Minitest 7 SSD: Intel X25-M a Kingston V+100 vs. nové

0

SSDNow V+ 100 a X25-M – co jsou zač?

Rozhodně neberte tento minitest jako vše, co jsme vám schopni o aktuálních SSD sdělit. Spíše jako takový předkrm na daleko zajímavější zařazení dvou SSD z různých cenových a výkonnostních tříd do testovací metodiky pro HDD. Z druhého pohledu naopak rozšíření nedávného článku Ze slimáka formulí: test pěti + deseti SSD. Ten totiž obsahoval dvě různé metodiky pro změření téhož a kupříkladu se někteří čtenáři divili, jaktože Kingston V+ 100 Honzovi Černému v měřeních spotřeby nevycházel jako SSD s vysoce nadprůměrným příkonem při aktivitě.

V menším testu pěti SSD jsme sice příkon měřili také, ale třeba právě doplněné Intel X25-M G2 a V+ 100 se do něj nedostali. Adamovi Vágnerovi jsem pro jeho praktičtěji zaměřenou metodiku a také srovnání s HDD poslal právě dva Kingstony: HyperX SSD který představuje zástupce SandForce SF-2281 s rychlejšími (synchronními) NAND flash a v podstatě tedy výkonnostní špičku mezi desktopovými SSD a právě V+ 100, jehož 96GB kapacita vhodná nejen pro operační systém, ale i nějaké ty programy (či často hranou hru), patří mezi cenově nejdostupnější SSD. Intel X25-M druhé generace (34nm) je pak takovým pojítkem se staršími testy SSD na ExtraHardware.

Kingston SSDNow V+ 100, 96 GB

Vyznat se v SSD Kingston bylo pro technicky založené uživatele, jež zajímá, co je pod pokličkou, vždy těžké. První SSDNow V series poháněl Toshibou přeznačený řadič JMicron JMF602. Ano, ten, který neblaze proslavil SSD jako zařízení trpící SSD stutteringem. Trochou ladění firmware se Kingstonu podařilo udělat z V series levné disky tak nějak na hraně tohoto „potrhávání“ při vícero V/V operacích. První SSD série V+ byly už postaveny na řadiči (i NAND flash) od Samsungu a kromě nepodpory trim se jednalo o „solidní“ solid state drives.

Proti SSD s Indilinx Barefoot a hlavně X25-M či dokonce X25-E (enterprise, drahé SLC) však výkonnostně i funkčně (opět zmíněný trim) zaostávaly. To měl ale Kingston pořešeno už dříve: obě série od Intelu prodával pod svou nálepkou také, dokonce i druhou generaci X25-M. Kingston V40 byl pak přeznačený Intel X25-V a Kingston jej prodával ještě dlouho před Intelem. Maličký V30 byl poháněn Toshibou T6UG1XBG, zcela nové HyperX SSD (odlišené od SSDNow) pak obsahují (na „správném“ vzorku dat) nejvýkonnější řadiče od SandForce.

Druhá generace V+, SSDNow V+ 100 Series, už není pod taktovkou Samsungu, ale namísto korejského poloostrova tentokrát Kingston hledal trošičku blíže. Japonská Toshiba dodala jak řadič T6UG1XBG, tak MLC NAND flash. Nepleťte si ale V+ 100 s V100 – tam sice zdánlivě dodala řadič také Toshiba, jenže JMF618 byl vyvinut JMicronem. V+ 100 na rozdíl od V100 nezažil (pokud si pamatuji) žádný větší problém s chybami.

Z aktuality vydané při uvedení SSDNow V+ 100 (listopad 2010) si vytáhnu několik parametrů udávaných Kingstonem:

  • Přenosové rychlosti (sekvenčně): 230 MB/s čtení; 180 MB/s zápis
  • Kapacity: 64 GB, 96 GB, 128 GB, 256 GB, 512 GB
  • PCMark Vantage: 64 GB – 35 046, 96 GB – 34 971, 128 GB – 35 073, 256 GB – 34 795 (tedy vyrovnaný pro celou řadu, pozn. red.)
  • Podpora TRIM: funkce TRIM informuje SSD, které datové bloky jsou k dispozici pro zápis dat
  • Podpora S.M.A.R.T.: technologie, která monitoruje spolehlivost a integritu disků (Self-Monitoring, Analysis and Reporting Technology)
  • Záruka: tříletá záruka společnosti Kingston, nepřetržitá technická podpora
  • Příkon (spotřeba): aktivní stav 3,4 W (typicky) / nečinnost 0,05 W (typicky)
  • Předpokládaná životnost: 1 milion hodin bez poruchy (MTBF)
  • Záruka/podpora: tříletá záruka s bezplatnou nepřetržitou technickou podporou

Určitě se divíte vysokému udávanému příkonu (tedy na SSD nezvykle). Za ním stojí velmi agresivné algoritmy garbage collection, jež Kingston implementoval zřejmě hlavně kvůli osazení ve strojích s Apple Mac OS X. Tam se uživatelé dočkaly podpory trim až později, takže na operačním systému nezávisle pracující garbage collection byl nutností.

Garbage collection V+ 100 neustále sleduje a po každém zápisu přeuspořádává bloky na SSD tak, aby před dalším zápisem nedošlo na Achillovu patu SSD (zápis po 4kB stránkách, ale mazání po 512B blocích => před zápisem do stránky s nějakými neprázdnými bloky bylo zpravidla nutné načíst a aktualizovat celé strány => zpomalení při zápisu malých bloků dat). O účinnosti GC na V+ 100 se můžete případně přesvědčit spuštění dvou benchmarků zapisujících na celý disk po sobě (a samozřejmě v systému bez podpory trim). Výsledky druhého spuštění by měly být stejné jako u spuštění prvního.

Kingston jako obvykle nabízí SSD ve dvou provedeních: jako v podstatě samostaný disk (2970 Kč na Alfa.cz), nebo jako upgrade kit (3172 Kč). Jestli budete o V+ 100 uvažovat a už nějaký upgrade kit od Kingstonu nemáte, tak ty dvě stovky navíc utraťte. Získáte za ně klonovací software Acronis True Image HD (který vůbec nedetekuje přítomnost nějakého výrobku Kingston v sestavě, kde klonujete), ližiny pro osazení do 3,5″ pozice, USB rámeček pro 2,5″ disk, šroubky, kabel SATA a redukci napájení Molex-SATA.


CrystalDiskInfo


CrystalDiskMark


Compression-Benchmark z AS SSD

Sada „extra“ testů z HD Tune – výsledky všech dalších najdete v grafech v dalších kapitolách

Intel X25-M (G2, 34 nm), 160 GB

Střední třídu SSD Intelu, X25-M, už ze starších článků na EHW.cz znáte dobře, tedy jen stručně: poprvé jsem jej otestoval Duel SSD: 34nm Intel X25-M vs. OCZ Agility s Indilinxem a protože to bylo ještě pod systémem Windows Vista a vůbec byl trim víceméně v plenkách, relevantnějších výsledků jsem dosáhl až v článku Reparát SSD: Intel X25-M G2 a OCZ Agility (trim v akci).

V prvním odkazovaném testu X25-M si můžete přečíst i popisnou část, dnes si můžeme dodat, že jej Intel nahradil sérií SSD 320. Ta sice přešla na 25nm výrobní proces, což teoreticky může znamenat menší životnost MLC NAND flash. Intel ale vyhrazuje relativně velký prostor, kam mohou být buňky přemapovány (spare). Řadič ponechává Intel pořád stejný – desetikanálový PC29AS21BA0  – mění se jen NAND flash (u X25-M z 50, na 34 a nyní v třetí generaci tedy na 25nm, u X25-E byly při přechodu na SSD 710 Series vyměněny SLC za „výběrové“ MLC). Abych byl přesný, u 50nm generace byl řadič zřejmě jen lehce odlišný – PC29AS21AA0.

Nejvíce viditelnými rozdíly mezi Intel 320 a starším X25-M G2 jsou:

  • rychlost zápisu až 205 MB/s vs. 100 MB/s (u 160GB verze Intel 320 to je max. 165 a u 120GB pak
    130 MB/s)
  • velikost DRAM cache: 64 vs. 32 MB
  • šifrování AES-128 řadičem SSD v reálném čase a bez dopadu na výkon


CrystalDiskInfo


CrystalDiskMark


Compression-Benchmark z AS SSD (další opakování)

Sada „extra“ testů z HD Tune – výsledky všech dalších najdete v grafech v dalších kapitolách

Jak používat interaktivní grafy, testovací konfigurace

Jak jsme testovali

Výkon disků jsme srovnávali pomocí syntetických testů v rámci dvou osvědčených benchmarků. Zvolili jsme AS SSD Benchmark 1.6 a HD Tune Pro 4.61. Prvně jmenovaný kromě naměřených hodnot po vyhodnocení výsledků generuje také bodové skóre.

Vzhledem k tomu, že jedinou hodnotou, kterou benchmark nezměří, je spotřeba (chcete-li přesněji, tak příkon), považovali jsme toto skóre za kritérium pro seřazení. Příkon SSD se totiž pohybuje v řádech jednotek wattů. V režimu standby jsme u všech disků naměřili nulovou spotřebu, což je příjemné překvapení od dob minulých. Nejvíce energie pak disky potřebují při zápisu, i tehdy se však největší žrout pohyboval okolo hodnoty 3 W. Rozdíly kolem jednoho wattu (a ještě pouze při aktivitě) nebudou asi rozhodující ani u notebooku.

Zatímco klasické pevné disky odeberou nemálo z 12V větve, u SSD stačí zpravidla měřit jen 5V

Detail bočníku použitého pro měření příkonu SSD

Ve specifikacích výrobců vždy najdete maximální přenosovou rychlost, která odpovídá práci s velkými datovými bloky – tedy sekvenční. V praxi však disk často pracuje s mnohem menšími bloky dat. Proto jsme měřili rychlosti při práci s 4kB a 512B bloky. Dále nám testy ukázaly hodnoty přístupové doby a také to, jak si disky poradí s kopírováním běžně používaných souborů.

Srdcem testovací sestavy byla základní deska Gigabyte GA-Z68XP-UD3-iSSD. Dalšími zmíněníhodnými komponentami byl zdroj EnergyKnight SS-400ET-T3 (Seasonic) a procesor Intel Core i7-2600K. Ovladačem byl vždy iastor.sys s podporou AHCI (NCQ) i TRIM.

Jak na interaktivní grafy 2.0

  1. Pokud se vám nelíbí písmo se stíny, velmi snadno je vypnete v Nastavení. Máte-li ještě problémy s rychlostí zobrazování, můžete v Nastavení povypínat také animace. 
  2. V základním nastavení jsou pruhy seskupeny dle úhlopříčky monitory a dále seřazeny dle naměřené hodnoty (vzestupně, či sestupně pak podle toho, je-li zrovna vyšší = lepší či naopak). Toto můžete snadno změnit zvolením řazení dle naměřené hodnoty v testu, seskupením třeba podle matrice apod.
  3. Po najetí myší na některou z položek (třeba na HP ZR24w) se z této stane 100 % (základ) a ostatní položky se spočítají podle ní. Všechny absolutní hodnoty se změní na relativní. Zpět se změní, až kurzor myši opustí oblast s názvy položek (v tomto případě procesorů).
  4. Budete-li chtít nějakou položku (monitor) v grafech sledovat, můžete si její pruh libovolně obarvit. Stačí klepnout levým tlačítkem myši na barevném pruhu a vybrat si z palety. Máte-li povoleny cookies, mělo by vám nastavení vydržet i pro další grafy v dalších kapitolách.
  5. Cenu a další základní parametry (například rozlišení či úhlopříčku) můžete zobrazit kdykoliv v každém grafu: stačí u vybraného procesoru najet kurzorem myši nad pruh s hodnotou (měření) a chvíli počkat. Objeví se jako plovoucí nápověda (tooltip).
  6. Zámek základu (monitor, který se stane těmi 100 % a od něhož se odvíjí další relativní hodnoty) aktivujete pomocí současného stisku klávesy CTRL a levého tlačítka myši nad procesorem (či jeho pruhem v grafu), který chcete uzamknout.
  7. Před prvním použitím grafů si pro jistotu vyprázdněte cache prohlížeče (zřejmě bude stačit refresh) a v případě problém smažte i příslušné cookies.
  8. Interaktivní grafy 2.0 jsou kompatibilní s prohlížeči Firefox (testovány verze 4.x), Opera (testováno s 11.x), Internet Explorer 8 a 9 (verze 7 a starší už nejsou podporovány) a Chrome (zde mají tooltipy hranaté rohy namísto kulatých).
  9. V případě problémů se nejdříve ujistěte, že máte v prohlížeči povoleny skripty i cookies, dále splnění bodů 7 a 8, teprve potom nám chybu prosím co nejpřesněji reportujte. Jedná se o první ostré nasazení grafů, takže i přes delší testování autorem a redakcí při komplexnosti aplikace určitě ještě nějaké mouchy v nějaké kombinaci objevíte.

Zasloužená reklama:

Autorem enginu interaktivních grafů na ExtraHardware je Lukáš Prvý, který opravdu umí v makrech pro Office (VBA), JavaScriptu, XHTML a asi i v lecčems dalším neuvěřitelné věci v krátkém čase. Budete-li na váš web potřebovat nějakou skutečnou vyšší dívčí, můžete jej už teď kontaktovat na e-mailu LukasPrvy(zavináč)email.cz

AS SSD Benchmark (čtení/zápis různě velkých bloků, kopírování)

HD Tune (čtení/zápis, náhodná data)

Příkon (spotřeba) v idle, při čtení/zápisu

V režimu standby žádné SSD buď nepotřebuje žádný příkon, nebo je alespoň příkon pod rozlišovací schopnost použitých měřičů.

Závěrečné shrnutí

Shrnutí

Každý ze sedmi SSD měl v testu svoje místo – zastupoval nějakou výkonnostní třídu, jiný řadič či alespoň jinou kombinaci stejného řadiče s jinými MLC NAND flash, vezměme to od nejvýkonnějšího:

Kingston HyperX SSD – SandForce SF-2281 se synchronními čipy se doslova vyřádí v testech s komprimovatelnými daty, nebo pokud může tvořit jen odkazy na duplicitní data. V ostatních testech už nevyniká, je „pouze“ srovnatelnými s dalšími SSD. Podobný výkon by zřejmě předvedly SSD jako OCZ Vertex 3, Corsair Force GT nebo třeba Patriot Wildfire. Kingston se snaží zaujmout svým bohatým upgrade kitem obsahujícím i klonovací software.

Intel X25-M – pokud bychom stejně jako AS SSD dávali přednost vysokému výkonu při operacích s malými bloky dat, pak bychom trochu překvapivě mohli označit X25-M výkonnější než o generaci novější Intel 320. Desetikanálový řadič Intel se neztratí ani v dnešní konkurenci.

Patriot Pyro – zástupce SSD s SF-2281 a pomalejšími (asynchronními) čipy se zase neukázal být o tolik pomalejší než plnokrevný SF-2281. S podobným výkonem počítejte také při nákupu OCZ Agility 3 anebo Corsair Force 3.

Intel 320 – přestože v čtení malých bloků nedosahuje rychlosti svého předchůdce, může pro vás být nejlepší volbou v systémech se SATA 3 Gb/s. Problém, kdy se někdy ukazoval jen jako 8MB, snad už Intel zdárně vyřešil a jinak by naopak mělo jít o spolehlivý SSD. Sekvenční zápis se proti X25-M především u vyšších kapacity dost zlepšil, Intel 320 osloví také ty, kdo by chtěli využití šifrování disku. Výkon není místy tak oslnivý jako u SandForce, ale zase si drží svou laťku i u „nepříznivých“ dat.

Samsung 470 – možná snad nejjistější volba mezi SSD, jelikož zatím se ke mně nedonesly žádné reportované vážnější problémy. Výkon stále velmi solidní, vlastní řadič Samsungu udělal od dob RBB… (Corsair P series, Kingston V+ series…) velký výkonnostní skok a třeba v zápisu malých (512B) bloků deklasuje veškerou konkurenci včetně obou SandForce.

OCZ Vertex 2 – starší Vertex (dnes „frčí“ trojka) byl i díky tomu, že se stále hojně prodává, určen jako zástupce SSD s minulou generací SandForce. SF-1222 i v kombinaci s nešťastnými 25nm MLC NAND flash (ty 34nm v prvních Vertex 2 byly rychlejší a vydržely více přepisů) dýchá Intelu 320 či Samsungu 470 na záda, nesmíte po něm ale chtít příliš rychle třeba zápis nekomprimovatelných dat jako si to dovoluje benchmark AS SSD. Životnost 25nm NAND by při desktopovém využití neměla být problémem, za dobu existence už snad OCZ vychytala všechny mouchy, takže i Vertex 2 by se dal doporučit – pokud se bude vyprodávat za cenu výrazně výhodnější než lépe hodnocení konkurenti.

Kingston SSDNow V+ 100 – pokud bychom se měli opřít o výkon při práci s malými bloky dat, potom vnitřnosti od Toshiby za konkurencí dnes už dost citelně zaostávají. V syntetických testech vypadá výkonnostní rozdíl obrovský, jak jsem už ale avizoval, V+ 100 a zdánlivě násobně rychlejší HyperX SSD už testuje kolega Adam Vágner i praktičtějšími testy, takže si zanedlouho budete moci přečíst, jak se zdánlivý debakl v AS SSD či HD Tune promítne třeba do simulovaných skutečných typických činností. Vzhledem k příznivé ceně právě u podle mě docela šikovné kapacity 96 GB totiž V+ 100 v současnosti ke koupi totiž láká. „Děsivá“ spotřeba 3,4 W nebyla ani při našich testech dosažena a mám pocit, že v systémech s aktivním trim (a snad tedy odpočívajícím GC) možná ani dosažena nebude.

Za zapůjčení základní desky GA-Z68XP-UD3-iSSD používané pro testy SSD
děkujeme českému zastoupení společnosti Gigabyte.

Z68X

X25-M nám zapůjčilo české zastoupení společnosti Intel

Intel

SSDNow V+ 100 zapůjčila společnost Kingston

Logo Kingston

Minitest 7 SSD: Intel X25-M a Kingston V+100 vs. nové

Ohodnoťte tento článek!