Najde dlouholetý uživatel Windows nový domov v Linuxu, nebo se frustrovaný vrátí zpět? Vyzkoušel jsem to sám na sobě, a pro vás připravil seriál návodů, jak si Linux nastavit ke své spokojenosti. Cesta nebude vždy zalitá sluncem a posetá růžemi; narazíme i na věci, které se mi k plné spokojenosti vyřešit nepodařilo. Než se pustíme do samotných návodů a zkušeností, v tomto prvním díle začneme výběrem vhodné distribuce.
A abyste se těšili i napříště, prozradím vám hned v úvodu, co vás v dalších dílech čeká. V tom dalším se podíváme na přípravu disků a instalaci dual bootu, poté se pověnujeme surfování na internetu v Linuxu a z mého pohledu tím nejlepším prohlížečem pro Linux. V dalších týdnech pak budou následovat témata spojená s perifériemi a psaním speciálních znaků, hraním her na Linuxu, monitorování výkonu a také přehrávání videa společně s bonusovým materiálem, co se jinam nevešlo.
Jak vidíte, je toho opravdu hodně, bez dalších okolků tedy jdeme rovnou na věc.
S chutí do toho, a půl Linuxu je hotovo
Kdosi velmi moudrý řekl, že pro přechod na Linux potřebujete v první řadě dobrý důvod. Když jsem v roce 2015 psal pro Cnews třídílný seriál Z Windows na Linux, zas tak dobrý důvod jsem neměl. Zatímco na služebních počítačích jsem Linux Mint spokojeně používal až do změny zaměstnání v roce 2022, na domácím stroji jsem se po nějaké době dual-bootování vrátil k Windows. Na Windows fungovalo všechno, na Linuxu mi přece jenom pár věcí chybělo.
Windows 11 s Copilotem
Co se změnilo? V první řadě to, že Microsoft ukončuje podporu Windows 10, a můj počítač, který zatím nehodlám měnit, upgradu na Windows 11 není hoden. (mimochodem, věděli jste, že cena Ropák roku se od roku 2022 už neuděluje? Velká škoda, Microsoft by si ji zasloužil)
Vy možná máte svoje důvody, proč jste tento článek otevřeli. Možná vás štve přístup Microsoftu k ochraně soukromí, nebo integrace Copilota do funkcí, které jej nepotřebují. Možná vás zaujalo, že některé hry běží na Linuxu s vyšším framerate. Nebo se chcete naučit něco, co vám bude užitečné ve vaší budoucí kariéře. (jako bych to už někdy psal) Serverů běžících na Windows je totiž opravdu málo, a umět si poradit s alespoň základní obsluhou terminálu se mi v průběhu času hodilo mnohokrát.
Dobrá zpráva je, že přejít na Linux, nastavit si ho dle svých preferencí, a řešit problémy je v dnešní době daleko jednodušší než před lety. Zatímco kdysi jste museli prohledávat dokumentaci nebo čekat dlouhé hodiny na odpověď na diskuzních fórech, dnes se s pomocí AI asistentů doberete odpovědi za pár minut. Mnohdy i správné. Pro mě je to naprostý game-changer.
Linuxový rozcestník pro windowsáky
Některé lidi svět open-source operačních systémů uchvátí, a ti pak se věnují činnostem jako distro-hopping nebo ricing, pokročilejší z nich provozují na svých strojích podivnosti jako tiling window manager. Řada linuxových distribucí je určená pro tento typ lidí, což vy, kteří zůstáváte na Windows, pravděpodobně nejste. A pak jsou tu distribuce a desktopová prostředí přívětivá k uživatelům Windows a linuxovým nováčkům obecně.
Ubuntu, kam se podíváš
Není náhoda, že mezi distribucemi doporučovanými začátečníkům hodně často zaznívají Linux Mint, Zorin OS, Pop!_OS, elementary OS, AnduinOS a pár dalších, které jsou všechny založeny na Ubuntu (typicky na verzi LTS s pětiletou podporou). V době, kdy jeho sloganem bylo „Linux pro lidské bytosti,“ udělalo v uživatelské přívětivosti velký krok vpřed. Dnes se jeho tvůrce, firma Canonical, orientuje hlavně na servery, a pochodeň pokroku v desktopu nesou jiní. Jako stabilní základ s minimem problémů je ale Ubuntu těžké překonat.
Ubuntu 24.04
Daní za tuto stabilitu je zdrženlivost v inovacích. Například nový zvukový subsystém Pipewire začaly Fedora, Arch Linux a openSUSE Tumbleweed používat jako výchozí v průběhu roku 2021. Uživatelé Linuxu Mint, pokud si jej nezprovoznili na vlastní pěst, se jej dočkali až v roce 2024. No a nový display server Wayland? Fedora jej začala používat ve výchozím nastavení (a tehdy ještě v poněkud nedopečeném stavu) už v roce 2016. Ubuntu LTS tento krok podniklo v roce 2022, a v Linuxu Mint je Wayland dodnes „experimentální“.
Arch není pro slabé povahy
Uživatele Arch Linuxu poznáte snadno, řekne vám to sám. Věta „I use Arch, btw“ je už dnes víc internetový mem než vážně míněné konstatování. Filozofický protiklad Debianu a Ubuntu, kdysi spíše okrajový Arch, si vybralo Valve jako základ svého SteamOS. Stojí na něm několik dalších distribucí (například CachyOS se zajímavými výkonnostními optimalizacemi pro hry), z nichž některé jsou určené i začátečníkům (Manjaro, EndeavourOS, Garuda).
Na každodenní používání bych je ale spíše nedoporučil. Přinejmenším je potřeba sledovat release notes, které vás občas navedou, co je potřeba před aktualizací provést ručně, abyste se vyhli problémům. Riziko, že se při aktualizaci systému (což u modelu rolling release znamená prakticky kdykoliv) něco rozbije, je ale stále dost vysoké.
Určitě není na škodu si na virtuálním stroji nebo v live prostředí vyzkoušet několik distribucí a třeba i různá desktopová prostředí. Mně například nikdy nepřirostlo k srdci KDE, mnoho lidí na něj nicméně nedá dopustit.
Když nevíte, začněte s Mintem
Osobně jsem si vybral Linux Mint. Částečně ze stejného důvodu, jako proč většina z nás zůstává u Windows – ze setrvačnosti. Z dřívějška s ním mám nejrozsáhlejší zkušenosti (měl jsem jej na pracovních počítačích zhruba sedm let), a jeho prostředí Cinnamon se mi používá příjemně. V současném zaměstnání používáme na většině serverů Ubuntu, společný základ se hodí. Kromě osobních důvodů má ale Mint i nějaké objektivní výhody.
Linux Mint 22.3 má redesignované menu, neustálými změnami vás ale štvát nebude
Dlouhodobě patří k nejpopulárnějším distribucím, jeho komunita je rozsáhlá, a zvyklá na občas nejapné dotazy nováčků. Jeho desktop Cinnamon se hodně podobá Windows. Vyvíjí se už dlouho, nenajdete v něm mnoho nedodělků. Nemá žádný škraloup v podobě pochybných obchodních praktik, a nepodléhá korporátním zájmům, v nichž by uživatel nebyl na prvním místě.
Hříšníci linuxového světa
Zde odbočuji od tématu, ale když už jsem to nakousl…
Společnosti Canonical vytýkají open-source puristé instalační balíčky Snap, které používají proprietární (uzavřený) distribuční systém. Některé aplikace vám Ubuntu nacpe jako Snap, i když chcete explicitně instalovat přes klasický balíčkovač Apt. Kdo nekouká pod kapotu, vadit mu to asi nebude, ale není to hezké chování. Většina distribucí odvozených od Ubuntu se takto nechová, případně podporu Snapů úplně vypouští.
Osobně nejsem příznivcem věcí, které se tváří jako něco, co nejsou, a proto mi není příliš sympatický Winux. Projekt má navíc škraloup s respektováním autorských práv. V minulosti se jmenoval Wubuntu, čímž neoprávněně používal značku Ubuntu, se kterým není organizačně nijak provázán. Grafické prvky a ikony z Windows používá nejspíš také bez oficiálního svolení. Placená verze nabízí prý trochu vymakanější podporu pro aplikace z Windows, ale to snadno zvládnete rozchodit kdekoliv jinde.
Také Zorin OS má placenou verzi, za své prodejní praktiky ale občas schytává kritiku. Alternativy k profesionálnímu software v hodnotě $5000 nejsou nic jiného než open-source aplikace, které si můžete zdarma stáhnout na jakýkoliv jiný OS.
Nabídka Zorin OS Pro
Fedora určitě nepatří mezi hříšníky. Musí ale opatrně balancovat mezi zájmy svých uživatelů a zájmy Red Hatu, který se na jejím vývoji významně podílí, a jemuž slouží jako zkušební polygon pro budoucí rozvoj Red Hat Enterprise Linuxu.
Dost bylo tlachání, v příštím díle se rovnou vrhneme do instalace do dual-bootu.
ČLÁNKY DO MAILU