Cooler Master Hyper 212+: když chcete více než Box

0

Přední výrobci procesorů
pro desktop jsou známí povětšinou nepřistupují k boxovému chladiči, jak
bychom si my náročnější přáli. Přinejmenším v zátěži bývá hlučný a
chladící účinek většinou stačí taktak. Při upgradu na šestijádrový Phenom II X6
jsem po rozbalení fešné krabičky chvíli zůstal po pohledu na chladič trochu
vyděšen, ale po ruce jsem nic jiného neměl, takže jsem ho vyzkoušel.


Box chladič k Phenomu II X6 1055 na základní desce. Více fotografií tohoto chladiče (+ instalace Hyper 212+).

Pocity z něj se dají
těžko popsat, jelikož při větší zátěži se roztočí až na své maximum, kdy nemá
daleko ke zvuku vrtulníku. A protože to bylo velmi často, nastal čas nějakého
řešení. Jako nejlepší varianta s dobrými ohlasy se mi jevil produkt
z dílen Cooler Master. Tedy od výrobce, se kterým mám dlouhodobě dobré zkušenosti.

Oním výrobkem je CM Hyper
212+, nástupce Hyper 212. Jelikož jsem předešlou verzi nevlastnil, tak budu
porovnávat právě s boxovým chladičem od Phenomu X6 1055T. V testu tak
dobře uvidíte smysl takové výměny. Testovaná plusová verze je známa svou
variabilitou ohledně patic, to už koneckonců uvidíte v parametrové
tabulce.

Základní parametry

Model

Hyper 212 Plus (RR-B10-212P-GP)

Patice

Intel:
LGA 1366 / 1156 / 775

AMD:
Socket AM3 / AM2 / AM2+

Rozměry

120 × 79,7 × 158,5 mm

Váha

626 g

Ventilátor

120 × 120 × 25 mm

600–2000 rpm (PWM)

21,2–76,8 cfm
kluzná ložiska

Hlučnost

13–32 dBA

Cena

761 Kč

 

Chladič je klasické věžovité konstrukce, se kterou se
setkáváme již pár let. Té dominují pláty hliníkových žeber tlustých 0,4 mm a
jsou zpevněny čtyřmi heatpipe. Ty disponují přímým stykem s procesorem a jejich
průměr činí 6 mm. Celou dolní konstrukci spojuje hliníkový hranol, který slouží
k uchycení a zpevnění. V balení najdeme spoustu příslušenství, ale spotřebujete
prakticky všechno.

Balení a instalace

Chlazení žeber a heatpipe obstarává ventilátor vyrobený
stejnojmennou firmou. Dovoluje regulovat otáčky v rozmezí 600–2000 rpm s
udávanou hlučností 13–32 dBA. Lopatky jsou tvarované za účelem zvýšení
průtoku vzduchu. Zde Cooler Master naměřil 21,2–76,8 CFM a statický tlak má
činit 0,40–3,90 mm H2O. Dále nám poslouží manuál, který popisuje
postup instalace a také obsah balení, celý ho najdete i na stránkách výrobce.

Nedílnou součástí je backplate pro sockety AMD i Intel
v jednom, pružiny pro připevnění ventilátoru, šrouby a teplo vodivá pasta.
Před samotnou instalací jsem musel odebrat předchozí „boxík “, který se držel
přilepený na procesoru všemi silami. Nakonec se mi ho podařilo odstranit
bublinou, která vznikla při jeho nasazování, tudíž stačilo mít po ruce jehlu.
Dále bylo třeba ještě procesor očistit, použil jsem čistý alkohol a hadřík.
Jakmile byl procesor připraven, umístil jsem jej zpátky do socketu a natřel
novou pastu z balení, je jí dostatek, takže zbude i na příště.

Podle toho, jakou patici má vaše základní deska, určíte
orientaci. U socketu AM3 přiložíme kit k základní desce lepící plochou a
nainstalujeme šrouby. Nyní nastává fáze pro nasazení chladiče na procesor a
poté sponu, která se dá nastavovat, prostrčíme otvorem mezi heatpipe a rozevřete.
Konce každé nožičky nasměrujete na své místo a začneme montovat šroubky, které
můžete také na sponě upravit. Doporučuji je pořádně utáhnout, ale pozor na
hrubou sílu, protože může dojít k poškození desky.

Ještě bych z vlastní zkušenosti doporučil dát pozor na nejbližší
RAM modul k chladiči, protože jsem měl nedostatek místa. V takovém
případě se nabízí použití vzdálenějších slotů DIMM. Pokud potřebujete moduly
čtyři, tak alespoň nemít žádné s vyšším rozvaděčem tepla. To už je prostě
úděl moderních platforem s řadičem pamětí v procesoru a krátké
vzdálenosti patice od DIMM.

Ještě než bude chladič
upevněn nadoraz, prohlédněte si, jestli opravdu dosedá na místo a pokrývá celou
plochu procesoru, pokud tak není, dá se lehce pootočit, ale dbejte na to, aby
se vám pasta nedostala pryč z plochy mezi procesorem. Po dotažení stačí
nasadit ventilátor pomocí pružin.

Testovací sestava

Základní deska

Asus M4A89TD PRO/USB3 (890FX)

Procesor

AMD Phenom II X6 1055T (OC @ 3,8 GHz)

Operační paměti

Adata 4 GB DDR3 1600 MHz CL9

Grafická karta

ATI Radeon X550

Zdroj

Fortron 700W

Skříň

Cooler Master Elite 330

 

Procesor jsem pro druhou část testů přetaktoval na hodnotu 3,8
GHz (272 x 14) při napětí 1,35 V. Svou roli hraje samozřejmě také skříň, hodně
rozšířená Elite 330. Chladič se do ní vejde, ale moc prostoru nezbývá. Pokud
máte verzi s průhlednou bočnicí, tak bych si nejdřív ověřil, zda se vejde.

Teplotní testy

První test probíhal v idle bez přetaktování. V zátěži
(burn) jsem zkoušel wPrime, ale teploty šly výše v testu stability
programu AMD OverDrive po dobu 20 minut, víceméně už po deseti minutách se ale
usadily. Profil otáček byl nastaven na Silent s automatickou regulací
deskou.

 

Graf ukazuje, že zatímco
v klidu se teploty zdaleka moc neliší, tak v zatížení se rozdíl
prohloubil o desítky stupňů. Pokud vezmeme rozdílné otáčky, tak v klidu
nebyl ani jeden ventilátor slyšet, ale v době, kdy se ventilátor Cooler Masteru
začal teprve pomalu roztáčet, tak už boxový chladič dával o sobě hodně vědět a
dokázal růst teplot zastavit až na maximu svých sil. Teplota stoupla ke své
předepsané hranici, z čehož vyplývá varování, že boxový chladič je přesně
dimenzovaný pro provozování daného procesoru, ale přetaktování s ním není ten
nejlepší nápad.

Porovnat hlučnost nemusím
ani měřením. Zatímco u Hyper 212 můžete v případě nespokojenosti s projevem
dodaného ventilátoru vyměnit za kterýkoli jiný standardního průměru 120 mm, u Boxu
především s vysokou hlučností v zátěži nic nenaděláte.

Teď se můžete podívat, jak dopadl test
s přetaktováním. Procesor lze opravdu perfektně ladit a pro mé potřeby
jsem nemusel zvedat napětí. Jak bylo psáno výše, měřit teplotu s Boxem při
přetaktování je rizikem a kdo ví, kam by se teploty až dostaly. Proto jsem jej
přeskočil a změřil jen Hyper 212+:

Jak je z grafu
vidět, teploty v klidu mluví jakoby ve prospěch přetaktovaného procesoru,
ale je to spíše zásahem automatické regulace otáček. Dalším, byť méně významným
faktorem nižší teploty může být pasta, která se už tzv. zapekla. Teploty
v zátěži se liší oproti Boxu téměř o polovinu, kdy Hyper měl o 20 °C menší
teploty než box v klidu a zde má Hyper s přetaktováním rozdíl 10 °C.
Opět musím zdůraznit, že otáčky se držely nízko, na hraně slyšitelnosti.

Verdikt

CM Hyper 212 Plus v mém
testu obstál na výbornou. Dokáže srazit teploty při daleko nižších otáčkách a
to za velmi přijatelnou cenu. Já byl s chladičem spokojen, a proto jej
můžu plně doporučit. A příjemné je, že dnes už i díky konkurenci v podobě Gelid
Tranquillo můžete v podobné ceně, podobné konstrukci i výkonu také vybírat.

Nepřehlédněte:

 

Test chladičů: Tuniq, Thermolab, Gelid, Alpenföhn,…


Řítí se na vás druhá
doměřená várka chladičů. Monstrózní
Tuniq Tower 120 Extreme, naleštěný Alpenföhn Nordwand, záhadný Thermolab
Baram, TherMax II od tradičního výrobce Spire, nenápadný Gelid
Tranquillo a etalon Arctic Cooling Freezer 7 ve druhé revizi. Jak
dopadla měření, se dozvíte v článku.

Test chladičů (finále): Noctua, Thermalright, Zalman…

Velké finále testu tower chladičů pro procesory je zde. Představí
se vám obří dvojvěže Noctua NH-D14, Coolink Corator i Thermalright
IFX-14, nechybí klasika TRUE 120 a svá želízka v ohni má i Zalman
(CNPS10X) či Evercool (Transformer 4). Kdo z mnoha velmi kvalitně
zpracovaných chladičů se stane absolutním vítězem?

Ohodnoťte tento článek!