Změna přístupu. Od Windows 10 v1809 už nemusíte externí úložiště „bezpečně odebírat“

Ve Windows existují dva přístupy práce s úložišti připojenými k USB nebo Thunderboltu. Výchozím se nově stává ten, díky němuž už nemusíte řešit, že před připojením zařízení musíte vydat pokyn systému. Daní bude mírné snížení výkonu v určitých scénářích.

3
Ilustrační foto
Ilustrační foto

Microsoft o některých věcech nemluví nahlas tak, abychom ho slyšeli. Jen je šeptá do vzduchu daleko od všech lidí. ZDNet si ale všiml, že už ve Windows 10 verze 1809 došlo k ne zcela bezvýznamné změně v přístupu k úložištím připojeným přes USB nebo Thunderbolt.

Změna zřejmě nenastala hned při uvedení dané verze – článek na webu podpory Microsoftu, jenž změnu popisuje, byl aktualizován teprve 4. dubna. Nejspíš se tedy jedná opravdu o čerstvou novinku. Windows dlouhodobě poskytuje dvě možnosti, jak s externími úložišti pracovat. Přímo ovlivňují způsob odpojování úložišť od počítače.

Protože se Windows 10 v1809 většina lidí zřejmě vyhne, bude stav popisovaný v článku palčivější až po rozšíření verze 1903, jejíž distribuce bude zahájena v poslední části května.

1.

Výchozím přístupem bývala preference vysokého výkonu. V tomto stavu Windows pro zápis dat na externí úložiště využívá ukládání souborů do mezipaměti. Díky tomu dosahuje lepšího výkonu, kdybyste ale úložiště neočekávaně odpojili, mohlo by dojít k poškození ukládaných dat.

Jako pojistka, aby bylo všechno v pořádku, byla navržena funkce pro bezpečné vyjímání zařízení. Jistě ji dobře znáte, jedná se o nabídku dostupnou v oznamovací oblasti a stala se i předmětem vtipu o tom, že život je příliš krátký na to, abyste „věci“ z USB vyjímali bezpečně. Těm, kterým se neuváženým ignorováním povelu data ztratila, nakonec ale do smíchu patrně není.

2.

Druhý přístup nepoužívá mezipaměť pro zápis dat. Výkon je v tomto případě nižší, zato můžete zařízení kdykoli odpojit, aniž byste museli v nabídce v oznamovací oblasti lovit povel pro bezpečné odpojení.

Co se změnilo ve Windows 10 verze 1809?

Dá se předpokládat, že většina lidí hardware odpojuje, aniž by se zabývali tím, že je potřeba vyvolávat pokyny k bezpečnému odpojení. Pravděpodobně o té možnosti neví, nebo ji ignorují. Uživatelsky vstřícný design je takový, kdy není nutné před opojením dávat pokyn operačnímu systému, aby se na operaci připravil.

Řada náročnějších nebo technicky zdatnějších uživatelů a uživatelek patrně souhlasit nebude, ale dobré je to, že Windows nám dává na výběr. Jen je tato možnost poměrně dobře skrytá. Možná ji budete chtít znovu objevit, protože ve Windows 10 verze 1809 se výchozím přístupem čerstvě stal ten, kdy nedochází k použití mezipaměti pro zápis. Takže už není potřeba zařízení bezpečně odpojovat.

Troufám si tvrdit, že pro většinu lidí je to smysluplná změna. Pokud ale víte, že chcete vyšší výkon a jste zvyklí externí úložiště odpojovat bezpečně, můžete se řídit následujícím návodem. Jen dodávám, že zvlášť pokud přetahujete velké objemy dat, může mít smysl právě preferenci vyššího výkonu znovu nastavit. I malé zlepšení přenosové rychlosti se pak počítá. Preference se pro každé zařízení volí zvlášť.

Změna přístupu k zápisu na úložiště

Do nastavení úložiště vede více cest. Tak např. klepněte pravým tlačítkem myši na tlačítko Start, v kontextové nabídce zvolte Správa disků. Až se Správce otevře, opět pravým tlačítkem vyvolejte kontextovou nabídku požadovaného úložiště. Snad si je nespletete, externí u sebe mají popisek vyměnitelné médium. Zvolte Vlastnosti, kde pak přejděte na kartu Zásady.

Možnosti jsou dostatečně pojmenované i vysvětlené. Výchozí je dnes už Rychlé odebírání, můžete ale zvolit Lepší výkon, pokud víte, proč ho chcete – a jakou daň za něj zaplatíte. (I za Rychlé odebírání zaplatíte daň, jen jiné povahy.)


Změna přístupu. Od Windows 10 v1809 už nemusíte externí úložiště „bezpečně odebírat“
Ohodnoťte tento článek!
4.9 (97.84%) 37 hlas/ů

3 KOMENTÁŘE

  1. Ono jde spíš o pochopení, jak to celé funguje. Já se s tím osobně taky tak necrcám, byť používám právě ten “vysoký výkon”. Obykle přesunu jen občas velký balík souborů, klidně velikostí několikanásobně převyšující médium, takže proces musím rozdělit, ale když vidím, že je zapsáno a flashdisk již nepracuje, tak to s klidnou duší vytáhnu.

    Kdyby ovšem přímo na médium zapisoval nějaký program (který může držet data v paměti a zapisovat je až po čase), nebo z toho něco běželo, tak volba bezpečného odebrání dostává svého významu (byť by stejně chtělo všechno spojeného s tím médiem ukončit).

  2. Ono to fakt není TAK jednoduchý 🙂
    Při zápisu většího počtu (stovky+) malých (do stovek kB) souborů je výhodnější zápisovou cache využívat. Naproti tomu při zápisu velkých souborů (mám na mysli hlavně videa od pár desítek MB nahoru) je paradoxně výhodnější ji vypnout, protože jde o sekvenční zápis a správa cache má taky nejakou režii a výsledkem je obvykle kolísání rychlosti. Čím větší je rozdíl mezi ustálenou zápisovou rychlostí cíle a čtecí rychlostí zdroje, tím se to projeví víc.
    Takže chce to vědět co chci dělat a chápat jak to funguje. Ale je fakt, že “Běžný Franta Uživatel” to buď nepozná, nebo je mu to jedno, nebo rozdíl není tak velký aby ho to trápilo a ocení spíš snížení rizika poškození filesystému při odpojení.