat jen s jednou jednotkou, u Macintoshe toto (až do příchodu pevných disků) neplatilo.


U Macintoshe se velmi zdůrazňoval jeho zrod v uvolněném týmu nadšenců – ve skutečnosti se nejednalo o žádnou raritu,
podobně vznikla i Amiga (zdroj: folklore.org)

 

Steve Jobs vůbec nezkoumal potřeby potenciálních zákazníků a hardwarové parametry počítače stanovil od zeleného stolu. Měl pocit, že všemu rozumí a ví přesně, co kdo potřebuje. Vnucoval lidem počítač s poddimenzovaným množstvím paměti, s líbivým systémem, ovšem za půl třetí tisícovky dolarů, což rozhodně nebylo málo, protože za tyto peníze jste si mohli pořídit mnohem nadupanější IBM PC včetně hard disku. Samozřejmě, chyběl vám ten hezoučký systém, ale mnoha uživatelům něco takového nevadilo.


Macintosh byl sice elegantní, ale použitelnost jeho první verze se 128kB RAM byla diskutabilní (zdroj: Wikipedia)

Steve Jobs navnadil správní radu, že se za první rok prodá půl milionu Macintoshů, čímž se zařadil po bok největších světových pohádkářů, někam k Němcové a Grimmům. Jakkoliv je cesta Macintoshe k úspěchu dnes někdy líčena jako procházka růžovou zahradou, ve skutečnosti se Mac po prvním návalu zájemců nijak skvěle neprodával a IBM se svým PC mohlo zůstat naprosto v klidu.

Je to velice paradoxní, ale tím, kdo z Maca udělal úspěšnou platformu, byl Jobsův nástupce Jean-Louis Gasseé, který pochopil nutnost učinit Macintosh rozšiřitelným, takže stroje vytvořené za jeho éry konečně nabídly možnost navýšení RAM a pro připojení rychlých periférií rozhraní SCSI. Kromě toho se objevila zcela nová třída profesionálních nekompaktních Macintoshů II, které slavily úspěchy u náročných uživatelů.

 

Těžko říci, zda by Jobs dokázal překročit svůj stín a takovéto vzepětí povolil – ostatně, Macintosh II začínal za jeho éry jako tajný pirátský projekt několika nadšených vývojářů. Pokud by tedy historie výpočetní techniky znala spravedlnost, měl by být Gasseé považován za rovnocenného otce platformy – stejně jako Steve Jobs.

Vtip je ovšem v tom, že nic na světě není jen o skutečnostech, zásluhách a papírových předpokladech. Macintosh se postupně, sice pomaleji, než doufali tvůrci, ale přece stal legendou. Ačkoliv jeho systém zprvu oslňoval pouze snadností užívaní, postupně se jej dařilo vylepšovat, implementovat do něj nové pokročilejší funkce, takže se někdy s příchodem sedmé verze stal velice kvalitní platformou, která v mnoha ohledech neměla konkurenci. To se ani u Atari ST, Acornu Archimeda či u Amigy nezvládlo – jejich operační systém sice v půli osmdesátých let Apple překonával, ovšem s příchodem let devadesátých už to vzhledem k pomalým inovacím neplatilo. Po hardwarové stránce se pak Apple stal průkopníkem nových technologií a zařazením SCSI mezi základní příslušenství počítače umožnil průnik platformy mezi profesionály a náročné amatéry.


Amiga 500 s verzí systému 1.3, která ještě v roce 1987 mohla Macintoshi směle konkurovat

Pravda, Macintoshi se nikdy nepodařilo vystřídat na trůnu nejoblíbenější platformy IBM PC. Ačkoliv se o to především počátkem devadesátých let Apple hodně snažil, jeho tržní podíl pomalu ale jistě klesal a z Apple se pomalu stával jeden z mnoha výrobců šedivých a nezajímavých krabic.

Musel opět přijít Steve Jobs, z firmy vyhnaný s ostudou a obrovským skandálem, aby Apple zachránil a učinil z něj to, čím je teď a čím paradoxně byl v době uvedení Macintoshe – firmu, snažící se o tvorbu prémiových produktů, které konkurenci předčí v uživatelské přívětivosti a navzdory své ceně si najdou mnoho zákazníků. Ovšem to je docela jiný příběh.

Ohodnoťte tento článek!